42 C 281/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících JUDr. Jitky Kománkové a JUDr. Karla Prokopa, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 319 079,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 319 079,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 319 079,29 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 39 863,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13. 11. 2023 domáhala zaplacení částky 319 079,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně jako zaměstnavatel uzavřela se žalovaným dne 30. 12. 2015 pracovní smlouvu na pozici skladník. Strany si rovněž sjednaly dohodu o hmotné odpovědnosti. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 26. 10. 2010 poté, co si žalovaný neoprávněně a bez vědomí žalobkyně přisvojil stavební materiál v celkové hodnotě 319 079,29 Kč. Žalovaný tento materiál, specifikovaný jako chybějící položky z inventurního seznamu ze dne 26. 10. 2020, použil pro svou vlastní potřebu. Dohodou o náhradě škody ze dne 26. 10. 2020 žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 319 079,29 Kč, který vznikl jako náhrada škody za protiprávní přivlastnění majetku žalobkyně žalovaným, jako pravý co do důvodu i výše. Protože žalovaný nedodržel dohodnutý termín úhrady dne 31. 12. 2020, vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021. Žalovaný ale neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2024, č. j. 42 C 281/2023-27, vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení na výzvu soudu nereagovali.

4. Po zhodnocení všech předložených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 12. 2015 pracovní smlouvu na pozici skladník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (prokázáno pracovní smlouvou).

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 12. 2015 dohodu o hmotné odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů a za schodek na svěřených hodnotách a dohodu o společné odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách (prokázáno dohodou o hmotné odpovědnosti).

7. Dne 26. 10. 2020 uzavřeli žalobkyně a žalovaný dohodu o rozvázání pracovního poměru (prokázáno citovanou dohodou).

8. Žalovaný jako odpovědný zaměstnanec žalobkyně odcizil stavební materiál v celkové hodnotě 319 079,29 Kč. Svůj dluh vzniklý z titulu náhrady škody uznal a zavázal se jej žalobkyni uhradit do 31. 12. 2020 (prokázáno inventurním listem ze dne 26. 10. 2020, inventurním rozdílem ze dne 26. 10. 2020 a dohodou o náhradě škody ze dne 26. 10. 2020).

9. Dne 17. 5. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení upomínky (prokázáno předžalobní výzvou, podacím lístkem a dodejkou).

10. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

11. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákazník (dále jen jako ,,o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 30. 12. 2015 pracovní smlouvu na pozici skladník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný neoprávněně žalobkyni odcizil stavební materiál v celkové hodnotě 319 079,29 Kč. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení této částky z titulu náhrady škody dle § 250 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaný svůj dluh uznal dle § 2053 o. z. a zavázal se jej žalobkyni uhradit do 31. 12. 2020, což však neučinil. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 863,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 954 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 319 079,29 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a písemný návrh ve věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 760 Kč ve výši 4 149,60 Kč.

16. Celkové náklady žalobkyně ve výši 39 863,60 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.