31 C 38/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 310,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byla mezi ní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka s tím, že se zavázala splácet jej spolu s úrokem z poskytnutí úvěru ve výši 0,983 % denně, se splatností první splátky dne datum. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, k poskytnutí úvěru došlo datum. Schopnost žalované řádně splácet úvěr byla žalobkyní prověřena podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nahlédla do databází CNCB (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem ve výši částka. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se s úhradou svých denních splátek do prodlení, proto žalobkyně dne datum smlouvu vypověděla. Žalovaná částka představuje částku částka jako jistinu, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvní úrok ve výši částka, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši částka a poplatek za službu „Presto“ ve výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně, a nakonec prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu, avšak žalovaná ani na tuto výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr a to až do výše částka a žalovaná bude úvěr splácet včetně úroku a poplatků. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, revolvingový a bezúčelový, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 778,47 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně (tedy 358,79 % ročně) a splatnost první denní splátky byla dne datum (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota).

5. Žalobkyně poukázala dne datum na účet žalované částku částka (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

6. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období květen 2025 činila 8,16 % ročně (výpis z databáze ČNB ARAD).

7. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr ve výši částka skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s jeho splácením.

14. Žalobkyně a žalovaná si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši 0,983 % denně tedy 358,79 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy.

15. Již v poměru k právní úpravě účinné před datum vytyčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. spisová značka: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

16. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období května 2025, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 8,16 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaná ujednali úrok více než 40x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu a není rozhodné, že žalovaná s takovou výší úroků souhlasila (§ 588 o. z.). Pokud by s ní nesouhlasila, k uzavření úvěrové smlouvy by vůbec nedošlo. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši částka. Soud ze shora uvedených důvodů přiznal žalobkyni pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Jako důvodný posoudil nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, a z důvodu prodlení žalované s plněním této finanční částky včetně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od dne následujícího po výpovědi smlouvy, tedy ode dne datum do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 18. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobkyní požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, či poplatky); proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci úspěšná v rozsahu 56,3%, žalobkyně jen v rozsahu 43,7 %, proto by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,6 %, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.