4 C 418/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 8 353 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 353 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 353 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 290 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 353 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne datum v údaj o čase hod. po výzvě revizora jméno příjmení (dále jen„ poškozený“) k předložení průkazu totožnosti poškozeného napadl tak, že jej udeřil do obličeje a způsobil mu povrchní poranění hlavy, v důsledku čehož byl poškozený v pracovní neschopnosti od datum do datum. Za uvedené jednání byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka, uznán vinným z přečinu výtržnictví. Zaměstnavatel poškozeného byl v souladu se zákonem pojištěn u žalobkyně zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Z titulu tohoto zákonného pojištění žalobkyně vyplatila žalobkyně dne 15. 8. 2019 poškozenému pojistné ve výši 8 353 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti, čímž přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 8 353 Kč, avšak žalovaný neuhradil ničeho.

2. Dne 7. 12. 2021 rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 286445/2021-6, proti kterému žalovaný řádně a včas podal odpor. Žalovaný uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, není tam zaměstnán a je nemajetný. Za předmětný skutek byl již souzen v trestním řízení a byl mu uložen dostačující trest. Žalovaný proto se zaplacením žalované částky nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout.

3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalovaný dne datum v údaj o čase hod. při výstupu z tramvajové linky po výzvě poškozeného jakožto revizora k předložení průkazu totožnosti za účelem vyřešení jízdy bez platného jízdního dokladu napadl poškozeného, a to tak, že jej udeřil pěstí do obličeje, čímž poškozenému způsobil povrchní poranění hlavy se vznikem pracovní neschopnosti od anonymizována dvě slova rok do datum. Za tento skutek byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele poškozeného vyplatila dne 15. 8. 2019 poškozenému pojistné ve výši 8 353 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky, jež vyplatila poškozenému. Žalovaný však uvedenou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, na svou obranu uvedl pouze to, že mu za tento skutek byl již v trestním řízení uložen dostatečný trest.

4. Podle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

5. Dle § 265 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

6. Dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. vyplatila za zaměstnavatele poškozeného poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 8 353 Kč. Tím na žalobkyni přešlo právo zaměstnavatele poškozeného na náhradu vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil. Soud žalobkyni přiznal rovněž úroky z prodlení z dlužné částky od 22. 9. 2021 (dle lhůty k plnění) do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 353 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu žalovaného a účast na jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.