42 C 125/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících JUDr. Jitky Kománkové a JUDr. Karla Prokopa ve věci žalobců: a) osobní údaje žalobce b) osobní údaje žalobce oba zastoupeni advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 331 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) částku 168 054 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 399 Kč od 21.2.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.3.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.4.2023 do zaplacení a z částky 94 857 Kč od 4.7.2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci b) částku 163 016 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 399 Kč od 21.2.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.3.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.4.2023 do zaplacení a z částky 89 819 Kč od 4.7.2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 52 091,64 Kč k rukám právního zástupce žalobce a).

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 49 464,78 Kč k rukám právního zástupce žalobce b).

1. Žalobci a) a b) (dále jen žalobci) podali ke zdejšímu soudu dne 2.8.2023 žalobu, kterou se po žalovaném domáhají vyplacení mezd za měsíce leden 2023 až březen 2023 za vykonanou práci žalobci, jakožto zaměstnanci, u žalovaného, jakožto zaměstnavatele, na základě pracovních smluv ze dne 3.1.2022. Z důvodu nevyplacených mezd oba žalobci dne 26.4.2023 okamžitě zrušili své pracovní poměry u žalovaného, a to přípisy, které byly žalovanému doručeny dne 28.4.2023. Ke dni 28.4.2023 tak byly pracovní poměry žalobců u žalovaného skončeny. Žalobce a) se žalobou domáhá vyplacení mzdy za měsíc leden 2023, únor 2023 a březen 2023 ve výši 24 399 Kč, Anonymizováno, měsíčně spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 399 Kč od 21.2.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.3.2023 do zaplacení a z částky 24 399 Kč od 21.4.2023 do zaplacení. Dále se žalobce a) domáhá nároku z titulu nevyplacení mzdy za měsíc duben 2023, náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby a finančního nároku za nevybranou dovolenou, to vše v celkové výši 168 054 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 857 Kč od 4.7.2023 do zaplacení. Žalobce b) se žalobou domáhá vyplacení mzdy za měsíc leden 2023, únor 2023 a březen 2023 ve výši 24 399 Kč měsíčně spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 399 Kč od 21.2.2023 do zaplacení, z částky 24 399 Kč od 21.3.2023 do zaplacení a z částky 24 399 Kč od 21.4.2023 do zaplacení. Dále se žalobce b) domáhá nároku z titulu nevyplacení mzdy za měsíc duben 2023, náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby a finančního nároku za nevybranou dovolenou, to vše v celkové výši 163 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 819 Kč od 4.7.2023 do zaplacení. Žalovaný přes výzvu žalobců podanou prostřednictvím jejich právního zástupce dosud dlužné částky žalobcům neuhradil.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu. Žalovaný uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani zčásti, ani co do základu. Žalovaný nepopírá, že by s oběma žalobci byly uzavřeny pracovní smlouvy, a že podle těchto pracovních smluv mělo být plněno. Žádná z pracovních smluv však nebyla podepsána osobně jednatelem žalovaného, když jsou na nich pouze napodobeniny podpisu jednatele , jméno FO, . Není tedy postaveno najisto, zda je žalovaný z titulu dotčeného smluvního ujednání vůbec zavázán. Ani jeden z žalobců pak v roce 2022 a v roce 2023 nevykonával pro žalovaného žádnou práci. Pokud oba žalobci přikládají výpisy z fondu pracovní doby a mzdové listy, jedná se o zcela neprůkazné listiny, u kterých není postaveno najisto, zda byly vystaveny žalovaným, natož aby byly autorizovány jednatelem žalovaného , jméno FO, .

3. Žalobci se ve své replice vyjádřili tak, že tvrzení, že pracovní smlouva nebyla podepsána osobně jednatelem žalovaného, považují za účelové. Smlouva byla připravena k podpisu žalovaným, kdy návrh pracovní smlouvy byl žalobcům předložen asistentkou žalovaného , jméno FO, , která byla s žalobci rovněž v kontaktu před uzavřením pracovní smlouvy. Pokud žalovaný zpochybňuje platnost pracovní smlouvy tím, že tato neměla být podepsaná jednatelem žalovaného, pak žalobci tvrdí, že toto jim nemůže býti na újmu a na pracovní smlouvu má být podle § 19 odst. 3 zákona č. 262/2006, zákoník práce (dále jen ZP), pohlíženo jako na platné právní jednání. Žalobcům z titulu pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 3.1.2022 byla v roce 2022 vyplácena mzda. Žalovaný, pokud zpochybňuje platnost pracovní smlouvy, by měl vysvětlit, z jakého důvodu v roce 2022 žalobcům vyplácel mzdu. Žalovaný po vzniku pracovních poměrů žalobců oznámil den nástupu žalobců do zaměstnání příslušnému orgánu sociálního zabezpečení a zaslal oznámení o pracovním poměru žalobců pro účely nemocenského pojištění na příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečnost, že pracovní poměr u žalovaného trval, dokládá i potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, potvrzení při změně zaměstnání a údaje o výši průměrného výdělku, kteréžto dokumenty zpracovala externí účetní žalovaného , jméno FO, . Žalobci soudu navrhli, aby soud učinil písemný dotaz na externí účetní za účelem autorizace touto společností vypracovaných potvrzení, tj. výpisů z fondů pracovní doby žalobců, mzdových listů žalobců, potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a údajů o výši průměrného výdělku, a aby se účetní společnost vyjádřila, zda žalovaný z titulu vzniklého pracovního poměru žalobců přihlásil žalobce do evidence nemocenského a sociálního pojištění a kdy došlo k odhlášení z evidence v důsledku skončení pracovního poměru žalobců. Dále žalobci uvedli, že pokud v roce 2022 a v roce 2023 pro žalovaného nevykonávali práci, měli podle § 208 ZP za této situace nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku pro jinou překážku na straně zaměstnavatele. Touto jinou překážkou je zaměstnavatelem nepřidělování práce zaměstnanci podle pracovní smlouvy, ač tento byl na pracovišti připraven k výkonu práce.

4. Z nařízeného jednání se žalovaný omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. V této omluvě žalovaný uvedl, že po zvážení všech okolností sděluje, že nebude dále nic navrhovat, že nebude dokládat žádné další důkazy a souhlasí s ukončením dokazování. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Na návrzích na doplnění dokazování ve směru uvedeném v replice ze dne 1.12.2023 žalobci při jednání netrvali.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, zda byly uzavřeny dne 3.1.2022 pracovní smlouvy a zda podle těchto pracovních smluv mělo být plněno, bylo však sporné, zda je žalovaný z těchto pracovních smluv zavázán, když tyto pracovní smlouvy podle žalovaného nebyly osobně podepsány jeho jednatelem, dále byla v řízení sporná pravost kopií výpisů z fondu pracovní doby a kopií mzdových listů. V návaznosti na uvedené tak sporným byl i nárok na mzdu za měsíc leden 2023 až duben 2023, nárok na náhradu za dovolenou a nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

6. Soud provedl dokazování ke sporným skutečnostem listinnými důkazy, které předložili účastníci řízení (fakticky se jednalo pouze o listiny předložené žalobci, neboť žalovaný ke svému vyjádření nepředložil a ani neoznačil žádné další důkazní prostředky).

7. Pracovní smlouvou ze dne 3.1.2022 bylo prokázáno, že žalobce a) byl v pracovním poměru u žalovaného. Touto pracovní smlouvou byla sjednána mzda ve výši 29 500 Kč hrubého. Splatnost mzdy byla ujednána k 20. dni v měsíci za předcházející měsíc. Mzda měla být žalobci a) vyplácena převodem na účet č. , č. účtu, (prokázáno citovanou pracovní smlouvou)

8. Výplatními páskami za období leden 2023 až duben 2023 bylo prokázáno, že čistá měsíční mzda žalobce a) činila 24 399 Kč. Výplatní páskou za měsíc duben 2023 bylo dále prokázáno, že za tento měsíc měl žalobce a) nárok na čistou měsíční mzdu za měsíc duben 2023 ve výši 24 399 Kč, náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 27 230 Kč (průměr náhrad 170,19 Kč) a odstupné ve výši 59 198 Kč, to vše v celkové výši 115 928 Kč hrubého, tedy 94 857 Kč čistého. Celkem tak měl žalobce a) nárok na částku ve výši 168 054 Kč (4 x čistá měsíční mzda + náhrada za nevyčerpanou dovolenou + odstupné). (prokázáno citovanými výplatními páskami)

9. Mzdovým listem za období od 1.1.2023 do 30.4.2023 bylo prokázáno, že žalobce a) za měsíc leden 2023 odpracoval 176 hodin, tj. 22 dnů, za měsíc únor 2023 odpracoval 160 hodin, tj. 20 dnů, za měsíc březen 2023 odpracoval 184 hodin, tj. 23 dnů, a za měsíc duben 2024 odpracoval 160 hodin, tj. 20 dnů. Žalobce a) měl nárok na dovolenou ve výši 160 hodin. (prokázáno citovaným mzdovým listem)

10. Výpisem z účtu č. , č. účtu, vedenému u , název banky, ve prospěch žalobce a), bylo prokázáno, že na tento účet byly pravidelně měsíčně připisovány částky ve výši 24 399 Kč od žalovaného, poslední pravidelná platba byla připsána dne 22.12.2022, poté další platba byla připsána až dne 28.2.2023, kdy by se mělo jednat o výplatu za měsíc prosinec 2022. Výpis z účtu je za období od 1.1.2022 do 1.6.2023. (prokázáno citovaným výpisem z účtu)

11. Dopisem označeným jako „Okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 26.4.2023, který byl adresován žalovanému, bylo prokázáno, že žalobce a) z důvodu, že mu ke dni 26.4.2023 nebyla vyplacena mzda za měsíce leden 2023 až březen 2023 v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) ZP zrušil okamžitě pracovní poměr u žalovaného. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 28.4.2023. (prokázáno citovaným dopisem včetně dokladu o jeho doručení žalovanému)

12. Potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 15.5.2023 a potvrzením při změně zaměstnání ze dne 15.5.2023 bylo prokázáno, že žalobce a) byl u žalovaného zaměstnán od 3.1.2022 do 30.4.2023. (prokázáno citovanými potvrzeními)

13. Potvrzením Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v , adresa, ze dne 10.5.2023 a oznámení Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v , adresa, z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce a) byl v době od 10.5.2023 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a ode dne 10.5.2023 mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti. (prokázáno citovaným potvrzením a oznámením)

14. Předžalobní výzvou ze dne 19.6.2023 bylo prokázáno, že žalobce a) prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 168 054 Kč, skládající se z dlužné čisté mzdy za období od ledna 2023 do března 2023 ve výši 73 197 Kč, dlužné mzdy za duben 2023, nároku na náhradu za dovolenou a 2 x průměrného měsíčního výdělku po zdanění a odvodech k dobírce v celkové výši 94 857 Kč, a to ve lhůtě do 3.7.2023. (prokázáno citovanou výzvou včetně dokladu o jejím doručení žalovanému)

15. Pracovní smlouvou ze dne, Anonymizováno, 3.1.2022 bylo prokázáno, že žalobce b) byl v pracovním poměru u žalovaného. Touto pracovní smlouvou byla sjednána mzda ve výši 29 500 Kč hrubého. Splatnost mzdy byla ujednána k 20. dni v měsíci za předcházející měsíc. Mzda měla být žalobci b) vyplácena převodem na účet č. , č. účtu, . (prokázáno citovanou pracovní smlouvou)

16. Výplatními páskami za období leden 2023 až duben 2023 bylo prokázáno, že čistá měsíční mzda žalobce b) činila 24 399 Kč. Výplatní páskou za měsíc duben 2023 bylo dále prokázáno, že za tento měsíc měl žalobce b) nárok čistou měsíční mzdu za měsíc duben 2023 ve výši 24 399 Kč, náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 20 423 Kč (průměr náhrad 170,19 Kč) a odstupné ve výši 59 198 Kč, to vše v celkové výši 109 121 Kč hrubého, tedy 89 819 Kč čistého. Celkem tak měl žalobce b) nárok na částku ve výši 163 016 Kč (4 x čistá měsíční mzda + náhrada za nevyčerpanou dovolenou + odstupné). (prokázáno citovanými výplatními páskami)

17. Mzdovým listem za období od , datum, do , datum, bylo prokázáno, že žalobce b) za měsíc leden 2023 odpracoval 176 hodin, tj. 22 dnů, za měsíc únor 2023 odpracoval 160 hodin, tj. 20 dnů, za měsíc březen 2023 odpracoval 184 hodin, tj. 23 dnů, a za měsíc duben 2024 odpracoval 160 hodin, tj. 20 dnů. Žalobce b) měl nárok na dovolenou ve výši 120 hodin. (prokázáno citovaným mzdovým listem)

18. Výpisem z účtu č. , č. účtu, vedenému u , název banky, , ve prospěch žalobce b), ze dne 31.12.2022 bylo prokázáno, že na tento účet byla dne 22.12.2022 připsána částka ve výši 24 339 Kč od žalovaného. (prokázáno citovaným výpisem z účtu)

19. Dopisem označeným jako „Okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 26.4.2023, který byl adresován žalovanému, bylo prokázáno, že žalobce b) z důvodu, že mu ke dni 26.4.2023 nebyla vyplacena mzda za měsíce leden 2023 až březen 2023 v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) ZP zrušil okamžitě pracovní poměr u žalovaného. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 28.4.2023. (prokázáno citovaným dopisem včetně dokladu o jeho doručení žalovanému)

20. Potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 15.5.2023 a potvrzením při změně zaměstnání ze dne 15.5.2023 bylo prokázáno, že žalobce b) byl u žalovaného zaměstnán od 3.1.2022 do 30.4.2023, jeho průměrný měsíční výdělek činil 24 473 Kč. (prokázáno citovanými potvrzeními)

21. Údaji o výši průměrného výdělku ze dne 15.5.2023 bylo prokázáno, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce b) činil 29 599 Kč. (prokázáno citovanými údaji)

22. Potvrzením Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Plzni ze dne 10.5.2023 bylo prokázáno, že žalobce b) byl v době od 10.5.2023 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. (prokázáno citovaným potvrzením)

23. Předžalobní výzvou ze dne 19.6.2023 bylo prokázáno, že žalobce b) prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 163 016 Kč, skládající se z dlužné čisté mzdy za období od ledna 2023 do března 2023 ve výši 73 197 Kč, dlužné mzdy za duben 2023, nároku na náhradu za dovolenou, 2x průměrného měsíčního výdělku po zdanění a odvodech k dobírce v celkové výši 94 857 Kč, a to ve lhůtě do 3.7.2023. (prokázáno citovanou výzvou včetně dokladu o jejím doručení žalovanému)

24. Veřejným výpisem z registru ekonomických subjektů bylo prokázáno, že , jméno, je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona, její hlavní činností jsou účetnické a auditorské činnosti a daňové poradenství. (prokázáno citovaným veřejným výpisem)

25. Z ostatních provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku k žalovanému, výstupu z insolvenčnímu rejstříku k osobě žalovaného) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, když tyto důkazy se týkaly nesporných skutečností.

26. K dotazu soudu oba žalobci shodně uvedli, že proti okamžitým zrušením pracovního poměru žaloby podané žalovaným nebyly.

27. Podle § 19 odst. 3 ZP nemůže být neplatnost právního jednání zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

28. Podle § 20 ZP nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

29. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

30. Podle § 34 odst. 2 ZP pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

31. Podle § 38 odst. 1 ZP je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

32. Podle § 51 odst. 1 věty druhé ZP výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a ZP.

33. Podle § 51 odst. 2 ZP výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63 ZP.

34. Podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1 ZP).

35. Podle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3 ZP.

36. Podle § 67 odst. 3 ZP pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

37. Podle § 222 odst. 2 ZP zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

38. Podle § 222 odst. 3 ZP jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

39. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobci a žalovaným byly uzavřeny ke dni 3.1.2022 pracovní poměry, na základě kterých měl žalovaný platit žalobcům za vykonanou práci mzdu ve výši 29 500 Kč hrubého. Co se týče tvrzení žalovaného o neplatnosti pracovních smluv uzavřených mezi žalobci a žalovaným, paragraf 20 ZP chrání proti neplatnosti pro nedostatek formy právní jednání, jímž se zakládá základní pracovněprávní vztah, pokud již bylo v daném vztahu započato s plněním. V nyní projednávané věci jsou tímto základním pracovněprávním vztahem předmětné pracovní poměry žalobců a žalovaného. Pracovní smlouvy tak budou platné i tehdy, pokud by byly sjednány ústně, v případě, pokud již bylo započato s plněním. Není tak možné, aby se po započetí plnění jedna ze smluvních stran pro nedostatek písemné formy dovolávala neplatnosti pracovní smlouvy. Důkazní břemeno o pravosti pracovních smluv nesou žalobci jakožto zaměstnanci (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp. zn. 21 Cdo 2397/2020). Soud má za prokázané, že žalobci u žalovaného plnili podle pracovních smluv, když podle výpisů z účtů jim byly zasílány z účtu vedeného ve prospěch žalovaného platby ve výši 24 399 Kč. Podle výpisu z účtu vedeného ve prospěch žalobce a) byla na jeho účet v roce 2022 každý měsíc pravidelně připisována platba ve výši 24 399 Kč. Soud nemá pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalobců a o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazních prostředků, když tyto spolu navzájem korespondují. V řízení byla provedena řada listinných důkazů, a to nejen žalobcem sporované pracovní smlouvy, mzdové listy a výplatní pásky, ale i potvrzení a oznámení Úřadu práce ČR a dopisy označené jako „Okamžité zrušení pracovního poměru“, a to včetně jejich dokladů o doručení žalovanému. Soud rovněž nemá pochyb ani o platnosti okamžitých zrušení pracovních poměrů a s nimi spojenému nároku na odstupné, když proti těmto právním jednáním žaloby podány ze strany žalovaného nebyly a tento ani jejich platnost v tomto řízení nesporoval. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení - sporování pravosti pracovních smluv, mzdových listů a výplatních pásek. Žalobci tak unesli důkazní břemeno ohledně pravosti pracovních smluv, nevyplacených mezd a náhrad za dovolenou, platnosti okamžitých zrušení pracovních poměrů a nevyplaceného odstupného. Soud tak dospěl k závěru, že žalobci mají nárok na mzdu za měsíc leden 2023, únor 2023, březen 2023 a duben 2023, a dále pak mají rovněž nárok i na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy 2 měsíců, a na náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku. Skutečnost, že výše uvedené mzdy, náhrady a odstupné dosud žalovaný žalobcům neuhradil, je prokazována nejenom tvrzeními žalobců a listinnými důkazy, ale i samotným vyjádřením žalovaného, ze kterého de facto vyplývá, že žalobcům z jeho strany nebylo vyplaceno ničeho, když sporuje, že by v minulosti byly uzavřeny pracovní poměry, ze kterých by žalobcům náležela jakákoliv mzda.

40. Žalobce a) tak má nárok na mzdu za 4 měsíce, tedy v celkové výši 97 596 Kč. Dále pak má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, který činil 29 599 Kč, a to za dobu 2 měsíců. Odstupné bylo stanoveno podle průměrného měsíčního výdělku žalobce a) zjištěného v hrubé výši. Průměrný hrubý měsíční výdělek byl zjištěn k prvnímu dni následujícímu po skončení pracovního poměru a stanovil se způsobem uvedeným v § 356 odst. 2 ZP. Odstupné byl žalovaný povinen vyplatit žalobci a) v termínu pro výplatu mzdy, který nejblíže následoval po skončení pracovního poměru. Žalobci a) tak náleží odstupné ve výši 59 198 Kč hrubého (tuto částku je nutné ponížit o povinnou daň a odvody). Dále pak žalobci náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou 160 hodin ve výši 27 230 Kč (průměr náhrady 170,19 Kč x 160 hodin). Celkem tak žalobci a) vznikl nárok na mzdu za měsíc leden 2023 až březen 2023 ve výši 73 197 Kč a dále nárok na částku ve výši 115 928 hrubého, tj. 94 857 Kč čistého představující nárok na mzdu za duben 2023, odstupné a náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Soud tedy celkem žalobci a) přiznal částku ve výši 168 054 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

41. Stejně tak žalobce b) má nárok na mzdu za 4 měsíce, tedy v celkové výši 97 596 Kč. Dále pak má nárok na náhradu mzdy (odstupného) ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců, které byl žalovaný povinen vyplatit žalobci b) v termínu pro výplatu mzdy, který nejblíže následoval po skončení pracovního poměru. Žalobci b) tak náleží odstupné ve výši 59 198 Kč hrubého. Dále pak žalobci náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou 120 hodin ve výši 20 423 Kč (průměr náhrady 170,19 Kč x 120 hodin). Celkem tak žalobci b) vznikl nárok na mzdu za měsíc leden 2023 až březen 2023 ve výši 73 197 Kč a dále nárok na částku ve výši 109 121 hrubého, tj. 89 819 Kč čistého představující mzdu za měsíc duben 2023, odstupné a náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Soud tedy celkem žalobci b) přiznal částku ve výši 163 016 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

42. Žalobcům bylo přiznáno podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2016 Sb., a to za žalobci požadované období.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal oběma žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení, neboť oba byly v řízení zcela úspěšní.

44. Soud přiznal žalobci a) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 091,64 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 430 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 168 054 Kč sestávající z částky 7 860 Kč za každý z tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (žaloba, replika, účast na jednání soudu) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 23 580 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. na částku ve výši 18 864 Kč (t. částka ve výši 6 288 Kč za úkon) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 168 054 Kč sestávající z částky 7 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 084 Kč ve výši 7 577.64 Kč. Další náklady řízení nebyly ve lhůtě stanovené soudem doloženy.

45. Soud přiznal žalobci b) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 464,78 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 151 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 163 016 Kč sestávající z částky 7 660 Kč za každý z tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (žaloba, replika, účast na jednání soudu) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 22 980 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. na částku ve výši 18 384 Kč (t. částka ve výši 6 128 Kč za úkon) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 163 016 Kč sestávající z částky 7 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 204 Kč ve výši 6 109,78 Kč. Další náklady řízení nebyly ve lhůtě stanovené soudem doloženy.

46. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když neshledal žádné důvody pro jejich prodloužení.