28 C 341/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 640 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 137,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 8. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 6. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách www.Anonymizováno.cz poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný prostřednictvím klientské sekce požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu/výpisy z účtů, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 1. 2025 na základě smlouvy převodem na jeho účet č. č. účtu úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 8. 3. 2025 spolu se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, dostal se tak do prodlení od 9. 3. 2025. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 10 000 Kč za období od 9. 3. 2025 do 29. 8. 2025 ve výši 1 740 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, úrok ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 740 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny 10 000 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se poskytnutou částku zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně společně úroky ve výši 300 Kč, poplatkem za úvěr ve výši 3 600 Kč, splatná částka tak činila 13 900 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, RPSN dosahovalo výše 5395,58 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota, z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč dne 7. 1. 2025 bankovním převodem na účet č. č. účtu, v. s. 7407110095, uvedený ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, předsmluvního formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl výpisy z účtů za období října, listopadu a prosince 2024. Z výpisu z účtu za říjen 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 32 340 Kč a odešlo 32 323 Kč, konečný zůstatek za říjen 2024 tak činí 17 Kč, s tím, že 16 Kč je rezervováno, disponibilní zůstatek tak činí 1 Kč. Z výpisu z účtu za listopad 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 32 029 Kč a odešlo 32 024 Kč, konečný zůstatek za říjen 2024 tak činí 21,10 Kč, s tím, že 16 Kč je rezervováno, disponibilní zůstatek tak činí 5,10 Kč. Z výpisu z účtu za prosinec 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 52 917 Kč a odešlo 57 976,54 Kč, konečný zůstatek za prosinec 2024 tak činí – 5 038,44 Kč, s tím, že z tohoto výpisu z účtu vyplývá, že si žalovaný s poskytovatelem bankovních služeb sjednal kontokorent ve výši 5 000 Kč, a kontokorent v této výši také vyčerpal. (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného). Pohledávka za žalovaným z dané smlouvy byla postoupena na společnost právnická osoba, IČO: IČO, a z této společnosti následně na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025 a ze dne 26. 5. 2025, přehledem postupovaných pohledávek). Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvu žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 9. 6. 2025 ve spojení s dokladem o odeslání).

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Pohledávku vyplývající ze smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost právnická osoba, IČO IČO, která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně v řízení prokázala, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru byla zkoumána, v rozporu s doloženou finanční situací žalovaného však právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána dostatečně, když žalobkyně doložila pouze výpisy z účtu žalovaného, z těchto vyplývá, že příjmy a výdaje žalovaného jsou totožné, a navíc žalovaný v prosinci, tj. měsíc před úvěrovou smlouvou, čerpal kontokorent ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc žalovaného nelustrovala v dostupných registrech, z nichž by bylo možné zjistit, zda žalovaný nemá další závazky, žalobkyně toto v řízení ostatně ani netvrdila.

17. Poskytla-li žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývalo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak žalovaný na tuto částku nezaplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil poskytnuté a dosud nesplacené peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí týdenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.)

20. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 5 640 Kč a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.)

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst.1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z cca 56,5 %, a při odečtení neúspěchu od úspěchu jí náleží právo na náhradu 13 % vzniklých nákladů řízení. Celkové náklady jsou představovány v řízení zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 3 úkony právní služby po 1 740 Kč (dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé, z tarifní hodnoty 15 640 Kč), když jejich výše je dána § 7 bod 5 uvedené vyhlášky a náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši po 450 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a dále DPH z této částky. Celkem 8 749,70 Kč, 13 % z této částky činí 1 137,50 Kč.

22. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 137,50 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.