42 C 404/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Terezou Maškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení výživného

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen platit žalobci výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně k 15. dni v měsíci počínaje 5.4.2019.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se jako otec domáhal po žalovaném synovi určení výživného ve výši 5. 000 Kč měsíčně k 15. dni v měsíci počínaje dnem 5.4.2019 s odůvodněním, že žalobce měl do 4.4.2019 vyživovací povinnost ke dvěma svým synům – žalovanému [jméno] a [jméno], v současné době má vyživovací povinnost pouze k dosud nezletilému [jméno]. Žalovaný se stal dnem 5.4.2019 samostatně výdělečně činnou osobou a žalobce po něm požaduje výživné z důvodu své kritické materiální situace, neboť není schopen uspokojovat ani své základní životní potřeby. Žalobce uzavřel dne 13.7.2018 manželství s paní [příjmení]. [anonymizováno], která vyživuje svého vlastního syna N. A. [příjmení], o jehož osvojení žalobce dne 15.8.2018 u zdejšího soudu požádal. Manželka žalobce je po operaci srdce a v srpnu 2019 prodělala další operaci, zároveň se stará o těžce nemocnou matku, nemá vlastní byt a ze shora uvedených důvodů nemůže vyživovat svého manžela. Žalobce je osobou ZTP v 3. stupni invalidity, nemajetný a silně zadlužený a věku 64,5 let k datu podání žaloby. Příjem žalobce činí 9 908 Kč, z čehož hradí nájemné ve výši 6 500 Kč, dále 1 300 Kč na energie, topení a vodu, odvoz odpadu a údržbu bytu. Žalovaný je ekonomicky plně výdělečně činný a schopen zajistit žalobci slušnou výživu. Jedná se o zdravého muže věku 22 let k datu podání žaloby, který 4.4.2019 ukončil studium na [obec] škole ekonomické v [obec], který bydlí s matkou ve velkém rodinném domě 7+1 v [obec a číslo], přičemž příjem matky jako předsedkyně [anonymizováno] svazu [anonymizováno] činí cca 80 až 100 000 Kč. Požadovanou výši výživného považuje žalobce za přiměřenou.

2. Žalovaný uvedl, že s návrhem žalobce na placení výživného svému otci nesouhlasí, a to ani zčásti. Žalovaný učinil nesporným, že je synem žalobce, dále že mu dne 20.8.2019 Obvodním soudem pro Prahu 4 č.j. 18 C 177/2019 byla zrušena vyživovací povinnost na jeho osobu z důvodu ukončení studia. Pokud je žalobce nově ženatý, poukazuje žalovaný na skutečnost, že primárně je upravena vyživovací povinnost mezi manželi a teprve následně přechází na děti. Předci a potomci sice mají vzájemnou vyživovací povinnost, ale žalobce má kromě studujícího syna [jméno] také dceru [jméno], která je úspěšnou podnikatelkou a v jejíž nemovitosti ve [anonymizováno] žalobce bydlí a hradí nájemné ve výši 6 000 Kč. Žalovaný má zato, že základní životní potřeby žalobce jsou zajištěny důchodem a získanými prostředky z vypořádání společného jmění manželů, v němž získal 3 000 000 Kč. Žalobce nenaplňuje podmínku, kdy výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, neboť o takovou možnost se žalobce připravil tím, že se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti a byl mu uložen zákaz trestu výkonu podnikatelské činnosti a tedy odebrán živnostenský list. Vzhledem k tomu, že se žalovaný osvědčil, může se opět věnovat soukromému podnikání. Za podstatnou považuje žalovaný skutečnost, že se žalobce domáhá výživného po svém synovi, o kterého se nestaral, neprojevoval o něj zájem, v roce 2010 se se žalovaným i jeho bratrem přestal stýkat, neplatil na žalovaného výživné a pokud ano, tak na základě exekuce nařízené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. 68 EXE 729/2015. Žalovaný v současné době pracuje ve firmě [právnická osoba] na dobu určitou na základě pracovní smlouvy ze dne 1.3.2019. Měsíčně hradí žalovaný podnájemné spolu s partnerkou ve výši 18 500 Kč, dále energie ve výši 2 910 Kč, internet v částce 400 Kč, telefon ve výši 500 Kč a lítačku ve výši 150 Kč. Přiznání výživného rodiči, který neplnil dobrovolně vlastní vyživovací povinnost k dítěti je v rozporu s dobrými mravy a slušností.

3. Soud provedl ve věci dokazování, hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlížel přitom ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Po zhodnocení takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce měl do 4.4.2019 vyživovací povinnost ke dvěma svým synům – žalovanému [jméno] a [jméno], v současné době má vyživovací povinnost pouze k nyní již zletilému [jméno], který dosud studuje. Žalovaný se stal dnem 5.4.2019 samostatně výdělečně činnou osobou, dne 4.4.2019 ukončil studium na [obec] škole ekonomické v [obec] a bydlí s matkou v rodinném domě 7+1 v [obec a číslo]. Žalobce uzavřel dne 13.7.2018 manželství s paní [příjmení]. [anonymizováno], která vyživuje svého vlastního syna N. A. [příjmení]. Žalobce je osobou ZTP v 3. stupni invalidity, příjem žalobce činí starobní důchod ve výši 14 563 Kč od února 2020 (nesporné, dále pracovní smlouvou žalovaného, lékařskou zprávou [titul]. [příjmení], pracovní smlouvou žalovaného s dodatkem [číslo] dohodou o srážkách ze mzdy, posudkem o invaliditě) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.10.2009 byl žalobce zproštěn obžaloby ohledně skutku týkajícího se dluhu na výživném pro žalovaného a jeho bratra, kterým měl spáchat trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákoníku z důvodu, že skutek není trestným činem. (prokázáno citovaným rozsudkem) Žalobce má dceru [jméno], která je podnikatelkou v oblasti reklamní činnosti, výroby, obchodu a služeb a jednatelkou společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] (výpisem z registru ekonomických subjektů a obchodního rejstříku [jméno] [příjmení]) Dcera žalobce [příjmení]. [příjmení] prohlásila, že si je vědoma tíživé ekonomické situace svého otce a cítí povinnost mu pomáhat poskytnutím finančních prostředků, ubytováním v objektu ve [anonymizováno], prominutím nájmu, poskytováním půjček, čímž plní svoji vyživovací povinnost vůči otci. (prokázáno citovaným prohlášením) Žalobce se dlouhodobě a neúspěšně pokoušel o získání zaměstnání. (prokázáno přehledem snahy žalobce o získání zaměstnání) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.5.2018 č.j. 0P 47/2005-1189 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.10.2019 č.j. 28 Co 313/2019-1279 byla snížena vyživovací povinnost žalobce na bratra žalovaného [příjmení]. [příjmení] na 2 000 Kč měsíčně od 1.4.2019 (prokázáno citovaným rozsudkem) Usnesením ze dne 7.2.2020 č.j. 220 EX 2252/15-339 (PM 29.2.2020) byla vedena proti žalobci exekuce exekutorem [titul] M. [příjmení] Exekutorský úřad Praha 9 k vymožení dlužného výživného žalovaného a jeho bratra. (prokázáno exekučním spisem, dále sdělením dlužné částky ze dne 2.3.2020, exekučním příkazem ze dne18 [číslo]) Starobní důchod žalobce byl od února 2020 ponížen z 14 563 Kč na 10 361 Kč z důvodu exekučních srážek ve výši 4 202 Kč (prokázáno sdělením [obec] správy sociálního zabezpečení) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15.8.2018 č.j. 20 C 66/2017-118 soud konstatoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 0 P 47/2015 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. (prokázáno citovaným rozsudkem) V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 8 C 151/2016 bylo sníženo rozsudkem ze dne 14.5.2018 výživné na žalovaného z 5 000 Kč na 1 500 Kč a zamítnut návrh na zrušení vyživovací povinnosti. (PM 20.6.2018) (prokázáno citovaným spisem) V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 18 C 177/2019 o zrušení výživného na žalovaného byla vyživovací povinnost žalobce zrušena rozsudkem ze dne 4.4.2019 (PM 27.9.2019) (prokázáno citovaným spisem) Pokud soud v řízení provedl další listinné důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé. Soud nedoplnil dokazování údajným rozhodnutím o důchodu manželky žalobce v ruském jazyce bez překladu spolu s kurzovým výpočtem, neboť tyto důkazy byly navrženy soudu po skončení dokazování a dále z důvodu, že prokázání výše důchodu manželky žalobce nic nezmění na skutečnosti, že v souzeném případě je poskytnutí výživného žalobci žalovaným v rozporu s dobrými mravy.

4. Podle § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 915 odst. 2 občanského zákoníku je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Podle § 697 odst. 1 občanského zákoníku předchází vzájemná vyživovací povinnost mezi manželi vyživovací povinnosti dětí k rodičům, která je tak subsidiární. Občanský zákoník upravuje v § 8 soukromoprávní institut zneužití práva, kam lze podřadit i takové jednání, které představuje zjevné zneužití práva na výživné. Příkladem zjevného zneužití práva je podle komentáře jednání rodiče, který sám neplnil m.j. vyživovací povinnost ke svému nezletilému dítěti, avšak ve stáří požaduje po svém dítěti výživné. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti dětí k rodičům je stav odkázanosti na výživu na straně rodičů podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku, dále možnosti a schopnosti dítěte samostatně se živit, umožňující poskytovat výživné další osobě, resp. vlastní majetek dítěte a dále soulad poskytování výživného s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající s postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Při posuzování souladu poskytování výživného s dobrými mravy je jednáním v rozporu s dobrými mravy, pokud povinný rodič zanedbával v minulosti výživu k dítěti.

5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro přiznání výživného žalobci, a to zcela, a to z důvodu absence třetího předpokladu, kdy poskytnutí výživného otci jeho synem za situace, kdy otec synovi dobrovolně neplatil stanovené výživné, by bylo v rozporu s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno, že výživné na žalovaného bylo od žalobce vymáháno exekučně. Dále bylo prokázáno, že příjmy žalobce jsou kryty starobním důchodem a získáním finanční částky v rámci vypořádání společného jmění manželů ve výši 3 000 000 Kč, kterou dle svého tvrzení žalobce použil na své právní zastoupení. Pokud se žalobce v minulosti dopustil majetkové trestné činnosti, sám se svým jednáním připravil o možnost vyššího výdělku. Přesto že žalobce v řízení prokázal svůj nepříznivý zdravotní stav a schopnosti žalovaného výživné poskytovat s ohledem na jeho výdělek, přes poučení soudu neprokázal svůj stav odkázanosti na žalovaném s ohledem na svoje finanční poměry ani skutečnost, že jej nemůže živit manželka, jejíž vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dítěte. Soud tak pro nesplnění předpokladů pro přiznání výživného žalobci žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že za období od 1.7.2014 do 28.2.2016, které sám žalobce udává jako období, kdy neplatil výživné, nedošlo zpět se zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, ale pouze k jejímu snížení, tudíž je zřejmé, že vyživovací povinnost byť v jiné výši zde byla soudem stanovena a žalobcem nebyla dobrovolně plněna.

6. O nákladech řízení ohledně výživného soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě stejný, navíc účastníkům v řízení žádné náklady nevznikly.