28 C 41/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa anonymizováno . jméno anonymizováno o určení vlastnictví k nemovitosti <b>I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], [anonymizováno] LV č. [rok], se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 89 918,73 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], na LV č. [rok] (dále jen„ nemovitost“) zapsané v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na základě které žalovaný nabyl předmětnou nemovitost. V kupní smlouvě byla mimo jiné sjednána kupní cena ve výši 320 000 Kč, která měla být žalovaným uhrazena ve splátkách před podpisem kupní smlouvy. Žalobkyně však na úhradu kupní ceny nikdy nic od žalovaného neobdržela, dne [datum] proto vyzvala žalovaného k její úhradě v náhradní lhůtě. Pro případ, že nebude žalovaným kupní cena uhrazena ani v této dodatečné lhůtě, žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila a odstoupení zaslala žalovanému. Kupní smlouva byla sepsána otcem žalovaného, se kterým měl jednatel žalobkyně přátelské vztahy, obsahu smlouvy tak nevěnoval pozornost. Žalovaný i jeho otec byli v době uzavření smlouvy bez finančních prostředků k úhradě kupní ceny za nemovitost. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na to, že se jedná o negativní skutečnost, kterou nemůže prokázat, musí to být žalovaný, kdo je povinen předložit důkazy o tom, že kupní cenu uhradil. Existenci naléhavého právního zájmu spatřuje žalobkyně v zájmu na ochraně svého majetku před negativními důsledky jednání žalovaného, který více než dva roky odmítá uhradit kupní cenu za nemovitost. <b>2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala určení, je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], na LV č. [rok].</b> 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že mezi účastníky byla řádně uzavřena kupní smlouva, ve které bylo výslovně uvedeno, že kupní cena byla již uhrazena před podpisem smlouvy, a to formou splátek. Žalovaný dle svého tvrzení kupní cenu uhradil v plné výši a žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly opak. Žaloba je tak nedůvodná. <b>4. Ze všech shora uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.</b> 5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl účastnický výslech jednatele žalobkyně (ustanovení § 131 o. s. ř.) a výslech svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] (ustanovení § 126 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj.

7. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný písemnou kupní smlouvu o převodu vlastnictví nemovité věci, jejím předmětem byla nemovitost - [anonymizováno] [číslo] v areálu [anonymizováno] [část obce], budova bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavená na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], na LV č. [rok] (dále jen„ nemovitost“). V kupní smlouvě je uvedeno, že převáděná nemovitost je dočasnou stavbou a lhůta platnosti stavebního povolení končí k [datum]. Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že k převáděné nemovitosti je sjednáno právo nájmu na dobu neurčitou ve prospěch firmy [právnická osoba] (prokázáno kupní smlouvou o převodu vlastnictví k nemovité věci ze dne [datum]). Strany kupní smlouvy se dále dohodly, že kupní cena za nemovitost činí 320 000 Kč a výslovně potvrdily, že kupní cena byla uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy. (prokázáno kupní smlouvou o převodu vlastnictví k nemovité věci ze dne [datum], čl. 4 odst. 4.1). Uzavření kupní smlouvy přecházela e-mailová komunikace mezi žalobkyní a otcem žalovaného, [jméno] [celé jméno žalovaného] (prokázáno emailovou komunikací). Nemovitost byla žalovanému předána dne [datum] (prokázáno předávacím protokolem ze dne [datum]). Žalovaný je jako vlastník nemovitosti zapsán v katastru nemovitostí ode dne [datum] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného písemně k úhradě dluhu ve výši kupní ceny za nemovitost a podmíněně odstoupila od smlouvy, v reakci na to žalovaný sdělil, že žádný dluh vůči žalobkyni neeviduje (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum], reakcí na výzvu).

8. Z výslechu účastníka - jednatele žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jej otec žalovaného, [jméno] [celé jméno žalovaného], v roce [rok] oslovil, s tím, že má zájem si zpět odkoupit předmětnou nemovitost - [anonymizováno], kterou předtím žalobkyně od něj koupila. [příjmení] byla v této době a dosud je pronajímána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Věděl, že otec žalovaného nebyl v té době v dobré finanční kondici a žalovaný sám byl v té době nezaměstnaný, nebylo tedy reálné, aby byla kupní cena uhrazena ihned. Chtěl ale vyhovět otci žalovaného, a proto se dohodli na úhradě kupní ceny ve splátkách, které se měly hradit z uhrazeného nájemného. Nemovitost byla předána pouze formálně na základě předávacího protokolu, stav budov byl oběma stranám znám. Splátky měly být ve výši asi 50 000 Kč měsíčně, žádné ale hrazeny nebyly. Otec žalovaného se vymlouval na neočekávaně špatný technický stav haly, nosil fotografie o závadách, prokazoval zatékání do střechy, závady elektroinstalace, omlouval to, že musí do oprav investovat, proto podle jeho slov splátky nehradil. Jelikož delší dobu k úhradám nedocházelo, byl průběžně upomínán. Jednáno bylo v té souvislosti vždy pouze s otcem žalovaného, většinou telefonicky. Kupní cena však fakticky zaplacena nebyla, a to ani zčásti. Návrh kupní smlouvy dostal v momentě, kdy se chystal na služební cestu. Měl zkušenost, že katastr se dotazuje na úhradu kupní ceny, proto souhlasil s tím, že v kupní smlouvě bude uvedeno, že kupní cena už byla zaplacena. Vzhledem k dobrým vztahům tomu nepřikládal žádnou váhu. Od [anonymizováno] [rok] už s otcem žalovaného v kontaktu nebyli. Poté byly zasílány předžalobní upomínky a podána žaloba. Před podpisem kupní smlouvy proběhlo společné jednání, které se uskutečnilo u jednatele žalobkyně doma, na něm byl přítomen žalovaný i jeho otec. Kdyby byla uhrazena kupní cena, byl by vystaven příjmový doklad, což se nestalo.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že je otcem žalovaného. [příjmení], která byla předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, byla původně majetkem tohoto svědka, sám ji vybudoval a poté prodal žalobkyni, někdy v roce [rok] nebo [rok] za cenu asi 820 000 Kč. Stavba byla dočasná, ale byl předpoklad, že časem bude možné ji změnit na stavbu trvalou. Někdy v roce [rok] se svědek se synem rozhodl, že koupí halu zpět, byl toho iniciátorem. Protože na svědka byly vedeny exekuce, chtěl si halu koupit jeho syn, tedy žalovaný. Svědek věděl, jaké má hala využití a kdo si ji pronajímá. Kupní smlouvu na převod nemovitosti sepisoval svědek sám osobně, posílal ji e-mailem [anonymizováno] [příjmení] k připomínkám. Jednatel žalobkyně smlouvu četl, dokonce k ní měl nějaké připomínky. Text kupní smlouvy je výsledkem dohody svědka a pana [příjmení]. V den uzavření smlouvy byl svědek a žalovaný u pana [příjmení] [příjmení] v bytě, tam vyřídili finanční záležitosti, to znamená, že v den podpisu kupní smlouvy, před podpisem, uhradili celou kupní cenu. [příjmení] byla uvedena v kupní smlouvě a zaplacená byla [anonymizováno] [příjmení] v hotovosti. Hotovost dali svědek s žalovaným dohromady, jednalo se bankovky, které předali jednateli žalobce, předtím provedli jejich přepočítání a potom jeli smlouvu podepsat a ověřit podpisy na poštu do [část obce]. Při té příležitosti došlo také k podpisu návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Kupní cena byla dohodnuta předem. Kupní cenu navrhl jednatel žalobkyně, s tím, že se mělo jednat o nějaký zůstatek po odpisech. Svědek a žalovaný s cenou souhlasili, měli dostatek finančních prostředků, aby cenu mohli uhradit. Kupní cena byla zaplacena celá, v den, kdy došlo k podpisu kupní smlouvy. Žalovaný v té době pracoval jako živnostník, peníze na kupní cenu si střádal. Část kupní ceny získali svědek a žalovaný prostřednictvím půjčky. Žádná schůzka s jednatelem žalobkyně, která se měla týkat úhrady kupní ceny za halu v létě [rok], neproběhla, to byla již uzavřená věc. Schůzek s jednatelem žalobkyně proběhlo několik, ale týkaly se jiných záležitostí.

10. Z provedených důkazů předložených žalobkyní, zejména ze seznamu vydaných faktur ze dne [datum] a z účetních rozvah pro rok [rok] a [rok], soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení. Účetnictví žalobkyně je v její samostatné dispozici a skutečnost, že žalobkyně vystavila fakturu na částku 320 000 Kč a vede ji v účetnictví jako neuhrazenou, neprokazuje, že žalovaný kupní cenu neuhradil tak, jak bylo sjednáno v kupní smlouvě. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [anonymizováno] [příjmení] a usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [celé jméno žalovaného] soud taktéž nezjistil žádné relevantní skutečnosti, které by se týkaly předmětu tohoto řízení. Pokud jde o výpis z centrální evidence exekucí a obchodního rejstříku k osobě [jméno] [celé jméno žalovaného], tyto soud také nepovažuje za relevantní, neboť se týkají osoby odlišné od žalovaného a neprokazují žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení. Přehled vlastnictví nemovitostí žalovaného a výpis z obchodního rejstříku žalovaného a nájemní smlouvu ze dne [datum] soud také nevyhodnotil jako případné důkazy pro vedené řízení, neboť neprokazují nic, co by mohlo mít vliv na meritorní rozhodování.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem.

13. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1121/2011).

14. S ohledem na uvedené se tedy soud zabýval v prvé řadě otázkou, zda požadované určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem je odůvodněno existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně k takovému určení a dospěl k závěru, že tomu tak je. Soud v této souvislosti konstatuje, že pokud by měl vycházet z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě, žalobkyně se v prvé řadě mohla a měla domáhat zaplacení kupní ceny za převáděnou nemovitost žalobou na zaplacení. To platí ovšem pouze do doby, než se rozhodla od smlouvy odstoupit. Pokud však z její strany již došlo k odstoupení od smlouvy, a toto odstoupení by bylo shledáno platným, došlo by ke zrušení závazku ze smlouvy od počátku a nastal by stejný právní stav jako před převodem nemovitosti. Dosáhnout za takové situace souladu zápisu v katastru nemovitostí s reálným právním stavem v případě, že by vlastník zapsaný do katastru nemovitostí odmítal oprávněnost odstoupení od smlouvy, by pak přicházelo v úvahu pouze na základě rozhodnutí soudu o určení vlastnictví k nemovitosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. z. 31 Cdo 1836/2005). Z uvedeného lze tedy uzavřít, že za dané situace na straně žalobkyně mohla existovat nejistota v právním vztahu k předmětné nemovitosti, a tudíž naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti podle soudu dán je.

15. Při vlastním posuzování merita věci pak soud postupoval podle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“).

16. Podle ustanovení § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Podle ustanovení § 1946 o. z. přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.

18. Podle ustanovení § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

19. Podle ustanovení § 1979 o. z. poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

20. Podle ustanovení § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení vlastnictví k předmětné nemovitosti z důvodu, že v katastru nemovitostí je uveden jako vlastník žalovaný, na kterého byla nemovitost převedena na základně kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně však v řízení tvrdila, že přestože v kupní smlouvě bylo výslovně uvedeno, že žalovaný uhradil celou kupní cenu ve splátkách již před podpisem smlouvy, kupní cena fakticky uhrazena nebyla, a to ani poté, co byla žalovanému stanovena dostatečně dlouhá dodatečná lhůta ke splnění závazku. Jelikož byl dlužník v prodlení s úhradou kupní ceny, což podle žalobkyně představuje podstatné porušení kupní smlouvy, žalobkyně od smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne [datum]. Podle ní tak došlo ke zrušení smlouvy od počátku, což má za následek, že nemovitost nikdy nepřešla do vlastnictví žalovaného, a tudíž je jejím vlastníkem stále žalobkyně.

22. Žalovaný s tvrzeními žalobkyně nesouhlasil a trval na tom, že kupní cenu uhradil v souladu se čl. 4 odst. 4.1 kupní smlouvy, tedy celou před podpisem smlouvy.

23. Mezi účastníky panovala neshoda také ohledně toho, koho zatěžuje důkazní břemeno k prokázání tvrzení o úhradě kupní ceny.

24. Soud v této souvislosti konstatuje, že v čl. 4 odst. 4.1 kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky se výslovně uvádí, že„ Strana převodce a strana nabyvatele se dohodly, že kupní cena za předmět převodu dle článku 1. této smlouvy činí 320 000 Kč (slovy: tři sta dvacet tisíc korun českých). Tato kupní cena byla uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy.“. Takovéto písemné potvrzení obsažené v kupní smlouvě o tom, že kupní cena byla uhrazena, má povahu tzv. kvitance. Obecně lze přitom konstatovat, že obsahovými náležitostmi takové kvitance jsou jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Předmětné ustanovení kupní smlouvy v celkovém kontextu kupní smlouvy uvedené náležitosti bez dalšího splňuje. Žalobkyně i žalovaný jsou zcela přesně identifikováni, stejně tak závazek, který měl být žalovaným uhrazen, a to jak výše částky, tak způsob a čas jeho splnění. Smlouva byla navíc oboustranně odsouhlasena a následně podepsána, s ověřenými podpisy smluvních stran. Žalobkyně v řízení popírala skutečnost, že na základě této kupní smlouvy došlo k úhradě kupní ceny. Podle jejího názoru to, že kupní cenu neobdržela, je tzv. negativní skutečností, kterou žalobkyně nemůže prokazovat a je na žalovaném, aby předložil důkaz o tom, že kupní cenu zaplatil. Tento závěr žalobkyně soud považuje za nesprávný.

25. Z relevantní judikatury lze dovodit, že při posouzení soukromé listiny se rozlišuje její pravost a pravdivost. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, v daném případě kupní smlouvy, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li však toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkaz o opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. (k tomu srov. rozs. NS ČR 30 Cdo 1228/2012) V posuzované věci žádný z účastníků netvrdil, že by kupní smlouva uzavřená mezi nimi nebyla platná. Obě strany potvrdily svůj záměr prodat, resp. koupit předmětnou nemovitost, podpisy na kupní smlouvě byly úředně ověřeny a na základě této listiny také došlo k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného. Předložená kupní smlouva je tedy nepochybně listinou pravou.

26. Žalobkyně v řízení tvrdila, že v kupní smlouvě uvedená kvitance o zaplacení kupní ceny není pravdivá a zde tedy soud konstatuje, že samotné popření pravosti kvitance nebo jiné soukromé listiny nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. (k tomu srov. rozh. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2670/98, sp. zn. 25 Cdo 1736/2000). Pokud tedy žalobkyně popírala pravdivost kupní smlouvy, resp. té části, kde je uvedeno, že kupní cena byla již uhrazena, bylo na žalobkyni, aby uvedla, proč pravdivost popírá a předložila důkazy k prokázání svých tvrzení. O tom byla žalobkyně v průběhu řízení náležitě poučena.

27. Žalobkyně argumentovala zejména tím, že v době uzavírání kupní smlouvy byly mezi otcem žalovaného a jednatelem žalobkyně dobré přátelské vztahy, že smlouva byla vyhotovena otcem žalovaného a ustanovení čl. 4 obsahující potvrzení o uhrazení kupní ceny bylo do smlouvy vloženo pouze pro účely zápisu převodu do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále poukazovala na to, že proti otci žalovaného bylo v době prodeje nemovitosti vedeno několik exekucí, žalovaný sám byl nezaměstnaný a neměli tak zřejmě finanční prostředky na uhrazení kupní ceny.

28. Z e-mailové komunikace mezi otcem žalovaného a jednatelem žalobkyně však bylo prokázáno, že návrh textu smlouvy žalobkyně měla k dispozici v časovém předstihu a sama jej rovněž v určitém rozsahu revidovala, její obsah byl tedy žalobkyni bezpečně znám. Bez významu není ani skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou, která se dlouhodobě zabývá pronájmem, správou a údržbou nemovitostí, takže uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitosti nebyla záležitost pro žalobkyni nijak odborně náročná a tvrzení, že prohlášení o úhradě kupní ceny před podpisem smlouvy bylo do smlouvy vloženo toliko z důvodu údajné jistoty zápisu do katastru nemovitostí se tak nejeví jako věrohodné. Svědek i jednatel žalobkyně popsali ve svých výpovědích před soudem v podstatě celý kontraktační proces shodně, od iniciace jeho zahájení právě otcem žalovaného až po jeho ukončení oboustranným podpisem smlouvy po společném jednání v bytě jednatele žalobkyně a podepsáním návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného k nemovitosti do katastru nemovitostí. V podstatě jediné, v čem se jejich výpovědi odlišovaly, byla skutečnost, zda byly či nebyly žalobkyni předány peněžité prostředky k úhradě kupní ceny před podpisem smlouvy. Z jejich výpovědí i z ostatních důkazů kromě toho vyplynulo, že mezi jednatelem žalobkyně a otcem žalovaného jsou v současnosti širší spory, které jsou řešeny [stát. instituce].

29. Po posouzení všech relevantních skutečností a v kontextu ostatních předložených důkazů soud vyhodnotil výpověď svědka - otce žalovaného, že peněžité prostředky vyplaceny žalobkyni byly, jako věrohodnou a souladnou i s ostatním předloženými důkazy. Vzal přitom v úvahu, že výpověď jednatele žalobkyně je výpovědí účastenskou, která má pouze podpůrnou povahu, přičemž ani z ostatních důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo, že by kupní cena nebyla uhrazena tak, jak je uvedeno v kupní smlouvě. V podstatě jediným dalším důkazem o evidenci pohledávky žalobkyně jsou předložené účetní uzávěrky, soud je však nevyhodnotil jako relevantní z důvodů popsaných výše. V předložených e-mailových komunikacích byla pouze jedna zmínka týkající se„ úhrady [anonymizováno]“, a to ve zprávě ze dne [datum], z níž ale podle soudu nelze vyvozovat žádné závěry, zejména protože není vůbec zřejmé, zda se tato informace skutečně týká předmětné nemovitosti, resp. úhrady kupní ceny. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně navíc rovněž vyplynulo, že žalovaného od doby uzavření kupní smlouvy nikdy nekontaktoval. Polemika žalobkyně nad majetkovými poměry žalovaného a jeho otce v době uzavírání smlouvy rovněž není důkazem, kterým by bylo možné popřít pravdivost listiny obsahující potvrzení o splnění dluhu žalovaným. Spíše naopak, pokud byly majetkové poměry žalovaného a jeho rodiny v době uzavření kupní smlouvy natolik problematické, jak žalobkyně popisuje, nebylo žádného důvodu do kupní smlouvy vkládat prohlášení o řádném a úplném uhrazení celé kupní ceny, otázkou je, zda vůbec byl důvod k převodu vlastnického práva k nemovitosti, z níž plynul jistý příjem z dlouhodobého pronájmu ve výši přesahující kupní cenu. Pokud jde o prokazování majetkových poměrů otce žalovaného, přestože se podílel na zprostředkování a dojednání podmínek koupě nemovitosti, nebyl sám stranou kupní smlouvy a jeho majetkové poměry tedy soud v tomto řízení nezkoumal, neboť je nepovažoval za relevantní.

30. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když se jí nepovedlo přesvědčivě prokázat, proč popírá splnění dluhu žalovaným, a proto mu nezbylo než žalobu zamítnout (výrok I.).

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní služby po 9 580 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d), vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh, písm. g) účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

32. Další náklady tvoří dále cestovné ve výši 6 353 Kč (srov. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 157 zákoníku práce) 3x za cestu [obec] – [obec] a zpět (145 km) ve dnech [datum], [datum] a [datum] automobilem Volvo, při ceně nafty 27,20 Kč za litr (podle § 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a spotřebě 5,6 litrů [číslo] km, včetně základní náhrady 4,40 Kč (podle ustanovení § 157 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin po 100 Kč).

33. Celkové náklady žalovaného ve výši 89 918,73 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).