28 C 481/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání věci,

I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni nájemní smlouvu podepsanou k bytu , adresa, , platnou od tohoto roku a podepsanou pouze žalovaným a aktuálním nájemníkem, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni nový aktuální klíč ke dveřím od bytu , adresa, , v budově č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho právní zástupkyně částku ve výši 7 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 7. 2023 domáhala po žalovaném vydání věci, listiny - aktuální nájemní smlouvy k bytu , adresa, , platnou od tohoto roku a podepsanou pouze žalovaným a aktuálním nájemníkem, a dále vydání nového aktuálního klíče ke dveřím od tohoto bytu. Žalobkyně tento svůj požadavek odůvodnila tím, že je spolumajitelkou bytové jednotky č. , Anonymizováno, v režimu dosud nevypořádaného zaniklého SJM. Předmětný byt byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022 přidělen do vlastnictví žalovanému, žalobkyně se proti tomuto rozsudku však dovolala, a Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2023 vykonatelnost rozsudku odložil do rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci dovolání. Žalobkyně po obdržení usnesení Nejvyššího soudu, kterým byla odložena vykonatelnost rozsudku Městského soudu, kontaktovala právní zástupkyni žalovaného, v e-mailu ji informovala, že šla do dané bytové jednotky, do bytu se však nemohla dostat, protože byl vyměněn zámek a nový klíč žalobkyni nebyl předán, zároveň ji žádala o předání klíče a zaslání nájemní smlouvy k danému bytu. Právní zástupkyně žalovaného na tuto žádost nijak nereagovala. Žalobkyně přivolala hlídku Policie České republiky, ta byla svědkem, že stávajícím klíčem, který měla žalobkyně k dispozici, nebylo možné se do bytu dostat. Následující den žalobkyně přivolala zámečníka, který vyměnil zámek a zpřístupnil žalobkyni dveře do bytu. Žalobkyně dohodla termín prohlídky bytu k jeho následnému pronájmu, ten byl dohodnut se zájemci na 22. 6. 2023. V den prohlídek se u bytu objevil žalovaný spolu s nějakým pánem, údajně zámečníkem, žalovaný do bytu vstoupil a sdělil žalobkyni, že hodlá v bytě setrvat. Žalovaný zároveň žalobkyni sdělil, že se nemá obávat, že svůj podíl z pronájmu obdrží. Pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně opodstatněným, tak se vše vrátí k soudu nižšího stupně a ke všem spoluvlastněným nemovitostem budou mít a opět mají stejná práva i povinnosti do dalšího vydání soudního rozsudku. Žalobkyně byt chtěla ukázat dalším zájemcům, mladému páru, žalovaný je však do bytu odmítl vpustit, s tím, že byt je podle katastru nemovitostí přepsán na něj, tudíž žalobkyně nemá k dané bytové jednotce právo. Žalovaný takto jednal, přestože mu žalobkyně ukazovala usnesení Nejvyššího soudu, které odkládá vykonatelnost rozsudku Městského soudu. Žalobkyně tedy zavolala policii, aby jí zajistila přístup do bytové jednotky, policie žalovanému situaci s usnesením Nejvyššího soudu vysvětlila, že se opět stali spoluvlastníky bytové jednotky. Nato žalovaný žalobkyni sdělil, že byt je pronajatý a policejní hlídce předložil nájemní smlouvu, žalobkyni ji však neukázal. Dne 28. 6. 2023 žalobkyně opět šla do daného bytu, protože výborem domu bylo sděleno, že v daný den mají všichni vlastníci zpřístupnit byty k prohlídce spalinových cest, domnívala se, že je jediná, kdo má klíče k jí vyměněnému zámku, do bytu se však nedostala, a tak opět zavolala policii. Policie zazvonila na byt, otevřel jí pán, který v bytě byl již 22. 6. 2023 s tím, že má byt pronajatý a policii ukázal nájemní smlouvu. Bytová jednotka byla nejprve pořízena ke společnému bydlení účastníků, následně se přestěhovali a bytovou jednotku si ponechali k jejímu následnému pronájmu. Žalobkyně dále vylíčila nájemní historii bytu s tím, že pronájem v minulosti zajišťovala žalobkyně, bytovou jednotku uklízela, sama prováděla nutné opravy v bytě apod. Žalobkyně se obává, že žalovaný má v úmyslu žalobkyni finančně poškodit, a proto se domáhá vydání nájemní smlouvy a klíčů k tomuto bytu.

2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala po žalovaném vydání aktuální nájemní smlouvy a klíčů k bytu v , adresa, , číslo bytové jednotky , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, .

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. K žalobě se vyjádřil ve svém podání ze dne 6. 2. 2024, kde potvrdil, že mezi účastníky probíhalo u zd. soudu od roku 2014 řízení o vypořádání společného jmění manželů, vedeno bylo pod sp. zn. 31 C 284/2014. V tomto řízení bylo již podruhé odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žalovaný je výlučným vlastníkem daného bytu. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí dovolala a Nejvyšší soud vydal dne 30. 5. 2023 usnesení, kterým rozhodl o odkladu vykonatelnosti dosavadních rozhodnutí ve věci. V době od právní moci rozsudku odvolacího soudu do podání dovolání došlo však k převodu předmětné nemovitosti v evidenci příslušného katastrálního úřadu na žalovaného a žalovaný je tak evidován jako výlučný vlastník této bytové jednotky. Z toho titulu žalovaný tedy bytovou jednotku pronajal a předal nájemci klíče. Žalobkyně se pokoušela do bytové jednotky dostat se záměrem výměny zámků a opětovného pronajmutí, v té době však žalovaný byt již pronajímal nájemci, který si z obavy před dalšími pokusy žalobkyně o vniknutí do bytu vyměnil vložku ve vstupních dveřích, a žalovaný nemá tyto klíče k dispozici. Žalovaný hradí naprostou většinu nákladů na údržbu a provoz společných nemovitostí, hypotéční úvěr, zálohy SVJ, spotřebu energií apod. Žalobkyně v jednom ze společných bytů sama bydlí a další proti vůli žalovaného neoprávněně pronajímá a inkasuje nájemné, které spotřebovává. Žalovaný je výlučným vlastníkem předmětného bytu, žalobkyně není za stávající situace jeho spoluvlastníkem a není aktivně legitimována k podání této žaloby.

4. S ohledem na výše uvedené námitky navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zd. soudu č.j. 13 C 194/2013-12 ze dne 25.10.2013. Před zd. soudem bylo mezi účastníky vedeno řízení o vypořádání společného vlastnictví manželů pod sp.zn. 31 C 284/2014, současně bylo rozhodováno i o spojených věcech sp.zn. 9 C 123/2017 a 24 C 97/2020. Rozsudkem č.j. 31 C 284/2014-1953 ze dne 21.6.2022 byla výrokem I. bod 3 do výlučného vlastnictví žalobce (v tomto řízení žalovaného) přikázána bytová jednotka č. , Anonymizováno, , umístěná v domě č. p. , Anonymizováno, , postaveném na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a s ní spojený spoluvlastnický podíl na domu č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, o velikosti ideálních 76/4119, vše zapsáno na LV č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště , adresa, , na adrese , adresa, . (prokázáno rozsudkem č.j. 31 C 284/2014-1953). Žalovaná (v tomto řízení v postavení žalobkyně) se proti tomuto rozsudku odvolala, odvolací Městský soud v Praze rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 17 Co 327/2022-2067 tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. pouze v bodě 8/, jinak rozsudek potvrdil, ve výroku II. jej změnil pouze v bodě 5/ a do výlučného vlastnictví žalované kromě finančních zůstatků na akciovém účtu č. ev. , Anonymizováno, , vedeném u , právnická osoba, ., přikazuje rovněž 40 ks akcií , Anonymizováno, v hodnotě 1 812 Kč na tomto akciovém účtu, jinak i tento výrok potvrdil. (výrok I.), ve výroku III. pak rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobci přikázal k úhradě společný dluh účastníků ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, u věřitele , právnická osoba, . ve výši 2 950 329,65 Kč, jakož i příslušenství, které k tomuto dluhu přiroste v budoucnu (výrok II.), a ve výrocích IV. a VIII. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání podílů částku 3 188 763,50 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. (výrok III.), ve výroku V. pak rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobci se složená záloha na znalečné nevrací (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.). (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 17 Co 327/2022-2067).

8. Žalobkyně (v souvisejícím řízení v postavení žalované) podala cit. rozsudku odvolacího Městského soudu v Praze dovolání prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce dne 27.2.2023 dovolání, žalovaný k dovolání zaslal svoje vyjádření.

9. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2023, č. j. 22 Cdo 1321/2023-2201 bylo rozhodnuto o odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 17 Co 327/2022-2067, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2023, č. j. 17 Co 327/2022-2091, do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci proti uvedenému rozhodnutí. Z odůvodnění vyplynulo, že Nejvyšší soud vyhodnotil obsah podání žalobkyně ze dne 30. 1. 2023 podané prostřednictvím Městského soudu v Praze jako žádost o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, a jelikož současně žalovaný učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku ve svém vyjádření k podanému dovolání žalobkyně, soud uzavřel, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu hrozila závažná újma, návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl. (prokázáno dovoláním právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 2. 2023 a usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1321/2023–2201).

10. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím jeho právní zástupkyně informovala, že na základě usnesení Nejvyššího soudu se opět stala spolumajitelkou daného bytu, a vyzvala jej, aby jí sdělil, že vyměnil zámek a předal jí klíč k dispozici, a pro případ, že by byt byl pronajat, žádala o zaslání nájemní smlouvy a sdělení nájemníkům o změně, jinak se obrátí na policii. Dne 22.6.2023 zaslala žalobkyně další email, kde uvedla, že jí bylo policií za přítomnosti žalovaného sděleno, že byt je pronajat, z toho důvodu opět požadovala předložení nájemní smlouvy, v opačném případě byt pronajme. Právní zástupkyně žalovaného emailem ze dne 26.6.2023 žalobkyni sdělila, že vydané usnesení Nejvyššího soudu o odložení vykonatelnosti neznamená, že se vše vrací do původního stavu, pouze se pozastavují kroky, které měly dle rozsudků nastat, pro jejího klienta to znamená, že nemusí zatím hradit vypořádací podíl, ohledně nájmu bytu žalobkyni sdělila, že byt pronajatý je a nedoporučuje její záměr vyměnit zámky. Žalobkyně emailem ze dne 27.6.2023 sdělila, že trvá na požadavku předložit nájemní smlouvu a současně oznámila, že sama pronajala jiný byt, který náležel do SJM účastníků, na , adresa, (prokázáno e-mailovou korespondencí mezi žalobkyní a právní zástupkyní žalovaného ze dne 18. 6. 2023, 22. 6. 2023, 26. 6. 2023 a 27. 6. 2023). Žalobkyně se opakovaně pokoušela dostat do bytu, a to i za asistence Policie ČR, nechala byt otevřít a vyměnit zámek od bytu – kování a vložku. (prokázáno potvrzením o přijatém oznámení Policií ČR, 19. 6. 2023, fakturou – otevření zámku a potvrzením o úkonu policie, 28. 6. 2023, výměna zámku).

11. Žalobkyně prostřednictvím emailu komunikovala rovněž s aktuálním nájemcem předmětného bytu panem , jméno FO, . V komunikaci s ním používala žalobkyně příjmení „Válková“, popř. jako „Druhá spoluvlastnice bytové jednotky , adresa, , č. bytu , Anonymizováno, “. (prokázáno e-mailovou korespondencí) Předmětný byt byl pronajímán i v minulosti, i za trvání manželství účastníků. Po skončení manželství účastníků probíhala mezi účastníky komunikace ohledně možnosti dalšího pronajímání bytu a poskytování součinnosti účastníků. (výzvou k poskytnutí součinnosti ve věci pronájmu ze dne 2. 10. 2017, odpovědí na výzvu ze dne 13. 10. 2017, dopisem ze dne 28. 10. 2017, nájemní smlouvou ze dne 7. 4. 2007, zápisem ze dne 18. 8. 2010, zaměřovacím protokolem, fakturami, seznamem nákladů na rekonstrukci koupelny ze dne 12. 12. 2010).

12. Žalobkyně žalovaného před podáním této žaloby vyzvala k vydání nájemní smlouvy a klíčů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2023).

13. Katastrální úřad rozhodl usnesením ze dne 4.7.2023 č.j. V-31365/2023-101-7 v řízení o povolení vkladu vzniku vlastnictví k nemovitostem, na základě usnesení soudu o odložení vykonatelnosti o přerušení řízení do doby ukončení předcházejícího řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí vedeného pod sp. zn. V-4742/2023-101 (prokázáno usnesením Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu č. V-31365/2023-101-7). Usnesení bylo rozesláno oběma účastníkům řízení.

14. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, , , adresa, , v budově č. , hodnota, , , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, řízení je dotčeno změnou právního vztahu (prokázáno aktuálním výpisem z katastru nemovitostí – LV , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, ).

15. Provedení žalobkyní navrhovaného důkazu výslechem zaměstnance katastru nemovitostí soud pro nadbytečnost zamítl.

16. Z ostatních předložených nebo provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“).

19. Podle ust. § 243 o.s.ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit dle písm. a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo dle písm. b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

20. Účelem institutu odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je zabránit zásadním a potenciálně nevratným následkům, které mohou nastat v právní sféře dovolatele v důsledku výkonu (vadného) pravomocného rozhodnutí a vzhledem k nimž může následné poskytnutí ochrany (ve věci samé) dovolateli pozbýt reálného významu. (viz DOLEŽÍLEK, Jiří. § 243 Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.)

21. Odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nepřichází v úvahu u rozsudků nahrazujících projev vůle (k tomu srov. NS ČR sp.zn. 29 Odo 53, 56, 57, 67/2006), u rozsudků o určení právního vztahu nebo práva ani u rozhodnutí, jimiž se žaloba zamítá (k tomu srov. NS ČR sp.zn. 29 Odo 905/2006, Rc 83/2007), neboť podle takových rozhodnutí nelze nařídit výkon rozhodnutí (zahájit exekuci). Dovolací soud může odložit jen právní moc těchto rozhodnutí. (viz DOLEŽÍLEK, Jiří. § 243 Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.)

22. Odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí bylo připuštěno novelou OSŘ provedenou s účinností od 1. 1. 2013 zákonem č. 404/2012 Sb. Podle důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona nebyla dosavadní úprava odkladu účinků napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, která dovolacímu soudu umožňovala odložit pouze vykonatelnost rozhodnutí (ukládajícího povinnost k plnění) a podle které bylo odvrácení jiných dovolateli hrozících následků možné jen prostřednictvím předběžného opatření, o němž rozhodoval soud prvního stupně, vyhovující. Proto bylo navrženo, aby dovolací soud mohl odložit nejen vykonatelnost napadeného rozhodnutí, ale také jeho tzv. materiální právní moc (závaznost). (viz DOLEŽÍLEK, Jiří. § 243 Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.)

23. V projednávané věci bylo prokázáno, že předmětná bytová jednotka byla cit. rozhodnutími soudu v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, a katastrální úřad již provedl na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze zápis vlastnického práva ve prospěch žalovaného v k.ú. , adresa, a v k.ú. , adresa, probíhá v současné době další řízení, které je aktuálně přerušeno. Současně bylo prokázáno, že Nejvyšší soud ČR ještě před rozhodnutím o podaném dovolání v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů svým usnesením odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ve smyslu § 243 písm. a) o.s.ř., resp. rozsudku soudu 1. stupně, jehož výrok bylo ohledně části, jíž byl předmětný byt přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného, potvrzen.

24. Odklad vykonatelnosti přichází však pojmově v úvahu pouze pro ty části rozsudku, kde výrok rozhodnutí ukládá vynutitelnou povinnost, tedy konat nebo se konání zdržet, jinak řečeno netýká se těch výroků, které žádnou vynutitelnou povinnost neukládají. Na případy potřeby dočasného odložení takových výroků pamatuje institut odkladu právní moci podle ust. 243 písm. b) o.s.ř.. Tento závěr soudu zcela koresponduje např. i s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 24 Cdo 1642/2022. K odložení právní moci uvedených rozhodnutí však v projednávané věci nedošlo, ani to nebylo účastníky tvrzeno.

25. Vydané usnesení o odkladu vykonatelnosti tedy nemá, jak shora vyloženo, za následek návrat do stavu, jako by ohledně vypořádání společného jmění manželů účastníků v té části, která se týká přikázání jednotlivých nemovitostí do výlučného vlastnictví daného účastníka, nebylo dosud rozhodnuto, jak tvrdila žalobkyně, a žalobkyně se tedy nestala opětovně jedním z vlastníků předmětného bytu. Z toho důvodu nemá tedy ani právo na nakládání s bytem a ani právo po žalovaném požadovat, aby jí doložil existenci nájemního vztahu nájemní smlouvou, resp. předal klíče od bytu. Zde soud pouze pro úplnost uvádí, že pokud byla žalobkyně informována o existenci aktuálního nájemního vztahu, a to jak žalovaným, tak stávajícím nájemcem, jsou aktivity směřující k výměně zámků a vstupu do bytu bez vědomí a souhlasu jeho nájemce nepřípustné.

26. S ohledem na vše shora uvedené soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výrok I.)

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 5 úkony právní služby, z toho třemi úkony v plné výši po 1 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání soudu dne 10. 9. 2024, jejichž výše je dána § 7 bod 4 vyhlášky) a dvěma úkony ve výši ½ , tj. po 750 Kč (ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř., a to za odvolání ze dne 12. 9. 2023 a vyjádření žalovaného k odvolání ze dne 16. 4. 2024, jejichž výše je dána § 7 bod 4 vyhlášky) z tarifní hodnoty 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 písm. a/ uvedené vyhlášky) a 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky); právní zástupkyně žalovaného není plátcem DPH.

28. Celkové náklady žalovaného ve výši 7 500 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).