28 C 56/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 185 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 185 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 10. 2024 do 11. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5000 Kč od 17. 11. 2024 do 11. 2. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 18. 2. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu/výpisy z účtů, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 9. 2024 na základě smlouvy převodem na jím zvolený účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dní od jeho poskytnutí spolu se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, dostal se tak do prodlení od 8. 10. 2024, žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 10 000 Kč, s tím, že smlouva limituje výši smluvní pokuty do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, úrok ve výši 150 Kč, poplatky za odeslané upomínky ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS zpráv a ve výši 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev, smluvní pokutu ve výši 4 990 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu/výpisy z účtů, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 10. 2024 na základě smlouvy převodem na jím zvolený účet finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dní od jeho poskytnutí spolu se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, dostal se tak do prodlení od 17. 11. 2024, žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 5 000 Kč, s tím, že smlouva limituje výši smluvní pokuty do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, úrok ve výši 150 Kč, poplatky za odeslané upomínky ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS zpráv a ve výši 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev, smluvní pokutu ve výši 4 990 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se poskytnutou částku zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně společně s úroky ve výši 150 Kč (žalovanému byla poskytnuta sleva na úrok ve výši 150 Kč), poplatkem za úvěr ve výši 1 800 Kč (žalovanému byla poskytnuta sleva z poplatku na úrok ve výši 1 800 Kč), splatná částka tak činila 11 950 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, RPSN dosahovalo výše 773,59 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a to dne 7. 9. 2024 bankovním převodem na účet č. , č. účtu, , v. s. 101120668, uvedený ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě). Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč, a žalovaný se poskytnutou částku zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně společně s úroky ve výši 150 Kč, poplatkem za úvěr ve výši 1 800 Kč, splatná částka tak činila 6 950 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, RPSN dosahovalo výše 5395,58 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč dne 17. 10. 2024 bankovním převodem na účet č. , č. účtu, , v. s. 101120668, uvedený ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě). Pohledávka za žalovaným z dané smlouvy byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a z této společnosti následně na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky). Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvu žalobkyně, ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, do dne podání žaloby neuhradil (prokázáno výzvami právní předchůdkyně a předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026 ve spojení s dokladem o odeslání).

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru, kde sjednaný úvěr dosahoval 36,5 % ročně a RPSN dosahovalo v případě první smlouvy, smlouvy č. , hodnota, , výše 773,59 % ročně a v případě druhé smlouvy, smlouvy č. , hodnota, , výše 5395,58 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k září 2024 nejvýše 8,7 % ročně a k říjnu 2024 nejvýše 8,53 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

11. V předmětné věci byl úvěrovou úvěrovými smlouvami sjednán úrok ve výši 36,50 % ročně, RPSN v případě jedné smlouvy dosahovalo výše 773,59 % ročně a v případě druhé ze smluv dokonce 5395,58 % ročně. Úroky sjednané v projednávané věci přesahují maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smluv více než 4x, roční procentní sazba nákladů sjednaného v projednávané věci přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření první smlouvy více než 88x a v době uzavření druhé smlouvy více než 632x.. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

12. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

13. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

14. Žalobkyně se po žalovaném s ohledem na uvedené může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalovanému skutečně poskytnuta, tedy částky v celkové výši 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Z uvedeného důvodu tedy soud žalobkyni přiznal částku ve výši 15 000 Kč. (výrok I.)

15. Co do zbývajících nárokovaných částek včetně příslušenství soud žalobu zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru. (výrok II.)

16. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí týdenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, když žalovaný sice navrhoval úhradu ve splátkách, avšak nikterak nedokládal svoji špatnou finanční situaci, soud tak dlužnou částku, i s ohledem na její výši, uložil žalovanému uhradit v obecné pariční lhůtě.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na obdobný procesní úspěch a neúspěch obou účastníků soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

19. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 312 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 1 248 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, tj. do částky 1 560 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 312 Kč (1 560 Kč – 1 248 Kč = 312 Kč). (výrok IV.)