28 C 74/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 513,57 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 113,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 33 269,58 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 399,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 14. 8. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 685 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 17. 2. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které měla poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 32 600 Kč, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 19. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 10. 8. 2026. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena. Poskytnutá částka včetně sjednaných poplatků měla být vrácena prostřednictvím sjednaných splátek. Žalovaný postupně načerpal částky 17 000 Kč a 15 476 Kč, zaplatil však žalobkyni pouze částku ve výši 76,11 Kč. Dluh žalovaného tak činí 67 778,16 Kč, z toho jistina činí 32 400 Kč a dále poplatky a příslušenství. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, ani na základě upomínky. Žalobkyně požaduje dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž tuto smluvní pokutu uplatňuje pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období od 15. 5. 2025 do 13. 8. 2025, ve výši 735,41 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne 17. 2. 2025 distančním způsobem uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 32 600 Kč, s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal splácet úvěr ve sjednaných denních splátkách; smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % denně, RPSN tak činila 1422,87 %. (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 17 000 Kč dne 17. 2. 2025 a ve výši 15 476 Kč dne 24. 4. 2025 (prokázáno potvrzením o provedených platbách). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (prokázáno upomínkou, dokladem o odeslání).

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou byl sjednán úrok ve výši 0,933 % denně, tj. 340,545 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k únoru 2025 nejvýše 8,28 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

11. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 340,5 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 41x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik vysoký, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

12. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

13. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavřel, že posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

14. Žalobkyně se po žalovaném s ohledem na výše uvedené závěry může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalovanému skutečně poskytnuta, tedy částky 32 476 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Na tuto částku žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení částku ve výši 76,11 Kč, proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 32 399,89 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení běžícího od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k plnění. (výrok II.)

15. Ohledně zbývající částky – smluvní pokuty, poplatků za služby, a jejich příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na závěr o absolutně neplatné smlouvě o úvěru nárok na jejich úhradu žalobkyni nevznikl. (výrok I.)

16. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovanému jakožto více úspěšné straně žádné náklady řízení nevznikly. (výrok III.)

18. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 685 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 2 741 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, tj. do částky 3 426 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 685 Kč (3 426 Kč – 2 741 Kč = 685 Kč). (výrok IV.)