4 C 289/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaly Dvořákové a přísedících Josefa Košťála a Miloslavy Machovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 49 050,26 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 050,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 050,26 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 419 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 49 050,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce pro žalovanou vykonával práci na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2020 na pozici dělník. Pracovní poměr trval od 2. 3. 2020 do 23. 3. 2020, kdy byl ukončen zrušením ve zkušební době. Dle výplatnice za měsíc březen 2020 žalobce odpracoval 152 hodin, z toho žalovaná odečetla 128 hodin z důvodu nedodržení norem společnosti, dále žalovaná požadovala 3 600 Kč za nevrácený oděv a rovněž byla odečtena částka 6 830 Kč za poničení kabelu tažného zařízení na vleku. Dle mzdového výměru má žalobce nárok na mzdu ve výši 12,2 EUR za hodinu, za 152 odpracovaných hodin tak na mzdu ve výši 1 854,4 EUR. Mzda je placena k 15. dni, k 15. 4. 2020 byl kurz 1 EUR = 26, 990 CZK. Od hrubé mzdy v částce 50 050, 256 Kč žalobce odečetl částku 1 000 Kč jako náhradu škody, kterou způsobil na tažném zařízení žalované. Žalobce rovněž vyzval žalovanou k určení termínu pro vrácení pracovního oděvu, na to však žalované nereagovala. Žalovaná žalobci mzdu za měsíc červen 2020 nezaplatila v plné výši ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobce při plnění pracovních úkolů neplnil své povinnosti a mzda byla proto ponížena a s žalobcem byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době. Žalobce podepsal protokol o povinnostech zaměstnance, tyto však neplnil a nadto způsobil žalované škodu na firemním vozidle a nevrácení pracovních oděvů. Žalobce převzal odpovědnost za svěřené vozidlo a podpisem předávacího protokolu vzal na vědomí, že v případě ukončení pracovního poměru ve zkušební době mu bude cena za pracovní oděv stržena z poslední výplaty. Nadto 152 hodin nemohl odpracovat, když neměl souhlas žalované s prací přes čas.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce dne 2. 3. 2020 a se zkušební dobou 6 měsíců. Pozice žalobce byla dělník. Za vykonanou práci podle této smlouvy náleží žalobci mzda, přičemž výše hrubé mzdy je uvedena ve mzdovém výměru, který je přílohou této smlouvy. Mzda je splatná po vykonání práce, a to měsíčně pozadu, přičemž výplatní termín je stanoven na 15. kalendářní den v měsíci s tím, že bude vyplácena v CZK nebo EUR.

4. Ze mzdového výměru (č.l.21 p.v.) soud zjistil, že mzda byla určena ve výši 12,20 EUR/hod.

5. Z protokolu o povinnostech zaměstnance ze dne 28. 2. 2020 (č. l. 13) soud zjistil, že zaměstnanec musí striktně dodržovat pravidla a nařízení, co se týče vykonané práce, v tom to případě se jedná o fotodokumentaci průběhu a dokončené práce. V případě, že zaměstnanec nebude dodržovat toto nařízení a vést řádnou dokumentaci práce, může v tomto případě zaměstnavatel udělit pokutu z důvodu ušlého výdělku. Zaměstnanci bude pokuta stržena ve mzdě. Protokol je podepsán žalovanou u i žalobcem.

6. Z předávacího protokolu (č. l. 38) na pracovní oděvy soud zjistil, že žalobce převzal pracovní oděvy a potvrdil, že v případě, že zaměstnanec ukončí pracovní poměr ve zkušební době, bude mu cena za předané oděvy stržena z poslední mzdy. Žalobce protokol podepsal dne 28. 2. 2020.

7. Z protokolu o užívání firemního vozidla (č.l. 40) soud zjistil, že zaměstnanec souhlasí s tím, že firemní vozidlo smí používat pouze v den a čas, kdy mu povolí zaměstnavatel, a to jen k firemním účelům. Zaměstnanec nese zodpovědnost za firemní vozidlo a jeho výbavu v plném rozsahu i v případě poškození a odcizení. V případě poškození vlastní vinou má zaměstnavatel právo na náhradu škody stržením ze mzdy. Žalobce protokol podepsal dne 28. 2. 2020.

8. Z rozvázání pracovního poměru ve zkušební době (č. l. 23) soud zjistil, že žalovaná rozvázala s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době ke dni 23. 3. 2020. Žalobce listinu převzal dne 23. 3. 2020.

9. Ze zjednodušeného výplatního lístku za březen 2020 (č.l. 26) soud zjistil, že žalobce odpracoval 152 hodin, hodinová sazba činila 12,2 EUR, hrubá mzda byla vyčíslena na 7 999 Kč s poznámkou, že z důvodu nedodržení norem dle zadané práce má zaměstnavatel práci odečíst 128 pracovních hodin dle pracovní smlouvy. Dále bylo odečteno oblečení v částce 3 600 Kč a za poničení kabelu tažného zařízení vleku částka 6 830 Kč. Mzdy po odečtení činila 3 311 Kč.

10. Z paragonu [anonymizováno] (č.l. 73) soud zjistil, že žalovaná za opravu zásuvky tažného zařízení zaplatila celkem 6 800 Kč.

11. Z emailové komunikace z dubna 2020 (č. l. 12) soud zjistil, že žalobce žádal žalovanou o výplatu mzdy v plné výši. Žalovaná reagovala tak, že může strhnout peníze při nedodržení normy a způsobení škody.

12. Z žádosti o úhrady mzdy v plné výši ze dne 25. 4. 2020 (č. l. 24) soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o úhradu čisté mzdy za březen 2020 a provedení odvodů s tím, že odpracoval 152 hodin, zapůjčené oděvy ve stanoveném termínu vrátí a požadavek na částku 6 830 Kč za poničení kabelů považuje za neoprávněný.

13. Z dokumentu označeného„ výplatní lístek dle skutečně odpracovaných hodin“ soud zjistil, že žalobce vyčíslil hrubou mzdu za měsíc březen 2020 na částku 50 663 Kč.

14. Z kurzu devizového trhu [obec] národní banky (č. l. 14) soud zjistil, že ke dni 15. 4. 2020 kurz 1 EUR činil 26, 990 CZK.

15. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 12. 5. 2020 spolu s dodejkou soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné mzdy ve výši 50 663 Kč a vyjádřil se k důvodům, na základě kterých měla být mzdy žalobce ponížena.

16. Z přílohy [číslo] pracovní smlouvy (ubytování) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro rozhodnutí.

17. Po takto provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Pracovní poměr mezi účastníky byl sjednán od 2. 3. 2020 se zkušební dobou 6 měsíců. Žalobce pro žalovanou pracoval na pozici dělník. Mzda byla sjednána ve mzdovém výměru ve výši 12,20 EUR se splatností 15. dne následujícího měsíce s tím, že bude vyplácena v CZK nebo EUR. Žalobce se podpisem protokolu zavázal striktně dodržovat pravidla a nařízení a vzal na vědomí, že v případě, že nebude dodržovat toto nařízení a vést řádnou dokumentaci práce, může v tomto případě zaměstnavatel udělit pokutu z důvodu ušlého výdělku. Zaměstnanci bude pokuta stržena ve mzdě. Dále žalobce protokolárně potvrdil, že převzal pracovní oděvy s tím, že pokud ukončí pracovní poměr ve zkušební době, bude mu cena za předané oděvy stržena z poslední mzdy. Žalobce rovněž potvrdil, že si je vědom, že nese odpovědnost za firemní vozidlo a jeho výbavu v plném rozsahu i v případě poškození a odcizení, a v případě poškození má zaměstnavatel právo na náhradu škody stržením ze mzdy. Pracovní poměr byl žalovanou ukončen ve zkušební době ke dni 23. 3. 2020. Žalobce v březnu 2020 odpracoval 152 hodin, hodinová sazba činila 12,20 EUR, žalovaná však odečetla 128 hodin z důvodu nedodržení norem, dále oblečení v částce 3 600 Kč a za poničení kabelu tažného zařízení vleku částka 6 830 Kč. Žalovaná za opravu zásuvky tažného zařízení zaplatila celkem 6 800 Kč. Žalobce opakovaně žádal žalovanou o výplatu mzdy v plné výši a vyčíslil hrubou mzdu za měsíc březen 2020 na částku 50 663 Kč. Devizový kurz ke dni 15. 4. 2020 za 1 EUR činil 26, 990 CZK. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné mzdy rovněž předžalobní upomínkou.

18. Dle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění (dále jen“ ZP”) se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

19. Dle § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

20. Dle § 38 odst. 1 písm. a) ZP je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

21. Dle § 113 odst. 1 ZP mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Dle odstavce 3 téhož ustanovení mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Dle odstavce 4 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.

22. Dle § 145 odst. 1 ZP jsou srážkami z příjmu zaměstnance pro účely tohoto zákona srážky ze mzdy nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního vztahu podle § 3 ZP.

23. Dle § 146 ZP smějí být srážky ze mzdy provedeny jen a) v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem, b) na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance, c) k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace.

24. Dle § 147 odst. 3 věty druhé ZP jsou srážky ze mzdy k náhradě škody možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).

25. Dle § 346b odst. 1 ZP zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá.

26. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen “o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Pracovní smlouvou ze dne 28. 2. 2020 byl mezi účastníky založen pracovní poměr a ode dne vzniku pracovního poměru (2. 3. 2020) vznikla zaměstnavateli mimo jiné povinnost vyplatit zaměstnanci mzdu. Mzda byla určena mzdovým výměrem, který je přílohou pracovní smlouvy. Žalovaná nebyla oprávněna výši mzdy jednostranně snížit, resp. neproplatit mzdu za 128 odpracovaných hodin z důvodu tvrzených neuspokojivých pracovních výsledků žalobce, když ukládání peněžitých postihů za porušení povinností vyplývající ze základního pracovněprávního vztahu ustanovení § 346b odst. 1 ZP výslovně vylučuje.

28. V řízení bylo prokázáno, že za měsíc březen 2020 odpracoval žalobce 152 hodin. Pokud žalovaná argumentuje tím, že žalobce neměl souhlas k práci přesčas a nemohl tak odpracovat 152 hodin, není tato námitka na místě, když počet odpracovaných hodin jednoznačně vyplývá z výplatního lístku vyhotoveného samotnou žalovanou.

29. S částkou určenou k výplatě pak nemůže zaměstnavatel libovolně disponovat a dispozice je možná pouze ze zákonem stanovených důvodů a v zákonem omezené míře (srov. § 146 ZP). Srážky ze mzdy k náhradě škody jsou přípustné jen v případě existence dohody o srážkách ze mzdy. V posuzovaném případě však mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tedy mezi účastníky řízení, dohoda o srážkách ze mzdy uzavřena nebyla, a i kdyby byly splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu a zaměstnanec by škodu uznal a zavázal se jí uhradit, žalovaná nebyla oprávněna jednostranně srazit ze mzdy žalobce částku představující náhradu škody (srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019). Jestliže žalovaná argumentuje jednak předávacím protokolem, kde byl žalobce srozuměn, že při ukončení pracovního poměru ve zkušební době mu bude cena za pracovní oděvy stržena ze mzdy, a jednak protokolem o užívání firemního vozidla, pak na tyto protokoly nelze pohlížet jako na dohodu o srážkách ze mzdy ve smyslu § 146 písm. b) ZP, neboť neobsahuje podstatné náležitosti, a to zejm. výši srážek. Jednostranná srážka ze mzdy by byla navíc možná toliko na základě započtení, ke kterému v daném případě také nedošlo (srov. § 144a odst. 4 ZP, dále judikatura Nejvyššího soudu 21 Cdo 3330/2011).

30. Pokud tedy žalovaná provedla srážku ze mzdy bez zákonného důvodu, náleží žalobci vyplacení dlužné mzdy. Mzda byla sjednána ve výši 12,20 EUR/hod a žalobce odpracoval 152 hodin, dlužná mzda za měsíc březen 2020 činí částku 1 854,40 EUR, čemuž odpovídá částka 50 050, 256 Kč (při kurzu ke dni 15. 4. 2020, 1 EUR = 26, 990 CZK). Žalobce však požadoval pouze částku 49 050,26 Kč s tím, že odečetl 1 000 Kč za škodu způsobenou na tažném zařízení žalované. Dlužnou mzdu soud přiznal v “ hrubé” výši (srov. již konstantní judikatura NS, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 436/2005).

31. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o.z. a žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 1. 5. 2020 dle žalobního návrhu (splatnost mzdy nastala již dne 15. 4. 2020), a to do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 419 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 963 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 050,26 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání dne 16. 11. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč.