28 C 416/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. jméno příjmení příjmení jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení vyživovací povinnosti <b>I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená naposledy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, č.j. 50 Nc 186/2007-16 se s účinností od 16. 9. 2020 zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou ze dne 8. 10. 2020 domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené mu rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2007, č. j. 50 Nc 186/2007-16 k žalované. Žalobce se dozvěděl, že žalovaná dokončila v měsíci září vysokoškolské studium. V návaznosti na uvedené má žalobce za to, že žalovaná je již schopna živit se sama, proto požádal o zrušení vyživovací povinnosti soudem.

2. Žalovaná uvedla, že ukončila vysokoškolské studium ke dni 16. 9. 2020, a dne 2. 11. 2020 nastoupila do zaměstnání, s ukončením vyživovací povinnosti tedy souhlasí.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobci byla rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2007, č. j. 50 Nc 186/2007-16 stanovena povinnost hradit měsíčné výživné žalované ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dokončila vysokoškolské studium na Univerzitě Karlově, 1. lékařská fakulta, magisterské prezenční studium, studijní program Zubní lékařství, dne 16. 9. 2020 a s ukončením vyživovací povinnosti souhlasila (prokázáno potvrzením UK). Žalovaná dne 2. 11. 2020 nastoupila do zaměstnání.

5. Soud posoudil vztah účastníků podle ustanovení ust. § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdy podle odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle odst. 3 vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Podle odst. 4 nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. Dále podle ust. § 911 o. z., kdy výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dále podle ust. § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen„ zákon o státní sociální podpoře“), kdy za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Podle odst. 3 se studiem na vysokých školách podle odstavce 1 pro účely tohoto zákona rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu.

6. V daném řízení bylo prokázáno, že žalovaná ukončila dne 16. 9. 2020 studium na Univerzitě Karlově, 1. lékařská fakulta, magisterské prezenční studium, studijní program Zubní lékařství a získala tak akademický titul, od 2. 11. 2020 žalovaná nastoupila do zaměstnání, a je tedy schopna se sama živit. Navíc sama žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti žalobci vůči její osobě.

7. S ohledem na tuto skutečnost soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě jako důvodné vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil (§910 a násl. o. z.).

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. §150 o. s. ř., když se v dané věci jedná o spor mezi otcem a dcerou a jedná se tak o důvod hodný zvláštního zřetele, pro který ve sporu soud úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce ostatně ani náhradu nákladů řízení nepožadoval.