42 C 458/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Maškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení výživného pro manželku

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 49 152 Kč.

II. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 848 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 3 370,75 Kč.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 547,54 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala výživného pro nerozvedenou manželku podle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve výši 15 000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Účastníci řízení uzavřeli manželství dne 14. 5. 1994 v [anonymizována dvě slova] [země]. Žalobkyně podala v minulosti návrh na rozvod již dvakrát, a to v roce 2000 a 2010. Důvodem návrhů žalobkyně na rozvod manželství bylo špatné zacházení ze strany žalovaného, který se k žalobkyni choval nedůstojně. Žalovaný žalobkyni vyhrožoval a fyzicky ji napadal do té míry, že jeho jednání nahlásila v roce 2010 na Policii ČR. Žalobkyně byla s nezletilými dětmi v roce 2010 šest měsíců mimo domov, což pro ni bylo finančně neúnosné. Finančně jí pomáhala její matka. V roce 2020 se konflikty mezi účastníky řízení vystupňovaly do té míry, že dcera žalobkyni ze společné domácnosti odstěhovala, jelikož žalovaný žalobkyni vyhrožoval fyzickým násilím. Žalobkyně podepsala v roce 2011 dohodu o zúžení společného jmění manželů ve formě notářského zápisu, na základě které přešla do té doby společná bytová jednotka do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyně ze své výplaty vždy odevzdávala polovinu žalovanému. Nesla taktéž polovinu nákladů na chod domácnosti. Ze svých příjmů nakoupila částečně i vybavení bytu. Žalovaný je zubním lékařem, implantologem. Žalobkyně nezná příjmy žalovaného, ale je si vědoma, že jeho příjmy jsou nadstandardní. Žalovaným tvrzené příjmy ve výši cca 25 000 Kč jsou velmi podprůměrné vzhledem k obvyklým výdělkům zubních lékařů v České republice, obzvlášť v [obec]. Statistika průměrné mzdy zubních lékařů za rok 2020 zohledňuje rovněž pokles klientů z důvodu pandemie Covid-19, jelikož zohledňuje průměrné příjmy v celé ČR. Zdravotní omezení žalovaného mu evidentně nebrání v práci, neboť žalovaný otevřel další zubní ambulanci ve [obec], a tedy jeho pracovní tempo muselo dokonce vzrůst. Při stanovení výše výživného mezi manžely se aplikuje obdobně i § 913 odst. 2 o. z., dle kterého při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Žalovaný bydlí ve vlastní bytové jednotce na adrese trvalého bydliště. Žalobkyně v současné době pracuje na [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země]. Její příjmy činí cca 30 000 Kč. Žalobkyně hradí nájemné ve výši 14 500 Kč měsíčně a cca 10 000 Kč měsíčně na jídlo, pohonné hmoty a oblečení. V současné době bydlí v nájemním bytě, resp. v garsonce. V souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy musela žalobkyně jednorázově uhradit částku 14 000 Kč za zprostředkování bytu a 15 050 Kč jako kauci. Ze společné domácnosti odešla žalobkyně bez jakýchkoliv věcí a bez úspor. Žalobkyni v současné době finančně podporuje dcera [anonymizováno], ačkoliv vyživovací povinnost mezi manžely má podle § 697 o. z. předcházet vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi. Žalovaný disponuje veškerým rodinným majetkem, žalobkyně nikoliv. Ačkoliv má žalobkyně vlastní příjem, její příjem je výrazně nižší než příjem žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla jinou možnost, než společnou domácnost opustit, považuje za spravedlivé, aby do rozvodu manželství žalovaný žalobkyni vyrovnal životní úroveň v souladu s § 697 odst. 1 o. z. alespoň tak, aby žalobkyně byla schopná hradit nájem za běžný byt a nemusela bydlet pouze v jednom pokoji. Žalovanému byla minimálně dvakrát doměřena správcem daně daň a žalovaný doplácel dohromady v těchto dvou případech pokutu přesahující částku 500 000 Kč. Povinnost přispívat na náklady domácnosti ve smyslu § 691 odst. 2 o. z. vzniká za předpokladu, že jeden z manželů opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit. Žalobkyně opustila rodinnou domácnost z důvodu psychického a fyzického týrání ze strany žalovaného, a proto by nebylo spravedlivé po ní požadovat, aby v rodinné domácnosti dále setrvala. Po dovršení zletilosti dětí již neměla důvod v rodinné domácnosti setrvat. Účastníci řízení žijí odděleně a ve smyslu § 691 odst. 1 o. z. nese každý z nich náklady na svou domácnost sám. Námitka žalovaného ohledně výživného na jejich společného syna je irelevantní, neboť syn je již zletilý a nároky na výživné svědčí výhradně jemu a nikoliv žalovanému. Dále žalobkyně uvádí, že účelem § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je předcházet soudnímu řízení o vymožení pohledávky, která je v zásadě nesporná a kterou je žalovaný připraven uhradit na základě výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně ve svém vyjádření neuznal, nesplnila by předžalobní výzva svůj účel. Odmítnutím nároku žalobkyně ze strany žalovaného tedy spor účastníků trvá a případná náhrada nákladů řízení žalobkyně v případě úspěchu ve sporu zůstává nedotčena. Výživné žalobkyně požaduje od 2. 10. 2020 do 2. 2. 2021, tedy ode dne podání žaloby do nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků řízení, tedy částku 60 000 Kč.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobkyně sama opustila rodinnou domácnost, odstěhovala se, pracuje na [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země]. Žalovaný činí nesporným, že se žalobkyní uzavřeli dne 14. 5. 1994 v [anonymizována dvě slova] [země] manželství. Z manželství se narodily dvě, nyní již zletilé děti, a to dcera [anonymizováno] a syn [jméno]. Žalobkyně návrh na rozvod podaný v roce 2000 a 2010 vzala zpět s tím, že se společně se žalovaným pokusí manželské soužití obnovit. V roce 2017 byl žalovanému na základě již v minulosti diagnostikovaného srdečního onemocnění doporučen operativní zákrok na kardiochirurgii. Žalobkyni na tuto skutečnost upozornil a žádal jí o to, aby umožnila žalovanému žít bez stresu a vypětí, neboť bez rekonvalescence v klidném prostředí nemá zákrok zásadní význam. Žalobkyně však dál pokračovala v nepřípustném jednání vůči žalovanému. Dne 23. 1. 2020 žalobkyně žalovanému sdělila, že mu byla nevěrná, a odešla ze společně obývaného bytu a ke dni 1. 3. 2020 se odstěhovala neznámo kam. Od té doby bydlí žalovaný sám s jejich společným synem. Dne 25. 3. 2020 žalovaného kontaktovala Policie ČR s tím, že žalobkyně na něj podala trestní oznámení. Žalovaný činí nesporným, že v roce 2010 bydlela žalobkyně s dětmi po dobu cca šesti měsíců mimo rodinnou domácnost. V tomto období žalobkyně z účtu vedeného u [právnická osoba] vybrala částku ve výši cca 100 EUR a z účtu vedeného u [právnická osoba], částku ve výši 99 000 Kč. Její pobyt mimo rodinnou domácnost tak byl hrazen ze společných finančních prostředků. Žalovaný k důkazu do spisu zakládá kopii notářského zápisu, kde žalobkyně prohlásila, že český jazyk ovládá. Žalobkyně je zároveň od roku 1999 státní občankou České republiky, když jednou z podmínek udělení státního občanství je znalost českého jazyka. Žalobkyně žalovanému nikdy neodevzdávala polovinu své mzdy, nenesla polovinu nákladů na rodinnou domácnost, když žalobkyně byla zaměstnána pouze v roce 2014 2015 jako pomocná síla ve fast foodu, od listopadu 2018 do léta 2019 jako pomocná síla v restauraci [anonymizováno] a od podzimu 2019 na [anonymizováno] [země] v [země]. Žalovaný nedisponuje rodinným majetkem, pracuje jako zubní lékař OSVČ s ročním příjmem v roce 2019 ve výši 810 210 Kč a výdaji souvisejícími s příjmy ve výši 498 389 Kč, průměrný měsíční příjem žalovaného tak činí 25 000 Kč. V souvislosti s pandemií v roce 2020 eviduje žalovaný pokles pacientů a zároveň i jeho zdravotní stav vyžaduje omezení jeho pracovní činnosti, proto jeho příjmy v roce 2020 mohou být spíše menší. Vlivem pandemie došlo ke snížení obratu minimálně o 10 %. Žalobkyně podala trestní oznámení na žalovaného proto, aby za svůj odchod z rodinné domácnosti učinila zodpovědného výhradně žalovaného. V rodinné domácnosti zůstal žalovaný a již zletilý syn [jméno], o kterého pečuje výhradně žalovaný a živí ho. Žalobkyně v rozporu s § 691 odst. 2 o. z. nepřispívá na náklady rodinné domácnosti a v rozporu s § 915 a násl. o. z. neplatí výživné společnému synovi. Žalovaný navrhl doplnit dokazování výpisy ze všech účtů vedených na jméno žalobkyně od ledna 2020 do února 2021 a kompletním daňovým přiznáním žalobkyně za rok 2020. Žalovaný považuje v souvislosti s rozhodováním v této věci za irelevantní založené trestní oznámení žalobkyně na žalovaného z roku 2010 a zprávu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] z roku 2000. Dcera [anonymizováno] s účastníky již pět let nebydlí a její údajné příspěvky žalobkyni na nájem se jeví jako nepravděpodobné, neboť ona sama má příjem asi 15 000 Kč. V rozhodném období navíc dcera žalobkyni ničeho nepřispěla. Dcera již pět let nežije ve společné domácnosti, a proto skutečnosti, které uvádí, zná pouze z doslechu. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v § 142a o. s. ř. pro oprávněnost jejího požadavku na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaného nevyzvala k dobrovolnému plnění a neposkytla mu minimální lhůtu pro splnění.

3. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2021, č. j. 31 C 296/2020-39, bylo manželství účastníků řízení rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Žalovaná uzavřela dne 21. 1. 2019 s [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizováno] [obec] pracovní smlouvu na pozici místního zaměstnance. Dle bodu 3.1. pracovní smlouvy měsíční mzda žalobkyně činí 1 610 EUR. Dle bodu 3.3. zaměstnavatel může zaměstnanci udělit jiné prémie či bonusy. (prokázáno citovanou pracovní smlouvou žalobkyně)

6. Žalobkyně pracuje jako servírka na [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizováno] [obec] od 15. 1. 2019 s hrubým měsíčním příjmem ve výši 41 702 Kč (prokázáno potvrzením o příjmech ze závislé činnosti)

7. Úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti žalobkyně za rok 2020 činí 501 294 Kč (prokázáno potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020)

8. Žalobkyně platí nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Úhrada za služby a poplatky spojené s užíváním předmětu nájmu (teplo, teplá voda, voda, úklid, výtah, elektřina ve společných prostorech, odpad) předepsané formou zálohových plateb činí celkem 2 000 Kč měsíčně. Kromě úhrady za služby žalobkyně platí pronajímateli zálohy na elektřinu ve výši 500 Kč měsíčně a poplatek za užívání internetu ve výši 515 Kč měsíčně. (prokázáno nájemní smlouvou žalobkyně)

9. V období od 16. 4. 2020 do 14. 9. 2020 posílala dcera žalobkyně žalobkyni finanční pomoc v průměrné výši 5 500 měsíčně. (prokázáno bankovními výpisy z účtu žalobkyně)

10. Zisk žalovaného za rok 2020 činí 362 426 Kč (prokázáno daňovým přiznáním žalovaného za rok 2020)

11. Za léky žalovaný zaplatil částku 1 861 Kč (prokázáno dokladem o nákupu léků)

12. V roce 2019 činily skutečné náklady na bydlení žalovaného 38 379 Kč (prokázáno vyúčtováním za rok 2019)

13. Měsíční náklady žalovaného na energie činí 2 268 Kč (prokázáno platebními doklady SIPO)

14. Žalovaný neměl v minulosti nedoplatky na daních a ani mu nebyly uděleny žádné pokuty. (prokázáno sdělením [anonymizováno 8 slov] [datum])

15. Žalovaný se léčí s koronární aterosklerózou. Lékař doporučil nízkocholesterolovou dietu, pravidelný pohybový režim s mírnou zátěží, ale s vynecháním těžší fyzické zátěže. [ulice] zpráva neobsahuje žádné doporučení ohledně omezení výkonu povolání. (prokázáno zdravotní zprávou žalovaného ze dne 3. 12. 2019 a ze dne 15. 12. 2020)

16. Průměrný hrubý příjem zubního lékaře v roce 2020 činí 64 328 Kč. Tento údaj je získán od poskytovatelů zdravotních služeb v rámci statistického zjišťování za rok 2020 (prokázáno sdělením [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum])

17. Pokud soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

18. Výslechem svědkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] bylo prokázáno, že je dcerou žalobkyně a žalovaného, je zletilá, v současné době pracuje, již nestuduje a žije sama. Žalovaný je zubař, vydělává slušné peníze. Žalobkyně chodila z počátku na brigády, vše odevzdávala žalovanému, žalobkyně nakupovala jídlo, oblečení, od žalovaného svědkyně dostala pouze jedny džíny. Žalovaný přispíval na nákupy málo, žalobkyně si ani nic nenašetřila, finančně jí svědkyně pomáhá. S žalovaným má svědkyně špatný vztah, několikrát ji vyhodil z bytu. Žalobkyně měla zakázáno s ní telefonovat. Žalovaný má pozemky v [země], schovává si peníze, každý čtvrtek provádí nákladné operace, má zlato, eura a dolary v bance. Žalovaný matku týral fyzicky i psychicky. Matka si odnesla pouze oblečení a kuchyňské vybavení za maximálně 5 000 Kč z bytu. Peníze nemohli používat, žalovaný byl šetřivý. V bytě s účastníky řízení nežije již pár let. Jednou až dvakrát dostal žalovaný pokutu za to, že nedával faktury za svoji práci, šlo o pokutu asi 350 000 Kč. Pokud se má vyjádřit ke změně životní úrovně žalobkyně po odchodu od žalovaného, tato se výrazně změnila, šla z normálního bytu do takové malé kostky a svědkyně jí musí přispívat. Žádnou kompenzaci za byt od žalovaného nedostala. Byt ve [část obce] platila, platila i vybavení, ze kterého nic nedostala. V současné době svědkyně pracuje jako operátor výroby, nyní je na neschopence, má příjem asi 15 000 Kč, před tím dělala na velvyslanectví od listopadu 2020 do února 2021 s dobrým příjmem, žalobkyni přispívá na nájem, na jídlo, na právníka, celkem asi 5 až 10 tisíc měsíčně, a to od března 2020 dosud. Má přítele, který jí finančně pomáhá. V bance byla s žalovaným jednou nebo dvakrát, kde viděla šuplík s jeho věcmi. Přesně neví, v jakém časovém okamžiku měl žalovaný potíže s úřady, ještě v té době bydlela u rodičů. Vybavení bytu platila žalobkyně z darů od svých rodičů. Žalovaný svědkyni vyhodil z bytu opakovaně v šestnácti, sedmnácti a osmnácti letech. Už asi pět let s nimi svědkyně nebydlí. Neutíkala, ale otec ji vyhodil. Otec jí vyhrožoval i při výslechu na policii arabsky. (prokázáno výslechem [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně])

19. Účastnickým výslechem žalobkyně bylo prokázáno, že v roce 2020 musela opustit domácnost, dávala všechny peníze na rodinu, žalovaný jí nepřispíval a psychicky ji deptal. Z bytu odnesla pouze šest talířů, elektroniku a oblečení. Práce žalovaného je dobrá. Se žalovaným platili napůl elektřinu a vodu. Co se týká účtů, ty jí uznával a proplácel maximálně do výše 300 Kč za nákup. Co se týká práce, žalovaný se vždy chlubil, koho operoval, i uváděl skutečnost, že pacientům nedával účty. V roce 2015 dostal pokutu od úřadu ve výši 350 000 Kč a myslí, že dále ještě 60 000 Kč. Od roku 2016 hovořil se svým bratrem o tom, že se s žalobkyní nedá vydržet a o rozvodu. Žalovaný je tajnůstkář, o žalobkyni ví všechno, ale sám má zamčené doma aktovky a žije si pouze svůj život. Srdeční onemocnění žalovaného mají v rodině, má ho i otec a strýcové. Už v roce 2010 podala žádost o rozvod. O životě přes den u žalovaného nic neví, od osmi do osmi byl mimo domov v práci. I když byl na vyšetření, čištění tepen, nic neřekl. Žalovaný chodil každý den do práce, pouze v pátek dělal administrativu doma a soboty a neděle byl doma. Kdyby nepracovala, tak by nejedli a neoblékali se, měli dokonce odměřenou vodu na koupání čtyřicet litrů. V současné době bydlí v [anonymizováno] v bytě v nájmu 30m2, její životní úroveň se zhoršila, prodala všechny hodnotné věci. Dostává pět tisíc měsíčně od dcery a půjčila si i od syna, hradí 14 000 Kč nájem, 800 Kč telefon, 12 000 Kč právní služby, jídlo benzin atd., zůstává jí asi 2 000 Kč. Žalovaný je lakomý, sám si nic nekoupí, ale ctí ho jako otce svých dětí. V minulosti podala asi čtyřikrát trestní oznámení, kdy ji žalovaný bil. Myslela si, že se to zlepší, ale nezbylo jí, než odejít. Musela mlčet kvůli dětem, nemá zde nikoho ze své rodiny. Neví, jak ta oznámení dopadla, žádná rozhodnutí nemá. Překážkou u těchto věcí vždy je, že neumí česky. V roce 2017 a 2018 je chtěl žalovaný vyškrtnout z bytu na úřadě, tehdy bylo mladšímu dítěti 15 let. Žalovaný nebyl nikdy vykázán z domova. Syn by chtěl žít s žalobkyní a má v současné době přítelkyni, ale do malého bytu žalobkyně se nevejdou, takže syn žije s otcem, na výživu synovi neplatí. Dávala mu 2 000 Kč a kupovala značkové oblečení, od března 2021 mu dala 2 000 Kč na tenisky. Syn stále studuje. V minulosti před tím, než pracovala na ambasádě, uklízela, vařila, dělala kebab, když byla u [příjmení], tak odevzdávala peníze v hotovosti žalovanému. Všechny příjmy odevzdávala manželovi. Když mu dala v minulosti 10 000 Kč na dovolenou, na kterou nakonec nejeli, tak jí nic nevrátil. (prokázáno výslechem žalobkyně)

20. Soud nedoplnil dokazování návrhy žalovaného ohledně kompletního daňového přiznání žalobkyně za rok 2020, neboť výše příjmu žalobkyně byla dostatečně prokázána potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020. Žalovaný netvrdil jiné příjmy žalobkyně než ze závislé činnosti, a proto soud doplnění dokazování o daňové přiznání žalobkyně považuje za nadbytečné. Soud rovněž nevyhověl návrhu žalovaného na doplnění dokazování výpisem ze všech bankovních účtů žalobkyně, neboť žalobkyně soudu doložila výpisy z účtů vedených u [příjmení] [příjmení] a žalovaný v rámci koncentrace řízení netvrdil existenci dalších účtů vedených u jiných bank ani nenavrhoval takový důkaz. Pro posouzení sporu byly tyto návrhy žalovaného na doplnění dokazování nadbytečné.

21. Podle § 691 odst. 1 o. z. nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.

22. Podle § 691 odst. 2 o. z. žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.

23. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

24. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

25. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

26. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

27. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

28. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že uzavřeli manželství dne 14. 5. 1994 v [anonymizována dvě slova] [země].

29. Manželka v souladu s § 922 odst. 1 o. z. požaduje výživné za období od podání žaloby v této věci, tj. od 2. 10. 2020, do nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do 2. 2. 2021. Soud tak dále zkoumal případnou rozdílnost hmotné a kulturní úrovně obou manželů za období od 2. 10. 2020 do 2. 2. 2021 (dále jen rozhodné období).

30. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se ztotožnil s názorem žalobkyně, že hmotná a kulturní úroveň účastníků řízení je rozdílná, avšak neztotožnil se již s názorem žalobkyně ohledně výše výživného. Žalobkyně požadovala výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, tj. celkově 60 000 Kč za 4 měsíce od 2. 10. 2020 do 2. 2. 2021. V rozhodném období účastníci řízení nežili ve společné domácnosti. Žalobkyně opustila rodinnou domácnost v roce 2020, což bylo mezi účastníky řízení nesporné. Žalobkyně je zaměstnána na [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země], kde podle pracovní smlouvy pobírá mzdu ve výši 1 610 EUR. Při stanovení přesné výše příjmů žalobkyně v českých korunách v rozhodném období soud vyšel z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020, které zahrnuje i případné bonusy či prémie žalobkyně. Úhrn příjmů žalobkyně za rok 2020 činil 501 294 Kč, tedy 41 774 Kč hrubého měsíčně, tj. 30 863 Kč čistého měsíčně. Mezi měsíční výdaje žalobkyně patří nájemné ve výši 14 500 Kč. Dále soud zohlednil výdaje žalobkyně ve výši 10 000 Kč měsíčně na běžný chod domácnosti (jídlo, pohonné hmoty, oblečení). Soud při stanovení výše vyživovací povinnosti nezohlednil mimořádné výdaje žalobkyně tvořené kaucí na byt a provizí za zprostředkování bytu, neboť po skončení nájmu má pronajímatel v zásadě povinnost kauci na byt žalobkyni vrátit a zaplacení provize za zprostředkování bytu žalobkyně nedoložila.

31. Zisk žalovaného za rok 2020 činí dle daňového přiznání částku 362 426 Kč, tj. 30 202 Kč měsíčně. U žalovaného však soud v souladu s § 913 odst. 2 o. z. za účelem stanovení výše vyživovací povinnosti vycházel při hodnocení jeho majetkových poměrů z potenciality jeho příjmů. Průměrný hrubý příjem zubního lékaře v roce 2020 činí dle sdělení Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR částku 64 328 Kč hrubého, tj. 46 406 Kč čistého. Průměrná mzda zubních lékařů za rok 2020 zohledňuje pokles pacientů z důvodu pandemie Covid-19, jelikož statistika zohledňuje průměrné příjmy zubních lékařů za rok 2020. Tento údaj byl získán v rámci statistického zjišťování od poskytovatelů zdravotních služeb. Žalovaný namítal, že jeho příjmy byly v roce 2020 spíše nižší i z důvodu jeho zdravotního stavu. V řízení však nebylo prokázáno, že by onemocnění žalovaného omezovalo při výkonu jeho povolání. Lékař žalovanému doporučil toliko nízkocholesterolovou dietu, pravidelný pohybový režim s mírnou zátěží s vynecháním těžší fyzické zátěže. Soud námitky žalovaného ohledně snížení počtu pacientů vlivem pandemie Covid-19 a ohledně jeho zdravotního stavu nepovažuje za důvodné a za účelem výpočtu vyživovací povinnosti vycházel z částky 64 328 Kč hrubého, tj. 46 406 Kč čistého. Mezi výdaje žalovaného patří náklady na bydlení, které v roce 2019 činily 38 379 Kč, tj. 3 198 Kč měsíčně. Dále žalovaný platí 2 268 Kč měsíčně za energie. Obdobně jako u žalobkyně soud dále zohlednil výdaje ve výši 10 000 Kč na běžný chod domácnosti. Soud do výdajů žalovaného nezapočítal výdaje na léky, neboť žalovaný netvrdil a ani neprokázal, s jakou pravidelností léky nakupuje, a doložil toliko jednu nedatovanou účtenku. Žalovaný tak netvrdil a ani neprokázal, který měsíc za léky zaplatil, a soud proto tento výdaj při výpočtu výživného nezohlednil.

32. Tvrzení žalobkyně i žalovaného související s jejich životní a finanční situací v roce 2010 a 2011 soud nepovažuje pro rozhodnutí v této věci za relevantní a dále se jimi nezabýval.

33. Zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely dle § 697 odst. 1 o. z. je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Jelikož účastníci řízení spolu nesdílí rodinnou domácnost, soud posuzoval kritérium stejné hmotné a kulturní úrovně s přihlédnutím ke zcela konkrétním poměrům manželů, které uvedli v průběhu řízení. Soud dospěl k závěru, že životní úroveň žalobkyně je nižší v porovnání s životní úrovní žalovaného. Žalobkyně opustila 1. 3. 2020 rodinnou domácnost a musí za nové bydlení platit nájemné na rozdíl od žalovaného, který bydlí ve vlastním bytě. Po příjmové a výdajové stránce se životní úroveň obou manželů v rozhodném období odlišovala, a to v neprospěch žalobkyně. Průměrné čisté příjmy obou účastníků v rozhodném období činily 77 269 Kč měsíčně (30 863 Kč žalobkyně + 46 406 Kč žalovaný). Měsíční výdaje obou účastníků v rozhodném období činily 39 966 Kč (24 500 Kč žalobkyně + 15 466 Kč žalovaný). Od společných příjmů ve výši 77 269 Kč měsíčně soud odečetl výdaje v částce 39 966 Kč, výsledkem je částka 37 303 Kč a tato částka vydělená dvěma činí 18 651 Kč. Pokud by tedy každému z manželů po odečtení výdajů zbyla částka 18 651 Kč měsíčně, jejich životní úroveň by byla v zásadě stejná. Žalobkyni však po odečtení výdajů zbývá toliko 6 363 Kč, a proto žalovaný je povinen pro dorovnání životní úrovně žalobkyně v rozhodném období platit žalobkyni výživné ve výši 12 288 Kč měsíčně. Žalobkyně se domáhala výživného za rozhodné období trvající 4 měsíce, proto soud žalobkyni přiznal výživné v celkové výši 49 152 Kč (4 x 12 288 Kč) tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V částce 10 848 Kč byl nárok žalobkyně zamítnut tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Námitkou žalovaného ohledně výživného pro syna účastníků se soud podrobněji nezabýval, neboť žalovaný ani netvrdil, že by kvůli synovi měl další výdaje. Žalovaný pouze namítal, že žalobkyně na výživné na jejich syna ničeho nepřispívá, vyživovací povinnost rodičů vůči dětem však není předmětem tohoto řízení. Manželé v rozhodném období neměli rodinnou domácnost, a proto si v souladu s § 691 odst. 1 o. z. nese každý z nich sám náklady své domácnosti.

34. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má soud podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení platil náklady na překlad pracovní smlouvy žalobkyně ve výši 4 680 Kč. Úspěch žalobkyně v řízení představuje 81,92 % a neúspěch 18,08 %. Žalovaný je tak povinen uhradit 63,84 % ze 4 680 Kč, tj. 2 987,71 Kč. U žalobkyně vzhledem k shora prokázaným majetkovým poměrům soud považuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků za splněné, žalobkyni tak povinnost k náhradě nákladů státu neuložil. Protože podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), byla žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků, přešla podle § 2 odst. 3 téhož zákona poplatková povinnost na neúspěšného žalovaného. Soudní poplatek činí dle § 5 zákona o soudních poplatcích, položky 7 písm. b) celkem 600 Kč. Žalovaný je povinen na soudním poplatku zaplatit 63,84 % z 600 Kč, tj. 383,04 Kč. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit náklady státu v celkové výši 3 370,75 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 547,54 Kč, přičemž tato částka představuje 63,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,08 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (žaloba, písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 600 Kč ve výši 5 586 Kč. Žalovaný namítal, že mu žalobkyně nezaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř., a proto požadavek žalobkyně na náhradu nákladů řízení není oprávněný. Judikatura však netrvá na formalistickém nepřiznávání nákladů tam, kde je zřejmé, že účelu výzvy by nebylo dosaženo. Nejvyšší soud shledává, že absence výzvy nebude podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz například započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit nebo jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013) Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a předžalobní výzva by tak nesplnila svůj účel. Soud proto námitku žalovaného nepovažuje za důvodnou a celkové náklady žalobkyně ve výši 20 547,54 Kč žalobkyni přiznal v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.