4 C 187/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaly Dvořákové a přísedících Marie Jungwirthové a Ing. Dagmar Nejedlé ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa, o zaplacení částky 95 452 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 589 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 939 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 739 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 039 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 802 Kč z měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na nákladech řízení zástupce žalobkyně částku 51 744 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 95 452 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pozici kadeřnice. Hrubá mzda byla smluvena ve výši 16 500 Kč měsíčně. V měsících anonymizována dvě slova a anonymizováno roku rok a v měsících anonymizováno a anonymizováno roku rok, ve kterých pracovní poměr žalované s žalobkyní stále trval, jí však nebyla vyplacena mzda v plné výši. Žalovaná jí nevyplatila mzdu za anonymizováno rok ve výši 7 589 Kč, neboť jí bylo vyplaceno toliko 5 850 Kč, za anonymizováno 10 939 Kč, neboť jí bylo vyplaceno pouze 2 500 Kč, za anonymizováno rok částku 9 739 Kč, neboť jí bylo vyplaceno toliko 3 700 Kč, za anonymizováno rok částku 9 039 Kč, neboť jí bylo vyplaceno pouze 4 400 Kč, za anonymizováno rok po odečtení zálohy 500 Kč, jí dluží částku 10 924 Kč. Dlužná mzda dle žalobkyně tak činí 48 230 Kč. Zároveň žalobkyni nebyla žalovanou proplacena práce přesčas za měsíce anonymizována dvě slova a anonymizováno roku rok, dále za měsíce anonymizováno a anonymizováno rok, v celkové výši 16 164 Kč. Pracovní poměr žalobkyně ukončila výpovědí ze dne datum a okamžitým zrušením pracovního poměru doručeným žalované dne datum.

2. V průběhu řízení žalobkyně žalobu rozšířila o částku 26 878 Kč /2 x 13 439 Kč jako náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. požadovala uhrazení celkové částky ve výši 95 452 Kč s příslušenstvím. Poté v průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 20 344 Kč, vypočtenou jako dlužnou mzdu za přesčasy.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že pro svá tvrzení o tom, že jí část mzdy nebyla vyplácena, nemá žalobkyně žádnou oporu. Pracovní poměr žalobkyně byl ukončen ke dni datum a žalobkyně by přeci neměla důvod setrvávat v zaměstnání, když jí nebyla, jak žalobkyně tvrdí, vyplacena mzda.

4. Soud provedl dokazování účastníky předloženými listinami, tedy pracovní smlouvou ze dne datum na č.l. 3 – 5 spisu, mzdovým výměrem na č.l. 6 spisu, okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne datum s dodejkou na č.l. 7 – 8 spisu, výplatními páskami na č.l. 10 – 14 spisu, Whatsapp komunikací na č.l. 15 – 18 spisu, předžalobní výzvou ze dne datum na č.l. 19 spisu, mzdovým listem za rok rok na č.l. 53 – 58 spisu, výpovědí z pracovního poměru na č.l. 59 spisu, evidenčním listem důchodového pojištění na č.l. 661 – 62 spisu, potvrzení o zaměstnání na č.l. 63 spisu, mzdovým listem za rok 2020 na č.l. 64 – 65 spisu a zprávou Státního úřadu inspekce práce ze dne datum, č.l. 80 spisu.

5. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli dne datum pracovní smlouvu se sjednaným dnem nástupu, kterým byl určen den, kdy bude žalobkyni uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, a to na pozici kadeřnice. Mzda byla určena samostatně mzdovým výměrem. Výpovědní doba činila 2 měsíce.

6. Ze mzdového výměru soud zjistil, že mzda byla sjednána ve výši 16 500 Kč hrubého měsíčně.

7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru soud zjistil, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr, neboť jí nebyla vyplacena mzda za měsíc anonymizována dvě slova a anonymizováno rok a za měsíc anonymizováno a anonymizováno (do 20. 2.) 2020. Žalobkyně zde uvádí, že výplatní termín mzdy byl v pracovní smlouvě dohodnut vždy k 14. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Z dodejky k této listině soud zjistil, že odesílatelem byla žalobkyně, příjemcem žalovaná a zásilka byla doručena dne datum.

8. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil,že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil,že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Z výplatní pásky za období anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu žalobkyně ve výši 12 375 Kč. Ze mzdového listu za rok rok soud zjistil, že hrubá mzda žalobkyně v tomto roce činila v lednu částku 16 500 Kč a v únoru 12 375 Kč. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že žalobkyně dne datum doručila žalované výpověď z pracovního poměru, a to bez uvedení dalších důvodů.

9. Z potvrzení o zaměstnání soud zjistil, že žalobkyně byla od datum do datum zaměstnána na pozici kadeřnice, zaměstnavatelem byla žalovaná.

10. Ze zprávy Státního úřadu inspekce práce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně podala Státnímu úřadu inspekce práce podnět ke kontrole v pracovněprávních oblastech, přičemž Státní úřad inspekce práce v této zprávě žalobkyni sděluje, že kontrolním šetřením v oblasti práv a povinností zaměstnanců a spolupráce s Úřadem práce bylo zjištěno, že zaměstnavatel (žalovaná) v rozporu se zákonem o zaměstnanosti neinformoval příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu žalobkyně do zaměstnání a kontrolním šetřením v oblasti odměňování bylo zjištěno, že zaměstnavatel (žalovaná) žalobkyni nevyplatil mzdu za období anonymizováno rok až anonymizováno rok.

11. Z listiny označené jako předžalobní výzva soud zjistil, že žalobkyně dne datum vyzvala žalovanou, aby žalobkyni zaplatila částku 53 078 Kč z titulu dlužné mzdy a to nejpozději do datum.

12. Z Whatsapp komunikace předložené žalobkyní soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Návrhy na provedení důkazu svědeckou výpovědí jméno příjmení, bývalé kolegyně žalobkyně, k prokázání toho, že postup žalované k žalobkyni v otázkách vyplácení mzdy byl na pracovišti běžnou praxí žalované, soud zamítl, neboť pro rozhodnutí ve věci plně dostačují provedené důkazy a soudu nepřísluší zkoumat všechny postupy žalované, které jako zaměstnavatel činí vůči ostatním svým zaměstnancům.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy uzavřené dne datum, a to od data, kdy bude žalobkyni uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, na pozici kadeřnice. Mzda byla sjednána v pevné výši 16 500 Kč hrubého měsíčně se splatností vždy k 14. dni měsíce následujícího. Výpovědní doba činila 2 měsíce. Žalovaná vyúčtovala hrubou mzdu za období anonymizováno rok – anonymizováno rok každý z měsíců z částky 16 500 Kč a za období anonymizováno rok z částky 12 375 Kč. Dne datum žalobkyně doručila žalované výpověď z pracovního poměru, aniž by k této uvedla další důvody s tím, že výpovědní doba v délce 2 měsíců začala běžet od datum. Dne datum dle dodejky žalobkyně doručila žalované i písemné okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém uvedla, že takto činí, neboť jí do dne datum nebyla vyplacena plná mzda za měsíce anonymizována dvě slova a anonymizováno roku rok a za měsíce anonymizováno a anonymizováno (do datum) roku rok. Zároveň v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně uvedla, že dlužnou částku ve výši 63 024 Kč požaduje do datum zaslat na jí uvedený účet. Následně žalobkyně dne datum žalované předžalobní výzvu k plnění částky 36 345 Kč jako nevyplacené mzdy a 16 733 jako nevyplacené odměny za práci přesčas. Předžalobní výzva byla žalované dle dodejky doručena datum.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tedy jako pracovněprávní vztah řídící se speciální úpravou zákoníku práce (§ 1 písm. a/ a § 4 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dále jen„ ZP“), přičemž subsidiárně byla aplikována obecná úprava zákoníku občanského (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

15. Dle § 33 odst. 1ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

16. Dle § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

17. Dle § 38 odst. 1 písm. a) ZP je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

18. Dle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3 ZP.

19. Dle § 67 odst. 4 ZP je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru odstupné, a to v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

20. Dle § 113 odst. 1 ZP mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Dle odstavce 3 téhož ustanovení mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Dle odstavce 4 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Podle § 1a odst. 2 ZP zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

21. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen“ OZ”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Žalobkyně tvrdí, že jí žalovaná nevyplatila mzdu za anonymizováno rok ve výši 7 589 Kč, za anonymizováno 10 939 Kč, za anonymizováno rok částku 9 739 Kč, za anonymizováno rok částku 9 039 Kč, za anonymizováno rok po odečtení zálohy 500 Kč, částku 10 924 Kč. Žalovaná, ač poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., neunesla důkazní břemeno ohledně vyplacení plné mzdy žalobkyni za tato období. To, že byla mzda vyplácena žalovanou, je v rovině tvrzen s tím, že žalovaná tvrdila, že mzdu žalobkyni předávala osobně, aniž by tedy k tomu měla jakýkoli doklad. Žalovaná v tomto směru nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy (např. výdajový pokladní doklad) a ostatní provedené důkazy (zpráva inspektorátu) potvrzují tvrzení žalobkyně, že mzda nebyla vyplácena.

23. Pracovní smlouvou ze dne datum byl mezi účastníky založen pracovní poměr a ode dne vzniku pracovního poměru (den, v němž bude zaměstnanci uděleno povolení k dlouhodobému pobytu ne území ČR a vydána Zaměstnanecká karta) vznikla zaměstnavateli mimo jiné povinnost vyplatit zaměstnanci mzdu. Mzda byla určena mzdovým výměrem, který je přílohou pracovní smlouvy. Žalovaná nebyla oprávněna výši mzdy jednostranně snížit, resp. neproplatit mzdu za měsíce anonymizována dvě slova a anonymizováno roku rok a měsíce anonymizováno a anonymizováno (do anonymizováno) roku rok, a to zcela bezdůvodně. S částkou určenou k výplatě pak nemůže zaměstnavatel libovolně disponovat a dispozice je možná pouze ze zákonem stanovených důvodů a v zákonem omezené míře (srov. § 146 ZP).

24. Rozvázání téhož pracovního poměru současně, či postupně učiněnými více právními úkony, zákoník práce (ani jiné právní předpisy) nevylučují ani nezakazují. Jednotlivé právní úkony se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky, tj. okamžité zrušení pracovního poměru nemělo za následek zrušení výpovědi z pracovního poměru, avšak pracovní poměr skončil tím z těchto učiněných úkonů, na jehož základě skončí pracovní poměr dříve. Žalobkyně dne datum doručila žalované výpověď z pracovního poměru, a to bez udání důvodu, následně dne datum doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru, a to z důvodu nevyplacení mzdy do 15 dnů od data splatnosti, tedy v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) ZP. Úkonem, kterým byl ukončen pracovní poměr mezi účastníky, je v projednávaném případě okamžité zrušení pracovního poměru. Jestliže skončí pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance, a to z důvodu nevyplacení mzdy zaměstnavatelem do 15 dnů po datu splatnosti mzdy, náleží zaměstnanci od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, vypočítaného v souladu s § 67 odst. 1 ZP.

25. Na uvedeném základě tedy soud nárok na mzdu za měsíce anonymizováno – anonymizováno roku rok a anonymizováno – anonymizována tři slova) roku rok ve výši 48 230 Kč a za náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby, vypočítaného v souladu s § 67 odst. 1 ZP, náležející zaměstnanci při ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance ve výši 26 878 Kč /2 x 13 439 Kč žalobkyni přiznal (§ 109 odst. 1 ZP ve spojení s § 113 odst. 1 ZP).

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná na peněžním vyrovnání za měsíce anonymizováno – anonymizováno roku rok a za měsíce anonymizováno - anonymizováno roku rok žalobkyni nezaplatila mzdu v dohodnuté výši, ocitla se dnem následujícím po dni splatnosti (tj. vždy dnem následujícím po 14. dni následujícího měsíce) v prodlení (§ 1968 OZ), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Výše jednotlivých požadovaných nároků peněžitého plnění byla pak žalobkyní dostatečně vyčíslena a doložena mj. zprávou Státního úřadu inspekce práce, mzdovými listy a pracovní smlouvou. S ohledem na vše shora uvedené bylo žalobě zcela vyhověno (výrok ad I.).

27. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 OZ a žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle žalobního návrhu ve výši 10 % ročně z částky 7 589 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 939 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 739 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 039 Kč za měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 802 Kč z měsíc anonymizováno rok od datum do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 OSŘ, když neshledal důvod pro její prodloužení.

28. V souladu s § 151 odst. 1 OSŘ je soud povinen i bez návrhu rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jímž se řízení u něho končí.

29. Podle § 140 odst. 2 OSŘ byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

30. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalované zaplatit žalobkyni částku 51 744 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy zástupce žalobkyně ve věci plně úspěšného účastníka za řízení vykonal dvanáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení (1), písemná replika ze dne datum (2), písemný návrh na doplnění dokazování ze dne datum (3), rozšíření žalobního návrhu ze dne datum (4), účast při jednání dne datum (5), nahlížení do spisu ze dne datum (6) ,účast při jednání dne datum (7), písemné podání ze dne datum (8), písemná žádost o ustanovení tlumočníka ze dne datum (9) ,účast při jednání dne datum (10), částečné zpětvzetí žaloby ze dne datum (11), účast při jednání dne datum (12) .Tarifní hodnota pro stanovení náhrady nákladů řízení činí pro úkony číslo 3 68 574 Kč, pro úkony číslo částku 95 452 Kč, a pro úkon číslo částku 75 108 Kč. Na úkony provedené do datum (tj. úkony 1 – 9) je pak nutné aplikovat v souladu s přechodnými ustanoveními advokátního tarifu ve znění od datum, která říkají, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. sazby mimosmluvní odměny za tyto úkony je pak třeba dle § 12a odst. 1 AT (ve znění účinném do 31. 12. 2021) nutno snížit o 20 %. Sazba mimosmluvní odměny tak činí, pro úkony 1 – 4 částku 3 088 Kč za každý tento úkon (tj. celkem 12 352 Kč), pro úkony 5 – 8 a 10 částku 3 952 Kč za každý tento úkon (tj. celkem 19 760 Kč), pro úkon 9 částku 1 976 Kč, pro úkon11 částku 4 940 Kč a pro úkon 12 částku 4 140 Kč. Celková odměna zástupce tak činí 43 168Kč (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT). Náhrada hotových výdajů zástupce účastníka pak činí 3 600 Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 8 AT). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem ve výši 3 776 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků).

31. Před ustanovením zástupce žalobkyně ve věci provedla toliko čtyři úkony (sepsání žaloby ze dne datum (1), sepsání předžalobní výzvy ze dne datum (2), sepsání stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků ze dne datum (3), sepsání písemné žádosti dne datum (4). Za tyto jí v souladu s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s § 13 odst. 4 AT náleží náhrada ve výši 300 Kč za každý, tj. v celkové výši 1 200 Kč.

32. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 OSŘ) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 OSŘ). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.