4 C 147/2019
č. j. 4 C 147/2019-112
V PLATNOSTIRubrum
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo o zrušení vyživovací povinnosti, částečným rozsudkem, Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená naposledy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2015, č.j. 50 P 102/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2015, č.j. 50 P 102/2010-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č.j. 17 Co 266/2015-178 se počínaje dnem 6. 4. 2020 zrušuje. Předmětem řízení je snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému a zrušení vyživovací povinnosti od 1. 7. 2019, kterého se žalobce domáhá s tím, že žalovaný nabyl zletilosti dne 26. 11. 2018 a v roce 2019 ukončil studium na střední škole maturitní zkouškou. Žalovaný žalobci nesdělil, že by byl přijat na navazující studium na další škole. Částečným rozsudkem může být rozhodnuto o části nároku, o nároku jen jednoho ze žalobců, o nároku uplatněném vůči jednomu ze žalovaných, o vzájemné žalobě, nebo o jedné z více věcí spojených ke společnému řízení, jak je tomu v projednávané věci. Částečný rozsudek předpokládá možnost jednoznačně určité a od zbytku řízení oddělitelné části předmětu řízení, kterou je na rozdíl od zbytku předmětu řízení možno ihned konečně rozhodnout (Hrnčiřík, Vít. § 152 In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Šínová, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 633.). Vzhledem k uvedenému soud rozhodl částečným rozsudkem dle § 152 odst. 2 o. s. ř. o zrušení vyživovací povinnosti. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobci byla naposledy uložena vyživovací povinnost ve výši 2 200 Kč měsíčně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2015, č.j. 50 P 102/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2015, č.j. 50 P 102/2010-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č.j. 17 Co 266/2015-178. Žalovaný ukončil střední školu v roce 2019 a pokračoval ve studiu na název školy v obec, fakulta. Studium trvalo od 17. 6. 2019 a skončilo ke dni 6. 4. 2020. Trvání studia na vysoké škole žalovaný doložil potvrzením o průběhu studia a potvrzením o ukončení studia. V dalším studiu žalovaný nepokračoval. Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Vzhledem k tomu, že žalovaný ukončil studium na vysoké škole dne 6. 4. 2019, od té doby již nestuduje a sám netvrdí ani neprokazuje žádnou jinou objektivní překážku, která by mu znemožňovala sebe samého živit, dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobce jakožto otce žalovaného skončila ke dni ukončení studia, tedy ke dni 6. 4. 2019. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl podle ust. § 911 o. z. a contrario tak, že se vyživovací povinnost ruší. O snížení výživného a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Odůvodnění
tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku nemohou úspěšně podat odvolání ti, kteří se po vyhlášení rozsudku tohoto práva výslovně vzdali.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.