42 C 31/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících Bc. Kateřiny Quardové a JUDr. Jitky Kománkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci . Janem Semíkem sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2 proti žalované: osobní údaje žalovaného zastoupená údaje o zástupci o určení existence závazků plynoucích z konkurenční doložky

I. Zamítá se žaloba na určení, že nadále trvají práva a povinnosti vyplývající z konkurenční doložky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou v rámci čl. 8 odst. 8.2. pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 19. 8. 2020.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22 082,50 Kč k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal určení, že trvají práva a povinnosti vyplývající z konkurenční doložky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou podle čl. 8 odst. 8.2 pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2020 (dále jen „Pracovní smlouva“), kterou uzavřeli žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel. Žalobce na základě Pracovní smlouvy vykonával práci na pozici obchodního ředitele. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s datem nástupu do zaměstnání dne 1. 10. 2019. V čl. 8 odst. 8.2 Pracovní smlouvy si žalovaná s žalobcem sjednali konkurenční doložku, ve které se žalobce zavázal, že se po dobu jednoho roku po ukončení pracovního poměru založeného Pracovní smlouvou zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti žalované, případně která by měla vůči ní soutěžní povahu. Žalovaná se na oplátku zavázala hradit žalobci peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku žalobce, a to za každý měsíc plnění závazku. Dne 9. 3. 2020 obdržel žalobce od žalované písemné oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem na základě § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů („dále jen ZP“), a to z důvodu porušení povinnosti dle § 310 písm. d) ZP. Žalobce dále dne 9. 3. 2020 od žalované obdržel odstoupení od konkurenční doložky sjednané v rámci čl. 8 odst. 8.2 Pracovní smlouvy. Odstoupení však neobsahovalo žádný důvod, pro který žalovaná od sjednané konkurenční doložky odstupuje. Ustanovení § 310 ZP, ani jiná ustanovení tohoto zákona neupravují podmínky pro odstoupení od konkurenční doložky, proto je nutné aplikovat § 4 zákoníku práce ve spojení s § 2001 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Aby bylo možné odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu, musí být tato možnost zakotvena buď přímo ve smlouvě či výslovně vyplývat ze zákona. V rámci pracovní smlouvy nebyli mezi žalovanou a žalobcem sjednány důvody, které by zakládaly právo žalované odstoupit od konkurenční doložky, ani nebylo mezi nimi sjednáno, že žalovaná může od konkurenční doložky odstoupit bez uvedení důvodů. K odstoupení od konkurenční doložky navíc došlo ve stejný den, jako došlo k okamžitému ukončení pracovního poměru, kdy dle § 310 odst. 4 ZP může zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Žalobce má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a požaduje určení, že trvají práva a povinnosti vyplývající z konkurenční doložky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, a to z důvodu, že má na určení existence závazků plynoucích ze sjednané konkurenční doložky naléhavý zájem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že došlo k zániku veškerých právních vztahů z konkurenční doložky v důsledku řádného odstoupení od konkurenční doložky a z důvodu, že naléhavý právní zájem na straně žalobce je v dané věci vyloučen zejména s ohledem na možnost žalobce domáhat se v téže věci ochrany prostřednictvím žaloby na plnění, tj. úhradu údajného nároku žalobce na peněžité vyrovnání dle konkurenční doložky, která byla žalobcem již podána, a to dne 6. 3. 2020, která je projednávána u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 30/2023. Žalovaná tedy popírá naléhavý právní zájem žalobce na určení práv a povinností vyplývající z konkurenční doložky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou podle čl. 8 odst. 8.2 Pracovní smlouvy, neboť dle žalované veškeré právní vztahy z konkurenční doložky zanikly na základě odstoupení žalované od konkurenční doložky dne 9. 3. 2020. Pokud by tomu tak nebylo, pak ani v tomto případě žalovaná nespatřuje na straně žalobce naléhavý právní zájem na určení existence závazků plynoucích z konkurenční doložky, což platí bez ohledu na budoucí výsledek řízení o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č.j. 23 Co 83/2023-237, kterým byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru založeného Pracovní smlouvou oznámením o okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany žalované k 9. 3. 2020. Vzhledem k následnému oznámení žalobce, že trvá na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala, pracovní poměr založený Pracovní smlouvou nadále trval i po 9. 3. 2020 v souladu s § 69 odst. 1 a 3 ZP. V takovém případě však pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou zanikl k 14. 8. 2023 doručením oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 26. 7. 2023 z důvodu dlouhodobé neomluvené absence žalobce, a to i přes opětovné výzvy žalované k nástupu do zaměstnání, kdy toto počínání představuje dle konstantní judikatury porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, a tedy důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Žalobci bylo toto oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru řádně doručeno prostřednictvím fikce doručení dle § 336 odst. 3 a 4 ZP, tj. posledním dnem marně uplynuté 15 denní lhůty pro vyzvednutí písemnosti vzhledem k tomu, že žalobce nebyl při doručování zastižen. Pokud tedy vztahy z konkurenční doložky trvaly i po 9. 3. 2020, došlo od 15. 8. 2023 k aktivování konkurenční doložky a žalobce byl povinen se zdržet po dobu 1 roku výkonu jakékoli výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti žalované nebo která by vůči žalované měla soutěžní povahu. Tuto povinnost žalobce prokazatelně porušil, neboť byl v období od března 2023 až do současnosti zaměstnán na pozici marketingového a obchodního ředitele ve společnosti , právnická osoba, , která se zabývá rovněž , Anonymizováno, . Žalobcovým porušením konkurenční doložky tak vznikl žalované v souladu s čl. 8 odst. 8.2 Pracovní smlouvy nárok na náhradu sjednané smluvní pokuty. Dalším nedodržováním konkurenční doložky nemohou žalobci vůči žalované vzniknout žádné další povinnosti, včetně povinnosti k náhradě újmy způsobené porušením konkurenční doložky, která je v daném případě vyloučena dle § 2050 o. z. Žalobce tak v tomto případě není a nebude vystaven žádné nejistotě ohledně trvání jeho povinností, ze které by bylo možno dovozovat naléhavý právní zájem žalobce. Naléhavý právní zájem žalobce nemůže být podle žalované dán ani pro případ, že vztahy z konkurenční doložky trvaly i po 9. 3. 2020, ale soudy na základě dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č.j. 23 Co 83/2023-237 konstatují, že pracovní poměr založený Pracovní smlouvou platně zanikl již k 9. 3. 2020. V takovém případě by totiž došlo k aktivování konkurenční doložky od 10. 3. 2020 a doba jednoho roku, po kterou byl žalobce z konkurenční doložky vázán, již uplynula, přičemž případné nároky žalobce na peněžité vyrovnání dle konkurenční doložky může žalobce vůči žalované v obou uvedených případech uplatňovat prostřednictvím žaloby na plnění bez nutnosti podání předmětné určovací žaloby, což už žalobce učinil prostřednictvím žaloby ze dne 6. 3. 2023 na úhradu částky 473 956,32 Kč s příslušenstvím, která je projednávána u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 30/2023.

3. Spor ohledně neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je veden u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 142/2020. Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2022 pod sp. zn. 26 C 142/2020-199 určil, že výše zmíněné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020 je neplatné, což bylo potvrzeno Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 23 Co 83/2023, proti kterému žalovaná podala dne 21. 7. 2023 včasné dovolání. Žalobce návrhem došlým soudu dne 2. 5. 2023 navrhl přerušení řízení do skončení shora uvedeného dovolacího řízení s ohledem skutečnost, že v tomto řízení jsou řešeny otázky podstatné pro rozhodnutí v tomto řízení týkající se platnosti ukončení pracovního poměru. Zdejší soud svým usnesením ze dne 27. 7. 2023 č.j. 42 C 31/2023-55 rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání žalované vedeného Nejvyšším soudem České republiky proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 83/2023. Dne 7. 8. 2023 podala žalovaná odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2023, č.j. 42 C 31/2023-55, kde namítala že přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu probíhajícího dovolacího řízení je v souladu s judikaturou možné pouze výjimečně z důvodu hospodárnosti, a to pouze existuje-li odůvodněná obava, že by byl účastník řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí bylo později zrušeno nebo změněno na základě dovolání. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 9. 2023, č.j. 30 Co 264/2023-70 rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nepřerušuje, což odůvodnil především tím, že s ohledem na předmět sporu nelze dovodit, že by žalobce byl při nepřerušení řízení vystaven jakýmkoliv mimořádným tíživým a neodčinitelným následkům, pokud by pravomocné rozhodnutí ve vedlejším řízení, proti němuž bylo podáno dovolání, bylo dovolacím soudem následně zrušeno, a i pokud by teoreticky mělo dojít na základě rozhodnutí dovolacího soudu ke změně rozsudku ohledně neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, není zřejmé, jak by nepřerušení řízení o žalobě na určení existence závazků plynoucích z konkurenční doložky, mohlo mít mimořádně tíživý dopad na žalobce.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19. 8. 2020 pracovní smlouvu na pozici obchodního ředitele. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, dnem nástupu do práce byl 1. 10. 2019. (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 19. 8. 2020)

6. Mezi žalobcem a žalovanou byla sjednána konkurenční doložka, ve které se žalobce zavával, že se po dobu jednoho roku po ukončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti žalované, případně která by měla vůči ní soutěžní povahu. (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 19. 8. 2020)

7. Dne 9. 3. 2020 obdržel žalobce od žalované okamžité zrušení pracovního poměru. (prokázáno oznámením o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2020)

8. Dne 9. 3. 2020 žalobce od žalované obdržel odstoupení od konkurenční doložky sjednané v rámci čl. 8 odst. 8.2 Pracovní smlouvy (prokázáno odstoupením od konkurenční doložky ze dne 9. 3. 2020)

9. Žalobce obdržel od žalované oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. (prokázáno oznámením o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 26. 7. 2023)

10. Pokud soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp.zn. 26 Cdo 2147/2018). Preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby. Žalobci nic nebrání, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, resp. změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl. To platí i tehdy, probíhá-li v době rozhodování o určovací žalobě jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů co do úsudku o (ne)existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp.zn. 29 Cdo 914/2014). (srovnej komentář Svoboda, K. § 80 [Pojem; povaha a účel určovací žaloby]. In: Svoboda, K., SMOLÍK, P. LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2 aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023).

13. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp.zn. 21 Cdo 2494/2010). Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp.zn. 30 Cdo 1121/2011 a dále viz komentář Svoboda, K. § 80 [Pojem; naléhavý právní zájem]. In: Svoboda, K., SMOLÍK, P. LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023)).

14. V řízení nebylo sporné, že pracovní poměr žalobce vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2020. Žalobce pro žalovanou vykonával práci na pozici obchodního ředitele. Součástí pracovní smlouvy byla konkurenční doložka, v rámci které se žalobce zavázal, že se po dobu jednoho roku po ukončení pracovního poměru založeného Pracovní smlouvou zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti žalované, případně která by měla vůči ní soutěžní povahu. Žalovaná se na oplátku zavázala hradit žalobci peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku žalobce, a to za každý měsíc plnění závazku.

15. Po poučení soudu ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobce uvedl, že odstoupení od konkurenční doložky je neplatné, nebyl zde uveden žádný důvod, není ani zřejmé, kde bylo předáváno, je dán naléhavý právní zájem na určení práv a povinností, i kdyby k ukončení pracovního poměru došlo v srpnu roku 2023, jelikož stále běží jednoroční doba a žalobce se jí musí řídit, práva případně končí až zaplacením smluvní pokuty. Žalobce uvedl, že žaloba na plnění by neřešila povinnosti zdržet se konkurenčního jednání.

16. Jedná-li se o určovací žalobu, musí soud jako prvotní zkoumat otázku existence naléhavého právního zájmu žalobce na tomto určení. Soud uvádí, že neshledal na určení trvání práv a povinností vyplývající z konkurenční doložky uzavřené mezi žalobcem a žalovanou naléhavý právní zájem v souladu s § 80 o. s. ř., neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně prokázání existence naléhavého právního zájmu. Případné vzniklé nároky žalobce na peněžité vyrovnání z předmětné konkurenční doložky může žalobce uplatňovat vůči žalované v žalobě na plnění, která je vedena zdejším soudem pod sp.zn. 42 C 30/2023.

17. Soud ze všech shora uvedených důvodů zamítl žalobu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 22 082,50 Kč. Tyto náklady sestávají z jiných účelně vynaložených nákladů, konkrétně na vypracování notářského zápisu ze dne 30.8.2023 ve výši 6 655 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 4,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 6. 4. 2023, 7. 8. 2023 a 18. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 3. 1. 2024), spolu s pěti režijními paušály á 300 Kč, tyto náklady zastoupení byly zvýšeny o 21% DPH, tedy 15 427,50 Kč, celkové náklady tak činí částku 22 082,50 Kč, a to v obecné pariční lhůtě na zákonné platební místo.