42 C 439/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr Terezou Maškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení příslušenství

I. Námitka místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, kterou vznesla žalovaná v podání doručeném soudu dne 18.9.2020, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 1 369,30 Kč od 1.2.2017 do 28.2.2020 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 18.8.2020 domáhala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 369,30 Kč od 1.2.2017 do 28.2.2020 ve výši 8,05% a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala vyměnit čelní sklo u automobilu [registrační značka]. Za provedení díla vystavila žalobkyně žalované fakturu č. FA17 [číslo] ze dne 17.1.2017 se splatností 31.1.2017 na částku 7 894,30 Kč vč. DPH. Kontrolou účetnictví žalobkyně bylo pak zjištěno, že tato faktura byla uhrazena pouze částečně, a to co do výše 6 525 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě faktury co do výše nedoplatku 1 369,30 Kč a příslušenství pohledávky. Po doručení výzvy došlo ze strany žalované k úhradě pouze nedoplatku ve výši 1 369,30 Kč, a to dne 28.2.2020. Na příslušenství pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Z tohoto důvodu byla žalované zaslána dne 10.7.2020 prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzva k úhradě 1) příslušenství pohledávky a to zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů – tedy úrok ve výši 8,05% ročně z částky 1 369,30 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. 1.2.2017 do dne úhrady dlužné částky, tj. 28.2.2020. Celkem tedy 339,14 Kč 2) nákladů spojených s uplatněním, každé pohledávky, a to v minimální výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy 1 200 Kč. Žalobkyně dále k podáním žalované uvedla, že je pravdou, že zaslala žalované dvě předžalobní výzvy a to výzvu ze dne 31.1.2020 ve které neprovedla administrativně včas zápočet na částečnou úhradu ve výši 6 525 Kč a fakticky tak nedoplatek k faktuře [číslo] činil ke dni odeslání výzvy pouze částku 1 369,30 Kč. Tuto částku žalovaná uhradila dne 28.2.2020, tedy po odeslání předžalobní výzvy ze dne 31.1.2020 a po jejímž doručení, které proběhlo dne 3.2.2020. Žalovaná však ani po telefonické urgenci žalobkyně neuhradila příslušenství pohledávky, které vzniklo pozdním uhrazením závazku žalované. Po telefonické domluvě tedy žalobkyně zaslala dne 10.7.2020 (doručeno 17.7.2020) novou předžalobní výzvu, ve které již správně vyčíslila příslušenství pohledávky, které žalobkyně požaduje po žalované uhradit a to výše uvedený zákonný úrok z prodlení, kdy tento nárok žalovaná nerozporuje. K požadovanému nároku na náklady spojené s uplatněním každé pohledávky uvedla, že žalované dala mnoho příležitostí pohledávky uhradit. Vyzývala žalovanou jak prostřednictvím telefonu, e-mailu, ale i prostřednictvím právní zástupkyně. K vznesené námitce promlčení učiněné žalovanou dne 16.4.2021 uvedla, že ze strany žalované došlo k uznání dluhu a započala běžet nová promlčecí doba. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná v podání ze dne 18.9.2020 vznesla námitku místní nepříslušnosti s odůvodněním, že se s žalobkyní dohodla na tom, že případné soudní místo bude [obec]. K samotné žalobě uvedla, že je pravdou, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala dne 31.1.2020 výzvu k úhradě pohledávky, ve které však uváděla, že má býti uhrazena částka 7 894,30 Kč vč. DPH, tedy celá faktura [číslo]. Skutečností je, že na této faktuře vázl pouze nedoplatek ve výši 1 369,30 Kč, který žalovaná uhradila dne 28.2.2020. Požadavek žalobkyně, kdy vedle sebe žádá úhradu nákladů dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a současně i nákladů na právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., je v rozporu se zákonem. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout v plném rozsahu s výjimkou částky 339,14 Kč představující úrok z prodlení. Později žalovaná ve svém podání ze dne 16.4.2021 vznesla námitku promlčení a navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu s odůvodněním, že žalobkyně v návrhu požaduje uhradit úrok z prodlení počítaný z částky 1 369,30 Kč od 1.2.2017 do 28.2.2020. Žaloba však byla podána až dne 18.8.2020 s tím, že nárok žalobkyně se jako celek promlčel dne 2.2.2020.

3. K vznesené námitce místní nepříslušnosti zdejšího soudu žalobkyně uvedla, že se žalovanou neuzavřela prorogační dohodu o místní příslušnosti soudu, což žalovaná potvrdila ve svém podání ze dne 10.11.2020. Soud proto námitku místní nepříslušnosti v souladu s ust. § 105 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Účastníci shodně navrhli soudu postup podle § 115a o.s.ř.

5. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

7. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně vystavila žalované za výměnu předního skla u vozidla [registrační značka] fakturu č. FA17 [číslo] ze dne 17.1.2017 znějící na částku 7 894,30 Kč s datem splatnosti 31.1.2017 (prokázáno fakturou a zakázkovým listem č. W [číslo]) Dne 31.1.2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 7 894,30 Kč za shora provedené dílo a k zaplacení příslušenství spočívající v úroku z prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů a ve výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, tedy 1 200 Kč (prokázáno výzvou ze dne 31.1.2020) Žalobkyně žalovanou v rámci předžalobní výzvy vyzvala k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 369,30 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. 1.2.2017 do dne úhrady dlužné částky, tj. [číslo] ve výši 339,14 Kč, k zaplacení nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a k náhradě nákladům právního zastoupení ve výši 3 146 Kč včetně DPH. (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10.7.2020 a doručenkou)

8. Podle ust. § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

11. Vzhledem ke shora uvedenému, a rovněž ze shodných tvrzení účastníků, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výměna čelního skla. Za takto provedené dílo vystavila žalobkyně žalované fakturu znějící na částku 7 894,30 Kč s datem splatnosti 31.1.2017. Žalovaná na tuto fakturu uhradila pouze částku 6 525 Kč a zbývající částku ve výši 1 369,30 Kč uhradila dne 28.2.2020, tedy až po první výzvě žalobkyně ze dne 31.1.2020. Předmětem tohoto řízení je zaplacení požadovaného příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky 1 369,30 Kč od 1.2.2017, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, do dne 28.2.2020, tj. do dne úhrady dlužné částky, a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná zaplacení příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení nesporovala a zaplacení částky 339,14 Kč představující výše uvedený zákonný úrok z prodlení v podání ze dne 10.11.2020 (doručené soudu dne 11.11.2020) uznala. Spornou otázkou zůstalo zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. K těmto soud uvádí, že podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobkyně právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tyto náklady zahrnují náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, a lze je kumulovat s úrokem z prodlení. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka. Kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním by měl mít věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta. Přiznáním práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády nemá být nahrazováno právo věřitele na náhradu nákladů právního zastoupení. Pro přiznání tohoto nároku není třeba předžalobní výzvy, neboť tyto nahrazované náklady představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem. (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 47Co 70/2016 ze dne 14.3.2016) K námitce promlčení vznesené žalovanou v podání ze dne 16.4.2021 soud uvádí, že ji má za nedůvodnou, neboť žalovaná v podání ze dne 10.11.2020 uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby s výjimkou částky 339,14 Kč, která reprezentuje úrok z prodlení, což soud považuje za uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. a tímto dnem tak počala běžet nová promlčecí doba dle § 653 odst. 1 o. z., ve spojení s § 629 odst. 1 a 642 o.z. Tím, že žalovaná zbývající dlužnou částku uhradila až po lhůtě splatnosti, ocitla se v prodlení s plněním svého peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 o. z a je tak povinna zaplatiti žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 1 369,30 Kč od 1.2.2017 do 28.2.2020, tedy částku 339,14 Kč, spolu s částkou 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 539,14 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 000 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (ze dne 10.7.2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (ze dne 21.10.2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (ze dne 26.10.2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (ze dne 23.4.2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..

13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.