28 C 350/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o vyživovací povinnosti na zletilou

I. Výživné na žalovanou, stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 P 176/2004 - 134, určené ve výši 5 000 Kč měsíčně, se s účinností od právní moci tohoto rozsudku snižuje na částku 3 000 Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám žalované.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 10. 2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti na zletilou žalovanou, s odůvodněním, že žalobci byla naposledy dne 19. 5. 2016 rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 P 176/2004-134, uložena vyživovací povinnost k žalované ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobce výživné ve výši dle rozhodnutí soudu platí žalované řádně a včas, dluh uvedený ve výroku II. předmětného rozhodnutí již byl rovněž řádně splacen. Žalovaná je zletilá, od roku 2019 studuje na Husitské teologické fakultě v Praze, studijní obor sociální a charitativní práce. První tři roky studia studovala žalovaná prezenční formou a připravovala se na výkon budoucího povolání, tedy nebyla schopna se sama živit. Nyní je již ve čtvrtém ročníku navazujícího magisterského studia, kde žalovaná již studuje kombinovanou formou studia, za účelem výkonu zaměstnání. U zletilé osoby by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se uživila sama. Z tohoto žalobce usuzuje, že žalovaná je schopna pracovat, a tudíž se i sama živit. Ke svým majetkovým poměrům a své osobě žalobce uvedl, že mu je 60 let, má zhoršený zdravotní stav, trpí cukrovkou 1. typu a syndromem spánkové apnoe. Pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná a jeho zhoršený zdravotní stav má vliv na výši jeho příjmů, které se pohybují pod hranicí 10 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 14.11.2023 uvedla, že faktické příjmy žalobce nejsou podle ní pod hranicí 10 000 Kč, přestože tyto údaje vychází z výčtu odvedených daní a oficiálně zaúčtovaných služeb. Žalovaná je přesvědčena, že žalobce má vyšší příjmy, kromě toho ale žalobce vlastní bytovou jednotku, rekreační apartmán v objektu , Anonymizováno, – , adresa, , , adresa, , která je v jeho osobním vlastnictví a k této nemovitosti neexistují žádná omezení ve smyslu vlastnického práva. Žalobce zřejmě tento byt neoficiálně pronajímá, bez odvodu příslušných daní. Dále má žalobce automobil značky , Anonymizováno, a rodinný dům o rozloze 130 m2. Ohledně své majetkové situace žalovaná uvedla, že skutečně nyní studuje v 1. ročníku navazujícího magisterského studia v kombinované formě, což jí umožňuje omezený příjem. Je zaměstnána pouze na částečný úvazek, což jí brání plně pokrýt své veškeré náklady. Finanční situace žalované je závislá na podpoře žalobce, jejího otce. Vydělané finanční prostředky nepostačují na pokrytí nákladů spojených s bydlením, energiemi, stravováním, provozem a údržbou vozidla. V pracovní části týdne žalovaná již nebydlí u své matky, ale s přítelem, jemuž pravidelně finančně přispívá na náklady na bydlení, což představuje částku v souhrnné výši 7 800 Kč. Dále má žalovaná náklady na stravování a náklady spojené s provozem a údržbou vozidla, které potřebuje k výkonu zaměstnání. Podle žalované vyživovací povinnost žalovaného i nadále trvá, neboť není schopna plně pokrýt své potřeby, ale souhlasila by s poměrným snížením výživného na částku 4 000 Kč. V doplňujícím vyjádření žalovaná uvedla, že kromě již uvedených má dále výdaje spojené s terapeutickými sezeními, která absolvuje.

3. Na ústním jednání soudu dne 4. 3. 2024 žalobce uvedl, že s ohledem na tvrzení žalované by upustil od návrhu na zrušení výživného a akceptoval by, pokud by došlo ke snížení výživného, a to v intencích poloviny původní částky, tj. cca 2 500 Kč.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Dále soud podle § 120 odst. 2 věta prvá provedl dokazování vyjádřením České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 11. 2023 a potvrzením zaměstnavatele žalované.

5. Žalovaná se z nařízeného ústního jednání soudu se omluvila a požádala soud o projednání bez její přítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., předtím ale žalovanou písemně upozornil na to, že je třeba soudu doplnit skutková tvrzení ohledně všech příjmů a výdajů, aby k nim mohl soud přihlédnout a tato svá tvrzení také odpovídajícím způsobem doložit.

6. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.

7. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno následující:

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je otcem v současné době již zletilé žalované. Naposledy bylo o vyživovací povinnosti tehdy ještě nezletilé žalované rozhodnuto zdejším soudem tak, že žalobci bylo uloženo hradit na výživném žalované částku ve výši 5 000 Kč měsíčně. Tato vyživovací povinnost je žalobcem plněna, dluh na výživném nevznikl. Soud má dále potvrzením o studiu žalované za prokázané, že studuje na Husitské teologické fakultě UK v Praze, studijní obor sociální a charitativní práce, a to v 1. ročníku navazujícího magisterského studia, formou kombinovaného studia (prokázáno shodným tvrzením účastníků, potvrzením o studiu ze dne 5. 10. 2022 a potvrzením o studiu ze dne 27. 6. 2023). Dle webových stránek fakulty se studium uskutečňuje v blocích zpravidla 2x měsíčně, vždy v pátek a sobotu, dle termínů daných pro letní i zimní semestr, tedy cca 4 dny v měsíci.

9. Soud má dále za prokázaný zhoršený zdravotní stav žalobce, který trpí cukrovkou 1. typu, je sledován diabetologem a spánkovou apnoe těžkého stupně (prokázáno lékařskou zprávou žalobce ze dne 10. 2. 2023 a lékařskou zprávou žalobce ze dne 28. 2. 2023). Tato zdravotní omezení negativně ovlivňují výdělkové možnosti žalobce. Žalobce v té souvislosti uvedl, že jeho měsíční příjem se pohybuje okolo 10 000 Kč měsíčně, současně ale uvedl, že své potřeby a výživné na žalovanou je schopen hradit ze svých úspor.

10. Ohledně majetkové situace žalobce vycházel soud z prokázaného, že žalobce je vlastníkem rodinného domu zapsaného na LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , kde bydlí společně s partnerkou, která mu přispívá na domácnost a dále ateliéru zapsaného na LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , který užívá k rekreaci (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí – LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, a LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, ). Žalobce dle svého tvrzení nemovitosti komerčně neužívá, nemá z nich žádný příjem. Náklady na jejich provoz hradí ze svých aktuálních příjmů a z úspor. Žalobce dále vlastní os. vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, . K prokázání hodnoty vozidla, které užívá pro osobní potřeby i pro potřeby výkonu živnosti žalobce soudu předložil ocenění vozidla ze serveru www.sauto.cz, hodnota tohoto typu vozidla se pohybuje do 500 000 Kč. Nemá žádné závazky.

11. Ohledně majetkové situace žalované vycházel soud z toho, že je od 1. 9. 2022 zaměstnána v , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Pracuje zde na částečný úvazek (prokázáno vyjádřením České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 11. 2023, potvrzením o zdanitelných příjmech zaměstnavatele , adresa, týkající se žalované ze dne 1. 11. 2023 a tvrzením žalované), její příjem se pohybuje okolo 17 000 Kč čistého měsíčně. Pracovala zde tedy již v době, kdy studovala na Husitské teologické fakultě UK v bakalářském programu formou prezenčního studia. Dále má soud za prokázané, že žalovaná hradí výdaje spojené s bydlením, konkrétně přispívá na energie částkou 2 000 Kč měsíčně, a má výdaje na terapie, na které dochází k terapeutce , jméno FO, , ve výši 700 Kč za jedno sezení, zpravidla jedenkrát měsíčně (prokázáno výpisy z účtu). Žalovaná má dále běžné výdaje na nákupy a stravování.

12. Soud neprovedl žalovanou navrhované znalecké zkoumání k posouzení výdělkových možností žalobce s ohledem na jeho zdravotní stav, z důvodu jeho nadbytečnosti, ekonomické i časové náročnosti a vzhledem k právnímu posouzení věci. Soud má za nesporné, že výdělkové a majetkové možnosti žalobce jsou ovlivněny jeho zdravotním stavem, přesto je ale schopen v současné době hradit nejen své potřeby, ale i výživné, které i nadále řádně hradí.

13. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle ustanovení § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zde existují okolnosti, pro které je na místě snížit výživné na žalovanou placené žalobcem, které jsou dány jak výdělkovými možnostmi žalobce, tak majetkovou a výdělkovou situací žalované; pro úplné zrušení vyživovací povinnosti soud neshledal důvody. Jelikož od návrhu na zrušení výživného žalobce upustil, zabýval se soud dále výší výživného na žalovanou, které by odpovídalo jak možnostem žalobce, tak potřebám žalované.

19. Soud vycházel z toho, že žalobce svoji vyživovací povinnost vůči žalované v současné době řádně plní. Lze bez dalšího vycházet z toho, že žalobce jako otec žalované má zákonnou vyživovací povinnost k žalované až do okamžiku, dokud nebude schopna sama se živit, tedy zajišťovat sama své potřeby. Soud se proto zabýval tím, zda žalovaná je schopna sama se živit a dospěl k závěru, že žalovaná je bez pochybností schopna sama pokrýt nejméně zčásti své potřeby. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná hradí své potřeby ze svého aktuálního příjmu, přičemž vycházel z potvrzení jejího zaměstnavatele a dále z výživného poskytovaného otcem. Žalovaná má díky kombinované formě studia možnosti a kapacitu pro vlastní výdělečnou činnost, kterou fakticky využívá, a to nikoliv pouze příležitostnými brigádami, ale v pracovním poměru, kde byla zaměstnána již v době předchozího studia, přičemž se jedná o obor, který jí umožňuje praktické prohloubení studijních znalostí, který jí navíc zajišťuje pravidelný měsíční příjem přesahující částku 17 tis. Kč měsíčně. Je tedy předpoklad, že žalovaná bude tohoto příjmu dosahovat i do budoucna a může s ním reálně počítat.

20. Pokud jde o prokázané nutné výdaje žalované, soud vzal za prokázané náklady na bydlení, konkrétně příspěvek partnerovi, u něhož žalovaná bydlí v pracovním týdnu, avšak pouze v prokázané výši 2 000 Kč, dále náklady na terapie, které žalovaná hradí, ve výši 700 Kč za jedno sezení a dále obvyklé výdaje. Žalovaná netvrdila a ani soudu neosvědčila, v jaké míře a jakou formou je v současné době plněna zákonná vyživovací povinnost její matkou, pouze uvedla, že v minulosti jí matka poskytovala bydlení, které ale nyní v běžném týdnu nevyužívá a bydlí se svým partnerem. V takovém případě by však měla být vyživovací povinnost na žalovanou matkou plněna formou finančního příspěvku, dle potřeb žalované a finančních možností její matky, která je dle tvrzení žalobce ředitelkou základní školy, kde je žalovaná zaměstnána a jejíž příjem by tedy měl být nadprůměrný. I pokud by se však matka žalované podílela na pokrytí potřeb žalované alespoň stejnou částkou jako žalobce, disponovala by žalovaná aktuálně pro svoji potřebu částkou minimálně 27 000 Kč měsíčně, což je za situace, kdy netvrdila a ani neprokazovala žádné zvýšené výdaje a ani závazky, částka dle soudu dostatečná. Žalovaná rovněž dle svého tvrzení vlastní a používá osobní automobil, jehož hodnota soudu není známa, o němž tvrdila, že je nutný pro výkon jejího povolání, tato skutečnost však nebyla soudu nijak osvědčena. Soud tedy vycházel z toho, že se jedná o další majetek žalované.

21. Ohledně adekvátní výše výživného soud uvádí, že způsob života žalované odpovídá jejímu věku, ani z předložených výpisů z účtu nelze vysledovat nějaké neobvyklé výdaje. Soud při úvaze o výši výživného zohlednil příjmy žalovaného, ovlivněné jeho dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rovněž věkem, kdy není předpoklad, že by v nejbližší době došlo k razantnímu zlepšení jeho výdělkových možností, ale současně zohlednil to, že jeho příjmy postačují v současné době k úhradě jak potřeb samotného žalobce, tak i platbě výživného žalované v dosavadní výši 5 000 Kč, nicméně placení výživného je pro žalobce finančně zatěžující. Zohledněno bylo i to, že žalobce žije v domě v osobním vlastnictví společně s partnerkou, která mu na bydlení částečně přispívá.

22. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti poté dospěl soud k závěru, že adekvátní výše výživného, kterým je povinen žalobce přispívat na výživu své zletilé dcery, činí 3 000 Kč měsíčně, soud proto snížil výživné na žalovanou právě na tuto částku (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli účastníci řízení ve věci srovnatelný úspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.