4 C 409/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu a vzájemném návrhu na zřízení věcného břemene, <b>I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží bytového domu na adrese [adresa], a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku a předat ho vyklizený žalobci.</b> <b>II. Návrh, aby soud zřídil věcné břemeno bydlení ve prospěch žalované k tíži bytu [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží bytového domu na adrese [adresa], a to na dobu jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku za úplatu ve výši 5 000 Kč za každý celý měsíc trvání věcného břemene splatnou žalobci vždy do konce měsíce, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44 585 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet zdejšího soudu, soudní poplatek za návrh na zřízení věcného břemene ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal vyklizení bytu [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží bytového domu na adrese [adresa žalované] (dále jen„ předmětný byt“) s tím, že je výlučným vlastníkem předmětného bytu, ve kterém spolu s žalovanou a jejich synem společně bydleli v letech [rok] až [rok]. Poté se všichni přestěhovali do [obec] ve [země]. Předmětný byt v té době nebyl obýván, vyjma přechodných pobytů žalované o prázdninách. V září [rok] se žalovaná po jednom z těchto pobytů se synem nevrátila zpět do [obec]. Podala návrh na rozvod a požádala o svěření syna do své péče. Žalobce zprvu přítomnost žalované v bytě toleroval, ale protože žalovaná v bytě přetrvává po nepřiměřenou dobu, aniž by jevila snahu o zajištění vlastního bydlení, kvůli čemuž je žalobce připravován o případné výnosy z pronájmu bytu, vyzval ji k vyklizení předmětného bytu. Této výzvě však žalovaná odmítla vyhovět.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Nesporovala skutečnost, že v předmětném bytě bydlí, ale popírala, že by jej užívala v rozporu s právem. Nejprve namítala předčasnost žaloby vzhledem k probíhajícímu řízení o rozvod, a po právní moci rozsudku, kterým soud manželství rozvedl, tvrdila, že byt je ve společném jmění manželů, které není dosud vypořádáno, neboť notářský zápis, kterým bylo společné jmění manželů zúženo, je absolutně neplatný, neboť žalovaná jej podepsala v době, kdy ovládala pouze základy českého jazyka. Během jednání dne 15.1.2020 navrhla (a v podání ze dne 10.9.2020 upřesnila), aby soud zřídil věcné břemeno bydlení v její prospěch k tíži předmětného bytu, a to na dobu jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozsudku za úplatu ve výši 5 000 Kč za každý celý měsíc trvání věcného břemene.

3. Soud v této věci rozhodl rozsudkem č.j. 4 C 409/2015-35 ze dne 5.9.2016, kterým žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že žalovaná nemá právo bydlení v předmětném bytě. Na základě odvolání Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 21 Co 464/2016-59 ze dne 17.1.2017 rozhodnutí soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu zamítl, neboť žalobkyni trvá až do rozvodu právo bydlení a vzhledem k tomu, že žalovaná bydlí v bytě s nezletilým synem, je uplatněný nárok zjevným zneužitím práva. Tento rozsudek byl rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. 26 Co 3382/2017-101 ze dne 24.1.2019 zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí Městského soudu je nesprávné, neboť s ohledem na zjištění, že po 1.1.2014 byt již nebyl obydlím manželů, je třeba zkoumat, zda žalované vznikl právní důvod k užívání předmětného bytu poté, co v červnu [rok] opustila společnou domácnost a se synem se do něj přestěhovala, a to podle úpravy účinné od 1.1.2014. Na základě tohoto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudek zdejšího soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s pokynem, aby soud zjistil, zda účastníci nevedli rodinnou domácnost na více místech.

4. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z notářského zápisu ze dne [datum] (na č. l. 175 spisu) soud zjistil, že společné jmění manželů bylo zúženo smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů s tím, že veškeré příjmy a majetek v budoucnu nabyté v České republice za trvání manželství, a to mj. nemovitosti, včetně jejich součástí a příslušenství, byt a nebytové prostory budou nadále patřit do výlučného a odděleného vlastnictví toho z manželů, který je z příjmů a úspor ze zaměstnaneckého nebo obdobného poměru nebo z podnikatelské činnosti nabyl. Žalovaná v notářském zápisu potvrdila svým podpisem, že jeho obsahu rozumí.

5. Z výpisu z KN (na č. l. 3-4 spisu) a soud zjistil, že výlučným vlastníkem předmětného bytu je žalobce, který jej nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s účinky vkladu práva ke dni [datum].

6. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 21 C 137/2015 soud zjistil, že žalovaná podala dne 21.4.2015 návrh (ze dne 14.4.2015) na rozvod, ve kterém uvedla, že v roce [rok] odjela se synem za žalobcem do [obec], kde však tamní prostředí špatně snášela a proto se synem vrátila do ČR a poté, co se po výhružkách žalobce na krátký čas do [obec] vrátila, odjela zpět do ČR. Manželé žijí odděleně, nevedou společnou domácnost a nestýkají se. Žalobce ve vyjádření k návrhu na rozvod učinil nesporným, že manželé žijí odděleně, nemají společnou domácnost a nestýkají se a dodal, že samostatná domácnost žalované je umístěna v předmětném bytě, kdy žalovaná v květnu [rok] opustila rodinnou domácnost v [obec] a odmítla se vrátit zpět. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 21 C 137/2015-36 ze dne [datum rozhodnutí] bylo manželství účastníků rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 50 Nc 6089/2015 týkající se péče o syna účastníků - nezl. [jméno], [datum narození] soud zjistil, že řízení bylo zahájeno návrhem žalované na úpravu poměrů k nezletilému ze dne 14.4.2015. Z protokolu z jednání ze dne 31. 3. 2016, soud z výpovědi žalované zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [země]. Po sňatku spolu účastníci v roce [rok] odjeli do ČR, kde žili do roku [rok]. V červnu [rok] společně odjeli do [obec]. Po dvou letech se žalovaná se synem vrátila zpět do ČR. Účastníci nevedou společnou domácnost od června [rok]. Toto učinili účastníci nesporným (viz. též protokol ze dne 8.10.2015). Na Vánoce roku [rok], když byla žalovaná se synem v [obec], bydlela u svého bratra v [obec]. Syn účastníků nastoupil v září [rok] do první třídy základní školy, Vánoce [rok] trávil se svým otcem (žalobcem) u svého dědečka v [obec], poté, co se žalovaná vrátila z [země], vyzvedla syna a vrátili se do [obec], s otcem (žalobcem) byl od [datum] do [datum] a pak jí syna vrátil. Během své výpovědi žalovaná uvedla, že předmětný byt je ve skutečně ve vlastnictví žalobce (srov. č. l. 111 spisu).

8. Z výzvy k vyklizení bytu (na č. l. 5 spisu) soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení předmětného bytu dne [datum] s odkazem na to, že společné jmění manželů mezi účastníky bylo zúženo smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, sepsanou ve formě notářského zápisu dne [datum], a že posledním obydlím, kde měli účastníci společnou domácnost, byl byt na adrese [adresa], [obec], [země].

9. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná užívá předmětný byt, a že do května [rok] účastníci bydleli spolu v [obec] (srov. protokol ze dne 5.9.2016).

10. Z dopisu ze dne 25. 11. 2015 (č. l. 6 spisu) soud nezjistil žádné pro řízení relevantní skutečnosti, neboť se jedná o vyjádření žalované k předžalobní výzvě, jež obsahuje toliko její právní názor na věc. Žádné podstatné skutečnosti nebyly zjištěny ani z osvědčení o dosažení jazykové úrovni v českém jazyce z 5.6.2015, e-mailu ze dne 17.12.2012, kopií letenek, týkajících se cest žalované do [obec] a ČR, nabídek pronájmu bytů na [obec a číslo], pojistné smlouvy, smlouvy o hypotečním úvěru a důkazů týkajících se majetkových poměrů žalované.

11. Návrhy na provedení dokazování účastnickým výslechem žalobce soud v souladu s § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. zamítl v zájmu hospodárnosti řízení, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn prostřednictvím shora uvedených důkazů a soud vycházel ze všech podstatných tvrzení žalobce, která vzhledem k ostatním výsledkům řízení považoval za věrohodná, přičemž žalobce se dlouhodobě zdržuje mimo ČR a se svým účastnickým výslechem nesouhlasil.

12. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

13. Ze skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [země], v letech [rok] až [rok] žili účastníci v ČR. Dne [datum] byl sepsán notářský zápis o zúžení společného jmění manželů, ve kterém bylo mj. sjednáno, že byt a nebytové prostory budou nadále patřit do výlučného a odděleného vlastnictví toho z manželů, který je z příjmů a úspor ze zaměstnaneckého nebo obdobného poměru nebo z podnikatelské činnosti nabyl. V roce [rok] se účastníkům narodil syn [jméno]. Žalobce koupil předmětný byt dne [datum] do svého výlučného vlastnictví. Od roku [rok] do [rok] žili účastníci společně v [obec]. Od června [rok], kdy žalovaná odjela do ČR, nevedou společnou domácnost. Od svého návratu do ČR v r. [rok] užívá předmětný byt pouze žalovaná s nezletilým synem. Posledním společným obydlím manželů bylo v [obec]. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k vyklizení předmětného bytu dne [datum]. Dosud tak však neučinila.

14. Vzhledem k tomu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), bylo nutné vycházet z toho, že (oproti stavu v době podání žaloby a prvého rozhodnutí zdejšího soudu) je manželství účastníků od [datum] rozvedeno.

15. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nutno zdůraznit, že o.z. se řídí vztahy účastníků od 1.1.2014, do té doby se posuzuje dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč.zák.“).

16. Podle ust. § 769 o.z., zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

17. Podle ust. § 767 odst. 2 o.z., je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

18. Podle ust. § 126 odst. 1 obč. zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

19. Ustanovení § 767 odst. 2 o.z. navazuje na ust. § 769 o.z., které předpokládá, že v bytě, o jehož užívání se jedná, se nacházela rodinná domácnost manželů, což v dané věci nebylo splněno. Předpokladem použití ust. § 769 o.z. jsou: a) rozvod manželství, b) byt nebo dům, v němž měli manželé rodinnou domácnost, c) absence stejného nebo společného práva manželů a d) absence dohody o dalším bydlení manžela. Předpoklady a), c) a d) jsou splněny, avšak chybí předpoklad existence bytu, ve kterém měli manželé rodinnou domácnost. Podle § 743 odst. 1 o. z. mají manželé obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Ač zákon nevymezuje pojem rodinné domácnosti, lze s ohledem na komentářovou literaturu dovodit, že rodinnou domácnost tvoří manželé (příp. další osoby) trvale spolu žijící ve společném obydlí (obydlí manželů) a společně hospodařící, tedy předpokladem je společné bydlení manželů s úmyslem trvalého soužití.

20. Od roku [rok] – [rok] měli manželé rodinnou domácnost ve smyslu ust. § 743 odst. 1 o.z. v [obec]. Žalovaná se synem se v květnu [rok] odstěhovala z [obec], a to s úmyslem žít trvale jinde a již se do [adresa] (do rodinné domácnosti) nevrátit. Tento její úmysl je zřejmý především z toho, že činila kroky, aby v září mohl syn nastoupit do základní školy v [obec], tedy jak sama uvedla v rámci jednání soudu, byla s ním v lednu [rok] u zápisu, dne [datum] požádala o svěření syna do své péče a podala žádost o rozvod s tím, že se vztahy mezi manžely zhoršili a žijí odděleně. Žalovaná tím projevila vůli, že se nejedná o dočasnou změnu, ale o změnu trvalou. Po roce [rok] účastníci spolu již nikde nebydleli, nežili, nevedli společnou domácnost. Jestliže od r. [rok] v předmětném bytě bydlí žalovaná sama se synem, zatímco žalobce bydlí jinde, i přesto, že žalobce v předmětném bytě se synem občas pobýval, pak nelze mít za to, že spolu účastníci v předmětném bytě založili po návratu z ciziny rodinnou domácnost, neboť ta předpokládá společné bydlení obou manželů s jejich úmyslem trvale v tomto bytě společně bydlet. Pokud žalovaná nyní tvrdí, že čekala, že se manžel k nim vrátí (i s vědomím, že žalobce měl v [obec] trvalé zaměstnání), neznamená to, že v předmětném bytě byla obnovena rodinná domácnost. V daném případě, vzhledem k prokázaným skutečnostem, je i vyloučeno, aby obydlí účastníků bylo na více místech (v [obec] a [obec]). To, že žalovaná po rozvodu manželství uvádí něco jiného, se s ohledem na uvedené i s ohledem na obsah spisu opatrovnického a rozvodového, jeví jako účelové. Lze shrnout, že žalovaná opustila rodinnou domácnost v [obec] a poté již rodinná domácnost v předmětném bytě nebyla obnovena, takže tím, že trvale opustila rodinnou domácnost, došlo k zániku rodinné domácnosti účastníků.

21. Protože k 1.1.2014 ani později neměli účastníci jako manželé rodinnou domácnost v předmětném bytě a žalované za trvání manželství nevzniklo právo bydlení v předmětném bytě (viz. též závěr Nejvyššího soudu v rozhodnutí v tomto řízení), je povinna se vystěhovat, neboť užívá byt bez právního důvodu.

22. Žalovaná nemá žádný právní vztah k bytu a nejsou tedy ani podmínky pro přiznání náhrady za ztrátu práva bydlení. V předmětném bytě žili účastníci spolu do roku [rok], ochrana slabšího partnera a nezletilého dítěte po rozvodu manželství má ochránit stav, kdy jeden z rozvedených manželů má opustit byt, v němž dosud rodina žila, a nikoli zajistit bydlení tomu z manželů, který zrušil manželské soužití a obývá byt, k němuž nemá žádné právo.

23. Lze tedy shrnout, že rozvodem manželství právní důvod bydlení žalované definitivně zanikl a žalobce se může domáhat vyklizení bytu podle ust. § 126 odst. 1 obč. zák., neboť žalované svědčilo v předmětném bytě bydlet od roku [rok] [rok] a zaniklo tím, že se účastníci z bytu odstěhovali a přenesli svou rodinnou domácnost do [obec] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané v tomto řízení). Právní důvod žalované k užívání předmětného bytu poté, co opustila společnou domácnost (v červnu [rok]) podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 již, jak bylo popsáno výše, nevznikl. Nepřichází proto ani v úvahu obdobná aplikace § 762 odst. 2 o.z.

24. Žalobce koupil předmětný byt v květnu [rok], žalovaná nyní zpochybňuje vlastnické právo k bytu s tvrzením, že v notářském zápise není doložka o tom, že ji byl přetlumočen, a že ona tehdy neovládala český jazyk. Po dvouletém manželství a pobytu v ČR by sepsán notářský zápis a 2 roky na to, byl byt koupen žalobcem. Žalovaná až v roce 2015 poukazuje na obsah notářského zápisu a v roce 2020 přichází s námitkou, že notářský záps je absolutní neplatný. K tomu lze uvést, že tato smlouva o zúžení společného jmění je stále účinná, byla uzavřena před notářem a ani tvrzená nedokonalá znalost češtiny žalované není důvodem absolutní neplatnosti smlouvy navíc, když žalovaná stvrdila svým podpisem, že mu rozumí. Od roku 2007 žalovaná měla možnost s ní nesouhlasit, místo toho naopak v průběhu řízení o úpravě péče o nezletilého, řízení o rozvod i v průběhu tohoto řízení uváděla, že byt je ve vlastnictví žalovaného, a její nynější tvrzení po 13 letech od jejího uzavření se jeví jako účelové.

25. Lhůta k vyklizení byla určena delší, a to právě s ohledem na to, že žalovaná žije v bytě s nezletilým synem (srov. ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 585 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v celkové částce 15 000 Kč (za žalobu ve výši 5 000 Kč a dovolání 10 000 Kč) a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, nikoli jak požaduje žalobce ve výši 50 000 Kč dle § 9 ods.t 4 psím. b) a.t., který na věc nedopadá a navíc je-li předmětem vyklizení nemovitosti, určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu a lze-li hodnotu věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, což bylo v dané věci, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu (srov. např. usnesení Ústavního soudu IV.ÚS 2305/19 ze dne [datum]). Náklady žalobce tedy sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] (soud takto posoudil předžalobní výzvu žalobce, neboť neobsahovala právní posouzení věci – zvláště subsumpci skutkového stavu pod příslušnou právní normu), z částky 1 500 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], dále po 1 500 Kč za účast u jednání Městského soudu v Praze dne [datum] (z obsahu spisu nevyplývá, že by jednání trvalo déle než 2 hodiny), za dovolání, účast u jednání u Městského soudu v Praze dne [datum], účast u čtyř jednání u zdejšího soudu (ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]), vyjádření se na výzvu soudu ze dne [datum], vyjádření se k návrhu na zřízení věcného břemene ze dne [datum] a vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum]. Za poradu s klientem soud náhradu nepřiznal, neboť nebyla doložena, ani navíc nebylo uvedeno, kdy k poradě došlo. Celkem byla přiznána (za 13 úkonů po 1 500 Kč a jeden poloviční za 750 Kč) částka 20 250 Kč a dále náhrada 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., tj. 4 200 Kč, tedy 24 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy 29 585 Kč + 15 000 Kč soudní poplatky. O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. S ohledem na to, že žalovaná dosud neuhradila soudní poplatek za vzájemný návrh na zřízení věcného břemene k nemovitosti, byla ji tato povinnost uložena tímto rozhodnutím v souladu s ust. § 9 odst. 6 a položky 4 odst. 1 písm a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 5 000 Kč.