31 C 22/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 49 014,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 15 % úrokem z prodlení p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s 15 % úrokem z prodlení p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Obsahem smlouvy byl závazek právní zástupkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a povinnost žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky a úroky. Splatnost byla sjednána na den , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, ), na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, zřídil si uživatelský účet a vyplnil žádost o úvěr. Po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo žalovanému znění smlouvy zasláno a ten jej odsouhlasil verifikačním kódem SMS , Anonymizováno, , kterým se nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a to dne , datum, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel a nevrátil jej v datu splatnosti. Ke dni podání žaloby na dluh ničeho neuhradil. Na úhradu dluhu byl upomenut upomínkou. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně si nyní nárokuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok z prodlení v zákonné výši., právnická osoba, posouzení schopnosti splácet úvěr žalobkyně uvedla, byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Současně žalobkyně uvedla, že k otázce posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nenavrhuje ani nepředkládá žádný důkaz s tím, že pokud by soud neuznal důvodný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání ve věci samé dne , datum, omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, proto soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., věc projednal a rozhodl bez jejich účasti.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a předložila žalobkyně, žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a nenavrhl (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena na dálku, žalovaný ji podepsal pomocí SMS kódu , Anonymizováno, . Úvěr byl sjednán jako jednorázový a bezúčelový, jistina činila , částka, , zápůjční úroková sazba byla sjednána na 12 % ročně, RPSN ve výši 193,44 %, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl ve výši , částka, . Datum poskytnutí úvěru bylo sjednáno na , datum, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytne úvěr na jeho bankovní účet. Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, , splátky byly stanovené na , částka, měsíčně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Součástí smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde byla jako věřitel uvedena právní předchůdkyně žalobkyně. Údaje o úvěru uvedené ve formuláři jsou totožné s údaji uvedenými ve smlouvě (zjištěno z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Nárok na vrácení pohledávky za žalovaným byl právní předchůdkyní žalobkyně postoupen na žalobkyni smlouvou dne , datum, (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně její součásti, seznamu pohledávek). Tuto skutečnost žalobkyně žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dluhu (zjištěno z podacího lístku ze dne , datum, )

8. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů poskytnutých žalovaným a učiněnou lustrací v registrech dlužníků, nicméně k uvedenému nedoložila žádný listinný důkaz. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil a ani v řízení tuto skutečnost nesporoval.

9. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s připojením podpisu ve formě zaslaného kódu, na základě které žalovaný obdržel dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, na jeho bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně a k uvedenému žalobkyně nedisponuje žádným listinným důkazem a pro případ neuznání nároku důvodného na základě uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil a v řízení nesporoval výši ani existenci dluhu.

10. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)., konkrétně zejména podle ust. § 1879 o.z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) a dále podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18).

15. Dle uvedeného výkladu reflektujícího celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

16. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně nedoložila jakýkoliv důkaz, ze kterého by vyplývalo posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, zejména porovnání výdělkových poměrů s měsíčními výdaji doloženými alespoň rámcově doklady – například výpisy z bankovních účtů, daňovým přiznáním, potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu apod.

17. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně si při poskytování úvěru žalovanému počínala obezřetně a majetkové poměry, jeho úvěruschopnost zkoumala. Tím, že se nedostavila k ústnímu jednání ve věci samé se sama žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena dle ust. 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., proto soud uzavřel, že úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Dle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena tak má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny.

19. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši , částka, , na kterou nebylo ničeho uhrazeno, proto soud vyhověl žalobě v části jistiny ve výši , částka, a uložil žalovanému zaplatit tuto částku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

20. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť částka poplatku požadovaná žalobkyní měla svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, v daném případě soud zamítl žalobu, co do částky , částka, (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Celkové náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Z celkové částky nákladů řízení ve výši , částka, bylo žalobkyni dle úspěchu přiznáno 22 % tedy částka , částka, .

22. Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne , datum, ).