28 C 443/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně a žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobkyně a žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o vyklizení bytu <b>I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] umístěný v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce], situovaném na pozemku parc. [číslo] v KN vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, vedené na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 15 890 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020 domáhala vyklizení nemovitosti, bytu [číslo] umístěného v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce], situovaném na pozemku parc. [číslo] v KN vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, vedené na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ byt“). K odůvodnění uvedla, že žalovaná užívala uvedený byt na základě nájemní smlouvy na domu neurčitou. Žalobkyně se rozhodla využívat byt sama, a proto ukončila nájem žalované výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou. Výpověď byla odeslána dne 9. 7. 2020, žalovaná zásilku nepřevzala, a ta byla uložena dne 13. 7. 2020 na poště. Dne 23. 7. 2020 byla zásilka doručena fikcí. Dopisem ze dne 25. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k vyklizení bytu nejpozději poslední den výpovědní lhůty, tedy do 31. 10. 2020, tuto výzvu žalovaná opět nepřevzala. Žalobkyně je přesvědčena, že vzhledem k výpovědnímu důvodu, tedy rozhodnutí žalobkyně užívat byt pro vlastní potřebu, je v zásadě vyloučeno, aby výpověď byla nezákonná. Žalovaná navíc neuplatnila u soudu žalobu na posouzení oprávněnosti výpovědi v zákonné lhůtě a v řízení o vyklizení není možné tuto výpověď přezkoumávat. Nejpozději dne 31. 10. 2020 tak uplynula výpovědní lhůta a žalovaná tedy nadále užívá byt bez právního důvodu. <b>2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované vyklidit byt [číslo] umístěný v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce], situovaném na pozemku parc. [číslo] v KN vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, vedené na [list vlastnictví], k.ú. [část obce].</b> 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že žalovaná užívá byt z titulu Dohody o užívání bytu z roku 1988, přičemž na bytě bydlí se svojí dcerou, [jméno] [příjmení] a vnukem [jméno] [jméno] [příjmení]. Výpověď z nájmu žalovaná nepřevzala, a ta byla odeslána zpět žalobkyni, dopis s výzvou k vyklizení bytu žalovaná také neobdržela. K tomu žalovaná uvádí, že o výpovědi tedy nebyla nijak vyrozuměna. Žalovaná popírá, že by se jakkoli úmyslně vyhýbala převzetí korespondence, v posledních měsících opakovaně řešila situace, kdy jí poštovní zásilky nebyly doručovány. Žalobkyně navíc žalovanou mohla kontaktovat prostřednictvím emailu, či telefonu, ale neučinila tak. Žalovaná se tedy dozvěděla o výpovědi až prostřednictvím podané žaloby. S ohledem na uvedené neměla žalovaná možnost se podané výpovědi účinně bránit. Žalovaná navíc nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že byt potřebuje užívat pro vlastní bytovou potřebu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vlastní celou nemovitost čítající 11 bytových jednotek, z nichž mnohé jsou využívány ke krátkodobému pronájmu, který je reklamován na balkonu domu a také prostřednictvím stránek syna žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Kromě nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt, navíc žalobkyně vlastní další nemovitost, ve které se nachází dalších 10 bytových jednotek. Žalobkyně neuvedla jediný legitimní důvod, proč se rozhodla pro svou bytovou potřebu využívat právě byt obývaný žalovanou. Na základě uvedeného se žalovaná domnívá, že se jedná ze strany žalobkyně o účelové obcházení zákona, neboť žalobkyně nepotřebuje byt pro vlastní bytovou potřebu, ale pouze se snaží ukončit nájemní vztah, aby žalobkyně mohla byt využívat lukrativněji. Z uvedeného důvodu má žalovaná za to, že výpověď z nájmu je stižena absolutní neplatností, neboť se jedná o právní jednání, které se příčí dobrým mravům, upřednostněno by mělo být právo žalované na bydlení. V souvislosti s uvedeným odkazuje žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Žalovaná je také přesvědčena, že soud je oprávněn přezkoumat platnost výpovědi v řízení o vyklizení z bytu. <b>4. S ohledem na výše uvedené navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.</b> 5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti - bytu [číslo] umístěném v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce], situované na pozemku parc. [číslo] v KN vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, vedené na [list vlastnictví], k.ú. [část obce] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná užívala předmětný byt na základě dohody o užívání bytu z roku 1988. Žalobkyně zaslala dne 9. 7. 2020 výpověď z nájmu, kterou odůvodnila tím, že byt po stavebních úpravách využije sama k vlastní potřebě (prokázáno průvodním dopisem k výpovědi z nájmu ze dne 3. 7. 2020). Výpověď byla doručena žalované dne 23. 7. 2020 poté, co byla po dobu deseti dnů uložena na poště a žalovaná si zásilku nevyzvedla (prokázáno výpovědí z nájmu ze dne 9. 10. 2020 s dokladem o odeslání a dodejkou). Dne 25. 9. 2020 zaslala žalobkyně žalované dopis, kterým vyzvala žalovanou k vyklizení předmětného bytu nejpozději ke dni 31. 10. 2020, dopis byl doručen žalované dne 15. 10. 2020, deset dní poté, co byl uložen na poště (prokázáno výzvou ze dne 25. 9. 2020 s dokladem o odeslání a dodejkou).

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení.

9. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. S ohledem na uvedené tak soud postupoval při posuzování merita věci podle ustanovení § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

11. Podle ustanovení § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle ustanovení § 2205 o. z. zavazuje nájemní smlouva pronajímatele přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, a zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

13. Podle ustanovení § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

14. Podle ustanovení § 2288 odst. 2 o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno. Dle odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

15. Podle ustanovení § 2289 o. z. dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § [číslo] odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.

16. Podle ustanovení § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

17. Podle ustanovení § 2310 odst. 1 o. z. musí být ve výpovědi uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná.

18. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Žalovaná se domáhala u soudu uložení povinnosti žalované vyklidit byt [číslo] umístěný v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce], situovaném na pozemku parc. [číslo] v KN vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, vedené na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně dala 9. 7. 2020 žalované výpověď podle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. s tím, že po rekonstrukci bude užívat předmětný byt pro své vlastní potřeby. Žalovaná namítala, že jí výpověď z nájmu nebyla řádně doručena, a také neplatnost výpovědi z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně vlastní nemovitostí více, některé pronajímá pouze krátkodobě. Z uvedeného je tedy podle žalované zřejmé, že se jedná pouze o účelové obcházení zákona, aby mohla žalobkyně ukončit nájemní vztah s žalovanou a využít byt lukrativněji.

20. Záměr žalobkyně užívat byt po provedení rekonstrukce byl jak ve výpovědi samotné, tak v průběhu řízení opakovaně deklarován. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v případě výpovědního důvodu podle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) o. z., tj. má-li byt být užíván samotným pronajímatelem, je výpovědní důvod naplněn bez dalšího. Oproti předchozí úpravě dle ustanovení § 711a odst. 1 písm. a) zák. č. 40/1964 Sb. se tedy již nevyžaduje, aby pronajímatel byt "potřeboval". Pronajímatel tedy již nemusí prokazovat, že on pociťuje bytovou potřebu, tedy že nemá vlastní byt. Postačí, pokud pronajímatel bude byt po skončení nájmu skutečně užívat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016). S ohledem na uvedené jsou námitky žalované, že na straně žalobkyně není dána naléhavost bytové potřeby, neboť vlastní větší množství bytů, a to i v předmětném domě, bez právního významu pro posouzení oprávněnosti výpovědi.

21. Pokud jde o další námitky žalované, ohledně neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy dospěl soud k závěru, že nejsou důvodné. Žalovaná argumentovala tím, že v bytě žije již více než 30 let, po celou dobu plnila veškeré své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu včas a s ohledem na její věk a okolnost, že žalobkyně vlastní více než 20 bytových jednotek, by měl soud výpověď posoudit jako absolutně neplatnou. V souvislosti s uvedeným odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Soud však dospěl k závěru, že uvedené rozhodnutí není na předmětný případ přiléhavé. Tvrzení žalované ohledně naplnění důvodů rozporu podané výpovědi s dobrými mravy jsou pouze v obecné rovině, žalovaná v řízení žádné zvláštní skutečnosti neprokazovala a ostatně ani netvrdila. Pouhá skutečnost, že žalovaná užívá předmětný byt po dlouhou dobu a je osobou staršího věku nedosahuje takové intenzity, aby se podaná výpověď příčila dobrým mravům.

22. Pro úplnost soud uvádí, že výpověď z nájmu byla žalované doručena v souladu se zákonnými požadavky. V řízení bylo prokázáno, že doporučené dopisy obsahující výpověď z nájmu bytu i následná výzva k vystěhování byly žalované doručovány do místa jejího trvalého bydliště, kde se žalovaná rovněž podle svého tvrzení zdržuje a následně uloženy na poště k vyzvednutí, což však žalovaná neučinila. Zásilka se tak dostala do sféry dispozice žalované a ta měla objektivní možnost se s ní, seznámit, což postačuje pro to, aby byla výpověď z nájmu řádně doručena (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018). Skutečnost, že tak neučinila, nelze přičítat k tíži žalobkyni.

23. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, žalobě tak vyhověl a žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit. (výrok I.)

24. V souladu s ust. § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř. soud prodloužil pariční lhůtu ke splnění povinností žalované na dobu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když zákonnou pariční lhůtu 15 dnů považuje v dané věci za nepřiměřeně krátkou. Určená lhůta 30 dnů je přitom pevně daná a dle přesvědčení soudu nemůže žalobkyni nepřiměřeně omezit na jejích právech a naopak žalované poskytuje určitý časový prostor a seriózní možnost splnit uloženou povinnost dobrovolně, bez nutnosti exekučního vymáhání. Soud připomíná, že součástí mimosoudního jednání mezi účastníky řízení byla i dohoda o prodloužení lhůty k vyklizení, a přestože k ní dosud nedošlo, není tato možnost do budoucna vyloučena.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 1 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, 3x písm. d) uvedeného ustanovení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření, písm. g) účast na jednání, když jejich výše je dána § 7 bod 5 vyhlášky ve spojení s § 9 odst. 1) a 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).

26. Celkové náklady žalobce ve výši 15 890 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).