31 C 389/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození , rodné číslo bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození , rodné číslo bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vrácení daru

I. Určuje se, že vlastníky podílu ve výši ½ na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] v režimu společného jmění manželů, jsou žalobci.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 103 913,20 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou domáhali vrácení daru a určení, že jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky nemovitostí ve výši podílu ½ pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], vedených u [anonymizováno 6 slov] (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobci jsou rodiči bývalé manželky žalovaného, když 1/2 předmětných nemovitostí převedli na žalovaného darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2008. Žalovaný je bývalým manželem dcery žalobců [jméno], se kterou dne 3. 8. 2007 uzavřel manželství, které bylo zdejším soudem rozvedeno rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne 27. 2. 2018. Druhým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je dcera žalobců [jméno] [příjmení]. Žalobci měli za to, že manželství jejich dcery se žalovaným je bezproblémovým, neboť dcera neshody a problémy v manželském životě před nimi skrývala a manželství formálně vyhlíželo jako normálně se vyvíjející a funkční až do začátku roku 2017. Počátkem roku 2017 byli žalobci jejich dcerou informováni o problémech společného soužití se žalovaným, přičemž v tomto období došlo ze strany dcery ke sdělení, že tato byla po celou dobu soužití se žalovaným vystavena jeho dominanci projevující se psychickým násilím a tím, že dcera žalovaných se s poruchami vyvolanými právě psychickým násilím dlouhodobě léčí a že u ní byl zjištěn syndrom týrané osoby. V polovině dubna 2017 žalobce opustil společnou domácnost, našel si novou přítelkyni, po odchodu ze společné domácnosti, se několikrát hanlivě vyjádřil o žalobci [celé jméno žalobce] jako o ubožákovi. Při náhodných setkáních žalobců se žalovaným, vždy na adrese [adresa žalovaného], dochází k nevhodnému chování žalovaného vůči žalobcům, kdy žalovaný je ani nepozdraví. Pokud žalobkyně v rámci návštěvy dcery, na téže adrese, v období od poloviny dubna 2017 do současné doby, upozornila žalovaného na nevhodné chování žalovaného vůči dceři, tak jí žalovaný několikrát sdělil, že s ní se bavit nebude a ať ho vůbec neoslovuje. Dne 7. 12. 2017 proběhl incident, kdy se žalovaný dožadoval přístupu do bytu, užívaného výlučně dcerou žalobců [jméno] [příjmení], přičemž tato mu sdělila, že si výslovně nepřeje, aby do bytu vůbec vstupoval. Následně právní zástupce žalobců zaslal emailový přípis právní zástupkyni žalovaného, ve kterém sděluje důvody, pro které nemůže žalovaný vstupovat do bytu dcery žalobců. I přes toto sdělení se žalovaný pokusil o vstup do bytu a vyvolal incident za účasti policie. Takovéto jednání žalovaného, ať již vůči dceři žalobců, ale i vůči žalobcům samotným, je hrubě neuctivé naplňující znaky hrubého porušení dobrých mravů stran žalovaného. Žalobci proto písemně požádali žalovaného o vrácení daru dne 7. 12. 2017 pro nevděk, žalovaný výzvu k vrácení daru odmítl převzít a převzetí potvrdit, proto mu byla zaslána poštou. Žalobci tvrdili, že žalovaný nerespektuje výzvu k vrácení daru, ani klidné užívání nemovitosti v souladu s přáním žalobců, má zájem toliko škodit a znepříjemňovat užívání nemovitosti bývalé manželce.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odvolání daru, když žalobci požadují vrácení daru podle ustanovení § 2072 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., vzhledem k tomu, že v chování žalovaného spatřují nevděk vůči nim a rovněž vůči jejich dceři [jméno] [příjmení], bývalé manželce žalovaného, i když v žalobě připouští, že právní vztahy se řídí„ starým občanským zákoníkem.“ V žalobě a v doplnění žaloby ze dne 22. 10. 2018 je vymezeno nevhodné chování, kterého se měl žalovaný dopustit vůči žalobcům při incidentu ze dne 7. 12. 2017, údajného vyjádření žalovaného o žalobci [celé jméno žalobce], že je ubožák a sdělení žalovaného žalobkyni, že se s ní nebude bavit, či že ji nepozdraví nebo že jí žádal, ať ho neoslovuje. V doplnění žaloby je pak uváděno údajné fyzické napadení dcery žalovaných, paní [jméno] [příjmení], ke kterému mělo dojít dne 14. 1. 2017, časově blíže neurčeného údajného psychického týraní jejich dcery a vulgárního slovního napadání jejich dcery v rozmezí od 22. 10. 2017 do 22. 10. 2018. Dále měl údajně žalovaný shodit ze schodů dne 18. 9. 2018 přítele [jméno] [příjmení]. Žalovaný tvrdil, že se nikdy nechoval k žalobcům, či jejich dceři [jméno], své bývalé manželce tak, že by tím hrubě porušoval dobré mravy. Naopak, poté co žalovaný oznámil jeho bývalé manželce, že se chce rozvést, byli to žalobci a jejich dcera [jméno] [příjmení], kdo se snažili žalovaného vyprovokovat a vyvolával spory, i když ve vztazích mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] byla ohledně užívání nemovitostí uzavřena dohoda, kterou oba dodržují a ke konfliktům již nedochází. Pokud jde o údajné napadení přítele [jméno] [příjmení], ke kterému mělo dojít dne 18. 9. 2018, tak je zcela bezpředmětné se touto okolností zabývat, protože nesplňuje podmínky pro žádost o vrácení daru, kterého je možno se domáhat pouze v případě, že se obdarovaný chová k dárci nebo členům rodiny tak, že tím porušuje dobré mravy, a to platí jak pro ustanovení § 630 zák. č. 40/1964, Sb., tak pro ustanovení § 2072 zák. č. 89/1964 Sb. Pokud o nějaké porušení dobrých mravů či nevděk, kterého se žalovaný měl dopustit vůči žalobci [celé jméno žalobce], tak je jen vágně uvedeno, že ho měl v blíže neurčeném čase nazvat ubožákem. Žalobce k tomu nedoložil žádný důkaz. Žalovaný si toho není vědom a toto popírá. Navíc tento výraz nelze pokládat až za tak hanlivý, že by šlo o závažné hrubé porušení dobrých mravů, které by naplňovalo intenzitu hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák. Pokud jde o porušení dobrých mravů či nevděk, kterého se žalovaný měl dopustit vůči žalobkyni [celé jméno žalobkyně], tak je jen uvedeno, že se ho měl v blíže neurčeném čase dopustit tím, že žalovanou nepozdravil a sdělil jí, že se s ní nebude bavit. Pravda je taková, že žalobkyni žalovaný od května 2017 neviděl, kromě incidentu ze dne 7. 12. 2017. Žalobkyně žádný důkaz na podporu svého tvrzení ani nepředložila. S největší pravděpodobností jde o její subjektivní pocit, který nemůže být automatickým důvodem k odvolání daru. Pokud jde o incident ze dne 7. 12. 2017, kdy žalovanému měla být doručována výzva k vrácení daru a měl se domáhat vstupu do shora uvedených nemovitostí, tak tento zinscenovali žalobci spolu s jejich dcerami [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], jelikož věděli, že tam žalovaný půjde předat své nemocné dceři opravený telefon. V této době byly nemovitosti prokazatelně jeho vlastnictvím a ke vstupu mu bylo bráněno neoprávněně. Žalobci neměli k nemovitostem žádné vlastnické ani jiné odvozené právo. Policii ČR k incidentu 7. 12. 2017 zavolal žalovaný, a to z důvodu, aby nebyl osočen z případného fyzického napadení žalobců, resp. jejich dcery [jméno] [příjmení]. Pokud žalobci tvrdí, že žalovaný dne 14. 1. 2017 fyzicky napadl jejich dceru, kdy tato skutečnost jim měla být sdělena až v létě 2018, proč tak bývalá manželka žalovaného učinila až s téměř dvouletým odstupem, žalobci v řízení nevysvětlili, když v této době se již se žalovaným jejich dcera nestýkala a její manželství bylo rozvedeno. Dcera žalobců [jméno] [příjmení] navštěvovala několik psychoterapeutů a psychologů, proto je s podivem, že se žádnému z nich s fyzickým napadením ze strany bývalého manžela nesvěřila. Žalovaný je toho názoru, že tak učinila až v doplnění žaloby ze msty za rozvod, který inicioval žalovaný, což je i příčinou tohoto řízení o vrácení daru. K tvrzení žalobců, že žalovaný vystavoval jejich dceru psychickému násilí a že u ní byl zjištěn syndrom týrané osoby, která opírají o lékařské zprávy psychiatričky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinické psycholožky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a o lékařskou zprávu klinického psychologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalovaný namítal, že ani jeden ze zmiňovaných odborníků se o zjištění syndromu týrané osoby nezmiňuje, zprávy vyhotovili na žádost [jméno] [příjmení] a výhradně na základě jí podaných informací. Za zmínku stojí, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v jeho zprávě uvádí, že bez vyšetření manžela klientky nemůže zodpovědně odpovědět na otázku, zda její psychické problémy lze spojit s žitím s manželem. Neméně zajímavým je důvod návštěvy [jméno] [příjmení] u [anonymizováno] [příjmení], který na str. 10 (vyšetření [jméno] [příjmení] dne 18. 7. 2017) uvádí, že„ … [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] by měl rád vyjádření, že pacientka trpí syndromem týrané osoby…“ Podle zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 9. 2014 se [jméno] [příjmení] léčila u ní od roku 2004, tj. před uzavřením sňatku se žalovaným, a byla jí diagnostikována atypická mentální bulimie. V této zprávě je popsán vzájemný vztah žalobkyně s bývalou manželkou žalovaného, která matku charakterizuje jako odtažitou a emočně chladnou. Žalovaný rovněž namítal, že i v dalších obdobích za trvání manželství, dcera žalobců [jméno] [příjmení], opakovaně navštěvovala psychologa s problémem poruchy příjmu potravy, léčila se i v denním stacionáři, nikoliv však z důvodu psychického násilí, kterého se měl dopouštět žalovaný. Skutečnost, že dcera žalobců nebyla žalovaným psychicky týrána a žila velmi společenským životem, žalovaný dovozuje z důkazů, předložených soudu - fotografií a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], s kterým udržovala delší dobu intimní vztah, když ani tomuto svědkovi se nesvěřila s fyzickým či psychickým násilím ze strany žalovaného. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a žalobkyně se podává, že žalovaný všude jezdil sám nebo s dětmi a svědkyni od rodiny izoloval. S ohledem na výpověď dalšího svědka, [jméno] [příjmení], žalovaný usuzoval, že tomu tak bylo z iniciativy svědkyně [příjmení]. [příjmení] proto, aby se v době nepřítomnosti žalovaného mohla stýkat s [anonymizováno]. [příjmení], či jinými intimními přáteli nebo navštěvovat různé zábavné podniky. Žalovaný spatřoval výpověď žalobkyně rozpornou, když na jedné straně tvrdila, že žalovaný její dceru od zbytku rodiny izoloval, avšak že dceru nejméně 3x v týdnu navštěvovala a různě se stýkali i na rodinných oslavách při příležitosti narozenin a pod. Žalovaný tvrdil, že vždy měl dobré vztahy se žalobci, pomáhal jim při stavebních pracích na jejich domě, společně se žalobcem a dětmi žalovaného jezdili často na výlety, někdy jednodenní, ale i vícedenní a v době prázdnin jezdili na dovolenou i na delší dobu. Žalobce a žalovaný si vzájemně pomáhali při různých pracovních věcech. Pravou příčinu tohoto řízení žalovaný označil jako mstu za rozvod manželství dcery žalobců se žalovaným, který byl jím iniciován. Žalovaný je tak přesvědčen, že se nedopustil vůči žalobcům ani vůči jejich dceři takového závažného jednání, které by bylo možno hodnotit jako hrubé porušení dobrých mravů s tím, že žalobci v tomto ohledu neunesli důkazní břemeno, proto navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

3. Žalobci jsou rodiči [jméno] [příjmení], svědkyně a bývalé manželky žalovaného. Žalobci jako dárci, darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2008, darovali [jméno] [příjmení], své dceři a jejímu bývalému manželovi [celé jméno žalovaného], každému z nich ideální podíl ve výši ½ nemovitostí: budovy - objektu bydlení [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], postavené na pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] o výměře 771 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] o výměře 1 696 m2, druh pozemku zahrada, se vším příslušenstvím a součástmi [katastrální uzemí], [územní celek], okres [územní celek]. Obdarovaní manželé [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] tento dar – ideální podíl, každý ve výši ½ uvedených nemovitostí se vším příslušenstvím a součástmi do svého vlastnictví přijali s tím, že darované nemovitosti dobře znají. Darující manželé - žalobci – prohlásili, že na darovaných nemovitostech neváznou žádné dluhy, zástavní práva, věcná břemena a ani jiné právní povinnosti. [příjmení] darující i obdarované prohlásili, že smlouva darovací byla sepsána podle jejich pravé, svobodné a vážné vůle, ani jedna ze stran nebyla v tísni, která by ji nutila uzavřít smlouvu za dohodnutých pro ni jinak nápadně nevýhodných podmínek /prokazováno darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2008 Vklad práva byl povolen rozhodnutím [stát. instituce] v katastru nemovitostí ke dni 27. 2. 2009 /prokazováno darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2008 /.

4. Z rozsudku zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že nezletilé dcery [jméno] a [jméno] byly svěřeny pro dobu po rozvodu do péče matky a žalovaný byl zavázán platit na výživu nezl. [jméno] částku 6 500 Kč a nezl. [jméno] částku 5 500 Kč, počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství /prokazováno rozsudkem zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]

5. Z rozsudku zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který ve výroku o rozvodu manželství právní moci nabyl dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že manželství žalovaného s dcerou žalobců [jméno] [příjmení] bylo pravomocně rozvedeno /prokázáno rozsudkem zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] /.

6. Ze zprávy o klinicko psychologickém vyšetření a péči ze dne 4. 8. 2017, vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinickým psychologem, [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], na žádost [jméno] [příjmení], s cílem prostudovat poskytnutou dokumentaci, provést klinicko psychologické vyšetření [anonymizováno]. [příjmení] a odpovědět na otázky, zda vyšetřovaná trpí z psychologického hlediska syndromem týrané osoby a zda je možné její psychické problémy spojit s žitím s manželem, soud zjistil, že psycholog po studiu předložené dokumentace, realizaci psychologického vyšetření, shrnutí a interpretaci získaných poznatků, dospěl k závěru, že [anonymizováno]. [příjmení] vykazuje chování, které odpovídá popisu„ syndromu týrané osoby“, když soudě podle obsahu zpráv [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], hypotézu o spojení jejích psychických problémů s žitím s manželem nelze zcela vyloučit /prokazováno zprávou klinického psychologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 8. 2017 /.

7. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (psychologie – diagnostika a psychoterapie [obec a číslo]) ze dne 11. 5. 2017 soud zjistil, že [anonymizováno]. [příjmení] je v dlouhodobé a pravidelné péči jmenované klinické psycholožky, že nesoulad v jejím manželství je chronickou letitou záležitostí, od manžela zažívala často žárlivecké podezřívání až patologického stupně, v té souvislosti i nepřiměřené kontrolování z jeho strany a zasahování do jejího soukromí, rovněž psychické ponižování, pokud nesplnila jeho představy. Toto chování bývalého manžela mělo dlouhodobě negativní dopady na její zdravotní stav, zlom nastal ve chvíli, kdy [anonymizováno]. [příjmení] dokončila náročný kurs, který by jí mohl v budoucnu umožnit nové profesní uplatnění a tím i větší finanční nezávislost na manželovi, manžel tuto perspektivu neunesl a jeho chování se stalo natolik nepřijatelným a ponižujícím, že [anonymizováno]. [příjmení] nakonec přistoupila na manželův návrh na rozvod /prokazováno vyjádřením pro potřeby rozvodového řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 11. 5. 2017 /.

8. Z lékařské zprávy – nález ze dne 16. 5. 2017, vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že na základě vlastního rozhodnutí vyhledala v roce 2004 [anonymizováno]. [příjmení] pro polymorfní psychické potíže ordinaci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve 2. polovině roku 2004 navázala [anonymizováno]. [příjmení] partnerský vztah se žalovaným, již v březnu 2005 uváděla pochybnosti o správné volbě partnera a o perspektivách vztahu. Na počátku roku 2005 však otěhotněla, v roce 2007 se za žalovaného provdala, stala se matkou dvou dětí. Od nástupu na mateřskou dovolenou v r. 2006 nebyla zaměstnána, přála si znovu nastoupit do zaměstnání, ale manžel jí v tom bránil, protože starší dcera měla v září 2012 nastoupit do 1. třídy ZŠ. V průběhu roku 2013 [anonymizováno]. [příjmení] opakovaně referovala o problémech v manželství, manžel si nepřál, aby po letech strávených v domácnosti znovu nastoupila do zaměstnání, ten se doma zdržoval minimálně, většinu času trávil v práci, neměl volno ani o víkendech, na rodinné dovolené odmítal jezdit, neustále ji ponižoval, osočoval ji, že je hloupá, poukazoval na její tělesné nedostatky. [anonymizováno]. [příjmení] obě dcery vychovávala prakticky sama, stejně tak se starala o domácnost a o údržbu domu. V manželství docházelo k neshodám, spory ji trápily, nabízela žalovanému opakovaně návštěvu manželské poradny, což býval manžel odmítal. Dlouhodobé problémy v partnerském vztahu vedly k postupnému zhoršování její psychické kondice, proto začala v roce 2014 docházet do denního psychoterapeutického stacionáře psychiatrické kliniky [anonymizováno] v [obec]. Během léčby si uvědomila, že jí žalovaný vnímá jako pouhou služku, její pobyt na klinice devalvoval, vyčítal jí, že se nestará o rodinu a děti, ačkoli nemocná během docházky do stacionáře své domácí povinnosti zastávala plnou měrou. Sám odjel na dovolenou na [příjmení]. Žalovaný se nikdy nezajímal o její potíže a pocity, sebral jí však její deník a bez jejího svolení si v něm četl. Nemocná [anonymizováno]. [příjmení] si začala uvědomovat, že žalovaný by ji nejraději s dětmi zavřel doma a držel pod zámkem, vyhledala manželskou poradnu, manžel po dlouhém naléhání poradnu 2x navštívil, negativně reagoval na informaci o jejích vážných zdravotních potížích a do poradny dále docházet odmítl. V listopadu 2015 potom hovořila o tom, že ji manžel ponižuje a vyčítá jí, že během psychoterapie narostlo její sebevědomí, navázala nová přátelství s vrstevnicemi, žalovaný jí to měl za zlé a pokoušel se jí od přátel odstřihnout a sociálně izolovat, začal bezdůvodně a nepřiměřeně žárlit, když se na ní otočil neznámý muž v nákupním centru, začal jí nadávat a 3 dny s ní„ za trest“ nemluvil. V březnu 2017 pobývala [anonymizováno]. [příjmení] v lázních, před odjezdem jí žalovaný oznámil, že se s ní hodlá rozvést. Nabízela mu pokus o záchranu manželství, opět navrhovala společnou návštěvu manželské poradny, žalovaný však opáčil, že rady nepotřebuje, protože se definitivně rozhodl, že už v manželství setrvávat nechce. Nemocná uváděla, že se žalovaného bojí, protože jí vyhrožuje, že jí připraví o děti i o majetek, v důsledku této situační zátěže se její psychická kondice zhoršila a došlo k recidivě úzkostných a depresivních potíží. V květnu 2017 [anonymizováno]. [příjmení] se dostavila do ordinace v neplánovaném termínu pro zhoršení její psychické kondice. Žalovaný podal návrh na rozvod a na svěření obou dětí do její výlučné péče, v dubnu se odstěhoval z domu a přestal [anonymizováno]. [příjmení] finančně přispívat na chod domácnosti, výživu a výchovu nezletilých dcer. [anonymizováno]. [příjmení] uvedla, že teprve v této době vyšlo najevo, že žalovaný před uzavřením manželství s [anonymizováno]. [příjmení] navazoval četné vztahy se ženami, od nichž si vždy půjčil peníze, načež vztah ukončil, jedna z žen ho potom pro nesplácení dluhů zažalovala a ona mu pomáhala dluh splácet, ukázalo se také, že žalovaného první manželství ztroskotalo na tom, že měl problémy s utrácením peněz a nevěrou / prokazováno lékařskou zprávou – nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 5. 2017 /.

9. Z emailové korespondence právního zástupce žalobců právní zástupkyni žalovaného ze dne 7. 12. 2017 soud zjistil, že právní zástupce [anonymizováno]. [příjmení] sdělil, že vlastnické právo žalovaného je zpochybněno, kdy od 6. 12. 2017 je mu doručována výzva k vrácení daru a důrazně požádal žalovaného, aby se zdržel jakéhokoliv zásahu do práv [anonymizováno]. [příjmení] a respektoval její právo na ochranu soukromí a bydlení /prokazováno emailem ze dne 7. 12. 2017 právního zástupce [anonymizováno]. [příjmení] právní zástupkyni žalovaného /.

10. Z účastnické výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně], matky bývalé manželky žalovaného [jméno] [příjmení] a dárkyně podílu na předmětných nemovitostech v [část obce] žalovanému, soud zjistil, že se se žalovaným seznámila v roce 2003 prostřednictvím její dcery [jméno] [příjmení], kdy s ní žalovaný začal partnersky žít v domě žalobců v [část obce]. Žalobci se z tohoto domu odstěhovali a přenechali jej k bydlení dceři [jméno] [příjmení], zanechali tam veškeré zařízení, které si pořizovali v průběhu manželství do roku 2003. Žalovaný s dcerou žalobců [jméno] [příjmení] v domě bydleli, vše užívali, narodily se jim děti a v roce 2007 uzavřeli manželství. V roce 2008 žalobkyně a žalobce darovali žalovanému ½ nemovitostí v [část obce]. Žalobkyně se cítila dotčena tvrzením žalovaného, který v tomto řízení uvedl, že dostal„ ruinu“, když žalobci v této darované nemovitosti žili 25 let a vychovali dvě dcery. Žalovaný před žalobkyní a jeho matkou prohlásil, že si nepřeje aby jeho bývalá manželka pracovala, protože„ mu nikdo cizí nebude vychovávat jeho děti“. Žalobkyně vypověděla, že žalovaný si nepřál, aby její dcera chodila do zaměstnání, proto nepracovala a byla v domácnosti po celou dobu, i když vnučky již chodily do školy. O psychické kondici dcera [jméno] [příjmení] a jejích psychických problémech a potížích v manželství se žalovaným se žalobci dozvěděli až počátkem roku 2017, dříve je jak dcera, tak i žalovaný před žalobci tajili. Žalovaný jejich dceru [jméno] [příjmení] neustále shazoval a psychicky týral, ale to žalobci nevěděli. Vzhledem k tomu, že žalovaný na domě v [část obce] pracoval, vyházel i starý nábytek po žalobcích, žalobcise rozhodli jemu a dceři nemovitost darovat, každému ½. Žalobkyně vypověděla, že všechny problémy vyvstaly, až když se žalovaný rozhodl v roce 2017 odejít od dcery žalobců [jméno] [příjmení], teprve tehdy jim dcera vše řekla. Dcera po té informovala žalobce o tom, že vzápětí po obdarování žalovaného ½ předmětných nemovitostí v [část obce], byla ½ nemovitostí, zapsaná ve prospěch žalovaného, postižena exekucí, vedenou na majetek žalovaného. Žalovaný dceru žalobců izoloval i od rodiny i od přátel, často se stávalo, že k žalobcům jezdil na návštěvu sám bez dětí a bez dcery. Žalobci vnímali chod domácnosti žalovaného jako řádný, dcera vařila, starala se o domácnost a o vnučky, žádný problém nezaznamenali. Žalobkyně navštěvovala dceru i vnoučata cca 3x týdně, přitom byla sama zaměstnána, hlídala vnoučata. Dcera žalobcům až v roce 2017 sdělila, že navštěvovala stacionář, prakticky asi od počátku jejího manželství se žalovaným. Žalobci o této skutečnosti nevěděli, oba to před nimi tajili a skrývali. Žalovaný s dcerou [jméno] [příjmení] byli i v manželské poradně, ale když žalovaný prohlásil,„ že nějaká pí.. mu nebude radit jak zacházet s vlastní manželkou, tak tam přestali chodit“. V přítomnosti žalobců žalovaný nasadil jeho druhou tvář a choval se slušně a jeho chování nebylo co vytknout, proto žalobci do poslední doby netušili, jak se žalovaný k jejich dceři [jméno] chová / prokazováno účastnickou výpovědí žalobkyně [celé jméno žalobkyně] ze dne 2. 7. 2020 /.

11. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že je bývalým manželem dcery žalobců [jméno] [příjmení], že byl žalobci v roce 2008 obdarován ½ předmětných nemovitostí v [část obce], kde žil od roku 2003 s jejich dcerou. Žalovaný důvod darování neznal, dar přijal, protože dům měl v úmyslu opravit a rekonstruovat pro potřeby rodiny, kterou založil v roce 2006 s dcerou žalobců [jméno] [příjmení] [jméno] dle jeho subjektivního hodnocení měl se žalobci dobrý vztah, který však utrpěl rozpadem jeho vtahu s bývalou manželkou, žalobce v té době označil žalovaného„ jako největšího kreténa“ a řekl mu to přímo do očí. Žalovaný spolu se žalobcem v darované nemovitosti zřídili střelnici. Důvodem rozvratu manželství žalovaného byla z jeho pohledu opakovaná nevěra jeho bývalé manželky a její návštěvy nočních klubů, rozvod inicioval žalovaný, sám o sobě tvrdil, že je žárlivý. Bývalá manželka měla psychické problémy / anorexie, bulimie, problémy s příjmem potravy /, a to od začátku jejich partnerského vztahu, léčila se, žalovaný o nich věděl, ale bývalá manželka si nepřála, aby o nich věděli i žalobci. Žalovaný uvedl, že jeho bývalá manželka lže, lže rodičům, lékařům i před soudem. Žalovaný se z předmětných nemovitostí odstěhoval a od bývalé manželky odešel dne 7. 5. 2017 a od září roku 2017 navázal nový partnerský vztah, v nemovitosti má žalovaný stále sklad, v němž má uskladněné věci pro jeho podnikání, protože nemá jiné prostory. Žalovaný zcela popřel, že by bývalou manželku fyzicky napadal nebo psychicky týral, naopak bývalá manželka žalovanému dala jedenkrát facku. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně je intrikánka a to je celý problém jejich rodiny. Se žalobkyní měl žalovaný, dle jeho názoru jen jediný problém, kdy žalobkyně víkend co víkend nakupovala zákusky a chlebíčky, když se grilovalo, děti to poté všechno snědly dohromady a tam, dle žalovaného, začíná anorexie, kterou trpěla jeho bývalá manželka. Vždy řekl žalobkyni, aby raději dětem koupila džus, banány nebo nějaké ovoce, ale ona s tím nepřestala. Dcera žalobců [jméno] [příjmení], pracovala pouze když se seznámila se žalovaným, jinak po dobu manželství nepracovala nikde. Žalovaný měl zájem, aby bývalá manželka si našla nějaké zaměstnání, ale později rezignoval, protože vždy to dopadlo stejně, nastoupila do zaměstnání, pracovala tři dny a po té skončila. Žalovaný vydělával dost, aby rodinu uživil, pokud šlo o materiální zabezpečení domácnosti, vypomáhala jim žalobkyně, která hodně nakupovala a přinášela nějaké věci. Žalovaný od května 2017, po jeho odchodu ze společné domácnosti s dcerou žalobců [jméno] [příjmení], do října nebo listopadu 2017, platil veškeré energie domu v [část obce], výživné na dcery platil nepravidelně. Po té co se žalovaný rozhodl řešit rozvrat manželství rozvodem a tuto skutečnost oznámil žalobcům se téměř s nimi přestal stýkat. Žalovaný na žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] podal trestní oznámení za odcizení [anonymizováno] lešení, které bylo evidováno na jeho firmu, zůstalo v darované nemovitosti a po té tam již nebylo. V květnu 2017 si žalovaný z nemovitosti v [část obce] odvezl převážně věci nacházející se ve skladu a osobní věci z domu. Žalovaný tvrdil, že má snahu předmětné nemovitosti nenavštěvovat, aby předešel vzájemnému střetu a výměně názorů s jeho bývalou manželkou nebo žalobci. Pracovní věci, které si v květnu 2017 nebo v dubnu 2017 žalovaný odvezl z domu, uskladnil v [obec] a později v pronajatém skladu - oplocené garáži ve [obec]. Dále soud zjistil, že žalovaný vůči žalobcům zahájil soudní řízení ve věci náhrady škody za uskladnění, další soudní řízení jsou vedena žalovaným vůči jeho bývalé manželce / např. vypořádání zaniklého SJM, dále řízení ve věci náhrady škody za odvrtané zámky /. Žalovaný rovněž oznámil orgánům činným v trestním řízení odcizení faktur z jeho účetnictví s tím, že tohoto se měla dopustit rovněž jeho bývalá manželka. Taktéž žalovaný přizval asistenci Policie ČR k incidentu dne 7. 12. 2017, kdy se dožadoval vstupu do předmětných nemovitostí – bytu výlučně užívaného bývalou manželkou, přičemž tato mu sdělila, že si výslovně nepřeje, aby vstupoval do jejího bytu. Policie tehdy situaci uklidnila, do domu se žalovaný nedostal, nemocné dceři proto v jejím pokoji telefon nepředal. Žalovaný měl v úmyslu si odvézt i některé pracovní věci a to i při incidentu, kdy se odvrtával zámek, nakonec si ale neodvezl ničeho, protože nic nenašel, ale nafotil si celý byt, hlavně věci, které byly společné. Komunikace se žalobci a s jejich dcerou není v současné době žádná. Dříve se stalo, že žalovaný žalobce pozdravil, ale oni mu neodpověděli, proto je již nezdraví. Žalovaný si nevybavil, že by žalobkyni řekl, aby ho nekontaktovala a že se s ní nebude bavit. Vztah žalovaného k dceři žalobců [jméno] [příjmení]. je hodně chladný, a to z obou stran, komunikují e – mailem ohledně společných dcer. Žalovaný popřel, že by došlo k dalšímu incidentu - napadení třetí osoby v domě za přítomnosti žalovaného, nic takového se nestalo, bylo to vykonstruované. Tato záležitost byla řešena Policií ČR, která věc postoupila přestupkové komisi v [část obce], kde uznali, že se to stalo tak, jak jim řekl žalovaný. V předmětné nemovitosti cca 7 – 8 x zasahovala Policie ČR. Je si vědom, že po psychické stránce stav, který v současné době nastal, nepůsobí dobře ani na žalovaného ani na jeho bývalou manželku [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhoval žalobcům, aby mu zaplatili za jeho polovinu předmětných nemovitostí 3 miliony Kč a po té by žalovaný nemovitosti převedl na jeho dcery / vnučky žalobců /. Žalovaný rovněž vypověděl, že rekonstrukci domu prováděl sám, svépomocí z materiálu, který sehnal levněji, rekonstruoval vše od elektroinstalace, vodoinstalace, podlahy, stropy, půdu vyklízeli, kde žalovaný vybudoval pokoje pro děti, rekonstrukce stále není hotova. Finanční prostředky na rekonstrukci vždy manželé [celé jméno žalovaného] ušetřili, něco se opravovalo ze zbytků, které někde zbyly. Žalovaný se se žalobci nekontaktuje, nebaví, nezdraví a je tomu i naopak /prokazováno účastnickou výpovědí žalovaného ze dne 16. 1. 2020 a 2. 6. 2020 /.

12. Ze svědecké výpovědi dcery žalobců [jméno] [příjmení] a bývalé manželky žalovaného soud zjistil, že svědkyně žalobce jako rodiče o jejím psychickém stavu dříve než v roce 2017 neinformovala, protože se styděla, své problémy nerada ventiluje, nechtěla je trápit a snažila se o to, aby na ní nic nepoznali. V partnerském vztahu svědkyně se žalovaným žila od září 2003, důvěřovala mu, bydleli spolu v domě po rodičích v [část obce] a záhy otěhotněla. Později zjistila, že žalovaný měl dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, které mu z jejích ušetřených finančních prostředků pomáhala splácet po dobu téměř dvou let. Manželství nebylo příliš spokojené od jeho počátku, žalovaný vyčítal svědkyni různé věci, říkal jí, že je k ničemu a hloupá. Z manželství se narodily dvě dcery, když začaly navštěvovat školu, svědkyně se cítila doma sama a být ženou v domácnosti jí neuspokojovalo, chtěla být částečně finančně nezávislá na manželovi a začít pracovat. Bývalý manžel svědkyni však důrazně vysvětlil, že vydělává dost peněz a nepřeje si, aby se mu„ nějaká cizí ženská starala o jeho děti“, proto svědkyně zůstala dále v domácnosti, avšak v té době se jí začaly vracet její psychické problémy, ataky úzkosti a deprese, kterými trpěla v době, než se seznámila se žalovaným. Opětovně navštěvovala lékaře a psychology, chodila k [anonymizováno] [příjmení], která jí předepsala antidepresiva a léky na spaní. Dřívější psychické problémy svědkyně pramenily z toho, že byla zaměstnaná, bydlela sama v domě po rodičích, dodělávala si do toho vzdělání, cítila stavy stresu, které zaháněla přejídáním. Lékaři jí diagnostikovali atypickou bulimii, kdy svědkyně nezvracela, ale jídlem nahrazovala stres a po té se dostavovaly špatné pocity. Bývalý manžel ji izoloval od přátel i od rodiny, byl extrémně žárlivý, bez vědomí svědkyně jí prohlížel její mobilní telefon, do automobilu, který měla svědkyně k dispozici namontoval sledovací zařízení. Svědkyně cca v roce 2012 docházela do stacionáře na oddělení pro poruchy příjmu potravy, kde jí doporučili navštívit i manželskou poradnu a vyřešit nejprve manželský vztah, jinak že se nevyléčí. Bývalý manžel její léčbu bojkotoval, i když ho žádala o pomoc a součinnost, ale on neměl zájem. Ve stacionáři si svědkyně musela psát deník, žalovaný jej svědkyni bez jejího vědomí vzal z kabelky a četl si, co tam svědkyně napsala a potom reagoval negativně na její zápisky v deníku, když tam napsala, že jí žalovaný nepomáhá a nepodporuje ji. Stacionář pořádal jedenkrát za čtrnáct dní sezení s [anonymizováno] [příjmení] i pro přátele a blízké pacientů, proto svědkyně žádala žalovaného o účast na tomto sezení. Po naléhání a přesvědčování svědkyně žalovaného přemluvila k jeho účasti, ale„ jediné co si z toho sezení odnesl je, že mi řekl, že se ke mně musí chovat buď jako k malému dítěti anebo jako k psovi ve výcviku“ a že do stacionáře chodí svědkyně zbytečně, že to nemá cenu. Den na to se svědkyně ve stacionáři setkala s vedoucím sezení [anonymizováno] [příjmení], který se svědkyně zeptal na to jak seminář zapůsobil na žalovaného, zda nedostala doma vynadáno a po té jí řekl,„ že její bývalý manžel má buď černou nebo bílou, že nemá čas a že mu řekl, že by potřeboval, aby ta její nemoc byla vyřešena za týden. Tak mi tak kamarádsky řekl, že prostě jsem ta blbá ženská, která si vzala kreténa a má s ním dvě děti.“ Na vlastní žádost svědkyně nakonec ukončila léčbu ve stacionáři s tím, že lékařka její ukončení podmínila tím, že svědkyně bude mít svého psychoterapeuta a že se žalovaným navštíví manželskou poradnu. Po té svědkyně docházela k [anonymizováno] [příjmení], která„ jí pomáhala zvýšit sebevědomí, ukázala jí v podstatě cestu, kterou má jít, řekla jí, že není nic špatného na tom jít s kamarádkou a dát si třeba dvojku vína“. Žalovaný návštěvu manželské poradny zásadně odmítal, proto ji svědkyně nejprve navštívila sama a cca po 3 týdnech přesvědčila žalovaného, který šel do poradny sám a na třetí návštěvu poradny šli společně.„ Na třetím setkání v manželské poradně paní doktorka řekla žalovanému, že z jeho způsobu chování ke svědkyni je jasné, jak vypadá, kdyby oba docházeli do manželské poradny, že by se na jejich manželství, na vzájemném vztahu, dalo pracovat, že by se vztahy zlepšily a ptala se obou, kdy lze zahájit terapii a zda je možné sjednat termín. Žalovaný okamžitě odvětil, že žádný termín nechce, že si to oba rozmyslí a již na chodbě jen zavřeli dveře poradny, řekl žalovaný svědkyni, že mu nějaká„ pí….“ nebude říkat, jak se má chovat k vlastní ženě a vyčítal svědkyni, že jí uplatila“. Terapie svědkyni pomáhala nabrat síly, aby vydržela manželský vztah, hlavně s ohledem na děti, které má svědkyně hrozně ráda, s ohledem na její rodiče, když si nedokázala představit, že by se rozvedli. Pro svědkyni bylo vysvobození, když si svobodně mohla umýt vlasy, protože jinak, když si myla vlasy a po té šla nakoupit, vždy se jí bývalý manžel ptal kam jde, že jde za chlapama a svědkyně z toho vždy měla stres. I po třech letech, kdy žalovaný odešel ze společné domácnosti vedené se svědkyní nemá klid, žalovaný jí nadává a je vůči ní sprostý. Žalovaný svědkyni udal na OSPODu pro zanedbání mravní výchovy jejich starší dcery, které bylo 13 let, přátelí se se synem kamarádky svědkyně ze základní školy, chodí spolu ven, kamarád dcery někdy přespává v domě svědkyně, avšak v jiném pokoji než dcera, když např. byli v divadle, ale vždy po domluvě s jeho matkou. Svědkyně uvedla, že takto se projevuje u žalovaného žárlivost, ta extrémní žárlivost, kterou vždycky zahrnoval svědkyni a nyní ji obrací k jejich dceři. Svědkyně vypověděla, že bývalý manžel jí namontoval do auta, které používala pro její potřeby, sledovací zařízení. Svědkyně tuto skutečnost zjistila již po 3 dnech ze zvláštního chování žalovaného. [jméno] však toto zařízení v autě nemohla nalézt, proto se obrátila na přítele, který má autodílnu a ten jej našel v kufru auta,na žádost svědkyně zařízení z auta odstranil. Po té co takto učinil, cca za 2 hodiny, svědkyni telefonoval žalovaný a„ řekl, že mi tleská, ptala jsem se proč a on mi řekl, že jsem to tak rychle našla“. Po příchodu svědkyně domů, se žalovaný zajímal kam sledovací zařízení dala, svědkyně mu odpověděla,„ že jej zahodila do kontejneru a on mi řekl že jsem kráva blbá a jestli si uvědomuji co to stálo. Řekla jsem mu, že půjdu na policii, že mě sleduje a on se mi začal vysmívat, že ze mě udělá debilní krávu, abych se podívala na koho je to auto napsané“. Auto kupovali bývalí manželé společně ze společného stavebního spoření, ale žalovaný byl uveden jako jeho provozovatel, protože podnikal. Svědkyně sledovací zařízení předložila soudu při jednání. Svědkyně rovněž vypověděla, že v manželství se žalovaným docházelo nejen k psychickému, sexuálnímu ale i k fyzickému násilí, díky kterému svědkyně byla nucena vyhledat i lékařskou péči v [anonymizováno] nemocnici. Žalovaný hospodařil s rodinnými financemi, protože podle něho byla svědkyně ta neschopná a hloupá. Žalovaný posílal peníze na účet na zaplacení složenek i na zaplacení jeho sociálního a zdravotního pojištění a na elektřinu atd., svědkyni dával finanční prostředky na nákup pro rodinu, nové věci svědkyni nedovolil nakoupit, našetřila si z nákupů nějaké finance a za ty si nakoupila pro sebe nové věci. Pokud žalovaný vykonával nějakou práci„ černý job“, tak peníze za tuto práci posílal na účet svědkyně, ona je vybrala a předávala mu je v hotosti, žádné osobní finanční prostředky neměla. Po poradě s lékařkou si později požádala o invalidní důchod, aby nebyla úplně bez prostředků. Bývalý manžel svědkyni neustále srážel a ponižoval. Pokud se týkalo intimního života bývalých manželů, žalovaný svědkyni ponižoval, že se mu hnusí, že je mu odporná, přesto i násilím vyžadoval sexuální styk. Svědkyně žalovaného charakterizovala jako dominantního, despotického, extrémně žárlivého, arogantního, manipulativního, projevujícího nadvládu, potřeboval být obdivován, vždy majícího pravdu, nikdy nepřiznal, že pravdu neměl. Svědkyně v jejich partnerském vztahu byla vždy podle žalovaného tou nejhloupější. Soud konstatuje, že svědkyně se během její výpovědi třásla, potlačovala pláč a bylo na jejím chování patrné, že vzpomínky na manželství se žalovaným a dobu před a po rozvodu pro ni byly zvlášť stresující a nepříjemné, depresivní. [jméno] svědkyně vypověděla, že stále se jí vrací ty věci, které se staly. Žalovaný i po té co jsou rozvedeni a nežijí spolu na svědkyni neustále vyvíjí nátlak a má ho pořád v hlavě, hodně ji to ovlivňuje i v současné době. Příkladmo uvedla, že dívá – li se na inzeráty, aby si našla zaměstnání, stále má v hlavě, jak jí žalovaný vždy říkal, že je hloupá a neschopná / prokazováno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] ze dne 2. 7. 2020 13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], soud zjistil, že byl po určitou dobu, od roku 2014, intimním přítelem svědkyně [jméno] [příjmení], od ní věděl, že dům, ve kterém žila dcera žalobců [jméno] [příjmení] v [část obce], byl žalobci darován jak svědkyni [příjmení]. [příjmení], tak i jejímu bývalému manželovi - žalovanému, každý vlastnil ideální polovinu nemovitostí. Bližší okolnosti darování, ani kdy se tak stalo, svědek nevěděl. Nemovitost v [část obce] svědek navštívil až po úpravách provedených žalovaným, avšak stav nemovitosti seznal z dřívějších fotografií. O intimním vztahu svědka [příjmení]. [příjmení] se svědkyní [příjmení]. [příjmení] nejdříve nikdo nevěděl, až na přelomu roku 2014, 2015 se o vztahu dozvěděla svědkova bývalá manželka a po té i žalovaný. Svědek byl po té žalovaným fyzickým inzultován, přesto dále udržoval intimní vztah se svědkyní [příjmení]. [anonymizováno], až do prosince roku 2017. Svědek vypověděl, že svědkyně [příjmení]. [příjmení] navazovala i jiné intimní známosti s jinými muži. Podle subjektivního názoru svědka získaného na základě sdělených informací svědkyní [příjmení]. [příjmení] a jeho osobních návštěv v rodině [příjmení], manželství svědkyně [příjmení]. [příjmení] bylo standartní, probíhaly mezi nimi klasické manželské rozepře, z pohledu svědka však úsměvné, nezaznamenal, že by se nějak vážně hádali. Svědek vypověděl, že po té kdy se žalovaný dozvěděl o nevěře jeho manželky s ním, oba se poprali, žalovaný křičel na svědkyni [příjmení]. [příjmení], zahrnul jí výčitkami, bouchal do stolu, ale fyzicky jí neublížil. Svědek potvrdil, že svědkyně [příjmení]. [příjmení] se léčila na psychiatrii kvůli příjmu potravy, v roce 2016 byla v lázních, navštěvovala psychoterapeutku. Podle informací získaných od svědkyně [příjmení]. [příjmení], svědek vypověděl, že měla v sobě křivdu, že za její nemoc může její matka, s kterou neměla dobrý vztah. Tuto skutečnost svědkyně [příjmení]. [příjmení] uvedla i u psychiatričky v [část obce], a ta jí řekla,„ že tam je ten její psychický problém, ve vztahu k matce, ale toto všechno vím pouze z vyprávění a ze sdělení p. [příjmení]“. Po té, kdy žalovaný zjistil, že svědek a jeho manželka udržují intimní vztah, manželství nebylo ideální, svědkyně [příjmení]. často sdělovala svědkovi, že žalovaný na ni křičí, vyčítá a že se hádají. Konflikt se žalovaným byl řešen roku 2015 v přestupkovém řízení, svědek vypověděl, že v rámci přestupkového řízení vypovídal jako poškozený a to tak, jak se dohodl se svědkyní [příjmení]. [příjmení]„ celé jsme to svedli s p. [příjmení] na mojí exmanželku, že ona řekla p. [celé jméno žalovaného], že se mně p. [příjmení] líbí“. Žalovanému přestupková komise dala tehdy pokutu za to, že svědka fyzicky napadl. Svědek se v přestupkovém řízení k intimnímu vztahu ke svědkyni [příjmení]. [příjmení] nevyjadřoval, nebyl na něj dotazován, pouze vypovídal k fyzickému napadení, na obsah jeho výpovědi při projednání přestupku si svědek již nevzpomněl. Snahu svědkyně [příjmení]. [příjmení] získat zaměstnání svědek nepotvrdil, vypověděl, že pokud si nějaké zaměstnání našla, nikdy v něm déle nevydržela / prokazováno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] ze dne 3. 9. 2020 /.

14. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], švagra žalovaného, soud zjistil, že žalovaný jej k ústnímu jednání, při kterém měl svědek podat svědeckou výpověď, dovezl autem a ten den před jednáním spolu hovořili o projednávané věci, se žalobci se svědek setkal naposledy před 3 nebo 4 lety. O aktu darování nemovitosti v [část obce] žalobci žalovanému svědek nevěděl ničeho, nezajímal se o to. Svědek vypověděl, že vztah žalovaného k žalobcům byl rozumný, dobrý, férový, navštěvovali se, znali se. Manželství žalovaného s dcerou žalobců [jméno], podle názoru svědka, bylo po nějakou dobu funkční, ale několik let zpět fungovat přestalo, kdy přesně svědek nevěděl. Žalovaného svědek charakterizoval jako vstřícného, ochotného, klidného, srandistu, děti ho mají rády i děti svědka. Svědek vypověděl, že žádného incidentu mezi žalobci, žalovaným a svědkyní [příjmení]. [příjmení] přítomen nebyl /prokazováno svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení] ze dne 3. 9. 2020 /.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], matky svědka [příjmení]. [příjmení], soud zjistil, že stejně jako svědek [příjmení] i tato svědkyně byla k jednání, při němž podala svědeckou výpověď, přivezena vozidlem žalovaného, s kterým o projednávané věci během cesty hovořili. Svědkyně vypověděla, že žalobce i žalovaného zná, že jezdili k ní do [anonymizováno] na chalupu. Při návštěvě [obec] svědkyně přespala u žalovaného a svědkyně [příjmení]. [příjmení], kdy žalovaný jí ukazoval dům v [část obce],„ jak vše opravil, celý dům, že to byla nějaká stará rachotina, uvařil nám, manželku jeho jsme moc neviděli, ta někam hned ráno pospíchala, kam, jsem se nezajímala“. Při té příležitosti žalovaný svědkyni sdělil, že dům dostali jako manželé a že to kdysi byla stará rachotina. Podle názoru svědkyně manželství žalovaného bylo funkční. Žádného incidentu žalovaného, jeho bývalé manželky a žalobců svědkyně přítomna nebyla. Svědkyně žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] charakterizovala jako„ podpantofláka“, žalovaného jako spolehlivého, klidného, pohodového člověka, který to umí s dětmi. Svědkyně vypověděla, že žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] viděla 2x v životě a žalobkyni 1x. /prokazováno výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 3. 9. 2020 /.

16. Dne 6. 12. 2017 odvolali žalobci darování předmětné nemovitosti žalovanému pro nevděk a zjištěné chování žalovaného k dceři žalobců [jméno] [příjmení], vyzvali žalovaného k vrácení daru. Z výzvy k vrácení daru soud zjistil, že žalobci považovali manželství žalovaného s jejich dcerou [jméno] [příjmení] jako normálně vyhlížející až do roku 2017. Dcerou nebyli do té doby informováni o vztahových problémech mezi ní a žalovaným. Počátkem roku 2017 se žalobci dozvěděli od dcery, že tato byla po celou dobu manželství se žalovaným vystavena psychickému násilí a takto se také ze vztahu dlouhodobě léčí, když u dcery byl zjištěn syndrom týrané osoby. Dále uvedli, že žalovaný se několikrát po odchodu ze společné domácnosti s dcerou vyjádřil o jejím otci jako o ubožákovi. Navíc při náhodných setkání žalovaného se žalobci od poloviny roku 2017 do současné doby, se žalovaný k žalobcům chová tak, že je ani nepozdraví. Pokud žalobkyně jako matka bývalé manželky žalovaného jej upozorní na to, že se chová nevhodně, tak jí několikrát sdělil, že se s ní bavit nebude a ať ho neoslovuje. Toto uvedené jednání vůči žalobcům a jejich dceři [jméno] [příjmení] je neuctivé a jedná se o hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalovaného. /prokázáno výzvou k vrácení daru ze dne 6. 12. 2017 /.

17. Pokud soud v řízení provedl další důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé. Další dokazování soud s ohledem na shora uvedený právní názor neprovedl, neboť dospěl k závěru, že provedené dokazování bylo zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci samé.

18. Podle zákona č. 89/2012 Sb., tj. občanského zákoníku / dále jen o. z. /, účinného od 1. 1. 2014, se zásadně řídí práva a povinnosti vzniklé po nabytí jeho účinnosti (srov. ustanovení § 3028 odst. 1 o. z.). Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. – není-li dále stanoveno jinak – se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Nejvyšší soud ČR v jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, dále jen„ obč. zák.“ ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k chování obdarovaného hrubě porušujícímu dobré mravy, pro které dárci žádají vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárců žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárci obdarovanému dar neposkytli, nemohlo by -logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárců na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárci mohou žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (ustanovení § 630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by platila právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z. již v době, kdy byla darovací smlouva sjednávána, by některá ze stran za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by se nadít, že dárce může dar odvolat pro nouzi) a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3820/2019, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019 zn. 33 Cdo 1088/2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, sp. zn. 33 Cdo 437/2020).

19. Podle ustanovení § 630 obč. zák. se mohou dárci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Citované ustanovení umožňuje dárci domáhat se vrácení daru, tj. požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Do pojmu„ členové rodiny“ je nutno ve světle judikatury zahrnout rovněž vztah příbuzných v řadě přímé, kterými jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a vnuci, popřípadě i pravnuci. Důsledkem ustanovení § 630 obč. zák. je, že obdarovaný, který získal bezplatně určitou majetkovou hodnotu, ji musí - za splnění zákonných podmínek - vrátit. Jen nemůže-li tak učinit in natura, je povinen poskytnout dárci ekvivalent v podobě peněžitého plnění podle zásad o bezdůvodném obohacení (ustanovení § 458 obč. zák.).

20. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity, které však nemusí dosahovat přestupku či trestného činu, nebo o porušování soustavné, např. fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky ustanovení § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98).

21. Odborná literatura i soudní praxe je tak zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru (srov. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011).

22. Pojem dobrých mravů činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení skutkové podstaty právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata ustanovení § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně; nelze ji objektivizovat. Nejvyšší soud ČR se ve svých rozhodnutích již k aplikaci § 630 obč. zák. v obecné rovině vyjadřoval opakovaně. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Akcentoval, že soud vždy hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Cdo 538/2003, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5055/2015, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. [číslo] 2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2015, nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2228/2016). Výklad pojmu rozpor s dobrými mravy, který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. jeho rozsudky ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 28. 11. 2000, a sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 25. 10. 2004, které se vyjadřují obecně k aplikovatelnosti ustanovení § 630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty ustanovení § 630 obč. zák.

23. Soud jednotlivé důvody vedoucí žalobce k uplatnění požadavku na vrácení daru hodnotil ve vzájemném kontextu. Za stavu, kdy žalobci v řízení prokázali, že žalovaný se opakovaně hrubě verbálně vyjadřoval jak o žalobcích tak i psychicky a fyzicky napadal jejich dceru [jméno] [příjmení] (prokázané lékařskými zprávami o psychické kondici dcery žalobců [jméno] [příjmení] a její svědeckou výpovědí), a kdy v řízení bylo zjištěno, že žalovaný nainstaloval jejich dceři do auta, které používala pro potřeby rodiny, bez jejího vědomí, sledovací zařízení, kontroloval jí mobilní telefon a deník, zpracovaný pro potřeby jejího léčení ve stacionáři, zcela evidentně nepřiměřeně a omezujícím způsobem zasahoval do jejího soukromí, omezoval její základní právo na soukromí, je nutné v kontextu s ostatními provedenými důkazy, kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Žalovaný dceru žalobců [jméno] [příjmení] omezoval na jejích právech a svobodách, vyvíjel na ni neúměrný psychicky nátlak, ponižoval ji, dehonestoval ji a častoval hrubými výrazy, které prohlubovaly její psychické problémy, se kterými měla snahu se léčit a vyrovnat. Soud dospěl k závěru, že žalovaným uváděné důvody rozvratu manželství s dcerou žalobců byly nikoliv příčinami, ale důsledkem neuspokojivého partnerského vztahu manželů. Soud se v souladu s ustálenou judikaturou důsledně zabýval pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a rozhodl v intencích závěrů, které Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích k aplikovatelnosti § 630 obč. zák. obecně přijal, kdy smyslem ustanovení § 630 obč. zák. je především ochrana dárce. V řízení zjištěné skutečnosti umožnili soudu uzavřít, že byla naplněna skutková podstata ustanovení § 630 obč. zák., skutkové závěry soudu mají oporu v dostatečně provedeném dokazování, chování žalovaného posuzoval komplexně ve všech souvislostech věcných a časových, přičemž zjištěné skutečnosti nelze bagatelizovat. Žalobci v řízení prokázali, že iniciátorem a zdrojem konfliktů byl výlučně žalovaný a že dcera žalobců [jméno] [příjmení] byla žalovaným soustavně šikanována a ponižována. Žalovaný inicioval vůči žalobcům několik dalších soudních řízení, vůči dceři žalobců podává různá podání na OSPOD ohledně zanedbání výchovy jejich dcer. V souzené věci se proto jedná o hrubé porušení dobrých mravů, kdy skutková zjištění se promítají do základních lidských práv a svobod. Žalovaný se dopustil takového závadného jednání, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, nelze jinak než kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů; jeho jednání se vyznačuje značnou intenzitou / instalace sledovacího zařízení do automobilu jeho bývalé manželky, nahlížení do její mobilního telefonu bez jejího vědomí, nahlížení do deníku ze stacionáře, hrubě urážející jednání vůči bývalé manželce i žalobcům /, ale i soustavností (dlouhodobostí). Soustavné jednání žalovaného hrubě porušující dobré mravy vůči žalobcům a jeho bývalé manželce přetrvává i po výzvě k vrácení daru, proto k němu soud - logicky vzato – rovněž přihlédl. Chování žalovaného z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského, objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud je přesvědčen, že právě v rodině jako základu společnosti se musí dobré mravy (poctivost, čestnost, vzájemná úcta a zejména úcta k rodičům) mezi členy rodiny kultivovat a orgány veřejné moci, soudy zvláště, k tomu musí svými rozhodnutími přispívat.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšným žalobcům soud proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, v odměně advokáta za 14,5 úkonů právní služby / výzva k vrácení daru ze dne 5. 12. 2017, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, její doplnění 2x, návrh na pokračování v řízení ½, účast při ústním jednání dne 22. 10. 2018, 28. 3. 2019, 16. 1. 2020, 2. 6. 2020, 2. 7. 2020 - 2x, 3. 9. 2020, 2. 2. 2020 / po 2 480 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 (s ohledem na to, že veškeré úkony právního zástupce se týkaly ve stejném rozsahu obou žalobců, jednalo se tedy o úkony společné) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále náhradu hotových výdajů advokáta za uvedených 14,5 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 16 993,20 Kč, tj. celkem 103 913,20 Kč. Celkové náklady řízení žalobcům přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).