28 C 98/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šarkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 13 746 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky ve výši 13 746 Kč ode dne 2. 11. 2014 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 4. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 746 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2014, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 1 746 Kč, a to do 1. 11. 2014. Žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], kde mu byl založen uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 13 746 Kč sestávající z jistiny ve výši 12 000 Kč a poplatku ve výši 1 746 Kč.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 1. 11. 2014 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 746 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Peněžité prostředky byly žalovanému převedeny na účet dne 22. 10. 2014 (zjištěno z výpisu z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný jistinu úvěru společně s poplatkem nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky).

4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 746 Kč nejpozději do 1. 11. 2014. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku poskytla, když mu ji dne 22. 10. 2014 zaslala na účet, žalovaný poskytnutý úvěr se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve lhůtě splatnosti nevrátil a ocitl se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru, nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnil, ačkoliv byl o úhradu žalobkyní upomenut, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky).

9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.