42 C 49/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících JUDr. Jitky Kománkové a Bc. Kateřiny Quardové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci ze dne 16. 2. 2023, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 940 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 4. 2023 domáhal toho, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 16. 8. 2023 (dále jen„ OZPP“) dané žalovaným žalobci z důvodu § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen„ ZP“), je neplatné. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 9. 2021 na pozici automechanik. Žalobci byla dne 16. 2. 2023 doručena listina nazvaná„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, kterým došlo ke zrušení pracovního poměru žalobce z důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Jako výslovný důvod OZ bylo uvedeno, že žalobce porušil veškerá bezpečnostní opatření a záměrně způsobil zranění spoluzaměstnanci. Žalobce dopisem ze dne 20. 2. 2023 oznámil žalovanému, že nesouhlasí s OZPP a dále trvá na svém zaměstnávání. Důvod neplatnosti OZPP žalobce spatřuje v jeho neurčitosti, přičemž žalovaný v něm dostatečně nevymezil okolnosti svědčící o naplnění skutkové podstaty § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Žalovaný vymezil důvod OZ primárně tak, že žalovaný porušil„ veškerá bezpečnostní nařízení“. Takové skutkové vymezení je podle žalobce naprosto neurčité, protože není zřejmé, o jaké bezpečnostní nařízení a jakého druhu či charakteru ve skutečnosti jde. Obdobná situace platí i pro druhý důvod OZPP, tj.„ záměrné způsobení zranění spoluzaměstnanci“. Z OZPP nikterak nevyplývá, jakého konkrétního jednání se měl žalobce dopustit, z čeho žalovaný dovozuje úmysl v jednání žalobce, přičemž žalobce ani neuvádí, jaké zranění měl žalobce způsobit a komu. Vyjma tvrzené neurčitosti důvodů vedoucím k OZPP žalobce poukazuje také na jejich nepravdivost. Žalobce si není vědom skutečnosti, že by někdy porušil veškerá bezpečnostní nařízení a zásadně popírá, že by vlastním jednáním či opomenutím způsobil nějaké zranění svému pracovnímu kolegovi. Co se týče záznamu o úrazu ze dne 15. 2. 2023 sporuje žalobce pravost jeho podpisu, jakož i samotné listiny. Závěry trestního řízení ukazují, že se žalobce záměrného způsobení zranění spoluzaměstnanci nedopustil. Žalobce měl podle žalovaného na oděv spolupracovníka [anonymizováno] nastříkat hořlavý sprej, což však nemohlo způsobit poškozenému žádné zranění, natož pak zranění, které uvádí žalovaný. Odkazuje-li pak žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS“), sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, pak z něj opomíjí podstatný závěr, že je třeba věnovat přesnému popisu vytýkanému skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, přičemž je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena. Žalovaný v dopisu ze dne 16. 2. 2023 neuvedl přesný popis vytýkaného skutku a zejména neuvedl, jakým jednáním žalobce způsobil zranění spoluzaměstnanci a jakou konkrétní povinnost tím porušil. Žalobce poukázal na rozhodnutí NS, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, ve kterém je uvedeno, že:„ Namítá-li dovolatelka, že nemůže přesně znát záležitosti, které mu nesprávně udávala žalobkyně, a že v době okamžitého zrušení pracovního poměru (skutkové důvody) podrobně neznala, potom vlastně potvrzuje, že v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru ještě nemohla skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným (srov. § 60 zák. práce). Je také možné, že žalovaná skutkové důvody později rozkryla podrobněji a byla tak schopna je v řízení lépe konkretizovat, nicméně tato okolnost také není pro posouzení věci relevantní, protože vymezený skutkový důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. § 60 část věty za středníkem zák. práce)“ Pokud tedy žalovaný neměl k datu 16. 2. 2023 všechny informace a dodatečně se ukázalo, že k žádnému úmyslnému jednání směřujícímu ke způsobení úrazu spoluzaměstnanci nedošlo, pak je to důkaz neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, protože pozdější zjištění zaměstnavatele jsou irelevantní s ohledem na ustanovení § 60 ZP.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že učinil nesporným okolnosti uzavření pracovního poměru se žalobcem na dobu určitou do 28. 2. 2023, včetně skutečnosti, že došlo k okamžitému ukončení pracovního poměru. Žalobce stejně jako ostatní zaměstnanci absolvoval při nástupu do zaměstnání vstupní školení týkající se bezpečnosti práce na pracovišti, zejména v otázkách nakládání s nebezpečnými látkami. Za účelem potvrzení této skutečnosti podepsal dne 8. 9. 2021 žalobce záznam o absolvování vstupního školení, kde proběhlo též seznámení se všemi bezpečnostními pravidly. Seznámení provedl osobně vedoucí servisu [jméno] [příjmení]. Žalovaný těchto pravidel nedbal, což vyústilo v nehodu dne 15. 2. 2023 okolo 16:00 hod., kdy postříkal v rozkroku svého kolegu [jméno] [příjmení], [datum narození], odmašťovačem brzd [anonymizována dvě slova]. Tento prostředek přitom představuje pokožku dráždící a extrémně hořlavou látku, se kterou mechanici denně pracují a jejíž vlastnosti jim jsou důvěrně známy. Několik málo sekund poté, když žalobce postříkal [jméno] [příjmení] touto látkou, k němu přistoupil další kolega [jméno] [příjmení], [datum narození], a škrtl zapalovačem a dotyčného zapálil. Konečným výsledkem jednání žalobce a jeho kolegy bylo způsobení popálenin [jméno] [příjmení] v oblasti rozkroku. Následně byl sepsán záznam o úrazu, který oba aktéři incidentu podepsali. Součástí záznamu bylo zkonstatováno, že byly porušeny bezpečnostní přepisy, se kterými byly oba zaměstnanci seznámeni. V souvislosti s popsaným skutkovým dějem a v návaznosti na odsouhlasení jeho průběhu, byl dne 16. 2. 2023 okamžitě zrušen pracovní poměr žalobce s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) ZP, a to pro hrubé porušení pracovních povinností, v důsledku kterých přišel kolega k úrazu. Předmětné zranění vyhodnotil znalec jako ublížení na zdraví s popáleninami I. a II. stupně. V souvislosti s popsanou událostí podal žalovaný dne 7. 3. 2023 trestní oznámení na žalobce a jeho kolegu. K neurčitosti OZPP pak žalovaný uvedl, že odkazuje na rozsudek NS, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, z něhož plyne požadavek na zřejmost důvodů pro OZPP, kdy v obecné rovině postačuje specifikace skutkových okolností, jakými jsou například kdy, kde, jakým jednáním a jaké konkrétní povinnost byla porušena. Podle žalobce je právní důvod v dopise ze dne 16. 2. 2023 zcela nezaměnitelný, tj. způsobení zranění kolegovi dne 15. 2. 2023, kterého se žalobce dopustil tím, že obzvláště hrubým způsobem porušil veškerá bezpečnostní nařízení, s nimiž byl při nástupu do zaměstnání seznámen. Vzhledem k tomu, že uvedený důvod nepochybně navazuje na záznam o úraze, jenž žalobce po způsobení úrazu dne 15. 2. 2023 podepsal, a v němž vzal na vědomí, že s ním bude okamžitě zrušen z tam podepsaného důvodu pracovní poměr, lze bezpečně uzavřít, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl ve smyslu předkládané pracovněprávní dokumentace vymezen dostatečně určitě, zcela nezaměnitelně a byl zaměstnanci od počátku znám. Skutečnost, že důvod OZPP nebyl šířeji rozepsán považuje žalovaný za čirý formalismus, přičemž odkázal na shora uvedené rozhodnutí NS, kde je explicitně uvedeno, že je třeba zabývat se zejména tím, za jakých okolností žalovaný projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru OZPP učinil a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, proč žalovaný přistoupil k tomuto rozvázání pracovního poměru. Ohledně žalobcem namítané neúmyslnosti v rámci jeho jednání, žalovaný uvedl, že záležitost vyhodnotil na základě jemu bezprostředně popsané situace a zaměstnanci předaných informací. Pokud je žalobci vytýkáno, že v rámci OZPP nedostatečně konkretizoval porušené předpisy, k tomuto pak uvedl, že všechny bezpečnostní přepisy nemusí být formalizovány interními směrnicemi, vyhláškami a obecně závaznými předpisy. Může se jednat dokonce i o ústní pokyny nadřízeného jejich obsah odpovídá běžným společenským pravidlům a konvencím, přičemž o skutečnosti, že stříkání extrémně hořlavého spreje na třetí osoby, jež bylo dle knihy úrazů příčinou zranění, a je flagrantní porušení všech obecně známých bezpečnostních i hygienických předpisů, ať již formalizovaných či neformalizovaných, netřeba vést sporu. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce svým jednáním pozbyl jeho důvěru, neboť nelze s jistotou usuzovat, že se obdobné nebezpečné jednání nebude z jeho strany znovu opakovat. K OZPP došlo až den poté, co se celý incident odehrál, tj. po seznámení vedení společnosti s celou situací. Žalovaný poté zdůraznil, že důvodem OZPP nebylo u žalobce ublížení na zdraví, nýbrž skutečnost, že svým jednáním, tj. postříkání kolegy hořlavinou, jednal v rozporu s bezpečnostními zásadami na pracovišti a vystavil jej nebezpečí. Pracoviště žalovaného je přitom rizikové, neboť se zde pracuje s ohněm při sváření, při práci s úhlovými bruskami a podobným náčiním mohou létat jiskry a iniciovat zapálení.

3. Podle § 82 odst. 1, věty první o.s.ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.

4. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

5. Podle § 48 odst. 1 ZP pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

6. Podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

7. Podle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

8. Podle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

9. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli dne 8. 9. 2021 pracovní smlouvu na dobu určitou, kde byl žalovaný zaměstnán na pozici mechanik. (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 8. 9. 2021 není sporné) Písemností ze dne 16. 2. 2023 byl ukončen pracovní poměr žalobce [příjmení] podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustil tím, že dne 15. 2. 2023 porušil veškerá bezpečnostní nařízení a záměrně způsobil zranění spoluzaměstnanci. Žalobce [příjmení] převzal dne 16. 2. 2023 naproti svému podpisu. (prokázáno OZPP ze dne 16. 2. 2023 – není sporné) Písemností ze dne 20. 2. 2023 oznámil žalobce žalovanému, že v souladu s § 69 odst. 1 ZP, že trvá na to, aby ho i nadále zaměstnával (prokázáno písemností označenou jako„ nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, oznámení o trvání na dalším zaměstnávání“ ze dne 20. 2. 2023). Předmětná písemnost o trvání pracovního poměru byla žalovanému řádně doručena. (prokázáno dodejkou)

11. Další navrhované důkazy žalovaným soud neprovedl, neboť má za to, že pro posouzení věci, z hlediska formálního hodnocení ukončení pracovního poměru, již bylo provedené dokazování dostačující.

12. V první řadě se soud zabýval skutečností, zda byla žalobcem namítaná neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uplatněna u soudu včas v souladu se lhůtou předvídanou v § 72 ZP. V tomto případě soud dospěl k závěru, že předmětná lhůta byla zachována, neboť řízení je zahájeno okamžikem, kdy soudu došel návrh na zahájení řízení (žaloba). Za moment určující počátek běhu prekluzivní lhůty lze považovat den 16. 2. 2023, kdy byl s žalobcem okamžitě ukončen pracovní poměr, přičemž od tohoto data začala žalobci běžet i dvouměsíční lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení, která skončila dne 18. 4. 2022. Žalobce podal předmětnou žalobu u zdejšího soudu prostřednictvím datové schránky dne 4. 4. 2023, čímž prekluzivní lhůtu pro podání návrhu na zahájení řízení dodržel. Vzhledem k tomu, že se žalobce dozvěděl o důvodu k OZPP dne 15. 2. 2023 (tj. den, kdy mělo dojít k vytýkanému jednání ze strany žalobce) a k OZPP bylo přistoupeno hned následujícího dne 16. 2. 2023, byla zachována i subjektivní lhůta stanovená v § 58 odst. 1 ZP.

13. Soud dále hodnotil OZPP z formálního hlediska vzhledem k namítané neurčitosti, resp. nedostatečné konkretizaci důvodů v něm uvedených. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli platně pracovní smlouvu v souladu s § 33 a násl. ZP na pozici mechanik. Okolnosti uzavření pracovní smlouvy a jejich podmínek nebyly mezi stranami sporné. Dne 16. 2. 2023 předal žalovaný osobně žalobci [příjmení] podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, což nebylo mezi stranami dle jejich tvrzení také sporné. Dne 20. 2. 2023 trval žalobce na svém další zaměstnávání. Soud se dále zabýval oběma důvody uvedenými v OZPP, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že ačkoli je zachována písemná forma OZPP, tvrzené důvody nejsou ve smyslu § 60 ZP dostatečně určitě vymezeny. Prvně uvedený důvod v podobě porušení bezpečnostních nařízení je ze strany žalovaného konstruován značně neurčitě, když je omezen pouze na velice vágní konstatování, že žalobce porušil„ veškerá bezpečnostní nařízení“, aniž by je žalovaný jakkoliv dostatečně určitě konkretizoval odkazem na jejich příslušná znění. Co se týče druhého tvrzeného důvodu, kdy žalobce měl svým jednáním záměrně způsobit spoluzaměstnanci zranění, k tomuto soud uvádí, že zde absentuje jakékoliv skutkové vymezení, když z obsahu OZPP není zřejmé, jakým způsobem a vůči jakému dotyčnému zaměstnanci se měl žalobce dopustit závadového jednání, které je mu přičítáno k tíži. (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp. zn. 2 Cdon 198/96, 21 Cdo 1899/99, 21 Cdo 2374/2000) K tomuto je pak nezbytné doplnit, že pokud žalovaný tyto nedostatečně vymezené důvody následně doplňoval ve svých soudu adresovaných vyjádřeních, jednal v rozporu s § 60 ZP, neboť skutkově vymezený důvod v OZ nelze dodatečně měnit. (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp. zn. 21 Cdo 337/2006, 21 Cdo 678/2001) Vzhledem k formálním nedostatkům OZPP spočívajícím v neurčitě vymezených důvodech, soud již dále více nezkoumal intenzitu tvrzeného porušení pracovních povinností (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp.zn. 21 Cdo 5727/2015), jakož se nadále nezabýval ani stranami sporu uváděnými námitkami. Soud tak v tomto případě uzavírá, že OZPP dané žalovaným žalobci dne 16. 2. 2023 je neplatné tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, replika a účast na jednání soudu dne 27. 9. 2023), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 18 940 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.