4 C 90/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení částky 45 192 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 44 038 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky:</b> <b>1 883 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>1 883 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>729 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 1 154 Kč s příslušenstvím, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 33 542 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši 7 158 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 45 192 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná užívá neoprávněně společnou část domu, tedy společnou vnitřní chodbu v domě [adresa], o výměře 8,56 m2. Žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v domě na adrese [adresa], č.o. [číslo], [obec a číslo], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v rozsahu [číslo]. Žalovaná tuto bytovou jednotku nabyla od právních předchůdců, kteří neoprávněně provedli zábor společné chodby a výlučně ji užívali. Žalovaná neoprávněně užívá zabraný prostor od 3/2016. Žalobce tak po žalované žádá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 038 Kč za období 1. 4. 2018 do 31. 3. 2020, vycházeje z obvyklé ceny pronájmu předmětného nebytové plochy 1 883 Kč měsíčně stanovené znalcem.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že bytovou jednotku č. [číslo] již koupila ve stavu, kdy původní výměra bytové jednotky byla zvětšena o část společné chodby. Obdobným způsobem bylo v domech [adresa] na ulici [ulice] zvětšeno dalších 16 bytů s tím, že s ohledem na vnitřní dispozice domů může být takto zvětšena jen část bytů, u kterých část společné chodby před vstupem do těchto bytů sousedí s výtahovou šachtou. Žalobce s žalovanou zachází rozdílně než s jinými členy SVJ. Výše bezdůvodného obohacení nadto nemá být zjišťována znaleckým posudkem, nýbrž má být zjištěna uplatněním standardních pravidel žalobce pro případy, kdy rozhoduje o zvýšení příspěvku člena SVJ v souvislosti se změnou podlahové plochy jeho bytu. Jiný přístup by opět žalovanou znevýhodňoval oproti jiným členům SVJ. Část společné chodby navíc není způsobilým předmětem nájmu s ohledem na nemožnost jejího využití k jiným účelům, než je přístup k bytu. Žalovaná dále vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí vyhotoveného ke dni 12. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná je zapsána jako vlastník bytové jednotky č. [číslo], v budově [část obce], [adresa], bytový dům umístěný na parcele [číslo] podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek]. Bytovou jednotku žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne 17. 2. 2016, s právními účinky zápisu ze dne 29. 2. 2016.

4. Ze změny prohlášení vlastníka budovy [adresa], ul. [ulice], [obec a číslo], s právními účinky vkladu dne 19. 10. 1999 soud zjistil, že výměra bytové jednotky [číslo] [číslo] činí celkem 74,95 m2, přičemž k této bytové jednotce nenáleží rozšířená chodba.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož účelem je zajišťování správy domu a pozemku. Žalobce vznikl dne 1. 3. 2005.

6. Z dopisu ze dne 19. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobci, že koupila bytovou jednotku [číslo] [číslo]. Dále žalovaná uvedla, že byla předchozími vlastníky informována o tom, že je o přístavbě, které je nepovoleně umístěna na společné části bytového domu, vedeno stavebním úřadem řízení a požádala žalobce o dodatečné udělení souhlasu s umístěním přístavby. Dále uvedla, že předkládá návrh smlouvy o nájmu společné části bytového domu s nájemným ve výši 404 Kč měsíčně za 7 m2.

7. Z vyjádření žalobce ze dne 4. 5. 2016 soud zjistil, že žalobce mj. informoval žalovanou, že zasílání částky 404 Kč za neoprávněné užívání společné prostoru nemá opodstatnění a že částku 404 Kč zasílá zpět. Dále žalovanou informovala, že probíhá řízení o odstranění černé stavby - vestavby k bytu [číslo] že výbor sám nemůže dát souhlas k uzavření smlouvy požadované žalovanou.

8. Z oznámení Městské části Praha 13 ze dne 14. 1. 2016 soud zjistil, že bylo zahájeno řízení o odstranění stavby„ Nepovolené stavební úpravy - vestavba zádveří u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]“ [obec], [adresa], [ulice a číslo], s tím, že při kontrolní prohlídce dne 22. 12. 2015 byly zjištěny nepovolené stavební úpravy u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]. Jedná se o vestavbu zádveří.

9. Z rozhodnutí ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. VYS 58650/2015/, Městská část Praha 13, Úřad městské části, Odbor stavební, soud zjistil, že bylo vlastníkovi nařízeno odstranění stavby„ Nepovolené stavební úpravy - vestavba zádveří u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]“ [obec], [adresa], [ulice a číslo], a byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby.

10. Ze sdělení Městské části Praha 13 ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že rozhodnutí ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. VYS 58650/2015/ týkající se„ nepovolené stavební úpravy - výstavba zádveří u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]“ nabylo dne 21. 5. 2018 právní moci a je vykonatelné.

11. Z oznámení o odstranění nepovolené stavební úpravy ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce zaslal Městské částku Praha 13 oznámení, že dne 12. 3. 2020 byla nepovolená stavba - vestavba zádveří u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo] [obec a číslo] - definitivně odstraněna. Dotčený prostor byl upraven do standardní podoby společných prostor, tj. chodby. Přílohami byla kopie ve stavebním deníku o převzetí dokončené stavby, potvrzení o ekologické likvidaci odpadu a fotodokumentace.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 19. 1. 2019 soud zjistil, že tehdejší právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného poplatku stanoveného znalcem ve výši 1 883 Kč měsíčně za období od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2018 v celkové výši 15 064 Kč za neoprávněné užívání společné části v chodbě a upozornila na možnost soudního vymáhání.

13. Z výzvy č. 2 před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že tehdejší právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného poplatku stanoveného znalcem ve výši 1 883 Kč měsíčně za období 4/2018 až 2/2019 v celkové výši 20 713 Kč za neoprávněné užívání společné části v chodbě. Odeslání výzvy žalobce doložil podacím archem.

14. Ze znaleckého posudku Ing. Jana Beneše, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [číslo] vyhotoveného dne 20. 8. 2021, soud zjistil, že obvyklá cena nájmu za výlučné užívání společného prostoru domu [adresa], k.ú. [část obce], tj. za výlučné užívání společné vnitřní chodby, kdy předmětná plocha o výměře 8,56 m2 byla stavebně nedílně přičleněna k bytové jednotce č. [číslo] a užívána výlučně vlastníkem bytové jednotky č. [číslo], byla vzhledem ke znalcem uvažovaným vlivům a v případě aktuálního technického stavu porovnávací metodou stanovena v jednotkové úrovni: 220 Kč /m2/měsíc. Obvyklá cena pronájmu bytové plochy o velikosti 8,56 m2 v budově [adresa], k.ú. [část obce], ulice [ulice], [územní celek], byla pak znalcem stanovena na 1 883 Kč/měsíc, tj. za období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2020 na 45 192 Kč. Znalec konstatoval, že k datu místního šetření byla předmětná stavba, tj. část společné vnitřní chodby v [anonymizováno] patře, odstraněna. Vzhledem k odstranění stavby dne 12. 3. 2020 soudní znalec určil rovněž cenu obvyklou za období od 1. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 44 038 Kč.

15. Z další důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci (mandátní smlouva ze dne 1. 12. 2006, dopisy mezi stranami před zahájením řízení, dopis ze dne 19. 4. 2016 adresovaná [anonymizována dvě slova], technologický postup prací při odstraňování stavby, dopis Městské části Praha 13 ze dne 17. 9. 2018 - schválení technologického postupu, sdělení žalobce„ ČTĚTE“, zápis z jednání 28. shromáždění SVJ, výňatky ze zápisu z jednání 23., 24. a 27. shromáždění SVJ, dopisy ze dne 17. 2. 2020 a 26. 2. 2020 ohledně termínu odstranění stavby, kopie poštovních poukázek, znalecký posudek Ing. Beneše týkající se jiného, než žalovaného odbobí).

16. Po takto provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky č. [číslo], v budově [část obce], [adresa], bytový dům umístěný na parcele [číslo] podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], zapsané na [list vlastnictví] vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce], katastrální územní [část obce], [územní celek] (dále jen bytová jednotka č. [číslo]). Bytovou jednotku č. [číslo] o výměře 74,95 m2, ke které nenáleží rozšířená chodba, žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne 17. 2. 2016, s právními účinky zápisu ze dne 29. 2. 2016 Městská část Praha 13, Odbor stavební, zahájila dne 14. 1. 2016 řízení o odstranění stavby„ Nepovolené stavební úpravy - vestavba zádveří u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]“ [obec], [adresa], [ulice a číslo], s tím, že při kontrolní prohlídce dne 22. 12. 2015 byly zjištěny nepovolené stavební úpravy u bytu [číslo] v [anonymizováno] patře v ul. [ulice a číslo]. Dne 3. 4. 2017 rozhodl Městský úřad Praha 13, Odbor stavební, o odstranění nepovolené stavební úpravy u bytové jednotky č. [číslo] a stanovil podmínky pro její odstranění. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 5. 2018 a je vykonatelné. Nepovolená stavba byla definitivně odstraněna dne 12. 3. 2020 a dotčený prostor byl uveden do standardní podoby. Žalobce před podáním žaloby opakovaně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Obvyklá cena nájmu za výlučné užívání společného prostoru domu [adresa], k.ú. [část obce], tj. za výlučné užívání společné vnitřní chodby, kdy předmětná plocha o výměře 8,56 m2 byla stavebně nedílně přičleněna k bytové jednotce č. [číslo] a užívána výlučně vlastníkem bytové jednotky č. [číslo], je 220 Kč/m2/měsíc, což při velikosti plochy 8,56 m2 odpovídá částce 1 883 Kč/měsíc, tj. za období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2020 na 45 192 Kč. Vzhledem k odstranění stavby dne 12. 3. 2020 je obvyklá cena nájmu za období od 1. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 44 038 Kč.

17. Podle § 1189 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) zahrnuje správa domu a pozemku vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu (odst. 1). Má se za to, že se správa vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku (odst. 2).

18. K námitce žalované týkající se nedostatku věcné legitimace žalobce jakožto společenství vlastníků jednotek v řízení proti svému členovi lze uvést, že aktivní věcná legitimace žalobce je dána, neboť věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde. Svědčí-li tedy společenství nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež získal jeden z vlastníků užíváním společných částí domu, nelze mu upřít ani oprávnění domáhat se jeho splnění soudní cestou v případě, že mu povinná osoba bezdůvodné obohacení nevydá dobrovolně. Opačný závěr by vedl k absurdnímu důsledku spočívajícímu v tom, že zde nebude nikdo, kdo by jako osoba aktivně věcně legitimovaná mohl příslušný nárok úspěšně vymáhat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5610/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3281/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3372/2007). Věcná legitimace nadto vyplývá přímo ze znění § 9a odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., dle kterého je společenství oprávněno vlastním jménem vymáhat plnění povinností uložených vlastníkům jednotek k tomu příslušným orgánem společenství podle tohoto zákona.

19. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezena stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílů (srov. § 1117 o.z.). Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

20. Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 1128 a násl. o.z.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 1139 o.z.). V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, resp. bez spravedlivého důvodu. Jiná situace nastává, užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, event. bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků, nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků, či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (srov. např. § 1117 o.z.). To znamená, že spoluvlastník nemůže„ bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu (tedy přivlastňování si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) představuje užívání cizí hodnoty, čímž vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2) (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18).

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Žalovaná část společného prostoru domu [adresa], k.ú. [část obce], tj. společnou vnitřní chodbu (kdy předmětná plocha o výměře 8,56 m2 byla stavebně nedílně přičleněna k bytové jednotce č. [číslo]) výlučně užívala od 1. 4. 2018 až do jejího odstranění, tj. do 12. 3. 2021. Tuto skutečnost žalovaná nikterak nezpochybňovala a v řízení bylo zcela jistě prokázáno, že tak činila bez souhlasu všech spoluvlastníků a jednala tak na úkor ostatních spoluvlastníků, čímž jim vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. Jana Beneše, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [číslo] který byl zpracován na zadání soudu. O správnosti znaleckého posudku soud nemá žádné pochybnosti. Znalecký posudek obsahuje veškeré náležitosti, je přesvědčivý a jeho závěry jsou logicky odůvodněny a podloženy nálezem. Znalec jednoznačně stanovil obvyklou výši nájmu za užívání předmětného společného prostoru, přičemž zohlednil veškeré vlivy, které mají na obvyklou výši nájmu vliv. Nelze přisvědčit námitce žalované, že zadání a závěr znaleckého posudku nejsou souhlasné. Znalec cenu obvyklou určil v souladu se zadáním soudu, kterým bylo stanovení obvyklé výše nájmu ve vymezeném období, nikoli výše bezdůvodného obohacení, jak tvrdí žalovaná. Znalec nečinil ani žádná právní hodnocení. Pokud znalec použil pojem„ bytová plocha“, pak vždy hned vzápětí vyjasnil, že se jedná obvyklou cenu nájmu za výlučné užívání společného prostoru domu přičleněného k bytové jednotce č. [číslo]. Dle zadání soudu znalec stanovil obvyklý nájem za období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2020 ve výši 45 192 Kč. Vzhledem k tomu, že dne 12. 3. 2021 byla nepovolená stavební úprava odstraněna, pozbyla žalovaná faktickou možnost předmětný společný prostor užívat výlučně, a proto soud vycházel při určení výše bezdůvodného obohacení z období 1. 4. 2018 až 12. 3. 2021, přičemž za toto období soudní znalec stavil obvyklý nájem ve výši 44 038 Kč. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobkyni částku 44 038 Kč odpovídající období od 1. 4. 2018 do 12. 3. 2021 (výrok ad I.) a ve zbylém rozsahu, tj. v částce 1 154 Kč odpovídající období od 13. 3. 2021 do 31. 3. 2021 žalobu zamítl (výrok ad II.). O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

23. K námitce žalované, že za užívání této stavby měla platit podle rozměrů bytu, tedy uplatněním standardních pravidel žalobce pro případy, kdy se rozhoduje o zvýšení příspěvku člena SVJ v souvislosti se změnou podlahové plochy jeho bytu, nikoli podle obvyklé ceny nájmu stanovené znalcem lze uvést, že předmětný společný prostor se nikdy nestal součástí bytové jednotky č. [číslo], stavební úprava zajišťující výlučné užívání žalobcem byla realizována neoprávněně, nikdy nebyla zkolaudována, což vedlo k rozhodnutí o jejím odstranění. Tzv. rozšířená chodba k bytové jednotce č. [číslo] nenáleží ani podle zápisu v katastru nemovitostí. S ohledem na uvedené nelze výši bezdůvodného obohacení určit postupem uváděným žalovanou. Žalovanou namítaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 768/2005, pak naopak potvrzuje postup soudu v posuzované věci, když Nejvyšší soud s odkazem na svou četnou judikaturu uvedl, že výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitosti bez právního důvodu lze určit peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu. Pokud se žalovaná odvolává na dobrou víru s odkazem na situaci době, kdy dům vlastnilo [anonymizována dvě slova], lze k tomu uvést, že v době nabytí vlastnictví k jednotce č. [číslo] žalovanou, byla již správa domu zajišťována žalobcem jakožto společenstvím vlastníků jednotek, nejednalo se tedy o bytovou jednotku náležející do [anonymizována dvě slova]. Námitka ohledně praxe družstva je proto bezpředmětná a postup žalobce proto nelze považovat za diskriminační ani v rozporu s § 212 o.z.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce 33 542 Kč, a to i přesto, že měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, neboť neúspěch žalobce byl v poměrně nepatrné části (2,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 713 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 3. 6. 2019, 24. 8. 2020 a 20. 11. 2020, a účast na jednání dne 4. 8. 2020 a 1. 12. 2020) a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 45 192 Kč (po rozšíření žaloby) sestávající z částky 2 940 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 5. 4. 2022) a z částky 1 470 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o znalečném) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 200 Kč ve výši 5 082 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 2 000 Kč.

25. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce zaplatil v řízení zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 000 Kč a usnesením ze dne 30. 8. 2021, č.j. 4 C 90/2019-27, který byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č. j. 68 co [číslo], bylo přiznáno znalečné ve výši 9 158 Kč. Státu tak vznikly náklady řízení ve výši 7 158 Kč (po odečtení zálohy). Soud proto uložil žalované, která byla ve sporu procesně neúspěšná, tyto náklady státu zaplatit. Lhůta k plnění byla ponechána obecná podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.