34 C 339/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Eva Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené anonymizováno 7 slov sídlem adresa o nahrazení projevu vůle

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalované s touto dohodou: <b>DOHODA O VYDÁNÍ NEMOVITOSTÍ</b> <b>(dále jen„ dohoda“)</b> uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku, ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako„ zákon o majetkovém vyrovnání“) <b>I. </b> <b>Smluvní strany</b> <b>[země] [anonymizována čtyři slova],</b> se sídlem v [obec a číslo] - [část obce], [ulice a číslo] PSČ: [PSČ], [IČO] (dále jen„ povinná osoba“) a <b>[název žalobkyně],</b> se sídlem [adresa], [IČO], církevní právnická osoba zapsaná v Rejstříku evidovaných právnických osob vedeného Ministerstvem kultury ČR, ev. [číslo] který zastupuje jako statutární orgán [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. (dále jen„ oprávněná osoba“)

II. Předmět smlouvy 1. Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvami k vydání majetku pro k. ú. [část obce], a to výzvami - č.j. SM/368/2013, doručenou dne 20.05. 2013, - č.j. SM/369/2013, doručenou dne 20.05. 2013, - č.j. SM/370/2013, doručenou dne 20.05. 2013, - č.j. SM/371/2013, doručenou dne 20.05. 2013, - č.j. SM/1046/2013, doručenou dne 16.12. 2013.

2. Předmětem vydání dle této dohody je vydání nemovitostí, tj. nemovitostí evidovaných dle stavu KN takto: - pozemku parc. [číslo]; v [katastrální uzemí], [územní celek]

3. Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě nemovitosti specifikované v čl. II odst. 2 se všemi jeho součástmi a příslušenstvím, které náležely do původního majetku oprávněné osoby, nebo které zastoupily jejich funkci, anebo jsou nezbytné k řádnému užívání nemovitých věcí v souladu s jejím účelem a oprávněná osoba je přijímá do svého vlastnictví.

4. Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným v čl. II odst. 2 této dohody a vydává nemovitosti oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy povinné osobě. Oprávněná osoba nemovitosti do svého vlastnictví přijímá. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena nebo zástavní práva.

5. Nemovitosti uvedené v čl. II odst. 2 této dohody povinná osoba předá oprávněné osobě do 30 dnů ode dne provedení vkladu příslušným katastrálním úřadem. O předání a převzetí bude vyhotoven předávací protokol podepsaný oprávněnou osobou a povinnou osobou.

III. Závěrečná ustanovení

1. Tato dohoda a právní vztahy z ní se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění.

2. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. V [obec], dne [datum] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. v.r. [název žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] (povinná osoba) (oprávněná osoba) se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 19.1.2016 ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 17.8.2022 domáhá nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením blíže specifikované smlouvy o vydání nemovitosti – pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Uvedl, že je církevní právnickou osobou domáhající se svého historického majetku ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi. Předmětný pozemek byl v době jeho přechodu na stát součástí PK historicky patřící žalobci, proto se jeho vydání domáhal výzvami, kterým však nebylo vyhověno.

2. Žalobce se proto domáhá nahrazení projevu vůle žalované s vydáním předmětného pozemku.

1. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Uvedla zejména, že předmětný pozemek je veden jako druh pozemku ovocný sad, zemědělský půdní fond, jedná se tedy o zemědělský pozemek, o jehož vydání má rozhodovat státní pozemkový úřad, u kterého ostatně žalobce v roce 2013 svůj nárok uplatnil. Dále žalovaná namítla, že žalobce neprokázal, že je historickým vlastníkem předmětného pozemku, tedy jeho souvislost mezi pozemkem PK [číslo] zapsaným v Zemských deskách [číslo].

2. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

3. Rozsudkem ze dne 15.11.2017, č.j. 34 C 339/2016-44 zdejší soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2018, č.j. 72 Co 27/2018-91 citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu jednání. Zdejšímu soudu pak uložil, aby se vypořádal s otázkou charakteru předmětného pozemku, jejíž řešení bude určující pro postup ve věci samé. Dále zdejšímu soudu uložil zkoumat žalovanou namítanou zastavěnost tehdy předmětných pozemků.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:

6. Žalobce je církevní právnickou osobou (prokázáno výpisem z Rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ČR ze dne 12. 3. 2013).

7. Žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce] jako vlastník předmětného pozemku, vznik práva ze zákona č. 229/1991, ohlášení správy nemovitosti Pozemkovým fondem ze dne 11.7.2005 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]).

8. Předmětný pozemek má původ v PK [číslo], jejímž historickým vlastníkem – od roku 1545 - byl žalobce (prokázáno knihovní vložkou číslo 1091 pro k.ú. [část obce] – [část obce], knihovní vložkou [číslo] – [anonymizováno] [část obce], seznamem parcel žalobce v k.ú. [část obce] ke dni [číslo], oznámením Ministerstva zemědělství ze dne 5.4.1948).

9. Prohlášením ze dne 21.6.1958 prohlásila Správa zemědělství a lesního hospodářství rady KNV v Praze, že ČS stát vykoupil podle zákona č. 142/47 Sb. mimo jiné parcelu PK [číslo] a přidělil jej bývalému národnímu podniku [anonymizována tři slova] (prokázáno citovaným prohlášením).

10. Žalobce se z titulu tvrzené oprávněné osoby výzvou č.j. SM/371/2013 doručenou žalované dne 20.5.2013 domáhal na žalované vydání zemědělských nemovitostí ve smyslu ZMV, mimo jiné pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (prokázáno citovanou výzvou).

11. Z fotodokumentace založené ve spise plyne, že předmětný pozemek byl v letech 1974 1974 součástí sadu, částečně komunikace mezi pozemky (prokázáno fotografií na čl. 175 spisu), stejně tak v letech 1996 a 2002, kdy sad je částečně vykácen (prokázáno fotografií na čl. 176 a 177 spisu), od roku 2007 je na pozemku zeleň, na přilehlém pozemku, na kterém byl původně sad, je uložen blíže neurčený materiál (prokázáno fotografiemi na čl. 178-180 a čl. 196).

12. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Návrh žalobce na provedení důkazu místním šetřením soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť z předložené fotodokumentace je zjevné, že pozemek předmětný i pozemek s ním sousedící prošel od rozhodného data [datum] výraznou změnou a při místním šetření by tedy nebylo možno zjistit žádné relevantní informace. Soud dále neprovedl navržený výslech autora přípisu [anonymizována dvě slova] [příjmení] z důvodu níže uvedeného.

13. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné informace relevantní pro toto řízení zejména z důvodu, že se týkají pozemků, které již nejsou předmětem tohoto řízení (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 9.9.2022, č.j. 34 C 339/2016-155).

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi (dále jen jako„ ZMV“).

16. Podle ust. § 1 ZMV tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem1 církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

17. Podle ust. § 2 písm. a) ZMV pro účely tohoto zákona se rozumí původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům.

18. Podle ust. § 2 písm. b) bod 1. ZMV pro účely tohoto zákona se rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely.

19. Podle ust. § 3 písm. b) ZMV oprávněnou osobou je právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti.

20. Podle ust. § 5 písm. a) ZMV je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

21. Podle ust. § 10 ZMV oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Ve výzvě oprávněná osoba označí věc a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona; k určení věci postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy. Dále oprávněná osoba a) připojí listinu nebo jinak doloží, že věc náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, b) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností podle § 5, c) připojí listinu nebo jinak doloží skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 7, je-li povinnou osobou osoba uvedená v § 4 odst. c) nebo d), d) připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby. Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat (odst. 1). Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán (odst. 2). Vlastnické právo k jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nabývá oprávněná osoba na základě dohody o vydání věci vkladem do katastru nemovitostí (odst. 3). Nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11 (odst. 4).

22. Žalobce se domáhal vydání předmětného pozemku. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že tento pozemek byl původně součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], který byl žalobci v roce 1958 státem odebrán, a může tedy být předmětem restitučního nároku žalobce. To ostatně plyne i z přípisu [anonymizována tři slova] ze dne 29.11.2022. Současně bylo prokázáno, že žalobce je církevní osobou.

23. Spornou otázkou v daném řízení bylo, zda se jedná o pozemek zemědělský (a má být vydán dle § 9 ZVM) či jiný než zemědělský (kdy vydání se řídí dle § 10 ZVM). Pozemek PK [číslo], jehož byl předmětný pozemek dříve součástí, byl vždy označován jako role, tj. orná půda, jak plyne z historických výpisů z pozemkových knih. Podle srovnávacího sestavení parcel ze dne 27.6.2013 se parcela PK [číslo] skládala z řady pozemků, mezi nimiž však předmětný pozemek nebyl. To, že se v hranicích uvedené parcely nachází, bylo zjištěno dodatečně (viz opět přípis [anonymizována tři slova] ze dne 29.11.2022 založeného na čl. 209 spisu). Předmětný pozemek tak byl nejdříve ve druhé polovině roku 2013 zapsán do katastru nemovitostí jako samostatný pozemek a označen byl jako ovocný sad – zemědělský půdní fond. Konkrétní datum zmíněného dodatečného zjištění [anonymizována tři slova] neuvedl, s ohledem na rozhodné datum 24.6.1991 lze však uzavřít, že zde byla kontinuita zápisu předmětného pozemku jako pozemku zemědělského, a to jak před rozhodným datem v řádu desítek let (v rámci parcely PK 644/1 – role), tak nejméně 22 let po něm.

24. Pokud žalobce namítal, že dle již citovaného přípisu [anonymizováno] existuje tzv. nezapsaný geometrický plán [číslo] označující pozemek za ostatní plochu, pokračování ostatní plochy KN parc. [číslo] tato skutečnost na závěrech soudu nic nemění. Již odvolací soud v usnesení ze dne 4.5.2018 uvedl, že rozsah zemědělského půdního fondu je třeba vyvozovat z tehdejšího zákona č. 53/1966 Sb., dle kterého do zemědělského půdního fondu patří i pozemky, které sice nesoužily bezprostředně zemědělské výrobě, ale jsou pro ni nepostradatelné. Předmětný pozemek i zmíněná parcela [číslo] jsou úzkými pozemky, z jejichž jedné strany je dle fotodokumentace založené žalobcem dlouhodobě pole, ze strany druhé ovocný sad (ostatně zápis předmětného pozemku do katastru nemovitostí jako ovocný sad měl jistě nějaké opodstatnění). Dle fotodokumentace se jedná o součást cesty, která je k obhospodařování zemědělských pozemků nezbytná. Proto označení předmětného pozemku za ostatní plochu neznamená, že automaticky do zemědělského půdního fondu nespadá, naopak podle uvedeného zákona č. 53/1966 Sb. jeho součástí nepochybně je. Z tohoto důvodu soud neprovedl žalobcem navržený výslech autora přípisu [anonymizována dvě slova] [příjmení], neboť obsah přípisu je zcela jasný. Ostatně sám [anonymizováno] uvádí, že je dána působnost zákona (§ 2 písm. b) bod č. 1) a tedy i pozemkového úřadu. Z téhož důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz místním šetřením, a to i s ohledem na významnou změnu charakteru pozemku po pravé straně pozemku předmětného (nyní se oproti letům blízkým rozhodnému datu jedná pravděpodobně o staveniště).

25. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že se v případě předmětného pozemku jedná o pozemek zemědělský ve smyslu ust. § 2 písm. b) bod 1. ZMV. Vydání takového pozemku se řídí § 9 ZVM, kdy je dána příslušnost SPÚ a v případě nevyhovění žádosti lze podat žalobu k soudu, kdy příslušnými k řízení v prvním stupni jsou soudy krajské. § 10 ZVM však v tomto případě aplikovat nelze, a proto předmětný pozemek nelze v tomto řízení vydat.

26. Zcela pro úplnost soud dodává (s ohledem na pokyn odvolacího soudu týkajícího se však i původně žalovaných pozemků, které již předmětem řízení nejsou), že předmětný pozemek není nijak zastavěn, toto v řízení nebylo ani tvrzeno, jedná se o skutečnost mezi účastníky nespornou a nesporuje ji ani [anonymizováno].

27. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. [příjmení] nyní na [anonymizováno], aby žádosti žalobce o vydání předmětného pozemku bez dalších odkladů a vědom si lhůt stanovených v § 9 odst. 7 ZVM vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud nepřisvědčil žalobci, že by žádnému z účastníků neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v tomto řízení nebyl žalobci vydán žádný ze žalovaných pozemků. Částečné zpětvzetí žaloby nebylo učiněno z důvodu dobrovolného splnění nároku žalobce, ale převážně z důvodu vydání některého z pozemků v jiném řízení.

29. Žalobkyni proto soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v 9 náhradách hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ze dne 9.1.2017, odvolání ze dne 29.12.2017, vyjádření ze dne 2.5.2018, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření ze dne 21.10.2022 a 2x příprava účasti a účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], celkem tedy náklady řízení ve výši 2 700 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).