34 C 28/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: E.

I. C.I., spol. s r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o náhradu škody

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 178 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od druhého dne následujícího po dni doručení této žaloby žalovanému do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30.12.2010 domáhala po žalovaném a dále původně žalovaném , tituly před jménem, , jméno FO, náhrady škody. Uvedla, že se původně žalovaní insolvenčním návrhem ze dne 23.9.2010 domáhali rozhodnutí soudu o zjištění úpadku žalobce. O tomto návrhu rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tak, že insolvenční návrh odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že insolvenční návrh byl podán zcela nedůvodně s cílem žalobkyni šikanovat a poškodit ji. V důsledku podání insolvenčního návrhu vznikla na straně žalobkyně překážka čerpání úvěru od , právnická osoba, , Anonymizováno, ., ve výši 5 500 000 Kč, jehož poskytnutí již bylo bankou schváleno a podání insolvenčního návrhu bylo jediným důvodem neposkytnutí předmětného úvěru. Žalobkyně tak mohl předmětný úvěr čerpat až po právní moci odmítnutí insolvenčního návrhu, kdy první část úvěru ve výši 5 000 000 Kč byla připsána na její účet až dne 18.10.2010 a druhá část úvěru ve výši 500 000 Kčdne 19.10.2010. V důsledku nemožnosti čerpat úvěr vznikla žalobkyni škoda ve výši minimálně 2 178 310 Kč, když nárok na náhradu škody žalobkyně odůvodnila § 147 insolvenčního zákona.

2. Rozsudkem ze dne 29.7.2015, č.j. 34 C 28/2012-160, který nabyl právní moci dne 23.9.2015 soud vůči žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, žalobu zamítl. Řízení je tak nadále vedeno pouze vůči žalovanému , jméno FO, .

3. Žalovaný žalobní nárok neuznal. Uvedl, že insolvenční návrh byl podán, neboť žalobkyně navrhovatelům dlužila nezanedbatelné částky, žalovaný pak nemohl vědět, že žalobkyně sjednávala nějaký úvěr, ze kterého měly být splaceny úvěry další.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř.

5. Soud provedl dokazování všemi účastníky navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav:

7. Původně žalovaní podali dne , datum, u Městského soudu v Praze návrh na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníku – žalobkyni. Návrh byl řádně podepsán, byly předloženy plné moci k zastupování původně žalovaných v tomto řízení. Návrh obsahoval 24 příloh, na něž je odkazováno v textu návrhu. V návrhu bylo uvedeno, že žalovaný se žalobkyní uzavřeli smlouvu o dílo, podle které se žalovaný zavázal pro žalobkyni provést montáž ocelové konstrukce střešní nástavby, za což se žalovaná zavázala uhradit cenu díla, která je uvedena v montážním deníku v zápisu ze dne 30.10.2008. Žalovaný cenu díla vyúčtoval žalobkyni specifikovanými 7 fakturami počínaje fakturou ze dne 18.11.2008 splatnou dne 18.12.2008 a konče fakturou ze dne 16.3.2009 splatnou dne 30.3.2009, celkem zněly faktury na částky 874 181,10 Kč. Původně žalovaný , tituly před jménem, , jméno FO, vyúčtoval žalobkyni služby mezi nimi sjednané na částku 2 011 940 Kč. Navrhovatelé rovněž v návrhu uvedli, že je jim známo, že má žalobkyně ještě další věřitele. Z uvedeného vyplývá, že má žalobkyně více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit nebo je prokazatelně neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti; a jsou tak splněny podmínky v ust. § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, -, právnická osoba, , byl insolvenční návrh odmítnut s tím, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění bylo konstatováno, že tvrzené skutečnosti, které mají osvědčit úpadek dlužníka, jsou nedostačující. Kromě uvedení pohledávek ze smluv o dílo a neuhrazených faktur konkrétní okolnosti osvědčující dlužníkův úpadek původně žalovaní neuvedli, insolvenční návrh se tak jevil insolvenčnímu soudu jako žaloba o zaplacení (prokázáno návrhem na zahájení insolvenčního řízení, usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, -, právnická osoba, ).

8. Rozsudkem pro uznání Městského soudu v Praze ze dne 15.8.2012, č.j. , spisová značka, , bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému částku 874 181,10 Kč spolu s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2014, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 17.12.2014, bylo žalobkyni uloženo zaplatit , tituly před jménem, , jméno FO, částku 2 011 940 Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (prokázáno citovanými rozsudky).

9. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o dílo, podle které se zavázal pro žalovanou provést montáž ocelové konstrukce střešní nástavby, z což se mu žalobkyně zavázala uhradit cenu díla, která je uvedena v montážním deníku v zápisu ze dne 30.10.2008 (prokázáno listem č. , hodnota, montážního deníku za období 1.10. - 31.10.2008). Následně žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o dílo ze dne 10.2.2009, ve které stvrdili ceny za rok 2009. Žalovaný cenu díla vyúčtoval žalobkyni fakturami č. , hodnota, na částku 268 374,80 Kč splatnou dne 18.12.2008, kdy na tuto fakturu byly dle dohody účastníků započteny úhrady ze dne 27.3.2009 a 10.4.2009, a dále byla odpuštěna úhrada částky 48 000 Kč jako sleva, k úhradě tak zbývá 100 374,80 Kč, č. , hodnota, na částku 136 686 Kč splatnou dne 20.2.2009, č. , hodnota, na částku 277 078 Kč splatnou dne 26.3.2009, č. , hodnota, na částku 123 257,20 Kč splatnou dne 17.4.2009, č. , hodnota, na částku 179 501,20 Kč splatnou dne 15.6.2009, č. , hodnota, na částku 44 308,50 Kč splatnou dne 15.6.2009 a č. , hodnota, na částku 12 975,40 Kč splatnou dne 30.3.2009, celkem na částku 874 181,10 Kč (prokázáno z citované smlouvy, faktur, stavebního deníku, dopisů účastníků, z rozsudku soudu a z tvrzení účastníků).

10. Další provedené důkazy již soud výslovně nehodnotil, neboť z nich pro posouzení věci neshledal žádné další relevantní skutečnosti.

11. Soud po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak již soud uvedl, byla žaloba rozsudkem ze dne 29.7.2015, č.j. 34 C 28/2012-160, který nabyl právní moci dne 23.9.2015 vůči žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, zamítnuta, kdy soud nemá důvod se od závěrů učiněných v citovaném rozsudku odchýlit.

12. Podle § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále i jen ,,insolvenční zákon“), dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost") (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

13. Podle § 97 insolvenčního zákona insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (odst. 2). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

14. Podle § 103 insolvenčního zákona insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

15. Podle § 105 insolvenčního zákona podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

16. Podle § 147 insolvenčního zákona jestliže řízení o insolvenčním návrhu věřitele bylo zastaveno nebo insolvenční návrh byl odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel proti insolvenčnímu navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Jde-li o odpovědnost vůči dlužníku, má se v pochybnostech za to, že insolvenční navrhovatel zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu zavinil (odst. 1). Žalobu podle odstavců 1 až 3 musí dlužník podat nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiný dlužníkův věřitel nejpozději do 3 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor (odst. 4).

17. Věřitel, který podal insolvenční návrh, odpovídá za škodu nebo újmu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v průběhu řízení za předpokladu, že vinou tohoto věřitele došlo k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení. Odmítnutí insolvenčního návrhu nebo zastavení řízení je předpokladem vzniku odpovědnosti. Jde o předpoklad, který individualizuje skutkovou podstatu odpovědnosti věřitele za insolvenční návrh upravenou v odstavci 1. Věřitel, který podal insolvenční návrh, odpovídá za škodu nebo újmu vzniklou v příčinné souvislosti s podáním insolvenčního návrhu jen v případě, že k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení došlo jeho vinou jako navrhovatele. Z tohoto pohledu jde o odpovědnost subjektivní; pro její vznik se vyžaduje zavinění. Pro vznik řešené odpovědnosti navrhujícího věřitele přitom postačí mírnější z teorií rozlišovaných forem zavinění, tedy nedbalost. Dojde-li tedy k odmítnutí návrhu (resp. k zastavení řízení) v důsledku i jen nedbalosti navrhovatele, stává se navrhovatel nositelem odpovědnosti za případnou škodu nebo jinou újmu. Shodně jako ostatní předpoklady vzniku odpovědnosti prokazuje zavinění i oprávněný (poškozený). Pokud jde o zavinění odmítnutí návrhu nebo zavinění zastavení řízení, poškozený dlužníkův věřitel musí toto prokazovat vždy. Dlužníkovi zákon důkazní situaci poněkud ulehčuje. Pokud je uplatněn nárok z odpovědnosti za škodu nebo újmu vzniklou dlužníkovi, je výslovně zakotvena presumpce zavinění odmítnutí návrhu (zastavení řízení) navrhovatelem, ovšem pouze v případě pochybností o vině navrhovatele na výsledku řízení. Tehdy se má za to, že navrhovatel odmítnutí nebo zastavení zavinil. Jestliže zde pochybnosti nejsou nebo jsou spolehlivě odstraněny, vychází se z prokázaného stavu, ať už svědčí pro nebo proti zavinění.

18. Na základě popsaného skutkového stavu, citované zákonné úpravy a tuto rozvíjející judikatury soud předně musí konstatovat, že podanou žalobu shledal za včasnou co do lhůty zakotvené v § 147 insolvenčního zákona. Jelikož byl výše citovaným usnesením návrh původních žalovaných na zahájení insolvenčního řízení odmítnut, zkoumal soud dále, zda se tak stalo vinou původních žalovaných jakožto insolvenčních navrhovatelů. Náležitosti insolvenčního návrhu jsou stanoveny v § 103 a § 105 insolvenčního zákona, úpadek dlužníka přitom musí být osvědčen co do předpokladů stanovených v § 3 insolvenčního zákona.

19. Jak je z dokazování patrné, soud v řízení dovodil, že všechny tyto předpoklady původní žalovaní ve svém návrhu osvědčili – tj., že má žalobkyně více věřitelů, peněžité závazky k nim po dobu delší 30 dnů, jakož i že tyto závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti neplní. Původní žalovaní doložili rovněž ve smyslu § 105 insolvenčního zákona, že mají vůči žalobkyni splatnou pohledávku, a připojili její přihlášku. K uvedeným skutečnostem přitom odkázali původně žalovaní na citované smlouvy, faktury, dopisy, jakož i částečné uznání závazku žalobkyní. V průběhu tohoto řízení také bylo prokázáno, že všechny pohledávky původních žalovaných jim byly přisouzeny rozhodnutími soudů v samostatných řízeních. Soud tak žádným způsobem nemohl dovodit, že by insolvenční návrh byl odmítnut vinou původních žalovaných, a tedy, že by měla žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu škody.

20. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.