28 C 100/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 240 543 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 240 543 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 148 559 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 53 942 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 042 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 67 702 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 240 543 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění své žaloby uvedla, že žalovaná dne [datum] způsobila dopravní nehodu, v jejíž souvislosti vznikla škoda panu [jméno] [příjmení] na sloupcích objektu [příjmení] [jméno] v [obec] – [část obce], dále poškodila stěnu budovy na adrese [adresa], vyvrátila dopravní značku a dále poškodila sloup veřejného osvětlení [číslo]. K dopravní nehodě došlo tak, že žalovaná řídila osobní motorové vozidlo tov. zn AUDI Q7, [registrační značka] po ulici [ulice], [obec a číslo], ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice] [ulice] SVO [číslo] nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a dovednostem a třetla se s kovovými sloupky na chodníku při levém okraji vozovky, které jsou zde umístěné před domem [adresa]. Poté, co projela křižovatku ulic [ulice] a [anonymizována dvě slova], opět najela na chodník a zde se střetla s dopravní značkou "IP 10a - Slepá pozemní komunikace". Následně vozidlo vklínila mezi SVO [číslo] budovu [adresa], současně s tímto poškodila i označník zastávky " [část obce]. Na místě dopravní se žalovaná podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s pozitivním výsledkem při prvním měření 2,34 promile, při druhém měření 2,41 promile alkoholu v dechu žalované. Dalším šetřením bylo zjištěno, že žalovaná není držitelkou žádného řidičského oprávnění. V době dopravní nehody se ve vozidle vyskytovaly další dvě osoby jako spolujedoucí, z nichž jedna byla nezletilá. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řídila vozidlo pod vlivem alkoholu a bez řidičského oprávnění, čímž porušila své zákonné povinnosti, odpovídá za způsobenou škodu. Žalobkyně vyplatila poškozenému panu [příjmení] částku ve výši 148 559 Kč, Městské části [obec] – [část obce] částku ve výši 50 457 Kč za poškozenou fasádu domu a částku ve výši 3 485 Kč za poškozenou dopravní značku a částku 38 042 Kč za poškozené veřejné osvětlení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, ale neuhradila ničeho. <b>2. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala po žalované uhrazení částky ve výši celkem 240 543 Kč s příslušenstvím.</b> 3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Pokud jde o část nároku ve výši 148 559 Kč, který byl vyplacen panu [příjmení], namítala, že ve skutečnosti došlo k podstatně menší škodě, když autonehodou bylo poškozeno pouze 7 sloupků a nikoli 12, cena nových sloupků pak byla dle odhadu žalované asi dvojnásobná než cena sloupků starých, dle jejího laického odhadu se cena mohla pohybovat kolem 60 tisíc Kč. Ohledně částky ve výši 38 042 Kč žalovaná namítala, že tato byla již uplatněna v adhezním řízení v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], jedná se tedy o překážku věci rozsouzené. <b>4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.</b> 5. Na jednání nařízené na den [datum] se nedostavila bez omluvy žalovaná ani její právní zástupce. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.

6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí 7. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná řídila osobní motorové vozidlo tov. zn AUDI Q7, [registrační značka], po ulici [ulice], [obec a číslo], ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice] [ulice] SVO [číslo] nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a dovednostem a střetla se s 9 kovovými sloupky na chodníku při levém okraji vozovky, které jsou zde umístěné před domem [adresa]. Poté, co projela křižovatku ulic [ulice] a [anonymizována dvě slova], opět najela na chodník a zde se střetla s dopravní značkou "IP 10a - Slepá pozemní komunikace". Následně vozidlo vklínila mezi SVO [číslo] budovu [adresa], současně s tímto poškodila i označník zastávky " [část obce]. Na místě dopravní se žalovaná podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s pozitivním výsledkem, který byl při prvním měření 2,34 promile, při druhém měření pak 2,41 promile alkoholu v dechu žalované. Žalovaná navíc nebyla držitelkou řidičského oprávnění (prokázáno detailem relace o dopravní nehodě, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 T 155/2021-358).

8. Žalobkyně vyplatila poškozenému [jméno] [příjmení] škodu na sloupcích u objektu [příjmení] [jméno] v [obec] – [část obce] ve výši 148 559 Kč (prokázáno výpisem z účtu), na základě faktury ze dne [datum] (prokázáno fakturou [číslo] 10100001). Škoda na fasádě domu [adresa] byla vyčíslena na 50 457 Kč (prokázáno fakturou [číslo]), montáž zdemolované dopravní značky stála 2 880 Kč (prokázáno fakturou [číslo] dodacím listem a průvodkou faktury), žalobkyně vyplatila poškozené [příjmení] části [obec a číslo] částku ve výši 53 942 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Za opravu stožáru bylo Technologiemi hlavního města Prahy vyúčtováno celkem 38 041,87 Kč (prokázáno dokladem č. U0014437), žalobkyně tuto částku Technologiím hlavního města Prahy vyplatila (prokázáno výpisem z účtu).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 53 942 Kč (prokázáno výzvou ze dne [datum]), částky ve výši 38 042 Kč (prokázáno výzvou ze dne [datum]) a částky ve výši 148 559 Kč (prokázáno výzvou ze dne [datum]).

10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti podstatné pro řízení.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný podle písm. g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku, podle písm. i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

13. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Podle ust. § 2820 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

15. Podle ust. § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

16. Na základě shora uvedeného ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a provedeného dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná, která způsobila dopravní nehodu, v jejíž příčinné souvislosti vznikla poškozeným škoda, je povinna uhradit žalobkyni, jako poskytovateli pojištění plnění vyplacené poškozeným. Žalobkyně v řízení provedenými důkazy jednoznačně prokázala naplnění podmínek dle ustanovení § 10 zákona o povinném ručení i skutečnost, že částku odpovídající způsobené škodě vyplatila poškozeným. Žalobkyně vyzvala opakovaně žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Jelikož žalovaná doposud žalobkyni na uvedené částky ničeho neuhradila, soud jí tuto povinnost uložil. (výrok I.)

17. O příslušenství přitom rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 622 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 9 300 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, třikrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé, vyjádření a výzva k plnění, a písm. g) uvedeného ustanovení, ústní jednání, když jejich výše je dána § 7 bod 5. této vyhlášky) a 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).

20. Celkové náklady žalobkyně ve výši 67 702 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).