4 C 147/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo o snížení vyživovací povinnosti, konečným rozsudkem,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení své vyživovací povinnosti k žalovanému stanovené naposledy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2015, č. j. 50 P 102/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2015, č. j. 50 P 102/2010-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 17 Co 266/2015-178, od 23. 4. 2019 na částku 800 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33 400 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do tří od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti od 1. 7. 2019 a snížení vyživovací povinnosti vůči svému synovi - žalovanému na 800 Kč měsíčně od 23. 4. 2019 s tím, že se podstatně změnily jeho majetkové, příjmové a zdravotní poměry, podstatně se zhoršil jeho zdravotní stav a léčba vyžaduje vyšší náklady. Toto zhoršení zdravotního stavu vylučuje i jakoukoli možnost přivýdělku žalobce, který v současnosti žije po kamarádech a platí jim za bydlení. Naopak na straně žalovaného došlo ke zlepšení příjmových poměrů tím, že došlo ke zvýšení příjmů matky žalovaného a jejího přítele, s nimiž žalovaný žije ve společné domácnosti. Zdravotní stav žalovaného je dobrý a má možnost si přilepšovat příjmy z vedlejší pracovní činnosti. Žalovaný nemá o žalobce zájem a odmítá s ním komunikovat a stýkat se. Žalobce má za to, že v jeho tíživé situaci invalidního důchodce by ponechání výživného v dosavadní výši bylo v rozporu s dobrými mravy.

2. Řízení ve věci snížení a zrušení vyživovací povinnosti byla spojena ke společnému řízení, částečným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2021, č.j. 4 C 147/2019-112 soud vyhověl žalobě o zrušení vyživovací povinnosti, počínaje dnem 6. 4. 2020. Soud proto rozhodl o snížení vyživovací povinnosti tímto konečným rozsudkem / § 152 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem ke zrušení vyživovací povinnosti se nyní jedná o uzavřené období od 23.4.2019 do 6.4.2020.

3. Žalovaný navrhl žalobu na snížení vyživovací povinnosti zamítnout s tím, že žalobce se podílí na nákladech žalované toliko v rozsahu 1/6 a poměry žalobce se nesnížily natolik, aby odůvodňovaly snížení výživného. Naopak náklady žalovaného se zvýšily.

4. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 50 P 102/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2015, č. j. 50 P 102/2010-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 17 Co 266/2015-178, soud zjistil, že výživné žalobce vůči žalovanému bylo sníženo od 26.2.2013 z původních 3 000 Kč na 2 200 Kč měsíčně. Soud rozhodoval na základě toho, že žalobce pobíral invalidní důchod ve výši 9 360 Kč /byl ve III. stupni invalidity/, měl dvě vyživovací povinnosti, léčil se na psychiatrii a měl zdravotní problémy. Žalobce bydlel v bytě matky žalovaného 3+1, na bydlení nepřispíval, byl nezaměstnaný, neplatil sociální pojištění, nepodával daňová přiznání a nebyl schopen doložit svůj příjem. V době, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném, bylo žalovanému 15 let.

5. Ze složenky o výplatě důchodu za období květen 2019 soud zjistil, že žalobcův starobní důchod činí 10 884 Kč.

6. Z ambulantní zprávy o zdravotním stavu nemocnice anonymizována dvě slova ze dne 25. 7. 2018 a z lékařské zprávy nemocnice ze dne 3. 6. 2019 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: naposledy bylo rozhodováno o výživném v roce 2015, přičemž soud zohlednil zdravotní stav žalobce, který se léčil na psychiatrii a byl invalidní III. stupně, měl dvě vyživovací povinnosti, pobíral invalidní důchod ve výši 9 360 Kč, bydlel v bytě matky žalovaného 3+1, kde nepřispíval na bydlení, byl nezaměstnaný, neplatil si sociální pojištění, nepodával daňová přiznání a nebyl schopen doložit svůj příjem. Uvedeným rozsudkem bylo výživné sníženo z původních 3 000 Kč na 2 200 Kč měsíčně. V současné době žalobce pobírá starobní důchod ve výši 10 884 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce má vyživovací povinnost nyní již k žalovanému. Žalovaný v mezidobí od posledního rozhodnutí dosáhl zletilosti, ukončil střední školu maturitní zkouškou a necelý rok studoval na vysoké škole.

8. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Žalobce tvrdil zvýšené výdaje za léky a bydlení u kamarádů. Během jednání dne 15. 12. 2020 byl žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván k doplnění důkazů k prokázání těchto tvrzení, byla mu k tomu poskytnuta lhůta a byl poučen o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce na výzvu nereagoval a nesplnil tak povinnost důkazní ohledně svých výdajů na léky a bydlení a neunesl tak důkazní břemeno ohledně těchto skutečností.

13. Soud má za prokázané ohledně změn poměrů na straně žalobce a žalovaného, pokud jde o výdělkové možnosti nebo schopnosti a majetkové poměry žalobce a na straně zletilého dítěte, pokud jde o jeho potřeby, že u žalobce došlo ke zvýšení starobního důchodu na 10 884 Kč z původně pobíraného důchodu ve výši 9 360 Kč. Žalobcům špatný zdravotní stav a invalidita III. stupně byl zohledněn již v rámci posledního rozhodování o výživném. V době posledního rozhodování o výživném měl žalobce dvě vyživovací povinnosti, nyní má žalobce jednu vyživovací povinnost, a to vůči žalovanému. Náklady na běžné životní potřeby žalovaného (např. na ošacení, obuv, jídlo, hygienické potřeby, studijní pomůcky apod.) přirozeně s jeho přibývajícím věkem naopak vzrostly, nikoli se snížily. Ponechání dosavadní výše výživného soud neshledal v rozporu s dobrými mravy.

14. Lze uzavřít, že žalobce, ač byl soudem řádně poučen, zvýšené výdaje na bydlení a léky neprokázal, toto zůstalo v rovině tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009). V projednávané věci nebylo prokázáno, že by se majetkové poměry žalobce od posledního rozhodování o výživném mezi účastníky, změnily natolik, aby bylo možné uvažovat o snížení výživného a proto soud žalobu, kterou se žalobce domáhal snížení výživného z 2.200 Kč na 800 Kč měsíčně, zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 33 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2, 3 a. t. ve výši 132 000 Kč (pětinásobek hodnoty ročního výživného, tj. 5 x 12 x 2 200 Kč) sestávající z částky 6 380 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, vyjádření a 3x účast na jednání soudu) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst.

3. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.