28 C 256/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu 102 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.7.2019 domáhala zaplacení žalované částky ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že byla jedním z věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení na majetek [právnická osoba], spol. s r.o., vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 KSPH 28029/2014. Jednatelkou žalobkyně je paní [jméno] [příjmení] st. Dne 15.8.2018 se insolvenční navrhovatelka [příjmení] [jméno] [příjmení] seznámila s usnesením KS v [obec] č.j. 65 KSPH 28029/2014-127 o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 23.7.2018, vhozeným do její poštovní schránky. JUDr. [jméno] [příjmení] je současně prokuristkou žalobkyně. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 24.7.2018. V cit. usnesení jsou na str. 9 a 10 uvedena konstatování soudu, která jsou dle žalobkyně nepravdivá a dehonestující a diskreditují žalobkyni i její jednatelku. Odůvodnění cit. usnesení dle žalobkyně účelově a nepravdivě dělá z jednatelky žalobkyně účelově a nepravdivě„ téměř dementní stařenku, která není schopna řídit žalobkyni a na otázky odpovídá úskočně“. Tato tvrzení jsou odrazem nátlaku soudkyně na jednatelku žalobkyně při výslechu svědka a odrazem zjevné nenávisti soudkyně vůči prokuristovi žalobkyně, která proti nezákonným rozhodnutím soudu v této věci využívala opravné prostředky. Insolvenční řízení v přípravné fázi trvalo více než čtyři roky, v řízení bylo nezákonně manipulováno ve prospěch dlužníka a ke škodě věřitelů. Výroky uvedené v cit. usnesení soudu jsou nepravdivé, dehonestující a diskreditují jednatelku žalobkyně a zasahují do jejích osobnostních práv. Insolvenční soud dále poškodil práva žalobkyně, kterou nepravdivě značil za„ mrtvou schránku“ bez jakékoli činnosti, čili podvodnou firmu. Žalobkyně přitom prokázala, že řádně plní své zákonné povinnosti v rámci samotné společnosti i ve vztahu k příslušným úřadům státní správy, živnostenskému rejstříku, finančnímu úřadu a řádně se stará o svůj majetek. Nepravdivá a diskreditující tvrzení poškozují dobré jméno žalobkyně, která se snaží teprve prosazovat na trhu. Žalobkyně se cítí uvedenými nepravdivými tvrzeními být poškozena na svých právech a pověsti. Následkem těchto nepravdivých tvrzení bylo odstoupení zákazníka od jednání o smlouvě o dílo. Dosah nepravdivých tvrzení je značný, neboť usnesení je veřejně vyvěšeno na internetu v aplikaci insolvenčního rejstříku a zveřejněno ve sbírce listin. V důsledku uvedeného vznikla žalobkyni a její jednatelce nemajetková újma, kterou nelze odčinit omluvou. Z toho důvodu požaduje žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 51 000 Kč za dehonestaci a diskreditaci její jednatelky a stejnou částku za dehonestaci žalobkyně označením za„ mrtvou schránku“, která„ nevykazuje žádnou činnost“.

2. V reakci na vyjádření žalovaného dále žalobkyně uvedla, že znevažující a dehonestující části odůvodnění cit. usnesení Krajského soudu v Praze se nezakládají na pravdě a zasáhla do práv žalobkyně. Při rozhodování Krajského soudu v Praze navíc docházelo k závažným chybám, usnesení soudu byla svévolně měněna. Finální usnesení ve věci insolvenčního návrhu bylo sice potvrzeno Vrchním soudem v Praze, z pragmatických důvodů, avšak pro jiné důvody než ty uvedené Krajským soudem v Praze. Označení mrtvá schránka je podle žalobkyně totéž jako označení podvodná firma. S uplatněnou námitkou promlčení žalobkyně nesouhlasila. <b>3. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.</b> 4. Dne 5.2.2020 podal žalovaný k žalobě vyjádření, v němž uvedl, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Učinil nesporným, že se na něho žalobkyně obrátila s nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu dehonestace žalobkyně a její jednatelky, k nimž mělo dojít v rámci insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Praze v řízení sp. zn. 65 INS 28089/2014. Namítal, že žalobkyně netvrdí existenci žádného z odpovědnostních titulů, ani nezákonného rozhodnutí, ani nesprávného úředního postupu. Odůvodnění rozhodnutí soudu, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nelze mít ani za nesprávný úřední postup ani za nezákonné rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o dehonestaci a diskreditaci jsou pouze obecné a subjektivní pocity jednatelky žalobkyně a její dcery, která je v pozici prokuristy žalobkyně. Výraz„ mrtvá schránka“ podle žalovaného nijak nevybočuje z pojmenování a označování určitého subjektu v právních nebo obchodních vztazích. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení nároku na zadostiučinění uplatněný touto žalobou. <b>5. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.</b> 6. Soud provedl dokazování pouze listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. Soud neprovedl důkaz žalobkyní založeným CD, které mělo obsahovat záznam z jednání soudu ve věci [insolvenční spisová značka] ze dne [číslo], kde měla vypovídat jednatelka žalobkyně, neboť to vzhledem k právnímu posouzení sporu považoval za nadbytečné. <b>8. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový děj:</b> 9. Mezi účastníky není sporu o tom, že před Krajským soudem v Praze bylo pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa], na základě návrhu ze dne 16.10.2014 podaného JUDr. [jméno] [příjmení], nar. 1955, prokuristkou žalobkyně. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou Krajského soudu v Praze ze dne 16.10.2014, č.j. [insolvenční spisová značka].

10. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] bylo rozhodnuto tak, že insolvenční návrh navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], narozené 4.8.1955, se zamítá (výrok I. uvedeného usnesení), navrhující věřitelka JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], je povinna zaplatit dlužníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 34 000 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II. uvedeného usnesení), navrhovatelce se vrací záloha složená na náklady insolvenčního řízení ve výši 20 000 Kč (výrok III. uvedeného usnesení) a navrhující věřitelka JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok IV. uvedeného usnesení). V odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] se v bodě 36 usnesení mimo jiné uvádí:„ Pokud jde o nárok společnosti [právnická osoba], resp. [jméno] [příjmení] st., postoupený na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.8.2013 na částku 186 466 Kč a ze dne 31.3.2014 na částku 894 152 Kč včetně příslušenství ve výši 53 789,06 Kč, tak se jedná o pohledávky, které na ní byly postoupeny více jak 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení. Je však třeba uvést, že podle ústavního nálezu III ÚS 1589/15 nemůžou u soudu obstát, pokud se soud v daném případě nebude zabývat tvrzeními dlužníka, že existence podmínek pro úpadek, byla vytvořena uměle se záměrem využít insolvenční řízení k takovým účelům, ke kterým nebylo vytvořeno…Provedené dokazování (zejména výslech matky navrhovatelky a jednatelky společnosti [právnická osoba]) odůvodňuje závěr, že pohledávky vznikly pouze z jediného nároku samotné navrhovatelky, která je postoupila osobě blízké a s ní personálně propojené, a to své tehdy 92 leté matce, která pak dále postoupila pohledávku na společnost [právnická osoba], kdy v obou jednáních lze spatřovat účelové umělé vytváření dalšího věřitele. [právnická osoba] je navíc dle soudu„ mrtvou schránkou“, neboť z dosavadního průběhu dokazování nevyplývá, že by společnost vykazovala jakoukoliv činnost, což dle soudu bylo potvrzeno i výpovědí jednatelky společnosti, která neuvedla žádné přesvědčivé skutečnosti o činnosti a fungování společnosti, nepředložila na výzvu soud originály účetnictví. Kromě navrhovatelky tedy dlužník v době podání návrhu žádného jiného věřitele neměl. V tuto dobu dlužník tím, že neměl žádného jiného věřitele, nesplňoval podmínky úpadku…“, dále s tím, že„ …tento nárok ze smluvních pokut postoupený navrhovatelkou na svoji matku a tou pak na společnost [právnická osoba], by byl také sporným nárokem, neboť závisí na vyšetření zásadní otázky, a to platnosti či neplatnosti uzavřené smlouvy o dílo mezi navrhovatelkou a dlužníkem. K tomuto by soud musel provádět, stejně jako soud nalézací, výslechy jak účastníků řízení, tak i tehdejší jednatelky dlužníka, případně dalších svědků k prokázání tvrzení, zda pan [příjmení] jednal za dlužníka a zda toto jednání bylo takového charakteru, že by zavazovalo dlužníka a tyto výslechy svědků (např. p. [anonymizováno], pí. [příjmení], navrhovatelka, pracovníci) přesahují rámec dokazování v insolvenčním řízení.“, konečně pak Krajský soud v Praze uvedl, že„ …se jedná o povahu šikanózního návrhu, kdy došlo k umělému vytváření věřitelů, a to z jediné smlouvy o dílo na základě postoupených pohledávek mezi osobami blízkými a personálně propojenými, a jednak proto, že dlužník nesplňuje podmínky mnohosti věřitelů, jako základní podmínku úpadku.“. (prokazováno cit. usnesením KS v [obec]) Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15.11.2018, č.j. 1 VSPH 1329/2018-A-142 potvrdil v bodech I., III. a IV výroku, v bodě II. výroku pak toto usnesení změnil tak, že se dlužníkovi nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně. (prokazováno cit. usnesením Vrchního soudu v Praze)

11. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 23.7.2018 bylo doručeno JUDr. [jméno] [příjmení], nar. 1955 vhozením do její poštovní schránky dne 15.8.2019 (prokazováno doručenkou) Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23.1.2019 žádost o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 102 000 Kč, která měla vzniknout v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Praze v cit. řízení [insolvenční spisová značka], konkrétně v usnesení na čl. 127 spisu, v části 36, na str. 9 a 10. (prokazováno žádostí o zadostiučinění a dokladem o odeslání do DS). Žalovaný potvrdil převzetí této žádosti písemně dne 24.1.2019 (prokazováno potvrzením žalovaného). Žalobkyně dne 12.7.2019 žalovanému zaslala do jeho datové schránky předžalobní výzvu s nárokem na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 102 000 Kč, kde uvedla, že se na žalovaného obrátila již dne 23.1.2019, avšak dosud nebylo žalobkyni vyhověno. (prokazováno předžalobní výzvou a dokladem o odeslání). V období od 3.4.2019 do 11.4.2019 byla vedena e-mailová komunikace z adresy [email] s blíže neurčenou osobou ve věci úpravy zahrady, která dne 11.4.2019 zaslala zprávu se sdělením, že dle informace od kamaráda jsou„ podvodná firma, podle soudu mrtvá schránka“, proto už nemají nic dalšího psát a dělat, nic jim nezaplatí. (prokazováno e-maily)

12. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyni nebylo usnesením ze dne 6.5.2020 přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 136/2019, v němž se domáhá zákonného ručení statutárních orgánů obchodní korporace při porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře proti žalovaným [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], jednatelů společnosti [právnická osoba] V usnesení č.j. 76 Cm 136/2019-72 bylo citováno usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 23.7.2018 (prokazováno cit. usnesením KS v [obec]) Žalobkyně rovněž vedla proti žalovanému řízení o zaplacení náhrady škody ve výši 253 581,08 Kč představující zbytečně přirostlé zákonné úroky z prodlení z přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] v důsledku nepřiměřené délky insolvenčního řízení. Rozsudkem zd. soudu č.j. 16 C 351/2018-150 ze dne 8.10.2019 byl tento nárok žalobkyně zamítnut. Rozsudek zd. soudu byl potvrzen Městským soudem v Praze rozsudkem č.j. 25 Co 372/2019-171 ze dne 9.1.2020 (prokazováno rozsudky zd. soudu a MS v [obec])

13. Soud dále provedl z elektronického insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze důkaz celým protokolem z ústního jednání v řízení [insolvenční spisová značka] ze dne 8.3.2018, při kterém byl proveden výslech svědka – jednatelky žalobkyně v místě bydliště, který je založen na čl. 100 insolvenčního spisu. Žalobkyně k tomu uváděla, že si pořizovala vlastní záznam z tohoto jednání, které je zachyceno na předloženém CD, a že přehledně uvede, které konkrétní pasáže z tohoto jednání hodlá ze svého záznamu soudu předložit. Toto však neučinila. K průběhu ústního jednání uvedla, že byla osobně přítomna, měla na místě možnost seznámit se obsahem protokolu z jednání, proti protokolaci neměla námitek.

14. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

15. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. §§ 1, 3, 5, 13 a § 31a a násl. zák. č. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) a dále dle ust. § 152 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a dále § 7 zák. č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

17. Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Dle ust. § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Podle ust. § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

21. Podle § 8 zákona odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

22. Podle ust. § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

23. Podle ust. § 14 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

24. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Dle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

27. Dle ust. § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

28. Dle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním. Dle ust. § 169 odst. 4 pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně ust. § 157 odst. 2,4 o.s.ř.

29. Dle ust. § 7 zák. č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

30. Žalobkyně se touto žalobou domáhala náhrady za nemajetkovou újmu za tvrzený neoprávněný zásah do jejích práv, který spatřuje v jednání Krajského soudu v Praze v insolvenčním řízení vedeném před tímto soudem pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] dlužníka [právnická osoba], konkrétně při odůvodnění usnesení vydaného dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kde mělo dojít k diskreditaci a dehonestaci žalobkyně a její jednatelky. Doručení tohoto usnesení nastalo okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo dne 24.7.2018.

31. Soud se v prvé řadě zabýval žalovaným uplatněnou námitkou promlčení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu shora citovaných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. podáním ze dne 23.1.2019, žalovaný potvrdil převzetí tohoto podání dne 24.1.2019. Nárok se týkal usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 23.7.2018, zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 24.7.2018. Žaloba pak podána dne 24.7.2019, tedy včas.

32. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda konkrétní napadené výroky Krajského soudu v Praze obsažené v odůvodnění cit. usnesení lze podřadit pod nezákonné rozhodnutí nebo je lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Rozhodnutími pro účely zákona č. 82/1998 Sb. se obecně míní nejen rozhodnutí ve věci samé, ale i rozhodnutí vydaná na základě procesních předpisů, a to jak v řízeních občanskoprávních, tak správních i trestních, jestliže dojde ke splnění dalších zákonných podmínek, zejména dle ust. § 7 a 8 zákona. Nesprávným úředním postupem je pak porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí. Nesprávným úředním postupem jsou tedy deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí.

33. Soud vycházel z prokázaného a nesporného faktu, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze bylo usnesením Vrchního soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno, nemůže se tedy jednat o rozhodnutí nezákonné. V úvahu tedy připadá pouze posouzení, zda při odůvodnění cit. usnesení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dle ust. § 154 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku i usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, případně proč neprovedl i další důkazy. Účelem odůvodnění rozhodnutí je přitom vysvětlit postup soudu v konkrétní věci. Žalobkyní napadené výroky nejsou v odůvodnění usnesení uvedeny samoúčelně, ale vyjadřují úvahy a závěry soudu k jednotlivým provedeným důkazům, v daném případě zejména k provedenému výslechu svědkyně, ale i k dalším důkazům, tak, aby mohl soud přesvědčivě, jasně a logicky vysvětlit, jaký skutkový stav soud v dané věci zjistil, z jakých skutečností při svém rozhodnutí vycházel, jaké jsou jeho závěry z provedeného dokazování a jaké je jeho právní posouzení. Absence takových náležitostí rozhodnutí by naopak způsobila nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí a odvolací důvod. Použité výrazy a slovní obraty nejsou přitom hanlivé ani neslušné a závěry žalobkyně, že označení„ mrtvá schránka bez vykazování jakékoli činnosti“ znamená bez dalšího totéž co„ podvodná firma“ a jednatelka žalobkyně je v usnesení popsána jako„ dementní stařenka, která neví, co mluví“, nemají oporu v provedeném dokazování.

34. Soud tedy uzavřel, že odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Praze v insolvenční věci dlužníka [právnická osoba] ze dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] nepředstavuje ani nezákonné rozhodnutí, ani nesprávný úřední postup, proto se dále výší požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích nezabýval. Z uvedených důvodů proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.)

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a proto mu náleží náklady řízení ve výši 1 náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) – písemné podání vyjádření ze dne 5.2.2020, ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) (výrok II.)