4 C 9/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 675 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 525 000 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 398 201,03 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 2 200 000 Kč od 12. 5.2019 do 18. 5.2022 a z částky 675 000 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 270 571 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 1. 2020 ve znění jeho doplnění domáhala na žalované a neznámým dědicům pana [jméno] [příjmení] zaplacení částky 2 200 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu, který žalovaná a její manžel [jméno] [příjmení] dne 5. 12. 2011 uznali vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Dle uznání měli dlužníci pohledávku uhradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 183 333 Kč splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 1. 2012, avšak dlužníci tyto splátky nedodrželi, hradili svůj dluh nepravidelně a v mnohem nižších splátkách, než bylo ujednáno, po uznání dluhu do podání žaloby na svůj dluh zaplatili pouze částku 675 000 Kč. Postupné platby žalované a jejího manžela byly postupně započítávány na dlužné příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek a k zaplacení zbývá celá jistina 2 200 000 Kč, o platby žalované a jejího manžela snížený úrok z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek a následně dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] (tj. ke dni 11. 5. 2019) ve výši 858 000,61 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 12. 5. 2019 z částky 2 200 000 Kč do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou a jejím manželem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019, o čemž žalobkyně žalovanou informovala dopisem, který jí byl doručen dne 20. 11. 2019. Vůči neznámým dědicům [jméno] [příjmení] učinila žalobkyně oznámení o postoupení pohledávky v pozůstalostním řízení prostřednictvím přihlášky ze dne 15. 11. 2019 doručené soudnímu komisaři téhož dne. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku na dluh ničeho neplnila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaná namítá neexistenci, resp. neplatnost právního důvodu, na němž je žaloba založena. Není zřejmá specifikace smlouvy o půjčce, kterou měla žalovaná, vedle svého zesnulého manžela [jméno] [příjmení], údajně uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Není známo, kdy měla být uzavřena, jaké byly její smluvní strany, tato smlouva nebyla ani předložena k důkazu. Žalovaná namítá, že vůbec nebyla smluvní stranou takové smlouvy o půjčce. Tyto vady nezhojuje ani listina označená jako uznání dluhu předložená žalobkyní, neboť trpí stejnou neurčitostí jako žalobkyní uváděný popis vlastní smlouvy o půjčce. Žalovaná namítá také neplatnost uvedeného uznání dluhu. Uvedené nedostatky tíží veškerá navazující právní jednání, a to i smlouvu o postoupení pohledávky. Žalovaná namítá neplatnost postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby. Žalovaná krom toho vznáší námitku promlčení, a protože její zesnulý manžel byl v rozmezí let 1992 až 2019 podnikatelem a prostředky údajně získané na základě smlouvy o půjčce sloužily k financování jeho podnikatelské činnosti, a stejně byl podnikatelem právní předchůdce žalobkyně, jednalo se o závazkový vztah mezi podnikateli dle § 261 odst. 1 tehdy platného obchodního zákoníku. Žalovaná namítá promlčení žalobou uplatněného nároku v plném rozsahu, neboť i kdyby bylo uznání dluhu datované dne 5. 12. 2012 platným právním úkonem, přesto by závazky v něm uznané byly promlčeny nejpozději dne 5. 12. 2016. K podání žaloby však došlo až 7. 1. 2020, tedy více než tři roky po uplynutí čtyřleté subjektivní promlčecí lhůty dle § 407 odst. 1 obchodního zá-koníku. Uplynula i desetiletá objektivní promlčecí lhůta dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku.

3. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně po kontrole výpočtu příslušenství z žalované částky svůj návrh zpět co do části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 459 799,58 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně řízení částečně zastavil usnesením ze dne 9. 2. 2022, č.j. 4 C 9/2020-118, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2022, č.j. 4 C 9/2020-183. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 525 000 Kč s ohledem na skutečnost, že jí tato částka byla přiznána v trestním řízení, a proto soud řízení za souhlasu žalované v této části zastavil usnesením ze dne 8. 9. 2022, č.j. 4 C 9/2020-166. Dále pak vzala žalobkyně svůj návrh zpět i co do zákonného úroku z částky 1 525 000 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, soud proto i v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. zastavil, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku.

4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

5. Žalovaná a [jméno] [příjmení] podepsali dne 5. 12. 2011 listinu označenou jako„ uznání dluhu“, v níž prohlásili, že měli zaplatit panu [jméno] [příjmení], [rodné číslo], trvale bytem [adresa žalované], dle řádně uzavřené smlouvy o půjčce částku ve výši 2 200 000 Kč, do dnešního dne však tuto dlužnou částku nezaplatili. Žalovaná a [jméno] [příjmení] uznali svůj dluh co do důvodu i výše a zavázali se jej zaplatit do 31. 12. 2012 dle uvedeného splátkového kalendáře, tj. ve 12 měsíčních splátkách po 183 333 Kč splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje lednem 2012 (uznání dluhu).

6. Dne 8. 11. 2006 byla z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] patřícího [jméno] [příjmení] vybrána částka 2 000 000 Kč. Na tentýž účet byl proveden vklad částky ve výši 20 000 Kč označený jako„ [celé jméno žalované]“, a to dne 3. 6. 2013, dne 11. 4. 2013, dne 19. 11. 2013, dne 5. 11. 2014, dne 1. 9. 2014, dne 11. 8. 2014, dne 1. 7. 2014, dne 9. 6. 2014, dne 25. 4. 2014, dne 10. 3. 2014, dne 27. 1. 2014, dne 23. 12. 2013, dne 25. 11. 2013, dne 24. 10. 2013, dne 19. 8. 2013, dne 2. 6. 2015, dne 28. 4. 2015, dne 3. 2. 2015, dne 31. 12. 2014, dne 1. 9. 2014, dne 11. 8. 2014, dne 1. 7. 2014, dne 9. 6. 2014, dne 25. 4. 2014, dne 10. 3. 2014 a dne 27. 1. 2014. Dne 15. 9. 2008, dne 24. 9. 2013, dne 27. 3. 2015 a dne 26. 2. 2015 byly na účet provedeny vklady ve výši 20 000 Kč bez označení (historie účtu).

7. Dne 20. 10. 2015 byl učiněn vklad na podnikatelský účet č. [bankovní účet] ve výši 10 000 Kč s označením„ [celé jméno žalované]“, dne 3. 12. 2015 ve výši 20 000 Kč s označením„ [celé jméno žalované]“, dne 28. 1. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ pí. [celé jméno žalované]“, dne 29. 2. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ [celé jméno žalované]“, dne 3. 6. 2016 ve výši 5 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 10. 6. 2016 ve výši 5 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 17. 6. 2016 ve výši 5 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 19. 7. 2016 ve výši 10 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 1. 9. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 26. 9. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 11. 11. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 12. 12. 2016 ve výši 20 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 21. 2. 2017 ve výši 20 000 Kč s označením„ [příjmení]“, dne 2. 5. 2018 byl učiněn vklad na podnikatelský účet č. [bankovní účet] ve výši 10 000 Kč s označením„ [příjmení]“ (výpisy z účtu).

8. Smlouvou datovanou 15. 10. 2019 a podepsanou dne 31. 10. 2019 postoupil [jméno] [příjmení] na žalobkyni svoji pohledávku za žalovanou a [jméno] [příjmení] ze smlouvy o půjčce, na jejímž základě poskytl [jméno] [příjmení] dlužníkům částku 2 200 000 Kč, kterou dlužníci uznali dne 5. 12. 2011 (smlouva o postoupení pohledávky).

9. Dopisem datovaným 4. 11. 2019 [jméno] [příjmení] učinil oznámení, že postoupil svou pohledávku ze smlouvy o půjčce uzavřené s žalovanou a [jméno] [příjmení] na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2019, a veškerá plnění dluhu je proto třeba platit na účet žalobkyně uvedený v oznámení (oznámení o postoupení pohledávky).

10. Dopisem datovaným 15. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovanou, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve výši 2 200 000 Kč s příslušenstvím, který byl na žalobkyni postoupen [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2019, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy (výzva k úhradě). Žalované byla výzva doručena dne 20. 11. 2019 (dodejka).

11. V pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] vedeném Mgr. Martinem Divišem, LL.B., notářem v Praze, soudním komisařem pověřeným Obvodním soudem pro Prahu 5 žalovaná jako pozůstalá manželka prohlásila, že dědictví neodmítá, pozůstalé děti i vnoučata dědictví odmítly (protokol notářské tajemnice [jméno] [příjmení] ve věci sp. zn. 32 D 646/2019, Nd 102/2019). Mezi pasiva pozůstalosti byla zahrnuta pohledávka žalobkyně z důvodu dne 5. 12. 2011 [jméno] [příjmení] a žalovanou uznaného dluhu. Soud potvrdil nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] žalované jako jediné dědičce, žalovaná neuplatnila výhradu soupisu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 646/2019-469).

12. Obvodní soud pro Prahu 8 svým rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 32 T 22/2022, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2022, uznal žalovanou vinnou, že době od 30. 5. 2012 do 9. 7. 2012 společně se zesnulým manželem [jméno] [příjmení], i přes to, že si byli vědomi finanční situace [jméno] [příjmení] a jeho finančních závazků, společným jednáním převedli vlastnictví k nemovitostem ve výroku rozsudku vypočtených ve prospěch jejich dcery [jméno] [příjmení], čímž zcizili uvedené nemovitosti, jelikož vědomě snížili hodnotu majetku [jméno] [příjmení], a to do takové míry, že zmařili uspokojení pohledávky svého věřitele [jméno] [příjmení], narozeného dne 24. 9. 1964, který jim na základě ústní dohody z 8. 11. 2006 zapůjčil finanční prostředky ve výši 2 000 000 Kč, kdy [jméno] [příjmení] půjčku nesplácel, dne 5. 12. 2011 uznal svůj dluh vůči [jméno] [příjmení] písemně, a to ve výši 2 200 000 Kč (včetně 10% úroku), v době od 19. 11. 2012 do 2. 5. 2018 došlo k úhradě částky 675 000 Kč, poté opět na pohledávce nebylo nic uhrazeno, proto věřitel [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2019 postoupil svou pohledávku žalobkyni, a tímto jednáním způsobili žalobkyni škodu ve výši 1 525 000 Kč, tedy žalovaná zmařila uspokojení svého věřitele tím, že zcizila, byť i jen část, svého majetku a způsobila takovým činem značnou škodu, tím spáchala přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Současně byla žalované uložena podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit škodu ve výši 1 525 000 Kč s 11,75% úrokem od 19. 5. 2022 do zaplacení poškozené žalobkyni. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalovaná v trestním řízení prohlásila, že je vinna spácháním uvedeného skutku (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 32 T 22/2022). 13. [jméno] [příjmení] půjčil žalované a jejímu manželovi peníze, zná je z [obec]. Chtěli půjčit 2 000 000 Kč na tři roky, pan [příjmení] se domlouval s panem [příjmení], znali se z fotbalu a z hospody. Pan [příjmení] vyzvedl peníze někde na poště a předal jim je před domem. Řekli mu, že je do tří let vrátí, ale nevrátili. Jenom něco posílali na konto. Protože nespláceli, nechal je pan [příjmení] podepsat uznání dluhu. Předtím mu byl vykraden kompletně celý dům, takže přišel o smlouvu, a proto nechal [příjmení] u nich doma podepsat uznání. Měli písemnou smlouvu o půjčce, každý své vyhotovení, pan [příjmení] požádal žalovanou a jejího manžela, zda mají doma smlouvu, řekli mu, že ji nenašli, tak je požádal, aby podepsali, že jim půjčil. Dohodli se při tom, resp. pan [příjmení] manželům [příjmení] řekl, že po těch letech mu dají 10 % navíc, když to nespláceli. [příjmení] po uznání dluhu už nespláceli, pokud přeci jenom ano, pak pouze na účet, nikdy ne hotově (svědecký výslech [jméno] [příjmení]).

14. S ohledem na vydání rozsudku v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 32 T 22/2022 soud nečinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění z vyrozumění o podání obžaloby a usnesení Policie ČR ze dne 22. 10. 2021, č.j. KRPA-208612-156/TČ-2020-001378. Soud nečinil žádné pro rozhodnutí podstatné skutkové zjištění ani z tabulek s úroky ČNB.

15. Po právní stránce soud posoudil takto:

16. V prvé řadě je třeba uvést, že soud je vázán v souladu s § 135 odst. 1 o. s. ř. výrokem trestního rozsudku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán zločin nebo přečin je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu ve sporu nebo jiné právní věci v občanském soudním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 36/2008). Nezbytným znakem skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele je existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, přičemž Obvodní soud pro Prahu 8 vyjádřil ve výroku svého odsuzujícího trestního rozsudku ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 32 T 22/2022, že má všechny znaky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele spáchaného žalovanou za naplněné. Zdejší soud je proto při posuzování této věci vázán tím, že tu je závazkový vztah ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako věřitelem a žalovanou a jejím manželem jako dlužníky dne 8. 11. 2006, že na základě této smlouvy zapůjčil [jméno] [příjmení] manželům [příjmení] finanční prostředky ve výši 2 000 000 Kč, že [jméno] [příjmení] dne 5. 12. 2011 uznal svůj dluh vůči [jméno] [příjmení] písemně ve výši 2 200 000 Kč (včetně 10% úroku) a že pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.

17. Aktivní věcná legitimace žalobkyně se odvíjí od jejího nabytí pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky, což plyne i z výroku trestního rozsudku, a pasivní věcná legitimace žalované plyne z jejího postavení jako dlužnice ze smlouvy o půjčce a současně jako právní nástupkyně [jméno] [příjmení]. V řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] (i žalobkyně ve výzvě k úhradě) oznámili v listopadu 2019 žalované, že došlo k postoupení pohledávky, žalovaná pak nemá vůči žalobkyni jako postupníkovi ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem R 61/2010).

18. Žalovaná však namítala, že jí postoupení pohledávky nebylo řádně oznámeno s ohledem na neurčitost označení postupované pohledávky a že žalobkyně uplatňuje pohledávku ze smlouvy o půjčce, na jejímž základě poskytl [jméno] [příjmení] žalované a jejímu manželovi částku 2 000 000 Kč dne 8. 11. 2006, což je zjevně jiná smlouva o půjčce, než která byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 10. 2019 (postoupena byla zcela nedatovaná pohledávka ze smlouvy o půjčce ve výši 2 200 000 Kč). Soud tento názor žalované nesdílí. V řízení nebylo prokázáno, že by bylo mezi [jméno] [příjmení] a manžely [příjmení] uzavřeno více smluv o půjčce, přičemž současně bylo vysvětleno, jak došlo ke změně výše částky z 2 000 000 Kč na 2 200 000 Kč (původně byly zapůjčeny prostředky 2 000 000 Kč, které v důsledku nesplácení byly navýšeny o částku 200 000 Kč, což pak jako celkovou výši dluhu žalovaná se svým manželem písemně uznala). Z chování smluvních stran neplyne, že by mezi nimi byly jakékoliv pochyby o tom, o jaký závazek se jedná, což potvrzuje i skutečnost, že následně žalovaná v trestním řízení uznala svoji vinu a nerozporovala závazek, který měl být jejím jednání zkrácen.

19. Nakonec se soud zabýval vznesenou námitkou promlčení žalovaného nároku. Smlouvu o půjčce uzavřeli s [jméno] [příjmení] oba manželé [příjmení], z nichž podnikatelem byl pouze [jméno] [příjmení]. Oba manželé pak uznali písemně závazek z této smlouvy o půjčce, v uznání byli označeni svými daty narození. Nic nenasvědčuje tomu, že by poskytnutá půjčka měla být obchodním závazkovým vztahem podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (který se použije v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jelikož se jedná o právní úkony učiněné ještě před účinností tohoto zákona, která nastala 1. 1. 2014). Žalovaná podnikatelkou nebyla, její manžel není v dokumentech jako podnikatel označen, přičemž účel půjčky není nikde uveden, ze zjištěných okolností nevyplývá, že by měla půjčka souviset s podnikatelskou činností smluvních stran. Otázku promlčení proto soud hodnotil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jako„ obč. zák.“).

20. Podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

21. Žalovaná a její manžel se zavázali svůj dluh plynoucí ze smlouvy o půjčce navýšený, jak později vyplynulo, o úrok z prodlení, který [jméno] [příjmení] vyjádřil 10 % z dlužné jistiny ve výši 200 000 Kč, vůči [jméno] [příjmení] uhradit ve splátkách do 31. 12. 2012. K promlčení uznaného dluhu by tak došlo k 31. 12. 2022, žaloba však byla podána již 9. 1. 2020. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že půjčka měla být manželům [příjmení] poskytnuta na 3 roky, ke dni uznání by tak právo promlčeno nebylo (splatnost půjčky poskytnuté dne 8. 11. 2006 nastala 8. 11. 2009 a 3letá promlčecí doba by uplynula 8. 11. 2012). Zde je však třeba zmínit, že otázka, zda žalovaná věděla o tom, že uznává promlčené právo, je z pohledu ustanovení § 110 odst. 1, věty druhé obč. zák. bez významu. I kdyby žalovaná uznala promlčený dluh a o promlčení přitom nevěděla, došlo v důsledku uznání co do důvodu a výše uplynutím lhůty k plnění uvedené v uznání k založení běhu nové desetileté promlčecí doby. Okolnost, že z důvodu nevědomosti žalované o promlčení uznávaného dluhu nevznikla domněnka existence dluhu podle § 558 obč. zák., znamená, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno vzniku dluhu a jeho trvání v době uznání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4182/2011). Existencí uznání dluhu a vzniku dluhu samotného je přitom zdejší soud s ohledem na výrok trestního rozsudku vázán.

22. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 675 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení dle § 517 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve výši 398 201,03 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 200 000 Kč od 12. 5.2019 do 18. 5. 2022 a z částky 675 000 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, jak je patrno z výroku II. tohoto rozsudku.

23. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož řízení bylo zastaveno částečně co do příslušenství a dále co do části jistiny bez zavinění žalobkyně tím, že byl nárok žalobkyně uspokojen v jiném řízení. Náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení v celkové výši 270 571 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 110 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 130 720 Kč, tj. odměnou za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a to: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) výzva k plnění, podání žaloby, 3) vyjádření ve věci samé ze dne 8. 2. 2021, 4) vyjádření ve věci samé ze dne 1. 10. 2021, 5) účast u jednání dne 11. 5. 2022, 6) písemné podání ve věci samé ze dne 20. 5. 2022 a 7) písemné podání ve věci samé ze dne 9. 8. 2022 – částečné zpětvzetí), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 17 100 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 2 200 000 Kč) a odměnou za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 21. 10. 2022) ve výši 11 020 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 675 000 Kč), -) částkou 2 400 Kč za 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 27 451,20 Kč.

24. Soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nepřiznal odměnu za vyúčtovaný úkon právní služby – účast na jednání dne 4. 11. 2021, jelikož žádné jednání ve věci se tento den nekonalo a ani konat nemělo (původně bylo nařízeno jednání na 16. 2. 2022, nicméně toto bylo odročeno v pětidenním předstihu), dále za vyúčtované vyjádření ze dne 18. 2. 2022, jelikož se jednalo pouze o stanovisko procesního charakteru o stavu trestního řízení a nakonec duplicitně vyúčtovaný úkon právní služby za podání ze dne 9. 8. 2022.

25. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.