31 C 104/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalobkyně proti proti žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 444 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 51 617,30 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. od 1. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 392 981,70 Kč s příslušenstvím, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu částku 2 581 Kč na úhradu soudního poplatku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 232 472 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 080 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Po částečném zpětvzetí žalobního nároku a zastavení řízení se domáhá částky 444 599 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ předmětné pozemky“). Vlastnické právo žalobkyně bylo potvrzeno rozsudkem Obvodního osudu pro Prahu 5, 34 C 354/2014-97 ze dne 14. 10. 2015 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 23 Co 76/2016-138 ze dne 23. 3. 2016, které právní moci nabylo dne 4. 5. 2016 s tím, že kupní smlouva ze dne 14. 12. 1992, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalované [číslo] společnost [právnická osoba], s právním předchůdcem žalobkyně, [anonymizována tři slova], je absolutně neplatná. Žalovaná jako domnělý vlastník uzavřela nájemní smlouvu se společností [právnická osoba], [IČO], kterou byly předmětné pozemky následně pronajaty společnosti [právnická osoba] a tato na nich vybudovala a užívala dvě reklamní plochy. Bezdůvodné obohacení žalované žalobkyně dovozuje ze skutečnosti, že žalovaná nebyla vlastníkem předmětných pozemků, nebyla tedy oprávněna uzavírat nájemní ani jiné smlouvy, týkající se předmětných pozemků a tedy jak nájemní, tak podnájemní smlouva jsou absolutně neplatné. [právnická osoba] za podnájem pozemků platila společnosti [právnická osoba] nájemné ve výši 180 000 Kč za jednu reklamní plochu za rok. Žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení za období od 1. 12. 2013 do 30. 11. 2016, které vzniklo užíváním dvou reklamních ploch [právnická osoba] cz a.s. a placením nájemného ve sjednané výši žalované. Žalobkyně tím byla ochuzena o příjmy, kterých by dosahovala jako vlastník pozemků a pronajímatel na nich umístěných reklamních ploch. Žalobkyně dopisem ze dne 26. 1. 2017 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaná jeho vydání odmítla.

2. Žalovaná nárok žalobkyně zcela odmítla, žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout s odůvodněním, že není prokázána výše bezdůvodného obohacení a že nájemné z podnájemní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] cz a.s. neobdržela. Údajné bezdůvodné obohacení, které žalobkyně požaduje, má dle žalobního nároku spočívat v majetkovém prospěchu ve formě finančního příjmu prostřednictvím organizačně spřízněné společnosti [právnická osoba] v postavení nájemce na základě vzájemně uzavřené nájemní smlouvy, která uzavřela na základě tohoto svého postavení podnájemní smlouvu s podnájemcem, tj. společností [právnická osoba], jejímž předmětem bylo užívání částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v kat. ú. [část obce]. Žalobkyně tak požaduje bezdůvodné obohacení ve formě užitků (inkasovaného nájemného), které žalovaná za užívání částí pozemků získala. Žalovaná tvrdila, že nebyla smluvní stranou podnájemní smlouvy mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] Podnájemné, které podle podnájemní smlouvy inkasovala společnost [právnická osoba], tedy není a nikdy nebylo příjmem žalované. Žalovaná doložila nájemní smlouvu a dva její dodatky, na základě kterých žalovaná inkasovala nájemné za užívání pozemků uvedené v nájemní smlouvě, hodnota nájemného za užívání předmětných pozemků, které žalovaná od společnosti [právnická osoba] obdržela, vychází ze znaleckého posudku ing. arch. [jméno] [příjmení] č. j. 16-467/2005 ze dne 6. 4. 2005 a je stanovena částkou 1,32 Kč za 1m2 ročně, což v případě předmětných pozemků činí 47 605,80 Kč ročně. Nájemní smlouva k předmětným pozemkům mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla ukončena ke dni 31. 12. 2015. Žalovaná jiný užitek z užívání předmětných pozemků (tedy nejen jejích částí, které podnajímala společnost [právnická osoba] a jichž se týká žalobní nárok) neměla. Žalovaná ve vztahu k (ne) poctivosti držby tvrdila, že není za celé žalované období poctivým držitelem, v době trvání nájemní smlouvy s [právnická osoba] byla v dobré víře o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků, a to minimálně až do vydání rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. 34 C 354/2014-97. Žalovaná byla historickým postupem státu, který způsobil částečnou neplatnost privatizační smlouvy s předchozím vlastníkem pozemků, poškozena a situace, kdy tentýž subjekt (stát), který neplatnost způsobil, požaduje vydání užitků za užívání pozemků, shledává jako rozpornou s dobrými mravy. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně za období od 1. 12. 2013 do 31. 12. 2013. Rovněž s ohledem na skutečnost, že žalovaná předmětné pozemky od 1. 1. 2016 neužívala, nemohlo bezdůvodné obohacení za toto období vzniknout.

3. Soud v projednávané věci již rozhodl rozsudkem čj. 31 C 104/2017 – 137 ze dne 2. 4. 2019, který v jeho výrocích II. a IV. nabyl právní moci dne 17. 5. 2019 a do výroků I. a III. byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze čj. 23 Co 204/2019 – 157 ze dne 1. 8. 2019, které právní moci 21. 8. 2019, s tím, že po vyřešení základní otázky trvání (ne) poctivé držby žalované k dotčené části předmětných pozemků v rozhodném období, bude na soudu I. stupně, aby zjistil zda (vůbec) a (v kladném případě) jaký konkrétní užitek a jaké konkrétní povahy žalovaná případně z držby dotčené části předmětných nemovitostí v rozhodném období nabyla.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.) řízení nevyšla najevo potřeba provedení dalších důkazů (§ 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Pokud soud provedl v řízení další důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro předmět sporu.

5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o těchto skutečnostech, které vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.: Žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha. Vlastnické právo žalobkyně bylo potvrzeno rozsudkem Obvodního osudu pro Prahu 5, 34 C 354/2017-97 ze dne 14. 10. 2015 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 23 Co 76/2016-138 ze dne 23. 3. 2016, které právní moci nabylo dne 4. 5. 2016 s tím, že kupní smlouva ze dne 14. 12. 1992, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba], s právním předchůdcem žalobkyně, [anonymizována tři slova], je absolutně neplatná.

6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: Mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. byla dne 21. 4. 2005 uzavřena smlouva o nájmu nemovitostí na základě které byla tato společnost nájemcem mimo jiné předmětných pozemků (dále jen„ nájemní smlouva“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 6. 2005. Strany sjednaly nájemné ve výši obvyklé ceny nájemného v dané lokalitě, zjištěné na základě znaleckého posudku [číslo] ze dne 6. 4. 2005, vyhotoveného soudním znalcem [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení] a to tak, že nájemné za nájem předmětných pozemků v k. ú. [část obce] bylo sjednáno ve výši 1,32 Kč/m2/rok (prokázáno Smlouvou o nájmu nemovitostí ze dne 21. 4. 2005, znaleckým posudkem [číslo]). [právnická osoba] nabyla předmětné pozemky od společnosti [právnická osoba] a následně je vložila do základního kapitálu žalované jako své dceřiné společnosti, čímž na žalovanou přešla všechna práva a povinnosti vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 34 C 354/2014-97 ze dne 14.10.2015).

7. Dodatkem č. 1 k uzavřené nájemní smlouvě ze dne 2. 1. 2012 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byly řešeny změny ve vymezení pronajímaných pozemků a dále změny v osobě pronajímatele. Pokud jde o předmětné pozemky, u těchto byla upravena pouze jejich výměra v jednotkách m2. Výše nájemného vč. jeho výpočtu zůstala nezměněna / prokázáno dodatkem č. 1 ke smlouvě o nájmu nemovitostí ze dne 21. 12. 2015 /. Dodatkem č. 2 k nájemní smlouvě došlo k vypuštění předmětných pozemků z předmětu pronájmu, společnost [právnická osoba] tak nebyla již od 1. 1. 2016 nájemcem předmětných pozemků (prokázáno dodatkem [číslo] ke smlouvě o nájmu nemovitostí ze dne 21. 12. 2015).

8. Předmětné pozemky byly společností [právnická osoba] podnajaty [právnická osoba] cz a.s. jako podnájemci, a to podnájemní smlouvou ze dne 11. 10. 2008 (dále jen„ podnájemní smlouva“). V této podnájemní smlouvě společnost [právnická osoba] prohlásila, že je na základě nájemní smlouvy nájemcem předmětných pozemků a je oprávněna předmětné pozemky dále podnajímat. Předmětem podnájmu byla plocha o rozloze 2 x 50 m2, vymezená na předmětných pozemcích plánkem. Účelem podnájmu bylo užívat plochu k instalaci a provozování 2 ks reklamních zařízení. Nájemné bylo sjednáno ve výši 180 000 Kč za reklamní zařízení za kalendářní rok, tj. 45 000 Kč za čtvrtletí. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, účinnosti nabyla instalací reklamního zařízení dne 1. 10. 2008 (prokázáno podnájemní smlouvou [číslo] ze dne 11. 10. 2008, souhlasem s instalací a provozováním dvou reklamních zařízení [právnická osoba] cz a.s. ze dne 4. 3. 2013).

9. Žalobkyně dne 16. 12. 2016 vyzvala [právnická osoba] cz a.s. k zaplacení náhrady za užívání části předmětných pozemků v jejím vlastnictvím, a to v celkové výši 1 080 000 Kč, tj. za dva poutače užívané po dobu tří let ve výši sjednaného nájemného dle podnájemní smlouvy, tj. požadovala shodnou částku, kterou žalobou uplatnila proti žalované (prokázáno výzvou k úhradě za užívání části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] ze dne 16. 12. 2016). [právnická osoba] nárok žalobkyně jako nedůvodný odmítla s tím, že až do doručení výzvy žalobkyně neměla povědomost o ukončení uzavřené nájemní smlouvy (prokázáno dopisem [právnická osoba] cz a.s. žalobkyni ze dne 4. 1. 2017 a 3. 2. 2017).

10. Žalobkyně dne 26. 1. 2017 vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 080 000 Kč žalovanou (prokázáno výzvou k úhradě za užívání části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] ze dne 26. 1. 2017). Žalovaná úhradu odmítla (prokázáno dopisem žalované žalobkyni ze dne 1. 3. 2017, včetně plné moci).

11. Soud dále zjistil, že ke dni 1. 12. 2013 v katastru nemovitostí ve vztahu k předmětným pozemkům bylo zapsáno vlastnické právo svědčící žalobkyni (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] ke dni 1. 12. 2013). Ke dni 1. 3. 2019 je vlastníkem předmětných pozemků v katastru nemovitostí zapsána [anonymizována dvě slova] u [anonymizována dvě slova]. [jméno] a [jméno] [příjmení] – [část obce] (prokázáno informací o parcele [číslo] k. ú. [část obce] a parcele [číslo] k. ú. [část obce]).

12. Z vyjádření žalované ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 354/2014 ze dne 29. 9. 2014 soud zjistil, že žalované byla dne 4. 9. 2014 doručena žaloba, kterou se žalobce [příjmení] [anonymizováno] u [anonymizováno] sv. [jméno] [jméno] [příjmení] – [část obce] úspěšně domáhal určení, že [země] je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] / prokázáno vyjádřením žalované ve věci sp. zn. 34 C 354/2014 ze dne 29. 9. 2014 /.

13. Shora uvedené a provedené důkazy byly soudem hodnoceny, když při jejich hodnocení postupoval podle ust. § 132 o.s.ř., hodnotil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je co do výše 51 617,30 Kč žalobního nároku důvodná vůči žalované.

14. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neboť ke vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení žalované za rozhodné období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 došlo po datu 1. 1. 2014, pokud se týká bezdůvodného obohacení žalované za období od 1. 12. 2013 do 31. 12. 2013, soud postupoval dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“.

15. Podle ustanovení § 987 a násl. o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

16. Podle ustanovení § 990 o. z. lze držbu nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

17. Podle ustanovení § 991 je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

18. Podle ustanovení § 992 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

19. Podle ustanovení § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

20. Podle ustanovení § 994 o. z. se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

21. Podle ustanovení § 995 o. z. bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla, však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.

22. Podle ustanovení § 996 o. z. poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný. Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.

23. Podle ustanovení § 997 o. z. poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje náklady skutečné. Obvyklé udržovací náklady se nehradí.

24. Podle ustanovení § 1000 o. z. vydá nepoctivý držitel veškerý užitek, kterého držbou nabyl a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.

25. Poctivému držiteli podle § 992 odst. 3 o. z. náleží stejná práva jako držiteli řádnému. Proto například podle § 996 odst. 1 o. z. smí za zákonných podmínek věc dokonce i zničit nebo s ní jinak nakládat a není z toho nikomu odpovědný, poctivému držiteli také náležejí všechny plody věci, jakmile se od ní oddělí, i všechny užitky, jež dospěly během držby (viz § 996 o. z. a komentář k němu). I když bylo následně vyhověno žalobě napadající držbu nebo poctivost držby, až do doručení této žaloby byl držitel poctivý a má právo na náhradu nákladů specifikovaných v § 997 a 998 o. z.

26. Postavení nepoctivého držitele je naproti tomu zásadně odlišné. Podle § 1000 o. z. musí nepoctivý držitel vydat nejen všechen užitek, kterého držbou nabyl, ale nahradit i ten, který by jinak získala oprávněná osoba, stejně jako nese navíc i povinnost k náhradě případné škody. Nepoctivý držitel je tedy povinen vydat všechny přirozené plody i plody právní, oddělené či neoddělené, stejně jako plody, jež by zkrácená osoba získala. Nabízí se, že je povinen vydat i výhody, jež s sebou neslo užívání věci (například nájemné, jehož bezplatně užíval). I bezplatné užívání totiž lze považovat za užitek, který držbou nabyl.

27. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem předmětných pozemků. Uplatněný žalobní požadavek ve vztahu k žalované odvozuje v základu od toho, že (jak vyplynulo z pravomocného rozsudku soudu I. stupně ze dne 14.10.2015, č.j. 34 C 354/2014-97, ve znění rozsudku odvolacího /zdejšího/ soudu ze dne 23.3.2016, č.j. 23 Co 76/2016-138) kupní smlouva uzavřená mezi [anonymizováno] v postavení prodávajícího a právním předchůdcem první žalované ze dne 14.12.1992, jejímž předmětem byly mimo jiné předmětné pozemky, byla od počátku absolutně neplatná s tím, že na podkladě takové kupní smlouvy byla uzavřena příslušná nájemní smlouva a následně i příslušná podnájemní smlouva. Jedná se tedy o věc obdobnou, která byla řešena Nejvyšším soudem ve shora zmíněném rozsudku sp. zn. 23 Co 2021/2012, případně v rozsudku téhož soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1892/2010 (na který se odůvodnění rozsudku sp. zn. 23 Co 2021/2012 odkazuje). Lze tedy obdobně, a to jako ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 1892/2010, uzavřít, že ačkoliv se v posuzované věci žalovaná (respektive původně její právní předchůdce) na podkladě příslušné kupní smlouvy nestala vlastníkem předmětných pozemků (jímž byla – objektivně posuzováno – stále žalobkyně, jak bylo následně pravomocně deklarováno v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 34 C 354/2014), s předmětnými pozemky nejprve její předchůdce (formou příslušné /a neplatné/ nájemní smlouvy), a následně i ona sama (formou dodatku č. 1 ze dne 2. 1. 2012 a dodatku č. 2 ze dne 21. 12. 2015 k příslušné nájemní smlouvě), nakládali jako s věcí vlastní. Žalovaná proto byla držitelem předmětných pozemků (§ 129 odst. 1 obč. zák. a § 987 a § 989 odst. 1 o. z.).

28. Soud se předně zaměřil na vyřešení otázky zda (vůbec) a (v kladném případě) po jaké konkrétní období (v rámci rozhodného období) lze držbu předmětných pozemků ze strany žalované, respektive jejich části - 2 x 50 m2 (dále jen„ dotčená část předmětných pozemků“), k níž se upíná žalobou uplatněný požadavek, považovat za držbu poctivou (§ 992 odst. 1 věta první o. z.), a po jaké za držbu nepoctivou (§ 992 odst. 1 věta druhá o. z.). Soud vyšel ze zjištěných skutečností a dospěl k závěru, že žalovaná byla v rozhodném období od 1. 12. 2013 do 4. 9. 2014 držitelem řádným a poctivým a její držba byla pravá, neboť byla přesvědčena, že jí náleží k předmětným pozemkům vlastnické právo na základě platného právního titulu – kupní smlouvy, ačkoli kupní smlouva byla absolutně neplatná od počátku a ke vzniku vlastnického práva nevedla, držby nenabyla ani lstí, ani potají či svémocně. V tomto rozhodném období byla žalovaná přesvědčena, že nabyla určitého práva a její dobrá víra se tak opírala o omluvitelný omyl (srovnej rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1417/2001) a jako držitel při běžné opatrnosti, kterou lze na každém požadovat, neměla a nemohla mít pochybnosti o tom, že jí právo náleží (NS 22 Cdo 2919/2000), proto byla držitel, který věc držel v omluvitelném omylu, že mu patří, tedy poctivý a pravý (srovnej rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2190/2000). Žalovaná, která nebyla vlastníkem, držela předmětné pozemky, ač nebyla jejich vlastníkem, chopila se držby za okolností, za nichž byla přesvědčena, že se vlastníkem stala, a které objektivně k takovému přesvědčení vedly, přičemž podmínkou poctivosti její držby bylo, že nevěděla o tom, že se ve skutečnosti vlastníkem nestala. Poctivost držby předmětných pozemků žalovanou ovšem zanikla v okamžiku, kdy se jako držitel seznámila se skutečnostmi, které u ní objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že jí věc po právu patří (srovnej rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1253/99), a sice dne 4. 9. 2014, kdy převzala žalobu na určení, že skutečným vlastníkem předmětných pozemků je žalobkyně, když této žalobě bylo zdejším soudem vyhověno.

29. Podle ustanovení § 995 o. z. se v okamžiku obdržení žaloby ve věci 34 C 354/2014 žalovaná stala držitelem nepoctivým, tj. dne 4. 9. 2014, protože jí byla doručena žaloba napadající její držbu a této žalobě bylo vyhověno.

30. Soud s ohledem na shora uvedené z celého rozhodného období v období od 1. 12. 2013 do 4. 9. 2014 považoval žalovanou ve vztahu k dotčeným předmětným pozemkům za držitele poctivého a žalobkyni by po tuto dobu příslušelo právo na vydání výlučně takových případných užitků z držby dotčené části předmětných pozemků, které by sice byly žalovanou přijaty v době poctivé držby, nicméně v té době by takové užitky nebyly dosud dospělé (§ 996 odst. 2 věta druhá o. z.), přičemž by dospěly až v době, kdy by se již jednalo o držbu nepoctivou. Takové užitky žalobkyně v projednávané věci netvrdila ani neprokázala, ani nebyly soudem zjištěny, proto za toto období soud nepřiznal žalobkyni ničeho.

31. Naopak po dobu od 5. 9. 2014 do 31. 12. 2015 (v rámci rozhodného období), po níž soud žalovanou považoval ve vztahu k dotčeným předmětným pozemkům za držitele nepoctivého, vedle dalších oprávnění (§ 1000 o. z.) žalobkyni proti žalované přísluší právo na vydání veškerého užitku, kterého žalovaná v době trvání nepoctivé držby takovou držbou nabyla, tzn. pokud žalovaná předmětné nemovitosti pronajímala třetí osobě, náleží žalobkyni inkasované nájemné za celé období 16 měsíců nepoctivé držby ve výši 51 617,30 Kč. Soud při zjišťování a stanovení výše majetkového prospěchu, které je dle shora citované zákonné úpravy a judikatury NS ČR žalovaná povinna vydat ochuzenému, tj. žalobkyni, vycházel ze sjednané výše nájemného v podnájemní smlouvě č. 46/2008/poz ze dne 11. 10. 2008, když má za to, že takto sjednaná výše je obvyklou výší nájemného a zjištěnou i znaleckým posudkem soudního znalce [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení].

32. V dalším období od 1. 1. 2016 do 30. 11. 2016, soud vyšel ze zjištění, že žalovaná jako nepoctivý držitel předmětné pozemky v k. ú. [část obce] nepronajímala a z její nepoctivé držby nezískávala užitek tvrzený žalobkyní, proto soud za toto období žalobkyni nepřiznal ničeho.

33. Výše příslušenství je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání majetkového prospěchu získaného neoprávněným pronájmem pozemků ve vlastnictví žalobkyně výzvou ze dne 26. 1. 2017. Žalovaná úhradu odmítla dne 1. 3. 2017. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne 1. 3. 2017. Soud proto žalobkyni od požadovaného data přiznal příslušenství přiznané pohledávky po zjištění, že žalovaná byla ke dni 1. 3. 2017 v prodlení s vydáním získaného majetkového prospěchu.

34. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal.

36. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (jeho odpovídající část z části důvodného žalobního požadavku) rozhodl soud v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle něhož platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhoví, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaná, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku z přiznané částky 51 617,30 Kč činí 2 581 Kč Lhůta k plnění byla opět ponechána obecná, neboť ani zde neshledal soud důvody k prodloužení (výrok ad. III.).

37. O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobkyně a žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované, která měla proti žalobkyni úspěch ve výši 95 %, náhradu nákladů řízení ve výši 232 472 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 080 000 Kč sestávající z částky 11 433,72 Kč za prvních 6 úkonů, z částky 11 300 Kč za dalších 5 úkonů a z částky 7 878 Kč za další 3 úkony, celkem ze 14 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. / převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 3. 5. 2017, 9. 1. 2019, 17. 10. 2019, 30. 6. 2020, 6. 10. 2020, účast při ústním jednání dne 10. 12. 2018, 21. 3. 2019, 2. 4. 2019, 28. 11. 2019, 23. 6. 2020, 23. 3. 2021, 6. 5. 2021, podání odvolání dne 29. 5. 2019 / včetně 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 32 116,62 Kč, tj. 185 053 Kč. Žalovaná rovněž požadovala zaplacení části soudního poplatku za odvolání proti rozsudku, odpovídající jejímu úspěchu ve věci ve výši 47 419 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 232 472 Kč byly žalované přiznány na zákonné platební místo a ve lhůtě dle ust. § 160 o.s.ř.