28 C 366/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , 150 00 Praha 5 zastoupený obecným zmocněncem Mgr. Davidem Záleským Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o ochranu osobnosti a o vzájemném návrhu žalované

I. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 345 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, kde se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení částky ve výši 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 314 644,66 Kč, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů státu - svědečném částku ve výši 13 086,80 Kč a na znalečném částku ve výši 353 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobce se svou žalobou podanou k soudu dne 22. 8. 2020 domáhal proti žalované ochrany osobnosti s nárokem na přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích, který odůvodnil tím, že užíval byt na adrese , adresa, , který měl být následně převeden do jeho výlučného vlastnictví, a to žalovanou (matkou žalobce), na základě ústní dohody při vypořádání společného jmění manželů mezi žalovanou a žalobcovým otcem, v souvislosti s odpuštěním části dluhu žalované. Žalovaná dne 19. 4. 2018 sdělila žalobci, že vypovídá veškeré dohody o užívání bytu a požaduje, aby žalobce předmětnou bytovou jednotku vyklidil, nejpozději do 31. 5. 2018 z důvodu porušení povinností, kdy žalobce vyměnil zámky od bytu a zamezil žalované přístup do bytu. Požadavek na vyklizení bytu odůvodnila žalovaná tím, že byt potřebuje pro sebe, ač měla v té době bytovou potřebu zajištěnou. Jelikož žalobce užíval byt jako nájemce, považoval výzvu k vyklizení za výpověď, která však nesplňovala náležitosti, a proto byla absolutně neplatná. Žalovaná následně nečinila žádné další kroky, a proto měl žalobce za to, že žalovaná na vyklizení bytu již nadále netrvá. V průběhu roku 2020 se do bytové jednotky nastěhovala žalovaná s přítelem a vyjednávali o zvýšení nájemného. Dne 23. 6. 2020 obdržel žalobce od žalované další výzvu k vystěhování do 28. 6. 2020, přičemž ani tato výzva nesplňovala podle žalobce náležitosti stanovené zákonem. Žalobce sám měl zájem na ukončení nájemního vztahu, avšak neakceptoval tak krátkou lhůtu k vyklizení. Dne 29. 6. 2020 přítel žalované za asistence pracovníků bezpečnostní služby vysadil dveře od pokoje užívané žalobcem a započalo vyklizení. Žalobce ze strachu byt vyklidil, nicméně zavolal Policii ČR, aby o této situaci existoval záznam. Přítel žalované, který jednal na základě plné moci za žalovanou, i nadále komplikoval žalobcův život a šířil o něm nepravdy, čímž zasáhl do lidské důstojnosti žalobce. Žalobci bylo umožněno odnést si zbytek věcí až dne 22. 7. 2020, přičemž do té doby žalobce neměl k dispozici ani dostatek základních věcí. Během krátké doby, po kterou mu bylo umožněno si věci odnést, došlo v důsledku spěchu k poškození některých jeho věcí. Žalovaná ještě nahlásila telefonnímu operátorovi žalobce, že se jeho SIM karta ztratila, a proto dne 2. 7. 2020 došlo k zablokování SIM karty. Žalobci v důsledku jednání žalované vznikla škoda ve výši 19 000 Kč, z níž částka ve výši 5 000 Kč představuje náklady na stěhovací agenturu, částka 13 000 Kč představuje náklady na platbu realitní kanceláři za zprostředkování nového bydlení a částka 16 000 Kč pak činí rozdíl mezi výší nájemného za měsíce srpen a září 2020, kterou by žalobce platil v bytě, ze kterého byl vystěhován a částkou, kterou platil v následné době. Částka byla ponížena o 15 000 Kč jako nájemné za měsíce duben až červen 2020, které žalobce neuhradil z důvodu jednání o nové výši. Za prožité útrapy spojené s nekomfortem a neustálým strachem a stresem spojeným s několika trestními oznámeními ze strany žalované a jejího přítele požadoval žalobce úhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Žalobce nesporoval, že bytovou jednotku užíval, avšak v pozici kvazivlastníka, případě nájemce. Pokud bude žalobcem akceptována verze žalované, že žalobce v bytové jednotce bydlel, náklady by se odečítaly od částky 400 000 Kč představující odpuštěný dluh dědy žalobce vůči žalované.

2. Žalobce k uplatněnému vzájemnému návrhu žalované uvedl, že není opodstatněný, když se pobyt žalobce v uvedeném bytě opíral o legitimní důvod. Pokud by bylo prokázáno, že mezi stranami neexistovala žádná dohoda o užívání bytové jednotky, je navíc vzájemný návrh žalované ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Částka, kterou žalobce měsíčně platil, byla konečná a úplná, a pokud existoval nějaký rozdíl mezi touto částkou a obvyklým nájemným, šlo o závazky, které měla žalovaná vůči žalobci spojené s odpuštěním dluhu. Navíc žalobce užíval pouze jeden pokoj v bytové jednotce, kdy poplatky činily pouze 2000 – 2 500 Kč měsíčně, tedy zbylá platba představovala platbu nájmu.

3. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v penězích ve výši 200 000 Kč.

4. Žalovaná žalobu neuznávala a navrhla její zamítnutí. Ve svém vyjádření ze dne 30. 10. 2020 uvedla, že je a vždy byla výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, , a to na základě smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ze dne 9. 12. 2010 uzavřenou s bytovým družstvem, jehož byla členem ještě před uzavřením manželství. Bytová jednotka nikdy nebyla součástí společného jmění manželů. Žalobci nesvědčí a nikdy nesvědčilo k bytové jednotce nájemní právo, nikdy nebyla uzavřena žádná dohoda nebo nájemní smlouva a žalobce nemohl být ani v dobré víře, že je oprávněným nájemcem bytové jednotky. Žalobce nikdy nehradil nájemné, pouze poplatky za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce je synem žalované a v předmětném bytě vedli společnou domácnost ještě s otcem žalobce za trvání manželství. Po rozvodu rodičů zůstal v bytě bydlet žalobce, avšak nereagoval na výzvy žalované, aby si našel práci a vlastní byt. Žalovaná s novým partnerem odešla do nájemního bytu, avšak za žalobcem stále docházela, nakupovala mu a starala se o něj. Žalobce se ani nechtěl dohodnout buď na odkoupení bytové jednotky či na placení nájemného. Žalobce nejprve v bytě bydlel úplně zadarmo, kdy žalovaná navíc hradila i žalobcův telefon, aby nevznikal dluh, jelikož v minulosti žalovaná za žalobce uhradila řadu jeho dluhů. Žalobce od dubna 2016 začal hradit částku ve výši 2 000 Kč měsíčně, následně částku ve výši 3 000 Kč měsíčně a poté částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, což víceméně pokrylo náklady na služby. Od dubna 2020 však žalobce nehradil opět ničeho. Žalobce následně vyměnil zámky od bytové jednotky, aby zamezil žalované a jejímu partnerovi v nastěhování. Žalovaná proto zaslala žalobci výzvu k vystěhování do 31. 5. 2018 a podala na žalobce trestní oznámení. Žalobce byl současně vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení spočívající v obvyklém nájemném, které v dané lokalitě činilo 15 000 Kč. Na společné schůzce dne 6. 9. 2018 bylo žalobci navrhnuto, že buď bude platit řádné nájemné, nebo si bytovou jednotku odkoupí, anebo se z bytu vystěhuje, žalobce se však ani do konce stanovené lhůty nevyjádřil. Na jaře 2020 se žalovaná se svým přítelem vrátila do bytové jednotky, přičemž soužití se žalobcem bylo neúnosné, a navíc přestal platit i za služby. Žalovaná jako matka žalobce dlouho váhala s učiněním konečných kroků, které by vedly k vystěhování jejího syna z bytu. Nakonec dne 23. 6. 2020 doručil přítel žalované jednající za ní na základě plné moci žalobci výzvu k vyklizení bytové jednotky. Žalobce však byt nevyklidil, proto byl dne 29. 6. 2020 za přítomnosti Policie ČR a agentury vystěhován. Žalobce nikdy nebyl nájemníkem, jelikož neplatil nájemné, a proto mu ani nepřísluší žádná náhrada za stěhování ani za poplatek realitní agentuře. Telefonní číslo žalobci žalovaná zrušila z důvodu, že šlo o zaměstnanecké číslo, které platila žalovaná, a žalobce od dubna 2020 na tyto služby nehradil ničeho. Žalovaná dále uvedla, že skutečně uzavřela dohodu o odpuštění části dluhu ve výši 400 000 Kč se svým bývalým tchánem, avšak ve smluvní dokumentaci nebyla uvedena podmínka, že by měla být v budoucnu převedena bytová jednotka žalované na žalobce.

5. Podáním ze dne 29.12.2020 žalovaná v řízení uplatnila vůči žalobci vzájemný návrh, kterým se domáhala zaplacení částky ve výši 345 884 Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání bytové jednotky žalované žalobcem bez právního důvodu v období od 1. 6. 2018 do 29. 6. 2020, kdy tato částka byla určena dle obvyklého nájemného v daném místě a v dané době. Od dubna 2020 užívala bytovou jednotku i sama žalovaná s přítelem, proto za měsíce duben až červen 2020 uplatnila žalovaná bezdůvodné obohacení ve výši jedné třetiny obvyklého nájemného, celkem tedy uplatnila částku ve výši 345 000 Kč. , adresa, Kč pak představuje náklady na provoz telefonního čísla, které žalovaná za žalobce uhradila za měsíce březen až červenec 2020. Žalobce byl k úhradě dlužné částky vyzván, avšak bezúspěšně.

6. Z výše uvedených důvodů tedy žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a přiznání bezdůvodného obohacení ve výši 345 884 Kč s příslušenstvím uplatněné jako vzájemný návrh.

7. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 28 C 366/2021-167 bylo řízení zastaveno v části, kde se žalobce domáhal po žalované ochrany osobnosti a uhrazení náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč a náhradu škody, a to z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem v plném rozsahu.

8. Žalovaná podáním ze dne 8. 8. 2022 vzala svůj vzájemný návrh zpět v části, ve které se domáhala úhrady částky 884 Kč s příslušenstvím a to z důvodu, že žalobce tuto částku dne 9. 6. 2022 uhradil, a proto soud řízení v této části podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. (výrok II).

9. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.), vyslechl žalobce i žalovanou jako účastníky řízení (ustanovení § 131 o. s. ř.), provedl výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, (ustanovení § 126 o. s. ř.) a dále ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí ing. , jméno FO, . Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

10. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

11. Žalovaná je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. , Anonymizováno, ostatní plocha, zapsané v Katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, , a to na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 9. 12. 2010 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 28. 10. 2020). Žalovaná a bývalý manžel žalované pan , tituly před jménem, , jméno FO, , otec žalobce, uzavřeli smlouvu o vypořádání společného jmění manželů, v rámci kterého došlo mimo jiné i k vypořádání movitého vybavení bytové jednotky č. , Anonymizováno, , které s výjimkou hudební aparatury připadlo žalované. Smluvní strany zároveň deklarovali, že bytová jednotka samotná byla vždy ve výlučném vlastnictví žalované. V rámci vypořádání zaniklého SJM došlo rovněž k vypořádání dluhu manželů ve výši 900 000 Kč vůči věřiteli , tituly před jménem, , jméno FO, , který převzala rovněž žalovaná. Dále bylo ujednáno, že se pan , tituly před jménem, , jméno FO, vzdá práva na užívání bytu č. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, , který je ve výlučném vlastnictví žalované, a ve kterém měli žalovaná s bývalým manželem společnou domácnost a zruší si zde trvalé bydliště a sídlo společnosti , právnická osoba, . do dvou let od uzavření smlouvy o vypořádání společného jmění manželů (prokázáno oddílem C, E bod 2 a 3 smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 4. 1. 2017). Dluh ve výši 900 000 Kč vůči panu , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná uznala co do důvodu i do výše (prokázáno dohodou o splácení závazu s prohlášením o uznání dluhu ze dne 31. 1. 2017). Dle dohody z 21.12.2016 , tituly před jménem, , jméno FO, snížil žalované dlužnou částku o 400 000 Kč v případě řádného splácení dlužné částky (prokázáno dohodou ze dne 21. 12. 2016). Žalobce byl žalovanou vyzván k vrácení bytu na adrese , adresa, , který mu byl žalovanou přenechán do bezplatného užívání s tím, že žalobce byl povinen hradit pouze náklady na služby za užívání bytu a správu společných částí domu a pozemku, kdy na základě této výzvy žalovaná vypověděla veškeré dohody o užívání bytové jednotky s tím, že žalobce byl vyzván ke vrácení bytu do 31. 5. 2018. Důvodem výzvy bylo hrubě nevhodné a neuctivé chování žalobce vůči žalované a skutečnost, že žalovaná v tu dobu potřebovala bytovou jednotku pro svoji osobu, kdy žalobce ve spoluužívání bytu žalované bránil mimo jiné i tím, že dne 19. 4. 2018 vyměnil zámky, a žalobce byl zároveň upozorněn na skutečnost, že pokud výzvě nevyhoví, vznikne žalované nárok na úhradu bezdůvodného obohacení (prokázáno výzvou ke vrácení bytu ze dne 19. 4. 2018). Žalovaná na Policii ČR podávala vysvětlení ohledně žalobcova chování, kdy žalobce bydlí v bytě na adrese , adresa, , přičemž k tomu nesvědčí žádný právní titul ani souhlas žalované, žalobce nemá v bytě ani trvalý pobyt. Žalovaná několikrát žádala žalobce, aby se z bytu odstěhoval. Žalobce navíc v bytě vyměnil zámky a neoprávněně bránil žalované ve vstupu do jejího vlastního bytu (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 25. 4. 2018). Žalobce na výzvu žalované k vrácení bytu odpověděl tak, že výzvě nevyhoví, jelikož nemá žádné jiné bydlení, kam by mohl jít, nemá ani finanční prostředky, aby si mohl najít jiné bydlení. Žalovaná podle něho ani nepotřebuje bytovou jednotku pro sebe, jelikož má bydlení zajištěné a bytovou jednotku mu přislíbila (prokázáno odpovědí na výzvu k vystěhování ze dne 30. 5. 2018). Žalobce zasílal na účet žalované částku 5 000 Kč (prokázáno z provedené transakce za období do 4. 4. 2018 – 4. 3. 2020). Žalovaná zaslala žalobci předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k vyklizení bytové jednotky nejpozději do 12. 5. 2018 s tím, že pokud k tomu nedojde, bude podána žaloba k soudu, jelikož k užívání bytové jednotky nesvědčí žádný právní titul (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 4. 6. 2018 s doručenkou). Mezi žalobcem a přítelem žalované probíhala e-mailová komunikace, na základě které se strany domlouvaly na předání klíčů od chaty, které žalobce při vystěhování z bytu odnesl, a dále probíhala výměna názorů ohledně vyklizení bytové jednotky, kdy žalobce zmiňuje, že žalované byl snížen dluh ve výši 400 000 Kč výměnou za to, že byt převede na žalobce (prokázáno e-mailovou komunikací ze dnů 17. 7. 2020, 16. 7. 2020, 28. 6. 2020, 12. 7. 2020). Žalobce měl v úmyslu do bytu přijmout nájemníka s tím, že žalovaná mu sdělila, jakou částku by musel platit za služby a poplatky za správu společných částí domu tak, aby částka byla dostačující. Žalovaná v té souvislosti uvedla, že pokud žalobce nebude platit nájem, bude mu částku odečítat podle toho, kolik platila nájem v nájemním bytě žalovaná (prokázáno z e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovanou ze dnů 28. 2. 2019, 1. 3. 2019, 3. 3. 2019 a 5. 3. 2019). Žalobce nevyhověl výzvě k vystěhování, a proto byl dne 29. 6. 2020 z bytové jednotky za asistence bezpečnostní agentury a Policie ČR vystěhován. Dle realitní společnosti , právnická osoba, ., se cena nájemného v obdobných bytových jednotkách, v obdobném místě a čase pohybuje v rozmezí 16 000 – 20 000 Kč měsíčně bez poplatků, průměrná výše nájmu tedy bez poplatku činí 18 000 Kč měsíčně (prokázáno posouzením ceny nájemného společností , právnická osoba, s. ze dne 30. 10. 2020). Společnost , Anonymizováno, vystavovala žalované měsíčně vyúčtování za objednané služby u telefonního čísla , tel. číslo, (prokázáno vyúčtováními za měsíce březen až červenec roku 2020). Společnost , Anonymizováno, upozornila žalobce, že u telefonního čísla , tel. číslo, nastavili blokování služeb z důvodu ztráty či krádeže SIM karty (prokázáno SMS zprávou operátora). Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě bezdůvodného obohacení v částce 345 000 Kč za období od června 2018 až do března 2020 s tím, že obvyklé měsíční nájemné určila 15 000 Kč, a k tomu částku 884 Kč představující neuhrazené služby za užívání telefonního čísla (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2020). Žalovaná vyzvala žalobce k vrácení bytu, případně k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání bytu rovněž výzvou ze dne 19.4.2018. (prokázáno výzvou ze dne 19.4.2018) Žalovaná se při vypořádání společného jmění manželů domlouvala s bývalým manželem , tituly před jménem, , jméno FO, , který byt by mohl dostat žalobce, přičemž žalovaná navrhovala, aby na žalobce byl přepsán družstevní podíl spojený s právem nájmu bytové jednotky v , adresa, (prokázáno e-mailovou komunikací mezi žalovanou a jejím bývalým manželem). Žalovaná se s paní , jméno FO, bavila o peněžních částkách vynaložených na byt v , adresa, , přičemž zmínila, že žalobci bude dlužit 400 000 Kč, což bude řešit až následně (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 6. 6. 2018). Výše obvyklého nájemného pro byt č. , hodnota, na adrese , adresa, za období od 1. 6. 2018 do 29. 6. 2020 činí 450 000 Kč s tím, že skutečnost, že byl byt vybaven, nemá na výši nájemného vliv (prokázáno ze znaleckého posudku ze dne 24. 4. 2023 vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, ).

12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že je sestrou žalované a žalobce je jejím synovcem. Ohledně užívání bytové jednotky na adrese , adresa, nemá žádné informace. Ví jen o rodinné dohodě týkající se odpuštění části dluhu ve výši 400 000 Kč v případě, že žalovaná se svou matkou doplatí finanční částku za bytovou jednotku, kterou užívala matka žalované na adrese , adresa, . Byt na adrese , Anonymizováno, používala žalovaná se svým manželem a synem, a po odchodu žalované z bytu jej užíval žalobce a částečně otec žalobce, ale nakonec v bytě zůstal sám žalobce. Žalobce byl z bytu vystěhován na přelomu června a července 2020 tak, že nejprve dostal e-mailovou zprávu, aby se do 5 dnů z bytu odstěhoval. Po vystěhování bydlel žalobce asi 3 týdny u babičky, než mu svědkyně s otcem sehnali nové bydlení, které si žalobce hradí sám. Žalovaná se do bytu přistěhovala i s jejím přítelem někdy v roce 2020 a chvíli tam bydleli společně i se žalobcem. Žalobce v té době pracoval na dohodu o provedení práce pro nějakou společnost, která se zabývala deskovými a karetními hrami. V e-mailové zprávě napsala žalovaná svědkyni, že na základě dohody s panem , jméno FO, má dát žalobci částku 400 000 Kč, ale bližší okolnosti si nevybavuje. Žalovaná si u svědkyně stěžovala, že se žalobce nechce z bytu odstěhovat, a že jí na užívání tohoto bytu ničeho nepřispívá. V roce 2018 již byl proveden jeden pokus o vystěhování žalobce.

13. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je matkou žalované a babičkou žalobce. V bytě na adrese , adresa, bydlela žalovaná s jejím manželem a žalobcem, poté byt užíval jen žalobce, a to po dobu asi tří let. Žalobce již v bytě nebydlí, byl z něho vystěhován. Byt darovala svědkyně s jejím manželem žalované a jejímu bývalému manželu jako svatební dar. Po rozvodu manželů byt připadnul žalované. Žalobce tehdy pracoval u společnosti zabývající se karetními hrami. Žalobce jí sdělil, že byl z bytu vyhozen kvůli neshodám o placení, a proto mu poskytla přístřeší, než si našel nové bydlení. Svědkyně žalobce upozorňovala, že za byt musí platit. Žalobce nějakou částku platil, ale není jí známo, kolik to bylo. Ví, že existoval dluh žalované vůči žalobci ve výši 400 000 Kč, ale nic bližšího jí není známo. Žalobce při vystěhování vzal z bytu alba se známkami a klíče od chaty.

14. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek je bývalým manželem žalované a současně žalobcův otec. V bytě na adrese , adresa, bydleli jako rodinu až do doby, než se žalovaná z bytu odstěhovala. Následně se odstěhoval i svědek a v bytě zůstal bydlet sám žalobce. Od roku 2010 je byt ve výlučném vlastnictví žalované. Původní družstevní podíl převedl bývalý tchán na žalovanou, a to ještě v době před uzavřením manželství. Po dobu manželství společně se žalovanou spláceli půjčku, která vznikla tak, že koupili byt, ve kterém bydlel bývalý tchán s tchyní. Finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč si půjčili od svědkova otce. Za dobu trvání manželství bylo uhrazeno 600 000 Kč, kdy k úhradě zbývající částky se zavázala žalovaná. Se žalovanou se dohodli, že přispějí finanční částkou na privatizaci bytu jeho matky, přičemž tento byt měl následně připadnout žalobci, ale nakonec ho dostal svědek. Bylo to v situaci, kdy žalobce bydlel sám v bytě na adrese , adresa, . Na základě ústní dohody z října 2016 bylo se žalovanou ujednáno, že svědek přenechá věci ze společného jmění manželů žalované, a svědkův otec sleví částku 400 000 Kč z dluhu, který převzala žalovaná a současně byt na adrese , adresa, připadne žalobci, za současně blíže nespecifikovaného splnění finančního závazku žalobce vůči matce. Od žalované a od žalobce zjistil, že žalobce platil za užívání bytu 5 000 Kč měsíčně. V roce 2017 žalovaná sdělila, že byt žalobci nenechá, a tím došlo ke zhoršení jejich vztahů. Žalobce měl nějaké dluhy, jelikož po ukončení studia neplatil sociální a zdravotní pojištění. V roce 2018 žalobce vyměnil u bytu zámky, ale není pravda, že by tam žalovanou nepouštěl. V té době dostal žalobce výzvu k vystěhování. Do roku 2015 žalobce nějakým způsobem na bydlení přispíval, ale není mu už známo, kolik to bylo. Písemné smluvní dokumenty nezohledňují dohodu mezi svědkem a žalovanou.

15. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že má v osobním vlastnictví byt na adrese , adresa, , původně se jednalo o družstevní byt. V bytě bydleli s bývalým manželem a se žalobcem, přičemž žalovaná v roce 2014 z bytu odešla. Někdy od roku 2015 začal žalobce v bytě bydlet sám. V rámci vypořádání společného jmění s bývalým manželem byla uzavřena dohoda, že bytová jednotka zůstane ve výlučném vlastnictví žalované. Žalobce od roku 2010 nepracoval ani nestudoval a do roku 2014 nepřispíval na bydlení žádnou částku. Od roku 2016 hradil žalobce částku 2 000 Kč, následně asi 2 500 Kč. Od dubna 2017 do března 2020 hradil žalobce 3 000 Kč měsíčně, což ani tak nepostačovalo na úhradu služeb za užívání bytové jednotky. Od dubna 2017 hradil žalobce 5 000 Kč měsíčně, což pokrylo náklady na služby spojené s užíváním bytové jednotky. Po žalobci požadovala obvyklé nájemné ve výši 15 000 Kč, avšak marně. Na jaře 2018 vyměnil žalobce v bytě zámky. Co se týče odpuštění dluhu ve výši 400 000 Kč, zde šlo pouze o morální závazek, který nebyl součástí dohody o vypořádání společného jmění manželů. Nebylo ujednáno, že tuto částku žalobci vyplatí. Chtěla žalobce alespoň částečně odškodnit za to, že si otec žalobce ponechal byt, který byl původně přislíben žalobci. Důvodem, proč bývalá tchýně nepřepsala byt na žalobce, byl ten, že žalobce si neplatil sociální ani zdravotní pojištění, a vznikaly mu tak dluhy.

16. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že v bytě na adrese , Anonymizováno, bydlel od narození. V době, kdy bydlel v bytě pouze s otcem, neměl žalobce kromě drobných brigád žádný příjem, takže veškeré náklady na bydlení hradil otec. Po odstěhování otce hradil žalobce žalované částku 4 000 Kč měsíčně, a následně částku 5 000 Kč měsíčně. Tato dohoda se žalovanou fungovala až do března 2020, kdy se žalovaná s přítelem do bytové jednotky nastěhovali. V roce 2018 se se žalovanou dohodli, že ho nechá v bytě bydlet až do konce roku 2020 s tím, že bude platit pouze částku 5 000 Kč měsíčně. V roce 2018 žalovaná uznávala, že dluží žalobci 800 000 Kč. Měl za to, že platí dohoda, že si otec nechá bytovou jednotku po jeho babičce a matka dostane vyšší vypořádání. Situace měla být taková, že otec dostane byt od své matky, žalobce byt na adrese , Anonymizováno, a žalovaná dostane byt od své matky s tím, že žalobce by jí doplatil rozdíl v hodnotě bytů. Co se týče nákladů na užívání bytu , Anonymizováno, , za služby se mělo platit 5 000 Kč měsíčně, jeho platby tedy na poplatky postačovaly, dokonce mu jednou žalovaná zaslala přeplatek. Platby ukončil v březnu 2020, jelikož se žalovaná a její přítel přestěhovali k žalobci do bytu a žalovaná porušila dohodu, že ho nechá v bytě bydlet. Daň z nemovitosti nebo pojištění bytu neplatil. Žalovaná žalobce v průběhu dětství psychicky týrala, a proto mají vypjaté vztahy, proto ani žalobce nedostudoval a nenašel si zaměstnání. V současné době pracuje jako OSVČ s příjmem asi 30 000 Kč hrubého. V minulosti měl dluhy na zdravotním pojištění, které za něho z větší části zaplatil dědeček. V roce 2018 vyměnil zámky u bytové jednotky, jelikož zámek byl starší a žalobce se navíc bál přítele matky, který ho obtěžoval v zaměstnání. Žalovaná ho opakovaně vyzývala k opuštění bytu. Po vystěhování bydlel určitou dobu u babičky, se stěhováním mu pomohla teta.

17. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že je partnerem žalované, a žalobce zná od jeho třinácti let. Do bytu na adrese , adresa, , se přestěhovali asi v roce 2018. Se žalobcem byly problémy už kdysi, jelikož nechodil do školy a po dosažení zletilosti nepracoval, a vznikaly mu dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, které uhradila žalovaná. Žalovaná má byt po celou dobu ve výlučném vlastnictví. Na veškerá jednání ohledně výše nájemného chodil se žalovanou. Ví, že žalobce vyměnil v bytě zámky. V době, kdy bytovou jednotku užíval žalobce, bydlel svědek se žalobkyní v nájemním bytě, kde platili asi 17 000 Kč měsíčně. Situaci řešil za žalovanou, jelikož žalobce na ni vytvářel nátlak. Žalobce formálně vyzval k vystěhování ve lhůtě do jednoho týdne, kdy žalobce na výzvu nijak nereagoval. Vystěhování proběhlo za účasti Policie ČR profesionální agenturou. Žalobci bylo předtím navrženo, že se má podílet na nákladech za užívání bytu, ale nijak se k tomu nevyjádřil, naopak přestal hradit veškeré platby.

18. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce je jeho vnuk a žalovaná je jeho bývalá snacha. Žalované zapůjčil finanční částku ve výši 1 200 000 Kč, a to pro její matku a sestru, jelikož se musely vystěhovat z jejich bytu. Částka byla splácena měsíčně. Co se týče dohody o odpuštění částky 400 000 Kč, tak svědek žalované slevil částku 400 000 Kč s tím, že měla nechat v bytě v jejím výlučném vlastnictví bydlet žalobce, tedy tuto částku prakticky daroval svědek vnukovi. Veškeré částky, které mu následně byly žalovanou vráceny, předal synovi, tedy bývalému manželu žalované, jelikož šlo o jeho podíl z dědictví. V dohodě není uvedeno, že částka 400 000 Kč bude převedena na žalobce, jelikož to v té době svědek nepovažoval za důležité. Situaci ohledně vystěhování žalobce nijak neřešil, jen kontaktoval žalovanou s tím, zda mu vrátí částku, o kterou jí snížil dluh. Žalovaná mu sdělila, že je přesvědčena, že si tuto částku žalobce v bytě již odbydlel.

19. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud nic podstatného pro posouzení věci.

20. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že vzájemný návrh žalované byl podán důvodně.

21. Provedeným dokazováním dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná je od roku 2010 výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, , na adrese , adresa, , bytová jednotka nebyla součástí zaniklého společného jmění manželů žalované a pana , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve zmíněném bytě se nacházela společná rodinná domácnost žalované, jejího bývalého manžela a jejich společného syna - žalobce. Následně se žalovaná z bytu odstěhovala. Po určitou dobu pak v bytě bydlel žalobce se svým otcem, , tituly před jménem, , jméno FO, , a posléze sám. Za užívání bytu hradil žalobce na účet žalované zprvu částku 2 000 Kč, následně 3 000 Kč a poté 5 000 Kč, což pokrylo náklady na poplatky spojené s užíváním bytu a správu společných částí domu. Žalobce nikdy nehradil nájemné ani žádnou další úplatu za užívání bytu, což vedlo k četným sporům jak mezi účastníky, tak dalšími rodinnými příslušníky. Z důvodu neplacení nájemného a neochoty řešit otázku bydlení byla žalobci v roce 2018 zaslána výzva k vyklizení bytové jednotky, které však žalobce nevyhověl. Od tohoto okamžiku žalobce užíval bytovou jednotku bez právního důvodu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k nějaké dohodě o podmínkách užívání bytu žalobcem. Žalobci byla po určité době doručena další výzva k vyklizení bytu, ale ani té žalobce nevyhověl, proto byl dne 29.6.2020 za účasti Policie ČR a bezpečnostní agentury vystěhován, přičemž s přepravou věcí mu pomáhala svědkyně , jméno FO, a žalobce následně asi 3 týdny bydlel u babičky - svědkyně , jméno FO, . Jejich výpovědi soud považuje za přesvědčivé a pravdivé, proto z nich bez dalšího vycházel. Obě přitom potvrdily, že žalovaná chtěla s žalobcem řešit situaci, kdy za užívání bytu dlouhodobě nic nehradí, což bylo důvodem pro výzvu k vyklizení bytu. Ostatní výpovědi svědků i účastníků soud hodnotí jako částečně účelové a do značné míry ovlivněné dlouhodobě trvajícími širšími rodinnými problémy a konflikty spojenými nejen s poskytnutou půjčkou žalované a jejímu bývalému manželovi, ale i situací ohledně řešení bytových a majetkových otázek v kontextu širších rodinných vztahů, včetně předchozího rozpadu manželství žalované a otce žalobce a potřeby vypořádání jejich společného jmění manželů. Je zřejmé, že otec žalobce stojí na jeho straně, přítel žalované na straně žalované a z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, byla pouze prokázána skutečnost, že žalované a svému synovi, jejímu bývalému manželovi, poskytl půjčku ve výši 1 200 000 Kč, kterou se mu zavázala uhradit žalovaná a která byla dohodou snížena o částku 400 000 Kč.

22. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. § 2991 a násl. a dále § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“)

23. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle ust. § 2246 odst. 2 o. z. neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

25. Podle ust. § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu, pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

26. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot, tedy rozmnožení majetku obohaceného, fyzickou nebo právnickou osobou (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3281/2012), ochuzení nebo snížení majetku ochuzeného, tedy majetkovou újmu jiného subjektu a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Základní atributy bezdůvodného obohacení se podávají ze zákonem deklarovaného principu, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, má povinnost vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z řečeného je patrno, že aby mohl být uplatněn nárok z kondikce u soudu, musí být rovněž zřejmé, kdo se obohatil na čí úkor (viz Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2617/11). V opačném případě zůstává předmět nelegitimního materiálního prospěchu v dispozici obohacené osoby (viz BÍLKOVÁ, Jana. § 2991. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 39.)

27. Žalovaná se podaným vzájemným návrhem domáhala po žalobci úhrady bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které jí vzniklo tím, že žalobce užíval k bydlení bytovou jednotku č. , hodnota, na adrese , Adresa zainteresované osoby 1/0, , která je v jejím výlučném vlastnictví, v období od 1. 6. 2018 do 29. 6. 2020. Žalobce nerozporoval, že v tomto období předmětnou bytovou jednotku užíval, namítal však, že se žalovanou uzavřel dohodu, na základě které bude bytovou jednotku užívat bezplatně, jako nájemce příp. jako kvazivlastník. Toto tvrzení však v řízení nijak neprokázal a navíc je v rozporu s provedenými důkazy, jimiž má soud za osvědčeno, že jej žalovaná opakovaně vyzývala k řešení bytové situace, tedy že má hradit obvyklé nájemné, případně si byt odkoupit nebo se vystěhovat. To, že žalobce nehradí za užívání bytu žádné částky, bylo uvedeno i ve výzvě k vystěhování a v předžalobní upomínce a bylo bez dalšího prokázáno i výpověďmi slyšených svědků.

28. Žalobce se v řízení bránil tvrzením, že jeho děda – svědek , tituly před jménem, , jméno FO, zapůjčil žalované a jejímu bývalému manželovi - otci žalobce částku ve výši 1 200 000 Kč, která byla použita na řešení bytové potřeby matky žalované, přičemž dlužná částka byla v průběhu manželství splácena a následně zbývající část dluhu v rámci vypořádání zaniklého SJM převzata a uznána žalovanou. Tuto skutečnost má soud za prokázanou. Žalobce však dále tvrdil, že důvodem pro snížení výše tohoto dluhu o částku 400 000 Kč měla být dohoda o tom, že může bezplatně užívat byt žalované, resp. že na něho bude tento byt v budoucnosti převeden. Takováto podmínka však v řízení prokázána nebyla a neodpovídá ani listinným důkazům provedeným v tomto řízení, zejména dohodě o odpuštění dluhu ze dne 21.12.2016, kde je snížení dluhu vázáno toliko na řádné splácení, nelze ji ale dovodit ani z dalších důkazů provedených v tomto řízení, zejména z výpovědí svědků. V této souvislosti je třeba připomenout, že písemnou dohodu o odpuštění dluhu nesepisovala žalovaná, ale právní zástupce jejího bývalého manžela, syna věřitele , tituly před jménem, , jméno FO, a ani žalobce, ale ani jeho otec, nejsou účastníky této dohody. Existence žalobcem tvrzené ústní dohody o tom, že odpuštění dluhu ve výši 400 000 Kč je vázáno na převod bytu na žalobce, případně na jeho bezplatné bydlení v předmětném bytě, nebyla tedy ani přes rozsáhlé dokazování prokázána. Tento závěr nelze učinit ani z e-mailové komunikace žalované a její sestry.

29. I pokud by však soud připustil existenci určité částky, zde ve výši 400 000 Kč, která nebyla vyplacena , tituly před jménem, , jméno FO, a měla sloužit jako benefit žalobce, který se vyčerpává tím, že se z něho má hradit nájemné za žalobce na pokrytí jeho bytové potřeby, je zřejmé, že tato částka by se musela v určitou dobu vyčerpat. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, přitom sám připustil, že konkrétní ujednání o tom, jak dlouho měla tato údajná dohoda platit, sjednáno nebylo. Ani žalobce v rámci řízení tato svá tvrzení nijak nekonkretizoval a omezil se pouze na tvrzení, že tvrzená dohoda existuje, nijak však nespecifikoval její konkrétní obsah ani podobu, nesdělil soudu ani okolnosti jejího uzavření a ani žádný z vyslechnutých svědků soudu takové skutečnosti nepotvrdil.

30. I při úvaze o tom, že by žalovaná částku, kterou nemusela dle dohody s , tituly před jménem, , jméno FO, vyplatit věřiteli na vzniklý dluh, chápala jako možný benefit pro žalobce, bylo by nutné tento její závazek posuzovat výlučně na bázi dobrovolnosti. Žalovaná sama hovoří o jakémsi morálním závazku vůči žalobci, který však přehodnotila v době, kdy vygradovaly jejich vzájemné spory, které prostupují i širší rodinou, o čemž svědčí i podaná trestní oznámení a další civilní soudní spory vedené mezi členy rodiny.

31. Rovněž námitka žalobce, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor dědy žalobce – svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , nebyla shledána relevantní. Soud vycházel z toho, že dohoda o snížení dlužné částky o 400 000 Kč byla uzavřena svobodně a vážně oběma smluvními stranami, na základě vzájemného konsensu, což má za prokázané i výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Ani opačný závěr by ale nemohl by mít vliv na posouzení oprávněnosti nároku žalované v tomto řízení, neboť nebylo ani tvrzeno a ani prokázáno, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

32. Pokud žalobce tvrdil, že byl k výše uvedené bytové jednotce ve vztahu nájemce, soud odkazuje na ust. § 2237 o. z., dle kterého je třeba, aby nájemní smlouva k bytu měla písemnou formu. Existence takového písemného dokumentu však v řízení nebyla tvrzena a ani prokázána, nadto soud připomíná, že nedílnou součástí takové dohody by muselo být i ujednání o výši a způsobu úhrady nájemného. S tím souvisí i tvrzení žalobce, že výpověď z nájmu bytu, kterou dostal, byla neoprávněná. Soud vycházel z toho, že mezi účastníky nevznikl nájemní vztah, proto výzvu k vystěhování považuje za dostatečnou. Skutečnost, že žalovaná měla snahu bydlení žalovaného v bytě ukončit, je patrná již z výzvy k vystěhování odeslané dne 19.4.2018 se lhůtou do 31. 5. 2018. Pokud žalobce dále tvrdil, že byl v postavení kvazivlastníka, ani toto jeho tvrzení nebylo v řízení nijak prokázáno, a odporuje mimo jiné i faktu, že žalovaná žalobci z obavy o možné důsledky existence jeho splatných závazků v bytě zrušila trvalé bydliště.

33. Žalobce v řízení dále namítal, že měsíčně hradil na účet žalované dostatečnou částku, která byla započtena na poplatky spojené s užíváním bytové jednotky a částečně na nájemné, avšak nebral v potaz, že byl několikrát upozorňován, že částka není dostačující ani na úhradu poplatků spojených s užíváním bytu, a proto nemohl být ani v důsledku takovéto platby v dobré víře, že je v postavení nájemce.

34. Na základě všech shora uvedených skutečností soud uzavřel, že žalovaná je od roku 2010 výlučnou vlastnicí zmíněné bytové jednotky, kterou žalobce užíval bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., a to minimálně od výzvy k vystěhování, tj. 31.5. 2018, čehož si byl zcela jistě vědom. Žalobce nereagoval ani na další výzvy k vystěhování, které vyústily v to, že dne 29. 6. 2020 došlo k nucenému vystěhování za přítomnosti Policie ČR a bezpečnostní agentury. Ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobce na úkor žalované proto docházelo nejméně v období od 1.6.2018 do 29. 6. 2020, kdy byl vystěhován. Existence dohody, podle které mohl žalobce užívat bytovou jednotku bezplatně, příp. že na něho bude bytová jednotka převedena, v řízení prokázána nebyla. Výše nájemného požadovaná žalovanou byla shledána obvyklou. Pouze pro úplnost soud uvádí, že žalovaná by dle vypracovaného znaleckého posudku měla nárok na vyšší částku představující bezdůvodné obohacení, kdy znalec určil obvyklé nájemné ve stejné době a místě jako v tomto případě na částku 18 000 Kč, avšak žalovaná požadovala za období od 1. 6. 2018 do 29. 6. 2020 pouze částku 15 000 Kč měsíčně, za období společného bydlení pak pouze ve výši 1/3 takto určené částky.

35. S ohledem na vše shora uvedené soudu nezbylo než vzájemnému návrhu žalované vyhovět, a uložit žalobci povinnost uhradit žalované částku ve výši 345 000 Kč. Zároveň přiznal žalované i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na doručení předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní stanovené (výrok I).

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá za středníkem a uložil žalobci uhradit dlužnou částku v prodloužené době tří měsíců od právní moci rozsudku. Lhůta byla prodloužena s ohledem na tvrzenou nemajetnost a špatnou finanční situaci žalobce, přičemž se jedná o pevně danou lhůtu, která svou délkou nemůže žalovanou nepřiměřeně omezit na jejich právech a současně žalobci poskytuje dostatečný časový prostor a seriózní možnost splnit uloženou povinnost dobrovolně, bez nutnosti exekučního vymáhání.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů; soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť to byl žalobce, který spor vyvolal a na každém dalším jednání byl soudem upozorňován na stále rostoucí náklady řízení, navíc žalobce je nyní osobou výdělečně činnou, jak uvedl při jednání soudu, kde též tvrdil, že měl úspory ve výši 1 500 000 Kč připravené na koupi bytu. Soud tedy žalované přiznal náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za vzájemný návrh ve výši 17 295 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ustanovení, vyjádření ze dne 30. 10. 2020 (jejichž výše je dána ust. § 8 odst. 4 písm. a) ve spoj. s ust. § 7 bod 5. vyhlášky, kdy tarifní hodnota činila výši 50 000 Kč), dále 7 úkony právní služby po 12 800 Kč, a to 2x písm. c) uvedeného ustanovení - porada s klientem dne 23. 4. 2021, porada s klientem dne 21. 6. 2023, písm. d) uvedeného ustanovení – vzájemný návrh ze dne 29. 12. 2020, vyjádření ze dne 3. 5. 2021 a 3x písm. g) uvedeného ustanovení – účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 26. 4. 2021 (od 11:00 hodin – 14:20 hodin), a dne 26. 7. 2021 (od 15:00 hodin do 16:30 hodin), když jejich výše je dána ust. § 8 odst. 4 písm. a) ve spoj. s ust. § 7 bod 5., bod 6. vyhlášky, kdy tarifní hodnota činila výši 50 000 Kč + 345 884 Kč), dále 1 úkonem právní služby po 9 700 Kč, a to písm. g) uvedeného ustanovení – účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 10. 5. 2022 (od 12:00 hodin do 13:20 hodin), kdyže jejich výše je dána ust. § 8 odst. 1 ve spoj. s ust. § 7 bod 6. vyhlášky, kdy tarifní hodnota činila výši 345 884 Kč), dále 13 úkony právní služby po 9 700 Kč, a to dle písm. g) uvedeného ustanovení - zpětvzetí ze dne 8. 8. 2022, vyjádření ze dne 7. 9. 2022, 2x písm. c) porada s klientem ze dne 6. 2. 2023 a dne 26. 6. 2023, 9x písm. g) uvedeného ustanovení - účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 5. 9. 2022 (od 11:00 hodin – 13:50 hodin), účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 14. 11. 2022 (od 11:00 hodin – 13:30 hodin), účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 7. 2. 2023 (od 11:00 hodin – 13:05 hodin), účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 18. 4. 2023 (od 10:30 hodin – 12:40 hodin) a účast na jednání konaného u zdejšího soudu dne 27. 6. 2023 (od 15:45 hodin – 16:55 hodin), když jejich výše je dána ust. § 8 odst. 1 ve spoj. s ust. § 7 bod 6. vyhlášky, kdy tarifní hodnota činila výši 345 884 Kč).

38. Soud přiznal žalované též 24 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).

39. Soud přiznal žalované dále cestovní náhradu pro jejího právního zástupce, a to za cestu k soudu a zpět z místa , adresa, do místa sídla soudu, a to celkem ke třem jednáním, tedy při ujeté vzdálenosti 3x 93 km vozidlem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , při spotřebě paliva dle technického průkazu 7,4 litru benzinu na 100 km, náhradě za ujetý kilometr ve výši 5,20 Kč ú 1 km dle ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, celkem cestovné ve výši 2 346 Kč.

40. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas právního zástupce žalované při cestě k soudu a zpět, a to v částce 100 Kč za jednu půlhodinu dle ust. § 14 odst. 3 vyhlášky, tedy 4 půlhodiny za jednu cestu k soudu a zpět, přičemž právní zástupce žalované se k jednání soudu dostavil třikrát, tedy celkem v částce 1 200 Kč. Dále soud přiznal náhradu za parkovné v celkové výši 360 Kč.

41. Soud nepřiznal dále žalované náhradu nákladů řízení za úkony, které uvedla ve svém návrhu, a to za vyjádření k žalobě ze dne 28. 10. 2020, za závěrečný návrh ze dne 1. 12. 2021, sepis podání soudu ze dne 6. 5. 2022 a sepis podání soudu ze dne 4. 9. 2022, jelikož taková podání se ve spise nenacházejí.

42. Celkové náklady žalované ve výši 314 644,66 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v prodloužené pariční lhůtě 3 měsíců, jak shora vyloženo, s ohledem na sociální situaci žalobce a vzhledem k okolnostem věci (ust. § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok III).

43. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. pak soud uložil povinnost žalobci zaplatit náklady státu, když, jak je podrobně vysvětleno shora, shledal v řízení plný úspěch žalované. Tyto náklady představují znalečné přiznané znalci ve výši 535 Kč po odečtení zálohy, kterou žalobce složil u zdejšího soudu a náklady svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , které mu bylo přiznáno na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2023, č. j. 28 C 366/2020-281, které nabylo právní moci dne 18. 4. 2023, znějící na částku 13 086,8 Kč (výrok IV).