28 C 238/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci eventuálně o zaplacení 55 000 Kč <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo vydat žalobci vozidlo tovární značky Renault Laguna, rok výroby 2008, [příjmení]: VF1KT1K0639230078, se zamítá.</b> <b>II. Žaloba, aby pro případ, že nebude možné žalobci vydat vozidlo tovární značky Renault Laguna, rok výroby 2008, [příjmení]: VF1KT1K0639230078 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce částku ve výši 68 556 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání vozidla označeného ve výroku I. tohoto rozsudku, eventuálně zaplacení částky ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že na základě kupní smlouvy uzavřené s panem [jméno] [příjmení] jako prodávajícím zakoupil [značka automobilu], r. v. 2008, [VIN kód], (dále jen„ vozidlo“) za cenu 55 000 Kč. Převod byl uskutečněn podpisem kupní smlouvy, smlouva nabyla platnosti a účinností 30. 5. 2017. Při uzavření kupní smlouvy předal pan [příjmení] žalobci originál velkého technického průkazu. Pan [anonymizováno] a žalobce se dohodli, že si pan [příjmení] ponechá vozidlo jako držitel k užívání po 28 dní od uzavření kupní smlouvy. Následně žalobce uzavřel s panem [příjmení] nájemní smlouvu k užívání předmětného vozidla po dobu 28 dní. Žalobci bylo vozidlo předáno a panu [příjmení] umožnil vozidlo prakticky ihned užívat. Při uzavření smlouvy si žalobce prohlédl vozidlo, pan [příjmení] mu předal originál velkého technického průkazu a zmocnil žalobce k provedení změn v registru motorových vozidel a taktéž mu předal klíče od vozu, které mu žalobce na základě dohody o dalším užívání předal zpět. Pan [anonymizováno] poté o 16 dní později, dne 16. 6. 2017, bez vědomí žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zajišťovacím převodu práva k vozidlu. Pan [anonymizováno] zřejmě fingoval ztrátu velkého technického průkazu a na příslušném dopravním odboru obce s rozšířenou působností si nechal vystavit další velký technický průkaz k vozidlu, který dne 16. 6. 2017 předložil žalovanému. Tento průkaz musel obsahovat údaj, že se jedná o průkaz vydaný např. jako náhrada za ztrátu dřívějšího, který však nebyl ztracen, ale vydán žalobci v den převodu vlastnického práva. Pan [anonymizováno] se nejspíše domluvil se žalovaným tak, že vozidlo bude nadále používat, což také dělal. Pan [anonymizováno] poté svěřil vozidlo do autoservisu společnosti [právnická osoba], ale za služby servisu nezaplatil a servis tak na vozidle vykonával zadržovací právo, a to až do doby, než žalovaný od něj vozidlo převzal (25. 10. 2017). Žalovaný nebyl vlastníkem vozidla, o čemž byl opakovaně žalobcem vyrozuměn. Žalovaný v dopise ze dne 24. 10. 2017 tvrdí, že se stal vlastníkem vozidla, s čímž ale žalobce nesouhlasí. Pan [anonymizováno] nemohl na žalovaného převést vlastnické právo, neboť převodce nemůže převést více práv, než má. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu je neplatná, neboť pan [příjmení] již nebyl v době jejího uzavření vlastníkem vozidla. Žalovanému se vozidlo dostalo do moci dne 25. 10. 2017 po vylákání z autoservisu. Fyzicky tedy nebylo vozidlo žalovanému předáno. Nedostatek úmyslu žalobce vlastnické právo nabýt nelze přitom odvozovat od skutečnosti, že nepodal žádost o zápis vlastnického práva do evidence motorových vozidel, neboť zápis žalobce jako vlastníka vozidla do registru nemá právní následky. Žalobce je proto s ohledem na výše uvedené oprávněn domáhat se vydání vozidla, které má žalovaný ve své držbě, jež není řádná, poctivá ani pravá, neboť se nezakládá na platném právním důvodu a žalovaný musel vědět, že vykonává právo, které mu nenáleží. Žalovaný se rovněž vetřel v držbu lstí, když na základě nepravdivých argumentů vylákal ze zmíněného autoservisu vozidlo do své moci. Žalovaný také (na rozdíl od žalobce) disponuje pouze duplikátem velkého technického průkazu. Žalovaný neprojevil dostatek opatrnosti a nezjistil si, zda vozidlo není vedeno jako kradené, jednal laxně a nemohl být v dobré víře, a to nejméně od doby, kdy kontaktoval autoservis, kde bylo vozidlo k opravě. V době, kdy žalovaný vozidlo převzal z autoservisu, už mohl mít pochybnosti o řádném převodu vlastnického práva. Pokud by žalovaný vyvinul úsilí k tomu, aby zjistil skutečný stav vlastnictví vozidla, mohl by skutečnost zjistit z placeného registru leasingů. Žalovaný dále navíc uzavřel s panem [příjmení] pouze smlouvu o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Převod vlastnického práv na žalovaného byl tedy podmíněný, dočasný a hlavně nejistý. Při uzavření takovéto smlouvy vůbec nedochází k získání věci a ani pojmově to není účelem tohoto institutu. Účelem je pouze zajistit svou pohledávku a nikoli nabýt určité právo. Teprve v případě, kdy zajištěný dluh není splněn a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva, lze říci, že věřitel (žalovaný) věc získal. Do daného momentu byl v nejistotě, že dlužník svůj dluh splní a dané právo přejde zpět na převodce. Žalovaný navíc ani neprokázal, že by zajištěný dluh nebyl panem [příjmení] splněn a že tedy nastala skutečnost rozhodná pro získání věci. V dopisu ze dne 27. 9. 2017 adresovaném autoservisu navíc žalovaný jasně uvádí, že si je vědom zřejmého trestného činu pana [příjmení] v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a v momentě získání předmětného vozidla tak nebyl v dobré víře. Žalovaný přitom nemohl být v dobré víře ani při podpisu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť sám předložil duplikát technického průkazu, z nějž vyplývalo, že předmětné vozidlo mělo mít prošlou technickou způsobilost do roku 2016, což mělo vést ke zpozornění žalovaného. Duplikát byl dále vystaven dne 16. 6. 2017, tedy v den podpisu smlouvy. K předmětnému vozidlu byl navíc zhruba dva týdny před 16. 6. 2017 vystaven jiný duplikát, což bylo pro žalovaného snadno dohledatelné. Z databáze leasingových společností pak plyne, že k 30. 5. 2017 byl již předmětný vůz v databázi registrován, což opět případnou dobrou víru žalovaného vyvrací. Jestliže žalovaný převedl vozidlo třetí osobě či není splnitelné vydání vozidla, požaduje žalobce náhradu škody v penězích ve výši kupní ceny vozidla, tj. 55 000 Kč. Újma na jmění byla žalobci způsobena protiprávním zmocněním se vozidla dne 25. 10. 2017, žalovaný byl dopisy vyrozuměn o vlastnickém právu žalobce, avšak ignoroval je a přímo a úmyslně je porušil, čímž způsobil žalobci škodu. <b>2. Žalobce se tedy podanou žalobou po žalovaném domáhal vydání vozidla, eventuálně zaplacení částky ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím.</b> 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalovanému svědčí vlastnické právo k vozidlu v souladu s platnými právními předpisy, neboť uzavřel dne 16. 6. 2017 s panem [příjmení] jako převodcem smlouvu o zajišťovacím převodu práva pro zajištění pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na částku 50 000 Kč. Předmětem smlouvy byl mimo jiné závazek původního vlastníka převést vlastnické právo k vozidlu do výlučného vlastnictví žalovaného za účelem zajištění zápůjčky. Žalovaný vlastnické právo přijal. Původní vlastník rovněž udělil žalovanému plnou moc pro přepis vozidla na žalovaného v příslušném registru vozidel a vozidlo žalovanému předal. Žalovaný a původní vlastník [anonymizováno] si ve smlouvě též ujednali vznik nájemního vztahu k vozidlu, přičemž žalovaný jako nový vlastník vozidla předal původnímu vlastníku vozidlo do užívání, a to za 30denní nájemné ve výši 3 500 Kč. S ohledem na výše uvedené je pro určení vlastnického práva v případě uzavření více smluv nezbytné posoudit, zda došlo k vydání předmětu převodu novému vlastníku či nikoli. Žalobci při podpisu kupní smlouvy s původním vlastníkem ze dne 30. 5. 2017 vozidlo vydáno nebylo, což žalobce fakticky nesporuje. Žalobci tak nemůže svědčit vlastnické právo, když vozidlo jako takové bylo předáno pouze žalovanému, nikoli žalobci, pouze žalovanému tak svědčí vlastnické právo k vozidlu. Bezprostředně před podpisem smlouvy mezi žalovaným a panem [příjmení] bylo žalovanému umožněno vozidlo prohlédnout a seznámit se s jeho stavem. Při podpisu smlouvy byl žalovanému předán originál technického průkazu a 1 ks klíčů od vozidla. Původní vlastník rovněž žalovaného zplnomocnil k přepisu vozidla do výlučného vlastnictví žalovaného v příslušném registru silničních vozidel. [příjmení] jiné i z obsahu plné moci vyplývá záměr původního vlastníka vydat vozidlo žalovanému. Samotné vydání vozidla pak osvědčuje ujednání o vzniku nájemního vztahu v čl. III. smlouvy, předpokladem a nezbytnou náležitostí nájemního vztahu je předání vozidla původnímu vlastníku jako nájemci do užívání. Žalovaný jako nový vlastník vozidla odevzdal vozidlo do detence původnímu vlastníku jako nájemci. Vlastnické právo k vozidlu proto nabyl žalovaný, neboť jemu bylo vozidlo ze strany pana [příjmení] vydáno. V rámci řízení o zápis změny vlastníka byl žalovaný zapsán jako vlastník vozidla do registru silničních vozidel a původní vlastník jako provozovatel vozidla za účelem uvést do souladu faktický a právní stav. Žalobce nepodal žádost o zápis změny vlastníka vozidla dle ust. § 8 odst. 2 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, z čehož žalovaný usuzuje, že vlastnické právo k vozidlu žalobce neměl v úmyslu nabýt, kupní smlouva měla být pouze zvláštním zajištěním závazku původního vlastníka a vozidlo zůstalo v držbě původního vlastníka. Žalobce tedy řádně a ve lhůtě stanovené zákonem neprovedl registraci vozidla, což by mělo za následek zápis jeho vlastnického práva ve veřejném seznamu a rozptýlilo pochybnosti o tom, kdo je skutečným vlastníkem vozidla. Jelikož tak žalobce neučinil, vystavil se tak sám nebezpečí a nemůže nyní požadovat náhradu škody. V průběhu nájemního vztahu a trvání smlouvy včetně zajištění mezi žalovaným a panem [příjmení] však tento s vozidlem havaroval a za účelem opravy jej předal autoservisu. Zde došlo k zadržení vozidla ze strany autoservisu, neboť původní vlastník neuhradil náklady vynaložené na jeho opravu. Žalovaný proto vyzval autoservis k součinnosti, cenu opravy uhradil a vozidlo žalovanému bylo vydáno. Žalovaný nesouhlasí s tím, že je neoprávněným držitelem. Žalovaný se po celou dobu chová jako oprávněný vlastník, o čemž svědčí i úhrada opravy vozidla. Zástupce autoservisu podrobně zkoumal listiny předložené žalobcem i žalovaným a bez dalšího přisvědčil žalovanému, že jedině on je oprávněným vlastníkem a držitelem vozidla, proto vozidlo žalovanému vydal. Účelem jednání žalovaného není krátit žalobce na jeho domnělých právech, ale bránit své vlastnické právo. S ohledem na vše výše uvedené není podstatné, že žalobce uzavřel s původním vlastníkem kupní smlouvu nejdříve. Žalobce by tak měl náhradu škody ve výši 55 000 Kč nárokovat po předchozím vlastníku vozidla, nikoli iniciovat spor se žalovaným. Žalobci byla navíc v trestním řízení, ve kterém byl [jméno] [příjmení] odsouzen mimo jiné za přečin zpronevěry v souvislosti s opakovaným prodejem předmětného osobního automobilu, přiznána náhrada škody ve výši 45 600 Kč. Žalovaný se tak domáhá úhrady náhrady škody v této částce dvakrát. <b>4. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.</b> 5. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č.j. 28 C 238/2017-142, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce podal proti uvedenému rozsudku včasné odvolání, ve kterém namítal, že žalovaný dostatečně neprokázal svou dobrou víru v oprávnění pana [příjmení] převést vlastnické právo k vozidlu.

6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2019, č.j. 91 Co 259/2019-176 rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, s tím, že soudu prvního stupně uložil doplnit dokazování ohledně prokázání dobré víry žalovaného ohledně oprávnění prodávajícího převést předmětný automobil.

7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), vyslechl jednatele žalovaného jako účastníka řízení (ustanovení § 131 o. s. ř.) a dále vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o. s. ř.). Navrhovaný svědek [jméno] [příjmení] v tomto řízení svoji výpověď odepřel s odůvodněním, že by mu mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání. Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. <b>8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:</b> 9. Žalobce jako kupující a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávající uzavřeli dne 30.5.2017 kupní smlouvu, kterou pan [příjmení] převedl do vlastnictví žalobce vozidlo za kupní cenu 55 000 Kč Pan [anonymizováno] předal žalobci při podpisu smlouvy velký technický průkaz k vozidlu. Smluvní strany se dohodly, že pan [příjmení] je oprávněn mít vozidlo ve svém držení a užívání do 28 dní od uzavření této smlouvy. V čl. IV. si strany dohodly, že prodávající má ve lhůtě 28 dní od uzavření této smlouvy právo na zpětnou koupi vozidla, a to za stejnou kupní cenu, jaká je sjednaná v této smlouvě, zvýšená o částku 5 500 Kč. Takto sjednanou lhůtu pro uplatnění práva prodávajícího na zpětnou koupi vozidla za kupní cenu dle předchozího odstavce lze prodloužit, dohodou nebo automaticky, a to ve lhůtě do 28 dní ode dne uzavření této smlouvy, poplatkem za prodloužení práva ke zpětné koupi ve výši 5 500 Kč. Pokud prodávající neuhradí poplatek pro automatické prodloužení lhůty, právo prodávajícího na zpětný odkup vozidla zaniká nebo se kupující rozhodne jinak a v případné žádosti prodávající o zpětnou koupi vozidla vyhoví. V takovém případě je kupující oprávněn účtovat prodávajícímu smluvní úrok ve výši 500 Kč denně z poplatku za prodloužení práva ke zpětné koupi vozidla, a to za dobu jeho splatnosti do jeho zaplacení a zaplacení tohoto smluvního úroku je podmínkou pro realizaci zpětného prodeje vozidla (prokázáno kupní smlouvou ze dne 30. 5. 2017, č. l. 5). Pan [anonymizováno] zmocnil žalobce k jednání a vyřizování nezbytných úkonů spojených s přihlášením vozidla do registru silničních vozidel (prokázáno plnou mocí ze dne 30. 5. 2017, č. l. 7).

10. Bezprostředně po podpisu smlouvy převzal vozidlo od pana [příjmení] společně s originálem velkého technického průkazu k danému vozidlu a 1 ks klíčů k danému vozidlu [jméno] [příjmení], zaměstnanec žalobce (prokázáno čestným prohlášením ze dne 26. 6. 2018, č. l. 80), za přítomnosti kolegy [jméno] [příjmení] (prokázáno čestným prohlášením ze dne 26. 6. 2018, č. l. 81).

11. Žalobce a pan [příjmení] dále uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat panu [příjmení] jako nájemci předmětné vozidlo za nájemné ve výši 1 000 Kč za každých 28 dní ode dne uzavření této smlouvy (prokázáno smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 30. 5. 2017).

12. Ke dni 25. 10. 2017 bylo vozidlo vedeno v databázi leasingových společností, a to ode dne 30. 5. 2017, ve prospěch [právnická osoba] (prokázáno výsledkem prověření vozidla v databázích leasingových [právnická osoba] ze dne 25. 10. 2017, č. l. 45). V online systému Cardetect však k vozidlu minimálně ke dni 16. 11. 2017 nebyl evidován žádný záznam (prokázáno výpisem ze systému Cardetect ze dne 16. 11. 2017, č. l. 217)

13. Žalovaný, jako nabyvatel a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako převodce, uzavřeli dne 16.6.2017 smlouvu, v níž pan [jméno] [příjmení] výslovně prohlásil, že je výlučným vlastníkem osobního automobilu, a jako převodce touto smlouvou převedl na nabyvatele vlastnické právo k vozidlu, včetně jeho součástí a příslušenství a nabyvatel předmět převodu přijal a nabyl tak do svého výlučného vlastnictví. Tímto zajišťovacím převodem byl zajištěn dluh pana [příjmení] ve výši 50 000 Kč. Převodce při podpisu smlouvy předal nabyvateli originál velkého technického průkazu č. [anonymizováno] a 1 ks klíčů od vozidla. Zajišťovací převod práva byl sjednán jako převod s rozvazovací podmínkou, na základě které zajišťovací převod práva k vozidlu pozbývá účinnosti a vlastnické právo přechází zpět na dlužníka uhrazením částky zajišťovaného dluhu a dále splněním všech finančních závazků převodce vůči nabyvateli z titulu této smlouvy (včetně nájemného) nebo jiných souvisejících nároků. Nabyvatel uzavřením této smlouvy jako nový vlastník vozidla a v pozici pronajímatele přenechává převodci jako nájemci vozidlo k užívání, a to za dohodnuté 30denní nájemné ve výši 3 500 Kč. Převodce byl oprávněn uhradit dluh do 16. 7. 2017. Řádným zaplacením nájemného za uplynulé období se možnost úhrady zajišťovaného dluhu prodlužuje o dalších 30 dnů. V případě, že bude převodce v prodlení se zaplacením nájemného a současně i zajišťovaného dluhu déle než tři pracovní dny, stává se převod vlastnického práva k vozidlu nepodmíněným a nájemní vztah automaticky končí (prokázáno smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 16. 6. 2017, č. l. 23).

14. Žalovaný písemně upozornil autoservis [právnická osoba], že na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 16. 6. 2017 uzavřené se [jméno] [příjmení] je žalovaný výlučným vlastníkem zadrženého vozidla, a aby bez písemného souhlasu žalovaného autoservis nevydával vozidlo jiné osobě a o jakékoli žádosti o vydání vozidla bezodkladně žalovaného informoval (prokázáno výzvou ze dne 27. 9. 2017, č. l. 9).

15. Žalobce upozornil žalovaného, že je vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2017 a že tedy jeho výzva autoservisu je neopodstatněná a vyzval jej, aby sdělil autoservisu, že již žádné právo k předmětnému vozidlu nebude uplatňovat (prokázáno dopisem ze dne 24. 10. 2017, č. l. 10).

16. Dne 25. 10. 2017 autoservis [právnická osoba] předal vozidlo po provedené opravě zástupci žalovaného [jméno] [příjmení] (prokázáno předávacím protokolem ze dne 25. 10. 2017, č. l. 53). Autoservis vystavil žalovanému dne 25. 10. 2017 příjmový pokladní doklad znějící na zaplacenou částku 33 800 Kč (prokázáno příjmovým pokladním dokladem ze dne 25. 10. 2017, č. l. 53 p. v.)

17. Žalobce vyzval žalovaného k vydání vozidla (prokázáno dopisem ze dne 26. 10. 2017, č. l. 11).

18. Dne 29. 5. 2017 bylo vydáno osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno], v němž je jako poslední vlastník vozidla uveden [jméno] [příjmení] (prokázáno osvědčením o registraci vozidla č. [anonymizováno], č. l. 42). Dne 16. 6. 2017 byl vystaven nový technický průkaz za ztrátu t. p. [anonymizováno], nové osvědčení o registraci vozidla za ztrátu orv č. [anonymizováno], a to ORV č. [anonymizováno]. Dne 16. 6. 2017 bylo vozidlo převedeno na žalovaného (prokázáno osvědčením o registraci vozidla č. [anonymizováno], č. l. 29). Z technického průkazu č. [anonymizováno] vyplývá, že vlastníkem vozidla je [jméno] [příjmení], žalobce zde není zapsán (prokázáno osvědčením o registraci vozidla č. [anonymizováno], č. l. 42).

19. Proti panu [příjmení] bylo vedeno trestní řízení před Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 1 T 82/2018, mimo jiné pro spáchání trestného činu zpronevěry, kterého se měl dopustit tím, že opakovaně převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu oproti peněžitému plnění, a to dne 3.6.2017 [právnická osoba] s.r.o., čímž způsobil žalobci škodu nejméně 45 600 Kč, a dále dne 16. 6. 2017 žalovanému. Pan [anonymizováno] byl za uvedené činy odsouzen trestním příkazem ze dne 25. 6. 2018, č.j. 1 T 82/2018-295 a zároveň mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 45 600 Kč, jako náhradu škody. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 8. 2018 (prokázáno trestním příkazem ze dne 25. 6. 2018, č.j. 1 T 82/2018-295, č. l. 213). V rámci uvedeného trestního řízení byl pan [příjmení] vyslýchán jako obviněný, s tím, že se k shora uvedenému jednání plně doznal a mimo jiné výslovně uvedl, že žalovaného uvedl v omyl, když mu tvrdil, že předmětné vozidlo je v jeho vlastnictví (prokázáno protokolem o výslechu obviněného ze dne 18. 2. 2018, č. l. 211).

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměstnance autoservisu, soud zjistil, že vozidlo již předtím v jeho autoservisu opravováno bylo, vozil ho tam provozovatel [jméno] [příjmení]. V polovině srpna pan [příjmení] přivezl vozidlo nabourané, bylo sice pojízdné, ale nezpůsobilé provozu na vozovce. Pan Kosa sdělil, že oprava bude řešena z pojištění. Oprava se vzhledem ke stavu vozidla vyšplhala až na částku 180 000 Kč a byla uhrazena z pojistného, pouze bez DPH a bez spoluúčasti, celkem ve výši 33 800 Kč. Doplatek DPH a spoluúčasti byl požadován po panu [příjmení], ten ale částku nezaplatil a ani si vozidlo nevyzvedl. V té době uplatňovaly nárok na vozidlo celkem tři společnosti, a to [právnická osoba] (pojistitel vozidla) a také oba účastníci tohoto řízení. Všechny společnosti uváděly, že mají vlastnické právo k vozidlu. Žalovaný předložil originál velkého technického průkazu, z něhož bylo zjištěno, že je vlastníkem vozidla. Autoservis proto vyzval žalovaného k doplatku za opravu vozidla ve výši 33 800 Kč, žalovaný tuto částku zaplatil a vozidlo mu bylo vydáno, neboť osvědčil své vlastnické právo předložením originálu velkého technického průkazu. Žádný další subjekt své vlastnické právo k vozidlu autoservisu neosvědčil. Žalovaný byl uveden jako vlastník v registru vozidel. Vozidlo bylo předáno žalovanému 25. 10. 2017, a to osobě uvedené na protokolu, [jméno] [jméno].

21. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který spolupracuje se žalobcem na základě příkazní smlouvy a chystal podklady pro tuto žalobu, soud zjistil, že pan [příjmení] se obrátil na žalobce se žádostí o poskytnutí finanční částky. Žalobce s ním uzavřel kupní smlouvu s právem zpětné koupě a také nájemní smlouvu. Pokud má v takových případech klient zájem, ponechá se mu vozidlo k dispozici, aby jej mohl užívat. Žalobce standardně uzavírá kupní smlouvy s právem zpětné koupě a nájemní smlouvy, kde je sjednán cyklus 28 dní. Pokud je v této lhůtě vyplacena klientovi určitá částka, pak buď klient zaplatí tuto částku, nebo případně zaplatí pouze doplatek a nájemné a smlouvy kupní a nájemní se automaticky prodlužují. Měsíčně takto žalobce uzavírá 10 až 15 smluv. Ve většině případů je uzavřena jak kupní, tak i nájemní smlouva. Standardně činí výše nájemného 1 000 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení práva zpětné koupě je vyšší, ten je závislý na výši kupní ceny. Vyhotovuje se dále také předávací protokol, a to pro případ, že dojde v mezidobí k poškození vozidla či pokud by byl namítán jiný stav vozidla při propadnutí vozidla společnosti. Pokud se vozidlo předává zpět klientovi po úhradě kupní ceny, vyplňuje se stejným způsobem předávací protokol na stejných listinách. Žalobce pana [příjmení] požádal o zaslání kopie velkého technického průkazu a bylo následně zjišťováno, zda vozidlo není financováno nějakou leasingovou společností a zda na pana [příjmení] nejsou vedeny exekuce. Následně mu byla nabídnuta cena, se kterou souhlasil, poté byla uzavřena kupní a také nájemní smlouva. Podpisy byly ověřeny na poště. Svědek vozidlo převzal, zkontroloval a po uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy a vyplacení částky kupní ceny bylo vozidlo předáno zpět panu [příjmení]. Z velkého technického průkazu se také zjišťuje, zda má vozidlo technickou prohlídku. Pan [anonymizováno] předložil originál velkého technického průkazu, který se společně s duplikátem klíčů standardně ponechává v depozitu. Žalobce je partnerem [právnická osoba], která registruje zástavy motorových vozidel, standardně se provádí kontrola prostřednictvím online dotazů na [právnická osoba], kde se na základě [příjmení] kódu zjišťuje, zda vozidlo nebylo financováno leasingovými společnostmi. Toto žalobce učinil i u vozidla pana [příjmení]. U fyzického předání a převzetí vozidla byl následně přítomen za žalobce svědek a také kolega [anonymizováno]. U pana [příjmení] nebyla zaplacena kupní cena zpět, ale byl nejméně 2x nebo 3x zaplacen poplatek a nájemné za nájemní smlouvu. Nájemní smlouva trvala minimálně 3 měsíce.

22. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který má rovněž s žalobcem uzavřenu příkazní smlouvu, soud zjistil, že vozidla klientů se standardně přebírají ke kontrole, prověřují a určuje se kupní cena. Pokud se žalobce s klientem dohodne, uzavírá se kupní smlouva a případně i nájemní smlouva, jak tomu bylo i v tomto případě. Pan [anonymizováno] se na žalobce obrátil s tím, že potřebuje finance, chtěl prodat vozidlo, proto s ním byla domluvena schůzka. Pan [anonymizováno] vozidlo přivezl, žalobce jej prověřil a dohodla se kupní cena ve výši 55 000 Kč. Žalobce pro prokázání vlastnictví vozidla od osoby, která tvrdí, že je vlastníkem požaduje prokázání totožnosti pomocí dvou dokladů – cestovní doklad, OP nebo řidičský průkaz, vlastnictví vozidla požaduje prokázat technickým průkazem, a to malým i velkým. Všechny tyto doklady měl pan [příjmení] k dispozici. Velký technický průkaz si žalobce ponechal stejně jako kopii dokladů, jejich pravost ověřoval na stránkách Ministerstva vnitra nebo policie, žalobce má do těchto databází přístup. U klientů se obecně kontroluje, zda mají exekuce nebo jsou v insolvenci, přes [právnická osoba] Detec a Cebia se kontroluje, jestli na vozidle neváznou zástavní práva nebo práva jiných subjektů. Následně byla uzavřena kupní smlouva s právem zpětné koupě, podpisy byly ověřeny na poště. Spolu s kupní smlouvou se podepisuje také plná moc. Společnosti Cebia bylo v tomto případě oznámeno, že se uzavřela kupní smlouva, svědek sám tyto informace do systému zadával, informace se na internetu objeví maximálně do týdne. Záznam je pak viditelný pro všechny, kdo využijí služeb Cebia nebo Cardetect, a to zdarma. Pokud jde o to, jak je možné, že v žalovaném předloženém výpisu ze systému Cardetect nejsou uvedeny žádné údaje o žalobci, pak svědek uvádí, že je možné, že v té době byla uzavřena smlouva pouze se [právnická osoba]. Všechny společnosti se [právnická osoba] spolupracují, [právnická osoba] je dvojkou na trhu. Pan [anonymizováno] prokázal vlastnictví vozidla jako všichni ostatní klienti předložením velkého technického průkazu, v němž je uvedeno, kdo je vlastníkem. Smlouva kupní se standardně uzavírá na čtyři týdny, poté je možné vozidlo zpětně vyplatit a převést na původního vlastníka. V takovém případě je nájemní smlouva i kupní smlouva zrušena. Je možné také dohodnout prodloužení platnosti kupní smlouvy s právem zpětné koupě i nájemní smlouvy a klient zaplatí pouze poplatek. Poplatek platil pan [příjmení] asi tři nebo čtyři měsíce, pak přestal platit, ale kontaktoval žalobce e-mailem, že vozidlo naboural a byl dohodnut odklad plateb. Žalobce nemá zájem o zabavování vozidel, proto se snaží primárně s klienty domluvit. Asi po dalším měsíci žalobce kontaktovala další společnost, asi [anonymizováno], která mu oznámila, že vozidlo je v autoservisu. Nároky na vozidlo pana [příjmení] si činilo více subjektů. Jelikož žalobce neměl vozidlo k dispozici, nemohl dokončit převod vozidla, neboť k převodu vlastnictví je nutná evidenční kontrola na stanici technické kontroly, bez toho není možné převod dokončit. Pokud nejsou dodrženy podmínky smlouvy, je prodávající povinen vozidlo přistavit, poté je provedena evidenční prohlídka, na základě které je přepsáno vozidlo na žalobce. Pan [anonymizováno] ale vozidlo nepřistavil. Vozidlo fyzicky viděli jenom jednou, a to v den uzavření kupní a nájemní smlouvy, stejně jako pana [příjmení]. Pak s ním komunikovali pouze telefonicky. Poté, co mu byl povolen odklad splátky z důvodu dopravní nehody, pan [příjmení] přestal komunikovat. Svědek sám volal do autoservisu, když se dozvěděl, že tam vozidlo je. Majitel autoservisu mu sdělil, že si na vozidlo činí nárok více subjektů a že vozidlo předá tomu, kdo zaplatí opravy vozidla. To, že vlastníkem vozidla je žalobce, si mohl žalovaný ověřit na internetu na stránkách [právnická osoba] Detec nebo Cebia, to se běžně činí, jsou to autorizované vstupy, za které se hradí poplatek, asi kolem 5 000 Kč měsíčně. Společnosti, které se zabývají financováním vozidel, spolupracují převážně s těmito dvěma subjekty. Zadá se [příjmení] kód a SPZ, na základě toho se zjišťuje vlastnictví vozidla.

23. Z účastnické výpovědi jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že obdobnou činností se žalovaný zabývá asi 4 nebo 5 let, zkušenosti s touto činností ale měli již z minulosti. Jednatel se sám se jako živnostník zabývá zastavárenskou činností. Případem pana [příjmení] se svědek zabýval osobně, osobně se s ním setkal v [obec], kam se pan [příjmení] dostavil s vozidlem [příjmení] [příjmení] [jméno]. Obecně se s klientem dopředu telefonicky sjedná schůzka a dopředu je proveden předběžný odhad, kolik je možné na vozidlo půjčit. Takto bylo i v případě pana [příjmení]. Na místě je pak vozidlo prohlédnuto a klientovi je sdělena finální částka. S předmětným automobilem byla provedena i kontrolní jízda v délce asi 5 až 10 minut. Dále byla provedena fotodokumentace a kontrola [příjmení] kódu vozidla. [příjmení] kód bývá umístěn na předním skle a karoserii, žalovaný kontroloval, zda [příjmení] kód souhlasí s velkým technickým průkazem vozidla. Pan [anonymizováno] přivezl technický průkaz, musel jej přivézt z důvodu, že při poskytnutí částky nad 50 000 Kč je vždy požadováno, aby vozidlo bylo přepsáno na žalovaného, což vyžaduje evidenční kontrolu, ke které je technický průkaz nutný. Evidenční kontrolu zajišťoval sám pan [příjmení], to bylo podmínkou předání finančních prostředků. Bez evidenční kontroly nelze vozidlo převést. Takto bylo provedeno a až po evidenční kontrole byly panu [příjmení] vyplaceny finanční prostředky a byla podepsána kupní smlouva. Nebyly žádné pochyby o tom, že pan [příjmení] je vlastníkem vozidla. Kvůli předchozí negativní zkušenosti vždy žalovaný od určité částky požaduje, aby byl zapsán jako vlastník v technickém průkazu. Při uzavření smlouvy jsou prováděny lustrace klienta, zda není v insolvenčním řízení, případně zda nemá exekuce, do registru exekucí je ovšem potřeba registrace. Insolvence jsou ověřovány pomocí serveru [webová adresa]. Pokud je klient v insolvenčním řízení, peníze mu žalovaný neposkytne. Lustrace byla provedena i ohledně pana [příjmení], bylo zjištěno, že exekuce nemá a není veden ani v insolvenčním rejstříku. Vozidlo bylo kontrolováno prostřednictvím serveru Cardetect, kde se žalovaný ujišťuje, zda vozidlo není uvedeno u největších poskytovatelů finančních prostředků oproti vozidlům. Vlastnictví vozidla tak žalovaný ověřuje prostřednictvím serveru Cardetect, velkého technického průkazu a četného prohlášení daného klienta. V případě, že je předložen duplikát velkého technického průkazu, vzbuzuje to určité podezření, proto je vlastnictví vozidla ověřováno pomocí Cardetect. Obecně žalovanému není známo, jak jinak ověřit vlastnictví vozidla. Obdobné služby jako Cardetect poskytuje i Cebia, tu ale žalovaný nevyužívá. Cardetect využívá žalovaný pro lustraci vozidel od začátku podnikání, nikdy s ní neměl negativní zkušenost, za užívání není nutné hradit žádné částky a je uživatelsky přívětivější. V daném případě pan [příjmení] měl zájem vozidlo nadále provozovat, i poté, co mu bude předána finanční hotovost, s tím, že ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva bylo dohodnuto, že si klient vozidlo ponechá a za dohodnutou částku ho bude i nadále provozovat. Toto je zcela běžný postup, žalovaný vozidla sám neprovozuje, ponechává je ve 100% klientům. Razítko na smlouvě o zajišťovacím převodu práva je žalovaného, podpis jednatele, pana [příjmení]. Teprve poté, co klient provede ověření podpisu, které se většinou provádí na poště, která je nedaleko, jsou mu vyplaceny finanční prostředky. Finanční prostředky jsou vypláceny v hotovosti. Pokud jsou ve smlouvě uvedeny listiny a věci, které se předávají společně při uzavírání smlouvy, jedná se o velký technický průkaz, který je využíván následně pro převod vozidla, k tomu je vystavená plná moc. Předávají se také klíčky od vozidla, v jednom vyhotovení. Další klíčky od vozidla si nechává klient. Převod vozidla na žalovaného se žalovaný snaží provést co nejdříve. Jak dlouho to trvalo v tomto konkrétním případě ale přesně neví. Pokud jde o to, zda vozidlo v danou chvíli má provedenou technickou kontrolu, to vyplývá ze skutečnosti, že klient musí provést evidenční kontrolu předtím, než uzavře smlouvu, takže žalovaný vychází z toho, že vozidlo nemělo propadlou technickou kontrolu. Evidenční kontrola byla v té době platná 14 dní, v současné době je to 1 měsíc. Po uplynutí této doby už není možné převod vozidla provést. Pokud klient nehradí nájemné za vozidlo, které si ponechal do užívání, pokouší se ho telefonicky kontaktovat, pak se posílají SMS zprávy, případně upomínky poštou. Pokud klient nereaguje, snaží se zrealizovat zajišťovací převod vozidla a zjistit, kde se vozidlo fyzicky nachází. To, že vozidlo bylo opakovaně zastaveno, se žalovaný dozvěděl až od pana [příjmení] z autoservisu, žalovaný musel na místě uhradit nějakou částku, byla to spoluúčast za opravu.

24. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

25. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. Dle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

27. Dle ust. § 2135 odst. 1 o. z. vzniká z ujednání o výhradě zpětné koupě kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu; tím jsou vyrovnány i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené.

28. Dle ust. § 2321 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

29. Dle ust. § 2040 odst. 1 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Dle ust. § 2040 odst. 2 o. z. se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

30. Na základě shora uvedeného soud učinil následující závěry o skutkovém stavu:

31. Žalobce jako kupující a pan [příjmení] uzavřeli dne 30. 5. 2017 smlouvu kupní dle ust. § 2079 o. z., na jejímž základě pan [příjmení] převedl do vlastnictví žalobce předmětné vozidlo za kupní cenu ve výši 55 000 Kč Pan [anonymizováno] předal žalobci vozidlo, včetně klíčů a velkého technického průkazu, což bylo prokázáno rovněž provedenými svědeckými výpověďmi. Strany si v této smlouvě zároveň ujednaly zároveň výhradu zpětné koupě dle ust. § 2135 o. z., dle něhož byl pan [příjmení] oprávněn ke zpětné koupi vozidla do 28 dní od uzavření smlouvy, a to za kupní cenu vozidla navýšenou o částku 5 500 Kč (s možností prodloužení práva zpětné koupě, pokud pan [příjmení] zaplatí ve smlouvě stanovený poplatek). Žalobce a pan [příjmení] zároveň uzavřeli smlouvu nájemní dle ust. § 2321 o. z., kterou se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat předmětné vozidlo panu [příjmení] jako nájemci k užívání, a to za nájemné ve výši 1 000 Kč každých 28 dní ode dne uzavření této smlouvy.

32. Následně, dne 16. 6. 2017 uzavřel pan [příjmení] s žalovaným smlouvu o zajišťovacím převodu práva dle ust. § 2040 o. z., kterou došlo k zajištění dluhu pana [příjmení] ve výši 50 000 Kč vůči žalovanému zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu, přičemž součástí této smlouvy je rovněž smlouva nájemní dle ust. § 2321 o. z., kterou žalovaný jako pronajímatel rovněž přenechal panu [příjmení] jako nájemci k užívání předmětné vozidlo, a to za 30denní nájemné ve výši 3 500 Kč. Strany si přitom ujednaly, že v případě, pokud bude pan [příjmení] v prodlení se zaplacením nájemného a současně i zajišťovaného dluhu déle než tři pracovní dny, stává se převod vlastnického práva k vozidlu nepodmíněným a nájemní vztah automaticky končí. V situaci, kdy byly oběma účastníkům při uzavření smlouvy předány klíče k vozidlu a velký technický průkaz (byť v případě žalovaného pouze jeho duplikát) má soud za to, že v obou případech (jak žalobci, tak žalovanému) došlo rovněž k faktickému předání vozidla. Pan [anonymizováno] vozidlo užíval a následně vozidlo odvezl do [právnická osoba] za účelem jeho opravy. Autoservis předal vozidlo žalovanému z důvodu, že doplatil zbývající nezaplacenou částku za provedené opravy na vozidle zároveň je uveden v technickém průkazu k vozidlu jako vlastník.

33. Dle ust. § 1100 o. z. převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první. V případě, kdy však dojde k předání věci takovým způsobem, že věc zůstává u převodce (prodávajícího) a tento ji zcizí smlouvou dalšímu nabyvateli (jak tomu bylo i v tomto případě), se nebude aplikovat § 1100 odst. 1 o. z., ale § 1109 a násl., neboť se zde jedná o nabytí od neoprávněného. Z provedeného dokazování vyplývá, že ihned po uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a panem [příjmení] bylo vozidlo přenecháno k dalšímu užívání panu [příjmení] jako původně prodávajícímu, soud proto postupoval dle ust. § 1109 a násl. o. z.

34. Dle ust. § 1109 písm. c) o. z. se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

35. Nabytí vlastnického práva od osoby, která není jejím vlastníkem, je možné pouze v případě, že osoba, která vlastnické právo nabývá, je v dobré víře, že osoba, která vlastnické právo převádí, je vlastníkem předmětné věci. V zájmu ochrany dobré víry nabyvatele tak zde dochází k zásahu do vlastnického práva původního vlastníka, kterému neoprávněný zcizitel způsobil škodu. Zároveň tímto dochází k prolomení římské právní zásady„ nikdo nemůže na druhého převést víc práv, než má“. Předpoklady nabytí vlastnického práva od neoprávněného jsou existence věci (zapsané či nezapsané ve veřejném seznamu), platný právní titul, úplatnost, dobrá víra nabyvatele a dále jeden ze způsobů nabytí uvedených v ust. § 1109 o. z.

36. Existence věci (předmětného vozidla) je v tomto řízení nesporná, proto se soud zabýval povahou registru silničních vozidel v tom smyslu, zda se jedná o veřejný seznam či nikoli. Poskytnutí údajů z registru silničních vozidel je vázáno na prokázáno právního zájmu fyzické nebo právnické osoby, proto registr silničních vozidel není veřejným seznamem ve smyslu ust. § 1109 o. z., neboť zde není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení. Předmětné vozidlo je tedy věcí, která není zapsána do veřejného seznamu, neboť registr silničních vozidel tímto seznamem není. Nabytí vlastnického práva k vozidlu proto ani není vázáno podle § 1102 o. z. na zápis do registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, ze dne 20. 9. 2017).

37. Vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo na žalovaného převedeno smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva, přičemž tímto zajišťovacím převodem byl zajištěn dluh pana [příjmení] vůči žalovanému ve výši 50 000 Kč. Soud tak má za to, že k nabytí vlastnického práva došlo na základě platného titulu, přičemž se jedná o úplatný převod, neboť předmětný majetek (vozidlo) je zde převáděn jako protihodnota zajišťované pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006). Nelze se ztotožnit s názorem žalobce, že při zajišťovacím převodu práva vůbec nedochází k získání věci a účelem je pouze zajistit pohledávku a nikoli nabýt určité právo. V případě zajišťovacího převodu práva se sice skutečně jedná o převod podmíněný, nicméně pokud nedojde k úhradě zajišťovaného dluhu, zajišťovací převod se stává nepodmíněným a věřitel může s předmětem zajištění nakládat dle své vůle.

38. Další podmínkou nabytí od neoprávněného je dobrá víra nabyvatele v oprávnění převodce převést na něj vlastnické právo. Soud se v souladu se závaznými pokyny soudu odvolacího zabýval touto otázkou opakovaně, a po doplněném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný v době uzavírání smlouvy o zajišťovacím převodu práva v dobré víře byl. V okamžiku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva byl v technickém průkazu k vozidlu zapsán jako vlastník pan [příjmení] a žalovaný z tohoto údaje vycházel. Žalobce namítal, že technický průkaz pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a nelze jej tedy považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci, proto je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující využil i dalších prostředků k ověření těchto skutečností. Žalovaný však dle závěru soudu prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl skutečně v dobré víře (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005). Pouze technický průkaz skutečně není listinou prokazující vlastnictví věci, nicméně v této věci nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobce po nabytí vlastnického práva k vozidlu neprovedl svůj zápis do silničního registru vozidel (a zjevně to s ohledem na výpovědi svědků pana [příjmení] a pana [příjmení] ani neměl v úmyslu, neboť oba svědci shodně vypověděli, že vlastnické právo bylo převedeno pouze za účelem zajištění dluhu pana [příjmení] vůči žalobci, přičemž svědek [příjmení] výslovně uvedl, že žalobce primárně usiluje o to se s klienty domluvit a nikoli zabavovat vozidla). Žalovaný neměl žádnou pochybnost ohledně pravosti údajů uvedených v předloženém technickém průkazu, navíc za situace, kdy v den uzavření smlouvy pan [příjmení] provedl evidenční kontrolu vozidla, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že se jednalo o duplikát vystavený v den uzavření smlouvy o zajišťujícím převodu vlastnického práva k vozidlu. Z duplikátu technického průkazu naopak vyplývalo, že ke dni uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva je v registru silničních vozidel jako vlastník zapsán právě pan [příjmení] (soud nespatřuje porušení investigativní povinnosti žalovaného ani ve skutečnosti, že nekontaktoval registr vozidel, zda náhodou nebyl vydán k předmětnému vozidlu ještě nějaký další duplikát technického průkazu). Kromě uvedeného žalovaný, jak bylo zjištěno z výslechu jednatele žalovaného pana [příjmení], prověřoval i to, zda na pana [příjmení] nejsou vedeny exekuce či není v insolvenci, a to prostřednictvím příslušných rejstříků. Jednatel žalovaného pak osobně provedl kontrolní jízdu vozidlem s panem [příjmení] a obdržel od něho velký technický průkaz a klíče, které byly ponechány u žalovaného. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný ověřoval vozidlo v systému Cardetect, kde zjišťoval, zda vozidlo není zastaveno u jiné společnosti. Skutečnost, že žalovaný neměl přístup do placeného registru leasingových smluv Cebia, nelze považovat za porušení investigativní povinnosti žalovaného. Systémy Cebia a Cardetect jsou konkurenčními systémy, oba působí ve stejném segmentu a poskytují obdobné služby, ale pouze přístup do systému Cebia je placený, což byl důvod, proč žalovaný služby tohoto systému nevyužíval. Rozhodnutí žalovaného k využívání bezplatného systému místo systému placeného tak nemůže být porušením jeho prevenční povinnosti. Žalovaný navíc v řízení prokázal, že minimálně ke dni 16. 11. 2017 ohledně vozidla v systému žádný záznam nebyl.

39. Na dobré víře žalovaného v oprávnění pana [příjmení] převést vlastnické právo k vozidlu nic nemění ani to, že se žalovaný později (nejpozději v okamžiku, kdy bylo vozidlo v autoservisu) dozvěděl, že pan [příjmení] zřejmě vozidlo již před uzavřením předmětné smlouvy prodal žalobci (resp. že k vozidlu uplatňují práva i další subjekty). Z hlediska posouzení dobré víry je rozhodný okamžik uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Jestliže žalobce teprve poté kontaktoval žalovaného, aby jej upozornil na skutečnost, že je skutečným vlastníkem vozidla, nemůže mít tato okolnost vliv na dobrou víru žalovaného ve smyslu ust. § 1109 o. z. v době uzavření smlouvy.

40. Kromě uvedeného je třeba vzít v úvahu i prohlášení pana [příjmení], který potvrdil, že žalovaného ujistil, že je oprávněným vlastníkem vozidla a za tím účelem předložil žalovanému velký technický průkaz, kterým tuto skutečnost osvědčil. To, že žalovaného úmyslně uvedl v omyl, že je oprávněným vlastníkem vozidla, pan [příjmení] sám doznal v průběhu trestního řízení. Ostatně ani z žádné další okolnosti nevyplývalo, že tomu tak není. Naopak žalobce, který tvrdil, že je v daném oboru podnikání profesionálem, neprovedl bez zřejmého důvodu bezodkladně po převodu vlastnického práva k vozidlu zápis do silničního registru vozidel ve svůj prospěch, přestože si k takovému úkonu nechal od prodávajícího vystavit plnou moc, což mohlo vyloučit následné jednání pana [příjmení] a rozhodně nelze klást k tíži žalovaného.

41. Pouze nad rámec uvedeného pak soud uvádí, že žalobce se přihlásil do trestního řízení s nárokem na náhradu škody, která mu byla způsobena uhrazením kupní ceny za vozidlo a ta mu byla přiznána ve výši 45 600 Kč. Soud má tak za to, že minimálně v této částce tak žalobce již svůj nárok vyčerpal a nemůže se domáhat opětovně uvedené částky po žalovaném. Skutečnost, že pan [příjmení] žalobci náhradu škody neuhradil, pak nemá na uvedené vliv.

42. Dle ustanovení § 1109 odst. 1 písm. c) o. z. je předpokladem nabytí vlastnického práva od neoprávněného svěření věci vlastníkem osobě. U svěření věci je přitom předpoklad důvěry vlastníka v poctivost osoby, kterou věc svěřuje. Je tak třeba připočíst vlastníkovi riziko, neboť ten dal dobrovolně věc jiné osobě k užívání. Osobou, které vlastník věc svěřil, je ta, do jejíchž rukou se věc dostala na základě vůle vlastníka, zejména je jím tedy detentor věci (nájemce, zástavní věřitel nebo také uschovatel). V daném případě byla mezi žalobcem a panem [příjmení] uzavřena k předmětnému vozidlu smlouva o nájmu a žalobce tedy panu [příjmení] vozidlo k užívání nepochybně svěřil.

43. S ohledem na vše výše uvedené má soud za to, že zde byly naplněny všechny předpoklady dle ustanovení § 1109 odst. 1 písm. c) o. z., proto vlastníkem předmětného vozidla je žalovaný, nikoli žalobce. Z toho důvodu soudu nezbylo než žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání předmětného vozidla, eventuálně zaplacení částky 55 000 Kč, jako nedůvodnou zamítnout (výrok I. a II.).

44. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 11 úkony právní služby po 3 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) ust., podání ze dne 19. 1. 2018, závěrečný návrh ze dne 9. 4. 2019, podání ze dne 25. 3. 2020, písm. g) účast na jednání dne 28. 5. 2018, 11. 9. 2018, 11. 12. 2018, 5. 3. 2019, 2. 2. 2021, 14. 6. 2021 a 13. 9. 2021 když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 11 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Za úkon zajištění a zaslání důkazů z trestního spisu žalované náhrada nákladů nenáleží, neboť se nejedná o žádný z úkonů dle vyhlášky a soud neshledal tento úkon jako účelný.

45. Další náklady tvoří cestovné ve výši 3 141 Kč (srov. ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [obec] – [obec] a zpět (412 km) dne 5. 3. 2019 automobilem Mercedes Benz, při ceně benzinu 37,10 Kč za litr (podle § 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb.) a spotřebě 9,5 litrů /100 km, včetně základní náhrady 4,10 Kč (podle ust. § 157 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč).

46. Další náklady tvoří dále cestovné ve výši 8 796 Kč (srov. ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) 3x za cestu [obec] – [obec] a zpět (412 km) ve dnech 28. 5. 2018, 11. 9. 2018 a 11. 12. 2018 automobilem Mercedes Benz, při ceně benzinu 32,80 Kč za litr (podle § 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a spotřebě 9,5 litrů /100 km, včetně základní náhrady 4 Kč (podle ust. § 157 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 2 400 Kč (3x 8 půlhodin po 100 Kč).

47. Další náklady tvoří dále cestovné ve výši 8 703 Kč (srov. ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) 3x za cestu [obec] – [obec] a zpět (412 km) ve dnech 2. 2. 2021, 14. 6. 2021 a 13. 9. 2021 automobilem Mercedes Benz, při ceně benzinu 27,80 Kč za litr (podle § 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a spotřebě 9,5 litrů /100 km, včetně základní náhrady 4,40 Kč (podle ust. § 157 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 2 400 Kč (3x 8 půlhodin po 100 Kč).

48. Celkové náklady žalobců ve výši 68 556 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).