42 C 265/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících Bc. Kateřiny Quardové a JUDr. Jitky Kománkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobce zastoupená údaje o zástupci proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně pracovala pro žalovanou v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou ze dne 3. 8. 2020 na pozici , pracovní pozice, . Pracovní poměr byl rozvázán na základě výpovědi ke dni 31. 12. 2021. Žalovaná v březnu roku 2022 učinila rozhodnutí vyplatit svým zaměstnancům v návaznosti na dobré výsledky v roce 2021 mimořádný bonus ve výši 25 000 Kč. Jednou z podmínek pro vznik práva na výplatu odměny žalovaná stanovila trvání pracovního poměru zaměstnance k datu , datum, . Dne 17. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou, aby jí zaplatila mimořádný bonus za rok 2021. Žalobkyně odkázala na § 109 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), který stanoví, že mzda se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Dle žalobkyně se jedná o taxativní výčet kritérií a výši mzdy nesmějí ovlivňovat jiná hlediska. Není rozhodné, zda jde o mzdové složky nárokové či nenárokové. Podmínka pro vyplacení mimořádného bonusu stanovená žalovanou odporuje pravidlům odměňování podle § 109 odst. 4 ZP. Mimořádný bonus za rok 2021 má charakter mzdy poskytnuté zaměstnancům v návaznosti na jejich dobré pracovní výsledky v roce 2021. Na splnění kritérií nemůže mít vliv skutečnost, že v roce 2022 došlo ke skončení pracovního poměru žalobkyně. Dále žalobkyně odkázala na skutkově obdobný případ, ve kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1486/2005. Žalovaná tak v rozporu s § 16 odst. 1 ZP nezajistila rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o oblast odměňování, a v rozporu s § 110 odst. 1 ZP neposkytla zaměstnancům stejnou mzdu za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním vznikla žalobkyni škoda odpovídající výši mimořádného bonusu za rok 2021, tj. 25 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K žádnému nezákonnému postupu při výplatě bonusu zaměstnancům z její strany nedošlo. Žalovaná jasně stanovila podmínky jeho výplaty, které nepředstavují nerovné zacházení. Výplata bonusu měla za cíl motivovat zaměstnance k práci pro další období, a proto jednou z podmínek výplaty tohoto mimořádného bonusu byla i existence pracovního poměru zaměstnanců ke dni , datum, . Nejedná o tzv. roční bonus, který je zaměstnancům vyplácen každoročně a který odráží plnění klíčových ukazatelů výkonu zaměstnance v hodnoceném období. Proto doložená judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně, není na tuto věc přiléhavá. Mimořádný bonus neměl nikdy povahu mzdy, ale byl pouze plněním poskytovaným v souvislosti se zaměstnáním, tak jak jsou tyto demonstrativně vyčteny ustanovením § 224 odst. 2 ZP. Na rozdíl od bonusů, které jsou odměnou za práci, se v případě těchto bonusů poskytovaných v souvislosti se zaměstnáním nepoužívají specifická pravidla pro stanovení a ohodnocení mzdy, tak jak jsou vymezeny v § 109 a 110 ZP. Mimořádný bonus nebyl odměnou za vykonanou práci konkrétního zaměstnance – tuto funkci plní zcela jiný bonus (řádný), kterým jsou zaměstnanci žalované odměňováni s roční periodicitou. Poskytnutí ročního bonusu je výslovně upraveno vnitřním předpisem žalované - mzdovým řádem. Žalovaná před poskytnutím mimořádného bonusu nikdy nezkoumala míru přispění konkrétního zaměstnance, jednalo se o výsledky celé skupiny , název, . Pro přiznání bonusu nebyly stanoveny žádné výkonnostní ukazatele, byl vyplacen ve všech zemích , název, a ve stejné výši. Poskytnutí mimořádného bonusu nelze vnímat jako plnění poskytované za období celého roku 2021, ale pouze za období minimálně od , datum, do , datum, . Byl vyplacen jednorázově a je zcela v gesci žalované, jaká si nastaví pravidla odměňování.

3. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 8. 2020 pracovní smlouvu na pozici , pracovní pozice, . (prokázáno pracovní smlouvou)

5. Dne 25. 10. 2021 podala žalobkyně výpověď. Pracovní poměr skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne 31. 12. 2021. (prokázáno výpovědí z pracovního poměru)

6. Mzdový řád žalované upravuje podmínky pro výplatu ročního bonusu. Roční bonus se zaměstnancům vyplatí v závislosti na plnění stanovených klíčových ukazatelů výkonu. Hodnoceným obdobím pro účely výpočtu bonusu je uplynulý kalendářní rok. (prokázáno mzdovým řádem)

7. Na Intranetu , žalovaná, bylo dne , datum, publikováno, že v uplynulém roce měli vynikající výsledky. V únoru , název, oznámil, že jako poděkování za tento úspěch a jako motivaci pro další období dostanou aktuální zaměstnanci ve všech zemích , název, mimořádnou jednorázovou finanční odměnu ve výši 1 000 EUR. Mimořádnou odměnu 25 000 Kč najdou zaměstnanci na výplatní pásce dne , datum, . Podle pravidel pro výplatu mimořádnou odměnu obdrží každý, kdo v roce 2021 odpracoval alespoň , hodnota, měsíce (nastoupil tedy nejpozději dne , datum, ) a k datu , datum, je v pracovním poměru. (prokázáno sdělením žalované publikovaném na intranetu)

8. Pokud soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

9. Podle § 16 odst. 1 ZP zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

10. Podle § 109 odst. 4 ZP mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.

11. Podle § 110 odst. 1 ZP za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

12. Skutkový stav věci nebyl v řízení sporný, soud však musel posoudit, zda nevyplacení mimořádného bonusu žalobkyni bylo ze strany žalované po právu. Žalovaná pro výplatu mimořádného bonusu ve výši 25 000 Kč nastavila interní pravidla. , název, oznámila, že jako poděkování za úspěch celé skupiny v roce 2021 a jako motivaci pro další období dostanou aktuální zaměstnanci ve všech zemích , název, mimořádnou jednorázovou finanční odměnu. Mimořádný bonus byl poskytnut ze dvou důvodů, zaprvé jako poděkování za úspěchy skupiny v roce 2021 a zadruhé jako motivace pro další období. Pravidla pro výplatu mimořádného bonusu dle názoru soudu byla nastavena zcela v souladu se zmíněnými důvody. Zaměstnanci museli odpracovat v roce 2021 alespoň , hodnota, měsíce, toto pravidlo tak zohledňuje poděkování za úspěch dosažený v roce 2021. Dále zaměstnanci museli být k datu , datum, v pracovním poměru a bonus byl vyplacen pouze aktuálním zaměstnancům za účelem jejich motivace k práci v dalším období. Zaměstnanci tak fakticky museli pro žalovanou pracovat minimálně v období od , datum, do , datum, . Takto nastavené kritérium není v rozporu s ustanoveními zákoníku práce. Nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že pokud odpracovala celý rok 2021, tak jí tento bonus náležel. Již ze samotných pravidel vyplývá, že zaměstnanec pro získání bonusu nemusel odpracovat celý rok 2021, a nelze tak usuzovat, že mimořádný bonus by měl být poskytnut všem zaměstnancům, kteří celý rok 2021 odpracovali. Takovýto závěr by byl v rozporu s povahou a účelem mimořádného bonusu. Použitá kritéria délka a trvání pracovního poměru nepovažuje soud za diskriminační. Pravidla byla transparentně zveřejněna na intranetu žalované a byla nastavena pro všechny zaměstnance ve všech zemích , název, stejně bez ohledu na jejich pracovní pozici, pracovní výkon, složitost či obtížnost jejich práce. Mimořádný bonus je nutné odlišovat od ročního bonusu. Jako odměnu za vykonanou práci v uplynulém kalendářním roce poskytuje žalovaná svým zaměstnancům roční bonus. Podmínky jsou upraveny v mzdovém řádu a jedním z kritérií je i výkon zaměstnance. Roční bonus tak nelze zaměňovat s mimořádným bonusem, který byl poskytnut plošně všem zaměstnancům , název, . Žalobkyně v žalobě odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1486/2005. Citované rozhodnutí však není v této věci přiléhavé, neboť v daném případě se jednalo o odměňování podle kombinovaného mzdového systému závislém na pracovním výkonu konkrétního zaměstnance, což je zcela odlišný případ od mimořádného bonusu posuzovaného v této věci.

13. Soud v nastavených pravidlech pro výplatu mimořádného bonusu neshledal nerovné zacházení. Skutečnost, že žalovaná nevyplatila žalobkyni mimořádný bonus, není v rozporu s nastavenými pravidly ani s právními předpisy, a proto soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření ze dne 12. 9. 2022 a ze dne 29. 12. 2022, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem dne 4. 1. 2023). Celkové náklady žalované ve výši 1 200 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.