31 C 362/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalovaného o zaplacení 1 530 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 530 000 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 530 000 Kč od 31.10.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 88 320 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu nezaplacených smluvních pokut ve výši 10 000 Kč denně za dobu od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018, tj. za 153 dní, která mu náleží dle nájemní smlouvy sjednané mezi účastníky z důvodu nevyklizení pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, v k. ú. [příjmení] město, obec Praha po skončení nájmu.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 proběhlo řízení o vyklizení pozemku pod sp. zn. 26 C 14/2018, žaloba byla zamítnuta s tím, že k řádnému ukončení nájemního vztahu nedošlo. Byla tak pravomocně vyřešena předběžná otázka, která je předběžnou otázkou i v daném řízení, posouzení této otázky je pro účastníky právně závazné.

3. Žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, č. j. 26 Cdo 4731/2018-135, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 14/2018 nebude pro tamní řízení závazné, neboť předběžná otázka nebude řešena ve výroku rozhodnutí.

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 26 C 14/2018 – 112 ze dne 18. 10. 2018, který právní moci nabyl dne 25. 4. 2019, soud zjistil, že návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit část pozemku [parcelní číslo] k. ú. [příjmení] město, obec Praha, o výměře 13 m2, nacházející se před objektem [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo] a blíže specifikovaná v nařízení hl. m. [obec] [číslo] Sb. hl. m. [obec], kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně pod poř. [číslo] na str. 21 Přílohy [číslo] k nařízení [číslo] hl. m. [obec], byl zamítnut /prokazováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 26 C 14/2018 – 112 ze dne 18. 10. 2018, který právní moci nabyl dne 25. 4. 2019 /.

5. Z rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 150/2020-123, ze dne 28. 5. 2020, soud zjistil, že k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. ledna 2020, č. j. 39 C 94/2019-82, kterým bylo rozhodnuto o úhradě smluvní pokuty za nevyklizení předmětné části pozemku žalovaným za období předcházející řešenému období v projednávané věci, odvolací soud rozhodl tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1 200 000 Kč, zamítl / prokazováno rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 150/2020-123, ze dne 28. 5. 2020 /.

6. Podle ustanovení § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

7. Rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 150/2020-123, ze dne 28. 5. 2020, byla vyřešena otázka závaznosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 26 C 14/2018 a otázka smluvních pokut, požadovaných po žalovaném za nevyklizení předmětné části pozemku„ …..Z odůvodnění Rozsudku odvolací soud zjistil, že při posuzování nároku žalobce na vyklizení předmětné části pozemku žalovaným se soud zabýval úkony žalobce směřujícími k ukončení nájemního vztahu, a to jednak výzvou ze dne 29. 7. 2015, výzvou ze dne 31. 1. 2017 a dále předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2017. Uzavřel, že prvé dvě výzvy nebyly žalovanému řádně doručeny, poslední výzva sice byla žalovanému doručena dne 31. 3. 2017, ale v době, kdy již došlo k obnovení nájemního vztahu mimo lhůtu uvedenou v § 223 odst. 1 (správně § 2230 odst. 1 o. z.). Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by žalobce v souladu se smluvním ujednáním řádně doručil žalovanému výzvu k vyklizení. <i>16. Po takto provedeném upřesnění skutkového stavu odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodným. Shledal oprávněnou jeho námitku, že posouzení existence trvání nájemního vztahu, jak jej učinil Rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 je pro soud v nyní projednávané věci závazné, není možné, aby byla tato otázka posouzena jinak. Vycházel přitom z toho, že v obou řízeních se jedná o totožné skutkové okolnosti, Obvodní soud pro Prahu 1 posuzoval existenci trvání nájemního vztahu na základě totožných skutkových tvrzení, tj. z obsahu nájemní smlouvy na dobu určitou uzavřené mezi účastníky a následných dvou výzev k vyklizení ze dne 29. 7. 2015 a 31. 1. 2017 a rovněž z předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2017, která byla dle obsahu posouzena jako další výzva k vyklizení. Na základě těchto skutkových zjištění učinil závěr o neodůvodněnosti požadavku žalobce na vyklizení pozemku, přičemž předběžnou otázkou pro tento závěr bylo posouzení trvání nájemního vztahu mezi účastníky ke dni vyhlášení Rozsudku. Ze stejných skutkových zjištění vycházel i soud I. stupně v této věci, přičemž i pro jeho závěr o oprávněnosti požadavku na smluvní pokutu bylo předběžnou otázkou posouzení trvání nájemního vztahu.</i> <i>17. Za této situace nepostupoval soud I. stupně správně, pokud se odchýlil od závěrů, jimiž byla tato předběžná otázka posouzena v pravomocném Rozsudku, a posuzoval tuto otázku opětovně a s odlišným závěrem. Takový postup neodpovídal judikatuře, na niž důvodně poukazoval žalovaný.</i> <i>18. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4731/2018, vycházel odvolací soud z toho, že se jednalo o rozhodnutí, v němž byla řešena důvodnost přerušení řízení v obdobné věci mezi účastníky, přičemž hlavním důvodem pro nepřerušení řízení byl dle odůvodnění rozhodnutí požadavek na rychlost řízení, otázka vázanosti posouzením předběžné otázky byla uvedena pouze podpůrně bez další argumentace. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009 pak vycházel z poněkud odlišné skutkové situace, kdy se jednalo o nároky za jiná období, tyto závěry ohledně (ne) vázanosti posouzením předběžné otázky v jiném řízení, navíc nepovažoval odvolací soud za zcela konzistentní, vycházel přitom např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2901/2007, v němž Nejvyšší soud vyslovil závěr zcela jiný„ ...v případě zamítnutí žaloby jetřeba přihlížet i k odůvodnění rozhodnutí a jestliže z něj vyplývá, že žaloba byla zamítnuta proto, že žalobce vlastníkem není, je třeba v jiném řízení z tohoto závěru vycházet. Byla-li žaloba na vyklizení nemovitostí odůvodněna tím, že žalovaná je většinovým spoluvlastníkem těchto nemovitostí, nelze v následném řízení mezi týmiž účastníky za nezměněné skutkové situace dospět k závěru, že žalovaná vlastníkem (spoluvlastníkem) nemovitostí není....“ a odkázal přitom rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 647/02 a sp. zn. I. ÚS 398/04, z nichž dovodil,„ ...že z ústavněprávního hlediska nelze akceptovat, aby jeden státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumal a osvědčil, resp. konstituoval ve prospěch konkrétní osoby určité právo, na jehož existenci tato osoba spoléhá v důsledku dobré víry ve správnost aktu státu, a aby následně jiný státní orgán v jiném řízení téže osobě totéž právo odňal (nepřiznal) s odůvodněním, že původní rozhodnutí bylo údajně vadné...“ S těmito závěry se odvolací soud plně ztotožnil. Za rozhodující pak považoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 940/2017, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k otázce vázanosti posouzením předběžné otázky v jiném řízení mezi týmiž účastníky za shodné skutkové situace (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2190/2000, 30 Cdo 4054/2009, výše uvedený rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2901/2007 včetně výše uvedených nálezů Ústavního soudu, rozsudek 30 Cdo 4778/2009 a rozsudek velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 2740/2012), přičemž tato judikatura byla označena za konstantní a učiněn závěr, že [číslo] bylo očividně v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodování, pakliže by soud v jiném řízení, probíhajícím mezi týmiž účastníky v rámci téhož skutkového rámce věci (byť s jinak formulovaným žalobním požadavkem) nereflektoval (nevycházel) z již pravomocně přijatého právního názoru (třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozsudku, neboť podané žalobě pro takto učiněný právní závěr nebylo vyhověno a bylo tudíž vydáno negativní rozhodnutí) týkajícího se předmětné právní otázky, a sám si znovu (a třeba zcela odlišně) tuto (pro něj předběžnou) právní otázku vyřešil...“</i> 19. Jak již bylo výše uvedeno, v nyní posuzované věci se jedná o totožné skutkové okolnosti, není tedy možné odchýlit se od závěrů dříve vydaného rozhodnutí, že nájemní vztah ke dni jeho vydání 19. 10. 2017 nebyl řádně ukončen. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, že by učinil jiný úkon k ukončení nájemního vztahu, než který byl řešen tamním soudem, nelze učinit jiný závěr o trvání nájemního vztahu. Za této situace neshledal odvolací soud oprávněným požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty, která se odvíjela od nesplnění povinnosti žalovaného vyklidit příslušnou část pozemku po skončení nájemního vztahu….“ / citace rozsudku Městského soudu v Praze /.

8. S ohledem na shora uvedený právní závěr Městského soudu v Praze, soud v souladu s ustanovením § 13 o. z. rozhodl v projednávané věci, vedené mezi týmiž účastníky řízení, o zaplacení smluvní pokuty za nevyklizení shodné části pozemkové parcely v následujícím období od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018, než o kterém rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 4 a k odvolání žalobce proti jeho rozhodnutí rozhodoval Městský soud v Praze, žalobu vzhledem k vysloveném právnímu závěru, zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 88 320 Kč. Žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby po 14 420 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 AT (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 18. 10. 2019, 18. 11. 2019, 12. 2. 2020, 17. 3. 2020 a účast u jednání soudu dne 20. 4. 2021) a paušální náhradu hotových výdajů 6 x po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT Náklady řízení žalovaného v celkové výši 88 320 Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř..