28 C 192/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce : Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 81 537,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 81 537,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 81 537,88 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce částku 26 639,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zd. soudu dne 12. 6. 2025 po žalované domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dále dne 26.5. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě kterých byly žalobci poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 188 878,50 Kč. Žalobce žalované uhradil v rámci splácení částku celkem 270 416,38 Kč. Jelikož jsou obě uvedené smlouvy absolutně neplatné, žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 81 537,88 Kč, která představuje rozdíl obou částek. Důvodem absolutní neplatnosti obou smluv je skutečnost, že žalovaná řádně nezkoumala úvěruschopnost žalobce, a kromě toho sjednaná výše úroků je v rozporu s dobrými mravy, neboť dosahuje výše 457,5 % ročně. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení žalované částky, žalovaná si výzvu převzala 8. 5. 2025, avšak dlužnou částku ani částečně neuhradila.

2. Žalobce se tak podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení žalované částky 81 537,88 Kč s příslušenstvím, zákonným úrokem z prodlení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že úvěruschopnost žalobce řádně ověřila, a jednotlivé splátky úvěru nemohly mít na jeho finanční situaci zásadní vliv. Co se týče denní úrokové sazby 1,25 %, tato vypadá na první pohled extrémně vysoká, ale u nízkoobjemových krátkodobých úvěrů není sama o sobě automaticky nepřiměřená či lichvářská. Smlouva je neplatná, jen pokud věřitel zneužil tísně či nezkušenosti dlužníka a nechal si slíbit plnění v hrubém nepoměru k poskytnutému plnění. V praxi to znamená, že dlužník za pár dnů či týdnů využití úvěru zaplatí poplatek v řádu jednotek či desítek procent z jistiny, což nemusí být nepřiměřené vzhledem k poskytnuté službě (okamžitá dostupnost peněz bez zajištění). Sjednaná úroková sazba je dle žalované zcela přiměřená pro daný úvěrový produkt (týkající se malých čerpaných částek a malých splátek, rychlého čerpání i splácení, kdy zároveň obsluha takového dluhu je pro žalovanou stejně nákladná, jako obsluha řádově větších dluhů) i u obdobných společností řádně licencovaných ČNB, a stejně tak nebyly žalobci účtovány ani nepřiměřené odměny a poplatky.

4. Žalovaná z uvedených důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobce se žalovanou (dříve , právnická osoba, .) uzavřeli dne 13. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalovaná zavázala žalobci poskytnout bezúčelový nezajištěný úvěrový limit do výše 9 270 Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalobce zavázal splatit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách v minimální dohodnuté výši nejpozději do 24 měsíců. Roční úroková sazba činila 457,50 % ročně. Žalobce se žalovanou (dříve , právnická osoba, .) dále uzavřeli dne 26. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalovaná zavázala žalobci poskytnout bezúčelový nezajištěný úvěrový limit do výše 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalobce zavázal splatit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách v minimální dohodnuté výši nejpozději do 24 měsíců. Roční úroková sazba činila 457,50 % ročně. (prokazováno smlouvami o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, standardní informací o spotřebitelském úvěru, vysvětlení posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru).

8. Žalovaná před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalobce, vycházela mimo jiné z čestného prohlášení žalobce a jím dodaných podkladů (čestná prohlášení klienta, způsob výpočtu kreditního limitu, vč. dalších úvěrů, výpisy z účtu žalobce).

9. Žalovaná žalobci na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytla částku 28 878,50 Kč a žalobce na tuto částku uhradil 50 707,88 Kč, žalovaná dále žalobci na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytla částku 160 000 Kč a žalobce na tuto částku uhradil 219 708,50 Kč. Žalobkyně tak žalovanému poskytla celkem částku 188 878,50 Kč a žalobce na tuto částku uhradil celkem částku 270 416,38 Kč (prokazováno tabulkou umoření). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 81 537,88 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2025 ve spojení s doručenkou).

10. Z ostatních předložených nebo provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

11. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, jelikož ani výše uvedené skutečnosti nebyly účastníky nijak sporovány a další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalobce se žalovanou uzavřel dvě smlouvy o úvěru, v obou případech byly sjednány úroky ve výši 457,50 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k měsíci květen 2022 8,64 % ročně a k měsíci květen 2023 9,48 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle v tomto směru již ustálené judikatury lze jako lichevní hranici akceptovat dvojnásobnou hodnotu plnění a protiplnění, u úvěrové lichvy by takový závěr zakládal lichevní úrokovou sazbu např. již ve výši přibližně 30 %, či by touto hranicí mohla být přibližně polovina vzájemných plnění; od této hranice by se pak soud mohl odchýlit jen tehdy, pokud by pro to byly zvláštní důvody (srov. např. rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 670/2013, sp.zn. 22 Cdo 1993/2001, sp.zn. 30 Cdo 670/2013); takové důvody však soud v tomto konkrétním případě neshledal.

21. V předmětné věci byly shora uvedenými smlouvami sjednány smluvní úroky za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 457,50 % ročně, resp. 1,25 % denně. Zároveň byla smlouvou v neprospěch žalobce stanovena další protiplnění, např. poměrně vysoké poplatky jak za upomínky prostřednictvím SMS či e-mailů, tak i za upomínky telefonické, dále byla stanovena i smluvní pokuta za prodlení žalované ve výši 0,1 % denně. RPSN úvěrů tak celkem činily pro první smlouvu 4658,77 % ročně a pro druhou smlouvu dokonce 4678,99 % ročně. Výše úroku sjednaná první úvěrovou smlouvou v této věci přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření této smlouvy téměř 53x a výše úroku sjednaná druhou úvěrovou smlouvou v této věci přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření této smlouvy přibližně 48x. Zjištěné nepoměry oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik vysoké, že zakládají absolutní neplatnost obou úvěrových smluv, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěry poskytnuté žalobci vykazují tudíž bez dalšího znaky lichvy, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb o tom, že jen na základě tohoto konstatování obě posuzované smlouvy naplňují ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

22. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní a krátkodobý, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

23. K námitkám žalované ohledně nutných výdajů a administrativních nákladů spojených s poskytováním těchto typů úvěrů lze uvést, že i poskytovatelé bankovních úvěrů musí vynaložit náklady spojené s jejich poskytováním, a rovněž i bankovní úvěry mohou být poskytnuty na krátká období. Nelze ani souhlasit s tvrzením žalované, že posuzovanou výši úroků v minulosti akceptovala ČNB nebo že je přiměřená a obvyklá danému úvěrovému produktu. Toto tvrzení nebylo v řízení nijak prokazováno.

24. Na základě všech výše uvedených skutečností tedy soud uzavřel, že posuzované smlouvy o úvěru jsou v obou případech absolutně neplatné, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157).

25. Žalovaná tak měla v obou případech nárok pouze na vrácení žalobci prokazatelně vyplacených jistin úvěru (z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z.), tj. částky v prokázané celkové výši 188 878,50 Kč. Jelikož žalobce celkem zaplatil žalované částku 270 416,38 Kč, představuje rozdíl těchto plnění, tj. částka 81 537,88 Kč bezdůvodné obohacení na straně žalované, a to na úkor žalobce.

26. S ohledem na shora vyložené proto soud rozhodl tak, že uložil žalované dlužnou částku ve výši 81 537,88 Kč žalobci uhradit, a to včetně příslušenstvím, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 262 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 4 380 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a účast na jednání dne 22. 9. 2025, když jejich výše je dána § 7 bod 5. této vyhlášky), a 4 náhradami hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

29. Žalobce dále žádal náklady na cestovné na trase Veselí nad Moravou - Praha a zpět na soudní jednání konané dne 22. 9. 2025, a to za použití osobního automobilu, nedoložil však soudu velký technický průkaz vozidla, ač o tomto byl poučen v rámci poučení připojeného k předvolání k jednání soudu, proto mu cestovné nemohlo být přiznáno.

30. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k odporu ze dne 18. 9. 2025, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad, po žalobci nebylo vyjádření žádáno, bylo zasláno soudu bezprostředně před soudním jednáním, tedy mohlo být dané stanovisko žalobce předneseno právě na tomto jednání, jedná se pouze o účelové navyšování náhrady nákladů řízení.

31. Celkové náklady žalobkyně ve výši 26 639,20 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).