28 C 66/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 650 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% z částky 36 650 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9% z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 28 154,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 22. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 650 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že provedla dne [datum] na pokyn strážníka [anonymizováno] policie [anonymizováno] [obec] odtah motorového vozidla, neboť vozidlo činilo překážku v provozu. Provozovatelem vozidla byl ke dni odtahu žalovaný, což zjistila žalobkyně z registru vozidel. Jako provozovatel vozidla má žalovaný objektivní odpovědnost. Následně žalobkyně vozidlo umístila na odtahové parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaný se o odtahu vozidla dozvěděl dne [datum], kdy mu bylo oznámení o odtahu doručeno vhozením do poštovní schránky, stejným způsobem mu pak byla dne [datum] doručena výzva k úhradě dlužné částky za parkovné. Žalovaný se dne [datum] dostavil na odtahové parkoviště, kde bylo vozidlo odstaveno, avšak s tvrzením, že není vlastníkem vozidla. Následně, dne [datum], se na místo dostavil opakovaně a dožadoval se vydání vozidla s tvrzeními nezakládajících se na pravdě a teprve dne [datum] si vozidlo osobně vyzvedl. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu odtahu ve výši 1 900 Kč a dále parkovného ve výši 46 750 Kč stanoveného v příslušném nařízení hl. m. Prahy, ve výši 250 Kč za první až třetí den odtahu a částky ve výši 400 Kč za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přitažení vozidla na parkoviště a částky ve výši 50 Kč za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, žalovaný však dlužnou částku ani částečně neuhradil. <b>2. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 48 650 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.</b> 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok žalobkyně neuznával. Nejdříve namítal, že předmětný automobil v době odtahu nevlastnil, neboť ho prodal na základě kupní smlouvy, avšak na osobu, které vozidlo prodal, si nepamatuje a kupní smlouvou nedisponuje. K prodeji vozidla mělo podle jeho tvrzení dojít někdy v roce [rok] nebo [rok]. Dále žalovaný v řízení namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v evidenci odtahů Správy služeb [anonymizováno] [obec] a ani v evidenci odtahů Městské policie. Žalovaný v řízení tvrdil a prokazoval, že opakovaně telefonicky kontaktoval linku dispečinku žalobkyně i Městskou policii, kde měli žalovaného opakovaně ujistit, že auto odtaženo nebylo. Dále namítal, že v době odtahu vozidla navíc probíhalo řízení o odstranění vozidla jako vraku, které však bylo ukončeno z důvodu, že nebylo nalezeno. Z uvedených skutečností žalovaný dovozuje, že k odtahu vozidla došlo za jiných okolností, než jak tvrdila žalobkyně, čímž ztrácí nárok na jakékoli plnění. Odtah vozidla byl navíc dle žalobkyně proveden z důvodu odstranění překážky v provozu, což by představovalo přestupek provozovatele vozidla a Městská policie by tak byla povinna tento přestupek řešit. Městská policie však údajně ztratila vyrozumění oznámení o podezření z přestupku, na základě kterého byl odtah proveden, což žalovanému opět zabránilo se o situaci dozvědět. Žalobkyně účelově pozdě informovala žalovaného o provedeném odtahu, aby navýšila náklady za parkovné. Žalovaný nebyl o umístění vozidla na parkovišti řádně vyrozuměn ani informován, na vozidle také nebyla vylepena žádná výzva. Žalobkyně poté rovněž obstruovala při samotném vydání vozidla žalovanému, když mu po prohlášení, že není vlastníkem vozidla, odmítla vozidlo vydat a požadovala další důkazy k prokázání buď převodu vozidla na třetí osobu, nebo jeho vlastnictví. Odtah vozidla provedený žalobkyní byl navíc podle žalovaného nedůvodný, automobil stál v ulici [ulice] před odtahem již delší dobu, asi 2 roky. Vozidlo stálo na kraji vozovky, k jeho přesunu doprostřed vozovky došlo pravděpodobně z důvodu, aby mohlo být odtaženo, nebo to bylo provedeno třetí osobou, za což nemůže provozovatel nebo majitel vozidla odpovídat. Žalovaný rovněž navrhl uplatnění moderace nákladů na parkování a odtah vozidla, neboť žalobkyně opakovaně pochybila, když neoznámila, že vozidlo bylo odtaženo a navíc parkovné 400 Kč denně na venkovním parkovišti na okraji [obec] vysoce přesahuje tržní cenu parkovného. Žalovaný rovněž navrhoval, aby v případě, že bude žalobkyni žalovaný nárok přiznán, nebyl do požadovaného parkovného započten čas, kdy se žalovaný kvůli nekorektnímu jednání žalobkyně o umístění vozidla na odtahovaném parkovišti nedozvěděl. <b>4. Ze všech shora uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.</b> 5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.) a vyslechl jako svědka [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] (ustanovení § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: Dne [datum] v [údaj o čase] hod. byl proveden odtah osobního automobilu bez SPZ [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], z pozemní komunikace v ul. [ulice], [obec a číslo] (prokázáno Protokolem o odtahu vozidla). Vozidlo stálo na komunikaci šikmo přes pravý jízdní pruh, čímž bránilo v bezpečném projetí uvedeným místem ostatním vozidlům (prokázáno fotografiemi na č. l. 37 – 43 spisu, Prošetřením oprávněnosti rozhodnutí o odtahu vozidla a stanovení závěru oddělení kontroly a stížností Městské policie hl.m. [obec], emailem a fotografií ze dne [datum] na č. l. 138). K odtahu vozidla dal pokyn strážník id. [číslo] [jméno] [příjmení] (prokázáno Protokolem o odtahu vozidla, Prošetřením oprávněnosti rozhodnutí o odtahu vozidla a stanovení závěru oddělení kontroly a stížností Městské policie [anonymizováno] [obec]). Předmětné motorové vozidlo bylo odtaženo na odtahové parkoviště provozované žalobkyní, která je oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti (prokázáno Zřizovací listinou žalobkyně, čl. VI odst. 2.6). Žalovaný si osobní automobil vyzvedl osobně dne [datum] (prokázáno Protokolem o odtahu vozidla). Žalobkyně zaslala žalovanému nejprve oznámení o odtahu vozidla dne [datum] a dále výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky, doručenkou, žalovaným nesporováno). V souvislosti s provedeným odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů na odtah ve výši 1 900 Kč a dále parkovného ve výši 46 750 Kč stanoveného v Nařízení hl. m. Prahy, které je stanoveno ve výši 250 Kč za první až třetí den odtahu a částky ve výši 400 Kč za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přitažení vozidla na parkoviště a částky ve výši 50 Kč za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí (prokázáno Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne [datum]).

7. Z výslechu svědka [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že je otcem žalovaného. Syn jej asi týden předtím, než bylo vozidlo vyzvednuto z odtahového parkoviště, požádal, aby mu pomohl s odtahem jeho auta. Nežijí spolu ve společné domácnosti. Předpokládal, že se jedná o jeho vozidlo, přestože o tom, kdy vozidlo syn koupil, neměl informace. Nevěděl, zda vůbec a případně komu měl syn vozidlo v minulosti prodat, případně od koho ho měl koupit. Neví, jaké dokumenty syn při vyzvednutí vozidla měl k dispozici, fungoval zde pouze jako technická asistence. Byl rovněž přítomen jednání syna se zástupci odtahového parkoviště. Jednání probíhalo s někým, kdo se představil jako právní zástupce parkoviště. Domníval se, že se synem jednal již vícekrát, byl značně nevstřícný a arogantní, svědek měl dokonce za to, že se synem již v minulosti mohl mít konflikt. Žádné racionální důvody, proč vozidlo nechtěl vydat, jim nesdělil. Podle svědka to byly obstrukce, které měly sloužit ke zvýšení ceny za parkovné. Vozidlo bylo identifikováno na základě VIN vozidla, o tom nebylo sporu. Nerozuměl tomu, proč jim vozidlo nebylo vydáno, neví o tom, zda syn uváděl, že se jedná o jeho vozidlo. Myslí si, že syn bydlel v rozhodném období na vysokoškolských kolejích. Na adrese [adresa žalovaného], ale neví to jistě. Neví, jestli si syn převzal výzvu k vyzvednutí vozidla, která byla odesílána na tuto adresu poté, co bylo vozidlo odtaženo. Syn jej informoval předtím, než pro vozidlo jeli, kde je vozidlo odstaveno. Neví, jak tuto informaci syn získal. Neví, zda adresa [adresa žalovaného] adresou trvalého bydliště. Byl přítomen pouze při pokusu o vyzvednutí vozidla na odtahovém parkovišti, v ten den jim ale vozidlo nevydali. Syn potom vozidlo fakticky vyzvedl s pomocí nějakého kamaráda, tomu už ale svědek přítomen nebyl. K fotodokumentaci na č. l. 37 a následně č.l. 139 spisu uvedl, že je možné, že se jedná o předmětné vozidlo, ale zcela jistě to neví. Je pravdou, že ve vozidle syna bylo nějaké harampádí. Syn na místě vozidlo identifikoval, protože bylo možné ho ztotožnit podle VIN kódu. Nevzpomíná si, jestli vozidlo mělo registrační značku, spíše si myslí, že ne. Neví, jak syn s vozidlem nakládal poté, co ho z parkoviště vyzvedl, ani v jakém stavu je vozidlo v současné době. Vozidlo na odstavném parkovišti pojízdné nebylo. Neví, zda syn vozidlo provozoval předtím, než bylo odtaženo, případně poté, co ho z parkoviště vyzvedl. Svědek byl poté osobně na třech služebnách Městské policie, kde se dotazoval, zda nařídili odtah tohoto vozidla, k dispozici měl SPZ a věděl, odkud bylo vozidlo odtaženo. Na všech služebnách po prohledání databáze sdělili, že odtah vozidla nenařídili. Nebyl na služebně přímo v místě, odkud vozidlo bylo skutečně odtaženo, proto se dotazoval, zda databáze jsou propojeny, strážníci ve všech třech případech tvrdili, že se jedná o propojenou databázi. Svědek byl i na centrále přestupků v Korunní ulici, ani tam však žádný záznam neměli. Jak je to možné, že odtah nebyl evidován, si svědek neumí vysvětlit, překvapilo jej to.

8. Z ostatních provedených důkazů, zejména ze záznamů a nahrávek na flash disku předložených žalovaným, usnesení ÚMČ [obec a číslo], Odbor dopravy a životního prostředí, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“).

11. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii. Podle odst. 4 je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

12. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

13. Podle ustanovení § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhá úhrady částky, která představuje náklady žalobkyně za provedený odtah vozidla žalovaného a následné parkovné na odstavném parkovišti provozovaném žalobkyní. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo odtaženo žalobkyní na pokyn strážníka Městské policie, z důvodu, že zasahovalo do komunikace a představovalo tak překážku na provozu pozemní komunikace. Za odtah vozidla vyúčtovala žalobkyně žalovanému v souladu s nařízením hl. města Prahy částku ve výši 1 900 Kč a dále za služby parkoviště poplatek ve výši 750 Kč za první až 3. den parkování a ve výši 46 000 Kč za čtvrtý až 180. den od přitažení vozidla.

15. Žalovaný v prvé fázi řízení zejména namítal, že není vlastníkem vozidla. Tvrdil, že vozidlo koupil někdy v roce [rok] nebo dříve, provozoval jej pouze chvíli a následně prodal třetí osobě. Jméno této třetí osoby však žalovaný neuvedl, údajně ji nezná, znají se pouze od vidění. O prodeji vozidla údajně uzavřeli s novým majitelem písemnou kupní smlouvu, kterou však žalovaný rovněž nemá k dispozici. Na výši kupní ceny vozidla si rovněž nevzpomíná. Vozidlo pak bylo podle jeho tvrzení delší dobu zaparkované na stejném místě. Je to to místo, odkud bylo vozidlo následně odtaženo. Žalovaný tvrdil, že se pokusí v řízení prodej vozidla prokázat, avšak nenavrhl k tomu a ani předložil soudu žádné listiny ani jiné důkazy. Neuvedl po celou dobu řízení ani osobu, které mělo být vozidlo odprodáno. Žalovaný byl přitom veden jako poslední vlastník tohoto vozidla v registru vozidel. Kromě toho žalovaný při převzetí vozidla na odtahovém parkovišti prohlásil, že je vlastníkem vozidla. Za shora uvedené situace, kdy otázka vlastnictví vozidla osobou odlišnou od žalovaného zůstala v rovině neprokázaných tvrzení žalovaného, nemohl soud vycházet z jiného závěru, než že vlastníkem uvedeného vozidla v době odtahu vozidla byl žalovaný. Jako vlastník vozidla je tedy objektivně odpovědný za škodu způsobenou žalobkyni spočívající v nákladech spojených s odtahem vozidla, které bylo nařízeno na základě rozhodnutí strážníka Městské policie a následným umístěním vozidla na odstavném parkovišti, které žalobkyně provozuje.

16. Žalovaný v řízení dále namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v databázi služeb a ani v evidenci odtahů Městské policie. Žalovaný zpochybňoval samotné provedení odtahu vozidla, stejně tak jako podmínky a účel provedeného odtahu. V řízení bylo však bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že k odtahu uvedeného vozidla skutečně došlo, což je zřejmé jednak z toho, že vozidlo bylo fakticky umístěno na odtahovém parkovišti a jednak z listinných důkazů, zejména Protokolu o odtahu vozidla, kde jsou uvedeny i důvody rozhodnutí strážníka Městské policie o odtahu vozidla a rovněž z Přezkoumání odtahu vozidla provedeném odborem stížností Městské policie, z nichž vyplynulo, že i rozhodnutí strážníka Městské policie bylo v souladu s právními předpisy. Skutečnost, zda vozidlo bylo či nebylo zaevidováno v databázi odtahů, není pro toto řízení relevantní, neboť povaha nároku žalobkyně je závazkový vztah vzniklý mezi žalobkyní, jako subjektem, jež byl k nucenému odtahu vozidla oprávněn a žalovaným jako vlastníkem (provozovatelem) vozidla, který je založen způsobením škody žalobkyni, tedy vzniku nákladů s odtahem (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03).

17. Soud tedy uzavřel, že odtah vozidla proveden byl, a to v souladu s právními předpisy a žalovaný je tak povinen škodu žalobkyni nahradit.

18. Pokud jde o námitky žalovaného, že se nemohl objektivně dozvědět o tom, že vozidlo bylo odtaženo a umístěno na odtahové parkoviště provozované žalobkyní a žalobkyně úmyslně dobu umístění vozidla na parkovišti protahovala tak, aby žalovanému neúměrně rostly náklady na parkovné, ani tyto námitky soud nepovažuje za důvodné. Oznámení o odtahu vozidla i výzva k převzetí vozidla, která obsahovala i informaci o výši nákladů na parkování odtaženého vozidla, byly žalovanému zasílány na adresu jeho trvalého bydliště, která je až do současné doby jeho adresou doručovací, zapsanou i v registru obyvatel. Na této adrese bydlí navíc matka žalovaného. Jiná adresa žalovaného známa nebyla.

19. Žalovaný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016 navrhoval moderaci výše náhrady škody. Toto rozhodnutí je však k řešené situaci nepřiléhavé, pro odlišné skutkové okolnosti. V uvedeném případě žalobkyně informovala žalovaného více než dva měsíce poté, co byl odtah vozidla proveden, a dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaný sám situaci vedoucí k odtahu vozidla nevyvolal. V této projednávané věci však vozidlo žalovaného nemělo v době provedení odtahu registrační značku a jeho identifikace a s tím související identifikace jeho vlastníka tak byla ztížena. Bylo totiž nutné vozidlo odborně otevřít a identifikovat vozidlo dle VIN kódu, což představovalo určité zpoždění. Informace o provedení odtahu byla zaslána žalovanému ihned poté, co bylo vozidlo identifikováno a co bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla je žalovaný, tj. [datum]. K vyzvednutí vozidla z odtahového parkoviště však došlo až dne [datum]. Při převzetí vozidla pak žalovaný potvrdil, že je seznámen s výší částky účtované za odtah vozidla a parkovné. Žalovaný nerespektoval po delší dobu své povinnosti vlastníka vozidla, nedokončil ani administrativní povinnosti související s převodem tohoto vozidla na svoji osobu, což však nemůže jít k tíži žalobkyně. Důvody pro moderaci náhrady škody tedy soud neshledal.

20. S ohledem na výše uvedené závěry tedy soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).

21. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení složenou z částky 1 946 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 060 Kč (účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] (přesahující 2h), [datum]) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 a § 14b odst. 3 AT, paušální náhrady hotových výdajů za 5 úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT. Dále náleží žalobkyni náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutými právními službami dle § 14 odst. 2 AT za jednání dne [datum] a [datum].

24. Celkové náklady žalobce ve výši 28 154,60 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).