28 C 94/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 9. 2014 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 8. 2014, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 3 000 Kč, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí půjčky. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek vyplněním formuláře a formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování zápůjčky do 3. 9. 2014. Žalovaný zápůjčku do uvedeného dne nesplatil, ačkoli jej k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze nesplacenou jistinu pohledávky.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za zpracování zápůjčky vrátit do 3. 9. 2014 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 8. 2014). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho, což nikterak nerozporuje (prokázáno výzvou k úhradě dluhu).

4. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 1820 a násl. o. z., je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). Dle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z., což žalovaný nijak nesporoval. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 3. 9. 2014, což však neučinil. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto částku dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. ve spojení s ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky).

8. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.