44 C 2/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markéta Fikoczková ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobce je dědicem zůstavitelky paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé dne 21. 5. 2013.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice - Obvodnímu osudu pro Prahu 5 řízení ve výši 1 276 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení ve výši 14 276 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. 21. 5. 2013, a dále určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná v průběhu dědického řízení předložila listinu o vydědění žalobce, přičemž tato listina je neplatná, neboť neobsahuje datum podpisu, pouze datum, kdy byla sepsána. Listina není ani pravá, žalovaná se dozvěděla o závěti zůstavitelky ze dne 2. 7. 2009 a nepodařilo se jí zabránit jejímu uložení u zůstavitelky, patrně tuto situaci vyřešila výrobou listiny o vydědění, kdy již zůstavitelka nebyla vzhledem k bolesti a medikaci schopna rozeznat, co podepisuje, případně tuto zcela zfalšovala, podvrhla. Tím se žalovaná dopustila jednání proti poslední vůli zůstavitelky. Listina neuvádí důvody pro vydědění. Žalobce se zůstavitelkou sdílel společnou domácnost, následně se odstěhoval, studoval v zahraničí a založil vlastní domácnost. Po roce 2006 zůstala zůstavitelka v domě sama a účastníci ji navštěvovali. Od roku 2001 byla zůstavitelka nemocná, byla jí diagnostikována rakovina, od roku 2004 byla upoutána na invalidní vozík. Žalobce zůstavitelku doprovázel k lékařům do roku 2011 včetně, poté mu sdělila, že ji nadále bude doprovázet žalovaná a jeho pomoc odmítla. Při návštěvách ho pro svůj zdravotní stav někdy ani nevnímala. Zůstavitelka užívala větší množství léků včetně morfinových náplastí, byla závislá na pomoci žalované, od roku 2009 se žalovaná snažila tento vliv na matku využít tak, že se snažila omezit přístup žalobce k zůstavitelce. Zůstavitelka nebyla schopna dlouhodobě projevovat svobodnou a vážnou vůli, když byla pod vlivem léků a pod vlivem žalované. V rámci dědického řízení se žalobce dozvěděl, že zůstavitelka žalované darovala nemovitosti ve [část obce] (dům a pozemky), v [anonymizováno] (dům a pozemky) a dále finanční částky a movité věci. Žalobce se soudní cestou domáhá určení, že zůstavitelka byla v den úmrtí vlastníkem těchto věcí s tím, že darovací smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť nebyly učiněny svobodně a vážně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že listina o vydědění je platná a bezvadná – splňuje všechny zákonné náležitosti, žalobce neposkytoval zůstavitelce pomoc, neprojevoval o ni zájem a ani s ní neudržoval kontakt, což zůstavitelku velmi trápilo, po rozvodu zůstavitelky se žalobce velmi odcizil, přiklonil se na stranu svého otce, nezajímal se o zdravotní stav zůstavitelky, neprojevoval o ni zájem, jaký by syn projevovat měl.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), provedl výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [ulice], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (§ 126 o. s. ř.).

4. Soud přitom zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování o výpis z rejstříku trestů, darovací smlouvu z 22. 11. 2012 a 20. 2. 2010, spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 42 C 63/2010 a sp. zn. 16C 197/2013, Obvodního soudu Karviná sp. zn. Nc 301 /2013, spisem Policie ČR OR Praha II KRPA -234770-17/TČ-2013-001277, dále návrh žalobce na doplnění dokazování o zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky a výslech ošetřujícího lékaře a znalecký posudek k pravosti listiny o vydědění, a návrhy žalované na doplnění dokazování o výpis z [právnická osoba], účetní závěrkou [právnická osoba] za rok 2005 a 2006, smlouvy o prodeji akcií, výpis z OR [příjmení] [anonymizováno] s r.o. a znalecký posudek Ing. [příjmení], to vše pro nadbytečnost.

5. Soud učinil na základě provedených důkazů následující skutková zjištění:

6. Zůstavitelka [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], zemřela dne 21. 5. 2013 (prokázáno úmrtním listem zůstavitelky ve spise sp.zn. 32 D 759/2013).

7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 759/2013-193 ze dne 3. 12. 2013, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2014, bylo řízení o pozůstalosti po zůstavitelce přerušeno a žalobci bylo uloženo, aby v propadné lhůtě 1 měsíce podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 759/2013-193 ze dne 3. 12. 2013).

8. Dne 2. 7. 2009 zůstavitelka sepsala vlastní rukou závěť, jejímž obsahem je vůle zůstavitelky odkázat veškerý svůj majetek účastníkům s tím, že svému manželovi zůstavitelka neodkazuje nic (prokázáno závětí zůstavitelky ze dne 2. 7. 2009).

9. Dne 6. 9. 2009 byla na počítači sepsána listina o vydědění, pod níž je podepsána zůstavitelka a která obsahuje vůli zůstavitelky vydědit žalobce s odůvodněním, že žalobce zůstavitelce neposkytuje pomoc od počátku roku 2006, neudržuje s ní pravidelný kontakt ani telefonicky, navštěvuje ji maximálně čtyřikrát za rok. Přestože jej o pomoc i návštěvu žádala, její prosby nevyslyšel. Trvale o ni neprojevuje zájem, který by jako její potomek projevovat měl. Také v nemoci neprojevil žádný zájem, do nemocnice ji doprovodil pouze dvakrát. V letech 2005 a 2006 žalobce a jeho otec vyvedli akcie [právnická osoba] a.s. přes třetí osobu ve svůj prospěch, odprodali si je přes třetí osoby za zlomek jejich ceny. Akcie této společnosti byly majetkem [právnická osoba] s.r.o., kde zůstavitelka vlastní 50% podíl. Po převodu akcií začali okamžitě převádět a rozprodávat majetek společnosti. Ovládli tím i další společnost [právnická osoba] Žalobce při snahách o řešení této situace sdělil, že zůstavitelka dostala již dost peněz v rámci rozdělení společného jmění s jejím manželem a více nepotřebuje. Věc ji trápí, neboť na získání majetku po léta velmi tvrdě pracovala, pak se to projevilo také na jejím zdraví. Listinu dále podepsali dva svědci [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], RČ: [číslo], s tím, že zůstavitelka dne 6. 9. 2009 před nimi, současně přítomnými, vlastní rukou podepsala výše uvedenou listinu o vydědění žalobce (prokázáno listinou o vydědění ze dne 6. 9. 2009). Podpis na listině o vydědění je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky. U podpisu nebyly nalezeny znaky, které by se významně měnily. Nebyla zjištěna narušená koordinace psacího pohybu (prokázáno znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] č. MB [číslo] ze dne 25. 1. 2016 a výslechem této znalkyně). Strojopisné údaje na listině byly vyhotoveny metodou elektrografického přenosu v jednobarevném režimu za užití černého toneru. Vysoká kvalita tisku a absence stacionárních markantů, které se velice často vyskytují na kopiích vyhotovených kopírovacími přístroji, nasvědčují ve prospěch možnosti, že se jedná o text vyhotovený přímým vytištěním laserovou tiskárnou. Znalec nenalezl vhodnou metodu, kterou by mohl objektivně posoudit, zda byl strojopisný text listiny o vydědění doplněn na předem podepsaný papír. Před několika lety byla sice na Kriminalistickém ústavu PČR vyvinuta metoda, jíž lze v některých případech zjistit pořadí rukou psaných zápisů a textu vytištěného tiskárnou či kopírkou i v případě, že se tyto nekříží, využití této metody je však podmíněno speciálním optickým zařízením pracujícím při velice vysokém zvětšení (více než tisícinásobně), kterým disponuje Kriminalistický ústav PČR. U předmětné listiny nebyla zjištěna přítomnost individuálních markantů zařízení použitého k tisku strojopisných údajů, dle nichž by bylo možné individuálně identifikovat použité zařízení, což je nezbytná podmínka pro možnost využití metody, které lze v některých případech použít ke zjišťování stáří listiny. Nebyla zjištěna přítomnost jiných specifických utajovaných markantů, dle nichž by bylo možné identifikovat použité zařízení, případně zjistit i některé další důležité informace, nebyla zjištěna přítomnost jiných latentních stop, které by bylo možné eventuálně využití ke zjišťování stáří listiny. Metody„ dešifrování skrytých žlutých kódů“, jak bylo navrženo žalobcem, nelze využít u tiskáren obsahujících pouze černý toner jako je tomu v předmětném případě (prokázáno znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 21. 12. 2020 a výslechem tohoto znalce).

10. Z ostatních provedených listinných důkazů nebylo posouzeno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Svědek listiny o vydědění [jméno] [příjmení] zná žalovanou z práce, žalobce nezná, zůstavitelku poznal v roce 2007, kdy jej na návštěvu pozvala žalovaná. Zůstavitelka už tehdy byla na kolečkovém křesle. Následně zde docházel jednou za 2-3 měsíce, povídali si o různých věcech. V roce 2009 mu řekla, že ji syn nenavštěvuje, že ho chce vydědit, mluvila také o nějakých machinacích, kterých se měl dopustit. Zůstavitelka si stěžovala na bolesti, ale na svědka nikdy nepůsobila, že by byla pod vlivem léků a apatická nebo neorientovaná. V srpnu 2009 jej požádala, jestli by podepsal listinu o vydědění jako svědek (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

12. Svědkyně listiny o vydědění [jméno] [příjmení] zná žalovanou 15-16 let, žalobce nezná. Se zůstavitelkou se znala od roku 1993, kdy se seznámily obchodně, blíže se začaly přátelit od roku 2004 nebo 2005. Svědkyně měla po onkologické léčbě, u zůstavitelky se v té době onemocnění objevilo. Navštěvovala ji pak v domě. Od roku 2005 ji navštěvovala alespoň jednou týdně, pomáhala jí. Zůstavitelka jí řekla, že se syn odstěhoval a stěžovala si, že o ni nemá zájem. Že musí žádat o pomoc cizí lidi a její syn nedělá nic. Taky si postěžovala, že jí sebral peníze, takže je zajištěný a nemusí nic dělat, to říkala často. Starala se o ni nějaká pečovatelka a žalovaná. Žalobce ji navštívil kolem Vánoc před její smrtí se svým synem, svědkyně za ní chodila pravidelně, dělala, co bylo třeba. Žalovaná za ní chodila každý den po práci, zajišťovala návštěvy u lékaře, vozila ji tam. Zůstavitelka si také stěžovala, že jí syn sebral foťák a vrátil ho rozbitý, opakovaně si stěžovala, že ji s ničím nepomůže, že ho asi dvakrát žádala, aby ji odvezl do nemocnice a on ji odmítl. Měla vůči němu velmi negativní postoj. Druhého svědka závěti znala svědkyně z vyprávění, ví, že zůstavitelce opravoval auto, se svědkyní se prvně setkali při podpisu listiny. Zůstavitelka si přála, aby všechno dostala žalovaná. Asi 14 dní předem ji požádala, aby se dostavila k podpisu listiny o vydědění (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]). Dne 6. 9. 2009 v podvečer dorazil do domu zůstavitelky svědek [jméno] [příjmení] a následně svědkyně [jméno] [příjmení]. Zůstavitelka je představila. Svědek [příjmení] pomohl zůstavitelce propojit počítač s tiskárnou, zůstavitelka následně vytiskla listinu o vydědění a podepsala ji. Nato listinu předala svědkyni [příjmení], aby ji přečetla, svědkyně tak učinila, zůstavitelka k tomu nic neřekla. Nato listinu podepsal svědek [příjmení] a následně i svědkyně [příjmení]. Oba svědci poznali předmětnou listinu v listině založené ve spisu a popsané shora. Poté si přítomní dali kávu, svědek [příjmení] odešel, svědkyně [příjmení] se zdržela, aby zůstavitelce obarvila vlasy. Nikdo ze svědků o listině s nikým dalším nehovořil (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení], jakož i výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

13. Zůstavitelka onemocněla koncem 90. let. Dlouhá léta měla pomocnice v domácnosti. Společně se svým bývalým manželem podnikala. Ve společné domácnosti s nimi žil žalobce. Žalovaná s nimi nikdy nebydlela, vychovávali ji rodiče zůstavitelky. V 18 letech se od rodičů zůstavitelky odstěhovala a zařídila si svůj život. Finančně ji zajišťovala zůstavitelka, a to i z prostředků ve společném jmění manželů. Zůstavitelka měla k žalované rodičovský vztah, její manžel k žalované bližší vztah neměl s ohledem na to, že s nimi nežila. Manželé se rozešli v roce 2005. V té době už byla zůstavitelka prakticky odkázána na pomoc druhé osoby, špatně chodila, občas s francouzskými holemi, občas užívala kolečkové křeslo. Po odchodu manžela z domu v roce 2005 zůstala bydlet zůstavitelka s žalobcem. Zůstavitelka měla hezký vztah k oběma dětem. Když s bývalým manželem ještě před zánikem manželství probírali, jak zabezpečí svoje děti, zůstavitelka se nevyjadřovala tak, že by chtěla některé z dětí upřednostňovat. S jeho souhlasem obdržela žalovaná finanční prostředky v souvislosti se stavbou jejího domu v řádech milionů. Také jí dali peníze na nákup pozemků, šlo o statisíce, dali jí také prostředky na auto. Takovéto dary nedostával žalobce, neboť v té době ještě studoval, žalovaná byla starší, chtěli zajistit nejprve ji. [právnická osoba] založili v 90. letech zůstavitelka a její bývalý manžel. [právnická osoba], byla v letech 2005 v majetku [právnická osoba] s.r.o. [právnická osoba] [právnická osoba] měli každý z manželů podíl ve výši 50 % [právnická osoba] prodala akcie třetím osobám s tím, že tyto osoby akcie dále převedly na žalobce, přičemž žalobce za tyto ničeho neplatil a třetí osoby nabyly akcie za peníze poskytnuté manželi. Bývalý manžel zůstavitelky tento postup hodnotil tak, že žalovaná nebyla ošizena, neboť té postavili dům. Zůstavitelka nebyla ke konci života ve finanční nouzi. Její bývalý manžel byl názoru, že její onemocnění ovlivňovalo její chování, kdy třeba proces rozchodu a dohadování o majetku trval dva roky, zůstavitelka se třeba dohodla, že si k tomu sednou některý den, ale pak říkala, že je unavená a že jí není dobře (zjištěno výslechem svědka Ing. [jméno] [celé jméno žalobce]).

14. Vztah mezi účastníky se zhoršil ještě za života zůstavitelky, žalovaná se žalobci začala vyhýbat. Vánoce trávili tak, že jeden rok je se zůstavitelkou trávil žalobce, jeden rok žalovaná. V roce 2012 se žalobci narodilo dítě, zůstavitelka je viděla několikrát, navštěvoval ji. Opakovaně ji zval, aby jej navštívila v jeho bytě, ona však řekla, že cestování by jejímu stavu neprospělo. Žalobce svůj byt získal díky finanční pomoci své babičky ze strany otce a otce, ze společného jmění svých rodičů žádné prostředky darem neobdržel. Byt v [část obce], kde od roku 2006 žije, byl pořízen z finančních prostředků babičky, zbytek financoval otec, zůstavitelka o tom věděla. Žalobce zůstavitelku vozil na chemoterapie či transfuze, předal matku sestřičce a šel jí třeba nakoupit, pak se pro ni vrátil. Vozil ji buď jejím terénním automobilem Nissan Terrano, vozík nakládali do kufru, takový převoz byl ale nepohodlný, proto koupili dodávku Ford, která měla sklápěcí plošinu a vyvýšenou střechu. To bylo pohodlnější, do auta se najelo vozíkem, ten se pak upevnil pomocí pásů a matka v něm mohla sedět. Asi ve dvou případech ji vezl, když její auto bylo v opravě, firemním vozem Volkswagen. Zůstavitelka s ním probírala nákup vozidla značky Ford, žalobce jí pomohl vybrat, koupi zajistil tehdejší přítel žalované, který vlastnil autobazar a specializoval se na dovoz vozů této značky z Německa (prokázáno výslechem žalobce).

15. Manželka žalobce, svědkyně Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], chodila s žalobcem na návštěvu asi jednou měsíčně, zůstavitelce pomáhaly obě její děti. Žalobce za zůstavitelkou docházel i bez svědkyně podle potřeby, svědkyně také občas zůstavitelce uvařila, buď u ní, nebo jídlo přinesl žalobce, posílala jí také koláče. Žalobce byl za zůstavitelkou v nemocnici, kde byla hospitalizována a poté zemřela, den před smrtí a také v den smrti. Svědkyně jejich vztahy hodnotí jako hezké. Vztahy mezi sourozenci byly také do smrti matky hezké. Žalobce pomáhal i v péči o zvířata, měla kočky a psa, pokud bylo třeba, jel s nimi žalobce k veterináři a svědkyně psa venčila. Zůstavitelka mnohdy telefonovala, ať za ní nechodí, že jí není dobře, někdy také návštěvu zkrátila, že jí není dobře. Pokud volala žalobci, že něco potřebuje, vždy vyhověl. Telefonovali si se žalobcem až do její smrti. Po narození vnuka, asi půl roku před smrtí zůstavitelky, ji s vnukem asi 6x navštívili, projevovala o něj zájem, hrála si s ním a podávala mu chrastítka. Párkrát se stalo, že byla unavená a neorientovala se, svědkyně to přikládala nemoci. To bylo ale jen občas. Jednou jela spolu se žalobcem do Motola, asi v roce 2004. Zůstavitelka měla různé pomocnice v domácnosti – paní [jméno] na úklid, pak [jméno] a ještě jednu pečovatelku. Údržbu zajišťovala paní na úklid, technickou údržbu asi pracovníci stavební společnosti, kterou měla zůstavitelka s manželem, ty tam svědkyně potkala i na místě. Svědkyně šla za zůstavitelkou sama asi dvakrát ročně. Na místě se pak také setkala s nějakou její kamarádkou, paní [jméno] [příjmení] z [obec]. Běžné nákupy zajišťovala pečovatelka (prokázáno výslechem svědkyně Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení]).

16. Tchyně žalobce svědkyně Ing. [jméno] [příjmení] byla u toho, když žalobce hovořil se zůstavitelkou telefonicky, docházel za ní několikrát týdně, později měsíčně. Žalobce jí zajišťoval odvoz k lékaři, léky, zvířata, zůstavitelka mívala asi 2 kočky a psa, toho venčila i dcera svědkyně. Zůstavitelka měla ráda svého vnuka, dítě žalobce, od svědkyně se vypravovali, když za zůstavitelkou s vnukem jeli. Po návratu pak vyprávěli, co se na návštěvě dělo. Svědkyně se zůstavitelkou probíraly možnosti alternativní léčby, mluvily také o žalobci, dceři svědkyně a vnukovi. Mnohdy se stalo, že žalobce s manželkou od nich odjížděli s tím, že pojedou za zůstavitelkou a ona na poslední chvíli návštěvu zrušila, že jí není dobře. Byla velmi autoritativní a zřejmě pod vlivem léků, které užívala, i náladová (prokázáno výslechem svědkyně Ing. [jméno] [příjmení]).

17. Svědkyně [jméno] [příjmení] pracovala ve společnosti manželů [příjmení] asi 10 let, skončila před 10 lety, kdy odešla do důchodu. Se zůstavitelkou měly hezký vztah, chodila za ní na návštěvu, naposledy asi rok či dva před její smrtí. Vídala se tam s jejími dětmi – žalobcem a žalovanou. O svých dětech mluvila zůstavitelka často a pěkně, do nemocnice ji vozil její manžel, pak také žalobce, někdy i řidič ze společnosti. Mluvila o tom, že má obavy, aby manžel nevyváděl peníze ze společnosti, před svědkyní nemluvila v této souvislosti o žalobci. Přímo o majetku nehovořila, ale říkala, že chce, aby každé z jejích dětí mělo po její smrti z majetku polovinu, na toto téma mluvila opakovaně. Svědkyně viděla, že žalobce zůstavitelku někam vezl nebo odněkud přivážel. Ve vztahu k prodeji akcií ve společnosti svědkyně vždy jednala na pokyn a přání zůstavitelky, ta trvala na tom, že nechce, aby byl žalobce krácen, zmiňovala se i o tom, aby byly akcie převedeny na žalobce (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

18. Dlouholetý kamarád žalobce svědek [jméno] [příjmení], s nímž žalobce později založil společnost, uvedl, že žalobce si bral ze společnosti parfémy jako dárky pro lékaře zůstavitelky. Byl také u toho, když mu zůstavitelka telefonovala do práce, aby něco nakoupil či zajistil, vždy jí vyhověl. Že se jednalo o zůstavitelku, svědek soudil z toho, že ji do telefonu oslovoval„ mami“ a také mu několikrát telefon podal, když zvonil a na displeji bylo napsané„ Mami“. Nikdy neslyšel, že by jí něco odmítl, když byl svědek u toho, vždy jí žalobce do telefonu vyhověl. Svědek ví, že u ní trávil víkendy. Dále žalobce svědkovi říkal např., že matku veze tentokrát do nemocnice Andrea. Mnohokrát také říkal, že musí poradu udělat dopoledne, protože odpoledne jede za matkou do nemocnice. Svědek chodil do domu zůstavitelky a žalobce, když tam třeba chodil opravovat věci do dílny, třeba auto, tak zůstavitelka třeba přijela na vozíčku a povídali si. V domě viděl nejen paní [příjmení], také jednoho pána na technické věci (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

19. Svědek [jméno] [příjmení] chodil s žalobcem do školy, zná oba účastníky. S žalobcem se třeba 2x potkali v Bille na Barrandově a žalobce mu říkal, že nakupuje pro mámu. V té době už na [část obce] nebydlel a její stav byl horší. Pokud svědek mluvil na [část obce] se zůstavitelkou, nestěžovala si ani na žalobce ani na žalovanou, stěžovala si na paní, co uklízí, a na zdraví. Chodíval tam asi 2x – 3x za rok, poslední rok před smrtí už tam nebyl. Většinou se na [část obce] scházeli za zábavou, jednou to bylo proto, že žalobce potřeboval pomoci zůstavitelce na zahradě. Když už tam byli, tak jí pomohli taky, odnášeli na její žádost třeba velké těžké květináče, pomáhal jim i pan [příjmení] (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

20. Svědek Ing. [jméno] [příjmení] je provozním ředitelem ve společnosti žalobce, žalovanou nezná. Zůstavitelku nezná, jen z vyprávění žalobce, sedí s ním v jedné kanceláře, byl tedy u toho, když s ní telefonoval. Opakovaně také odjížděl z práce s tím, že jede za matkou (prokázáno výslechem svědka Ing. [jméno] [příjmení]).

21. Svědek [jméno] [příjmení] bydlí v domě poblíž domu zůstavitelky, zná oba účastníky. Asi v roce 2008 jej žalobce požádal o provedení cenové nabídky na terasu, nabídku provedl, ale k opravě pak nedošlo, žalobce mu pak říkal, že to zůstavitelka nakonec nechce. Svědek vídal do domu docházet oba účastníky. Asi tak jedenkrát až třikrát za měsíc vídal před domem zůstavitelky zelené BMW, které patřilo žalobci. Na žádost žalované pak dával před dům na [část obce] nějaký kontejner a vyváželi pokácenou zeleň (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

22. Svědkyně [jméno] [příjmení] od roku 2008 pracuje jako poštovní doručovatelka, doručovala také zůstavitelce, spřátelily se. V roce asi 2014 jí otevřela žalovaná a řekla jí, že matka zemřela. Zůstavitelka žila sama, měla ošetřovatelku a uklízečku, svědkyně občas vídala také žalovanou, tu několikrát viděla odvážet zůstavitelku k lékaři. Zůstavitelka jí říkala, že má dvě děti, řekla, že se zklamala v synovi, který se potatil, okradl ji ve firmě. Žalovaná svědkyni požádala, aby přišla svědčit, dala jí peníze na taxíka, aby nemusela jezdit MHD. Když zůstavitelku poznala, byla už na vozíčku, ale myslelo jí to výborně, měla dobrou paměť (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

23. Svědkyně [jméno] [příjmení] bydlí od roku 2005 ve stejné ulici ve [část obce], dříve tam navštěvovala babičku. Žalovanou zná, vídala ji v ulici od roku 2003, žalobce nezná, zůstavitelku neznala. Jednou až dvakrát měsíčně viděla žalovanou přijíždět v autě, kde seděla také nějaká paní, údajně její matka. Před domem vídala auto BMW (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] žalobce nezná, žalovanou od vidění. Od poloviny roku 2005 ji vídala kolem zahrady domu, kde bydlela matka svědkyně. Zůstavitelku neznala, viděla ji sedět asi 2x v autě žalované (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

25. Svědek [jméno] [příjmení] žalobce nezná, žalovanou ano, od roku 2005. Zůstavitelku neznal. Před domem zůstavitelky vídal stát různá auta, jedno bylo žalované, druhé neví. Ví, že do domu chodívali různí lidé (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

26. Svědkyně [jméno] [příjmení] pracuje jako zdravotní sestra ve FN Motol, zde se seznámila se zůstavitelkou, která se zde onkologicky léčila od roku 2004 či 2005. Nejprve byla pacientkou, poté, vzhledem k tomu, že léčba trvala velmi dlouhou dobu a opakovala se, se spřátelily. Zůstavitelka chodila průběžně do Motola na kontroly, na odběry krve, léčila se zde prakticky až do své smrti. Svědkyně si se zůstavitelkou telefonovala v průměru jednou za čtrnáct dnů. Také ji navštívila těsně před smrtí v nemocnici, kam byla převezena. Zůstavitelka mluvila o svých dětech, o vnučce. Svědkyně ji také občas navštěvovala v jejím bydlišti, v tom roce, co zemřela, to bylo asi dvakrát, předtím častěji. Říkala svědkyni, že žila se synem, toho tam také svědkyně jednou viděla. Že by s ní žila žalovaná, tak tu tam v době, kdy tam chodila, neviděla, že by tam bydlela. Na chemoterapie doprovázela zůstavitelku nějaká paní [jméno], šlo asi o nějakou pomocnici nebo ji vozila žalovaná. Také si pamatuje, že v jednom případě ji na ozařování doprovázel žalobce. Zůstavitelka jí říkala, že syn má přítelkyni, se kterou bydlí, že syn studuje vysokou školu, že žalovaná má dceru, že syn má chlapečka. Se zůstavitelkou se nikdy nebavily o tom, jak chce naložit se svým majetkem. Později mluvila o žalobci čím dál tím méně, spíše mluvila o žalované. Ani o jednom z dětí však nemluvila špatně. Když svědkyně zůstavitelku navštívila, viděla tam paní [jméno], šlo zřejmě o nějakou posluhovačku, pak paní [jméno], tu tam viděla občas. Paní [jméno] zůstavitelku doprovázela do nemocnice hlavně tehdy, když musela prodělávat nějaké vyšetření na různých odděleních, tak jí pomáhala. Se zůstavitelkou si také telefonovaly, a říkala, že ji doveze žalovaná s paní [jméno]. Po skončení vyšetření zůstavitelka s paní [jméno] telefonovaly žalované, která je potom vyzvedla a odvezla. Zůstavitelka užívala léky na tlumení bolesti. Pokud zůstavitelka přeobjednala nějaké vyšetření, takto bylo z tohoto důvodu, že se nemohla dopravit do nemocnice z důvodu problémů s autem. Dle svědkyně zůstavitelka byla velmi výrazná osobnost, která si obstarávala a byla schopna si obstarávat své záležitosti, měla generálství v krvi. Svědkyně si pamatuje, že v jednom případě ji doprovázel žalobce na radioterapii, při zákroku byl přítomen, stál vedle matky a tu rozčílilo, že jí svědkyně pomáhala z vozíku a rozčilovala se na žalobce, že ho nenapadlo, aby jí pomohl on, žalobce rozhodně pomoc neodmítl (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

27. Svědkyně [jméno] [příjmení] bydlí v sousedství zůstavitelky, žalobce nezná, žalovanou zná. S žalovanou se potkává od doby, co se tam nastěhovala. Zůstavitelku neznala, nikdy s ní nemluvila, pouze ji vídala na terase sedět na židli nebo kolečkovém křesle, sledovala okolí dalekohledem. Viděla chodit do jejího domu žalovanou s dcerou, domnívala se, že tam bydlí. Registrovala je a vídala je chodit tak dvakrát až třikrát týdně do domu od toho roku 2009. Do domu chodili ještě jiní lidé, ale neví, o koho šlo. Viděla před domem stát nějaké automobily, neví, čí byly (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

28. Svědek [jméno] [příjmení] měl s žalovanou známost od roku 2005 asi do roku 2011, zná oba účastníky, znal i zůstavitelku. Ví, že žalovaná za ní jezdila tak zhruba čtyřikrát týdně do [část obce]. Někdy jel s ní, někdy ji u matky navštívil, také tam přespal. Říkala o něm, že studuje, že dobře lyžuje. Také si stěžovala, že se jí nevěnuje. Zůstavitelka měla různé pomocnice, viděl tam paní na úklid, také nějakou ošetřovatelku, chodilo tam víc návštěv. Nakupovala jí dcera, někdy také zřejmě pomocnice. Svědek zná žalobce, tedy bratra žalované [jméno] [příjmení], on za ní chodil do jejího domu na návštěvu. Každé Vánoce v době jejich známosti trávil s žalovanou, doma se pouze navečeřel a jel za žalovanou do [část obce], kde byla u své matky. Žalovaná, pokud mohla, tak s matkou trávila celé Vánoční svátky, jinak by byla sama (prokázáno výslechem svědka [ulice]).

29. Svědkyně [jméno] [příjmení] žalobce viděla u zůstavitelky jednou, žalovanou častěji. Svědkyně vypomáhala zůstavitelce od 2005 až do její smrti. Dělala běžný úklid, občas nakoupila. Chodila tam asi jednou až třikrát týdně, podle toho, co bylo třeba. Chodila k ní také sestřička [jméno]. Zůstavitelka bydlela sama, měla kočky. Mluvila o dceři, o synovi nic neříkala, na nikoho si ale nestěžovala. Žalovaná jí uvařila, o co si řekla, viděla taky, že jí přinesla nákup, měla vždy nakoupeno. Opravy a zahradu si zařizovala sama. Po psychické stránce se zdála v pořádku, výkyvy nálad svědkyně nepozorovala. Paní [jméno] jí lepila nějaké náplasti, ale neví, o co šlo (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

30. Svědek [jméno] [příjmení] žalobce nezná, žalovanou zná 40 let. Jeho manželka byla sestřenicí zůstavitelky. Když zůstavitelka onemocněla, byl za ní jedenkrát ve [část obce], pak si telefonovali. Se zůstavitelkou řešil právní záležitosti, radila se s ním. Do telefonu si stěžovala na problémy se synem, že ji nenavštěvuje, nepomáhá, že za ní nepřijede, když ho o to žádá. Předtím než onemocněla, se o synovi nezmiňovala. O dceři říkala, že ta jí pomáhá, že když jí zavolá a požádá, že za ní přijde. Zůstavitelka se mu svěřila, že uvažuje o tom, že syna vydědí. Po nějaké době sdělila, že už to má vyřešené (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

31. Svědkyně [jméno] [příjmení] zná oba účastníky, se zůstavitelkou byly dobré přítelkyně od roku 1992. [příjmení] ji navštěvovala až do její smrti, určitou dobu u ní i bydlela. Zůstavitelka často žádala o pomoc syna, např. odvozy do nemocnice nebo nákupy. To, že ji žalobce odmítl, svědkyně poznala podle tónu jejího hlasu. Na [část obce] nikdy žalobce nepotkala. Zůstavitelka dlouho uvažovala o vydědění, myslela si, že ji žalobce okradl, svědkyně viděla vlastnoručně sepsanou listinu o vydědění. Zůstavitelce pomáhalo mnoho lidí, např. [jméno] [příjmení], [jméno] dělala domácí práce, stejně tak [jméno], dále [jméno], sousedka, ta si s ní chodila povídat. Vídala i nějaký manželský pár, to byli asi její přátelé. S žalobcem se na [část obce] nikdy nepotkala, v tomto období, kdy v nemovitosti bydlela, se s žalovanou v nemovitosti vídala dvakrát až třikrát týdně. Zůstavitelka se jí svěřovala, finanční situaci neprobíraly, jinak se svěřovala se vším. Ví, že zůstavitelka dlouho přemýšlela o vydědění, asi od roku 2005, bylo to z toho důvodu, že jí žalobce nepomáhal. Listina o vydědění byla vlastnoručně sepsána a byla dlouhá zhruba na 1 stránku. Zůstavitelka používala notebook, ten měla na klíně nebo na stolku. Svědkyně ji viděla psát pár vět, bavily se o tom, že na počítači pracovala. Tiskárnu měla v obýváku, uměla ji obsluhovat. Pokud jde o zdravotní stav, zůstavitelka jezdila na kolečkovém křesle, byla orientovaná, dojela na WC, přesouvala se sama na lůžko, i když ne s lehkostí. Zůstavitelka byla na operaci páteře, z toho důvodu byla nehybná a musela používat křeslo. Na chemoterapie dojížděla pravidelně od roku 2005. Léky neužívala, chodila na terapie. Bolesti měla a brala brufen a paralen. Jiné léky nebrala. Pokud jde o vztah k žalované, uzavřely darovací smlouvu, asi v roce 2012. V darovací smlouvě bylo uvedeno, že dostává dům a vybavení domu. Zůstavitelka jí smlouvu ukázala, držela v ruce jak listinu o vydědění, tak darovací smlouvu. Matku zůstavitelky, paní [příjmení], svědkyně také poznala, uvažovala, co se svým domem, dům převedla na svou vnučku, tj. žalovanou. Tuto informaci svědkyně slyšela přímo od paní [příjmení]. Zůstavitelka vždy měla někoho v rezervě, buďto svědkyni, [jméno] a hlavně jí vypomáhala žalovaná. Zůstavitelka se rozhodovala sama. Svědkyně ví, že se trápila se tím, že ji žalobce nenavštěvuje a že ji měl okrást (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

32. Sestřenice zůstavitelky svědkyně [příjmení] [příjmení] byla se zůstavitelkou v častém kontaktu, na návštěvu k ní jezdila v doprovodu žalované, v období její nemoci, byly v telefonickém kontaktu. Zůstavitelka jí říkala, že vydědí žalobce a majetek odkáže žalované. Zůstavitelka jí říkala, že ji žalovaná vozí do nemocnice, nakupuje jí potraviny, pomáhá jí s osobní hygienou a zajišťuje jí léky. Vždycky jí říkala, že kdyby neměla [jméno], neví, co by si počala. Od žalobce pomoc žádala, ale nebylo jí vyhověno. Zůstavitelku k lékařům doprovázela žalovaná, ale svědkyni není známo, zda zůstavitelka žádala i žalobce. Od matky zůstavitelky ví, že zůstavitelku na Vánoce navštěvovala žalovaná a matka zůstavitelky, neví o tom, že by ji navštěvoval žalobce (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení]).

33. Svědkyně [jméno] [příjmení] se se zůstavitelkou znala od dětství, navštěvovaly se, byly spolu hodně v kontaktu, když onemocněla, tak si telefonovaly. [příjmení] odkáže svůj majetek, s ní zůstavitelka nerozebírala, svědkyně ale ví, že byla smutná, protože se o ni žalobce nestaral. Zůstavitelka jí říkala, že ji manžel a syn opustili, když byla na vozíku. Prosila žalobce, aby se neodstěhovával, aby jí pomáhal. O vydědění s ní zůstavitelka nemluvila, měla své děti ráda. Žalovaná ji vozila k lékaři, pomáhala jí doma, starala se. Svědkyně neví, zda žádala o pomoc také žalobce, asi to bylo zbytečné, žalobce se sám nezeptal, jestli něco nepotřebuje. Zůstavitelka jí volala, že se žalobci narodilo dítě, že mu často volá a nemůže ho dostat na návštěvu. Před smrtí jí řekla, že mu volala nějaké soukromé důležité věci a nemohla ho donutit k návštěvě. Říkala jí, že jí žalobce nenakupuje (prokázáno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]).

34. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná ve věci podstatná skutková zjištění.

35. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Zůstavitelka [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], zemřela dne 21. 5. 2013, dne 2. 7. 2009 sepsala vlastní rukou závěť, jejímž obsahem je vůle zůstavitelky odkázat veškerý svůj majetek účastníkům s tím, že svému manželovi zůstavitelka neodkazuje nic. Dne 6. 9. 2009 sepsala listinu o vydědění, která obsahuje vůli zůstavitelky vydědit žalobce s odůvodněním, že žalobce zůstavitelce neposkytuje pomoc od počátku roku 2006 a neprojevuje o ni zájem a společně s bývalým manželem ji okradli.

36. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

37. Podle § 170 odst. 1 z. č. 292/2013 Sb., zvláštní řízení soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou.

38. Aktivní a pasivní legitimace účastníků tak vyplývá z usnesení dědického soudu vydaného dle § 170 odst. 1 z. ř. s .

39. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 759/2013-193 ze dne 3. 12. 2013, jímž bylo žalobci uloženo, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce, nabylo právní moci dne 16. 1. 2014. Žalobce podal předmětnou žalobu ke zdejšímu soudu dne 5. 1. 2014, tedy včas.

40. Žaloba podaná podle § 170 z. ř. s. (dříve § 175k odst. 2 o. s. ř.) není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu (srov. Zpráva projednaná a schválená občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1982).

41. Podle ust. § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

42. Zůstavitelka zemřela dne 21. 5. 2013, tedy za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). V souladu s ust. § 3069 o. z. proto soud aplikoval na výše zjištěný skutkový stav právní úpravu předchozí, ve znění do 31. 12. 2013.

43. Podle ust. § 469a odst. 1 obč. zák. může zůstavitel vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2 (odst. 2). O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění (odst. 3).

44. Podle ust. § 479 obč. zák. nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.

45. Podle ust. § 476 odst. 1 obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná (odst. 2).

46. Po právní stránce soud věc posoudil podle citovaných ustanovení s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nikoli, jak bude dále uvedeno.

47. Žalobce se domáhal určení toho, že je dědicem zůstavitelky, neboť předložená listina o vydědění žalobce je neplatná, protože neobsahuje datum podpisu (pouze datum sepisu listiny), listina není pravá, neboť ji žalovaná podvrhla (čímž se dopustila jednání proti vůli zůstavitelky), zůstavitelka nebyla schopna rozeznat, co podepisuje, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a předepsanou medikaci. Listina navíc neuvádí důvody pro vydědění.

48. Institut vydědění představuje právo zůstavitele odejmout potomkům právo na povinný díl, vydědění tak patří mezi krajní možnosti zůstavitele, jak vyloučit právo nepominutelných dědiců na jejich zákonný nárok. Vyděděním je nepominutelný dědic postižen tak, že ztrácí dědické právo i právo na povinný díl, ten mu náleží jen tehdy, pokud byl vyděděn neplatně. Vydědit lze nepominutelného dědice pouze z důvodů taxativně vymezených v zákoně.

49. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 6. 9. 2009 zůstavitelka před svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podepsala listinu o vydědění, která obsahuje vůli zůstavitelky vydědit žalobce, v níž dále uvádí, že žalobce zůstavitelce neposkytuje pomoc od počátku roku 2006, neudržuje s ní pravidelný kontakt, navštěvuje ji maximálně čtyřikrát za rok, přestože jej o pomoc i návštěvu žádala, trvale o ni neprojevuje zájem, který by jako její potomek projevovat měl a dále v nemoci o ni neprojevil žádný zájem, do nemocnice ji doprovodil pouze dvakrát. Dále se zde uvádí, že v letech 2005 a 2006 žalobce a jeho otec vyvedli akcie [právnická osoba] a.s. přes třetí osobu ve svůj prospěch, odprodali si je přes třetí osoby za zlomek jejich ceny. Akcie této společnosti byly majetkem [právnická osoba] s.r.o., kde zůstavitelka vlastní 50% podíl. Po převodu akcií začali okamžitě převádět a rozprodávat majetek společnosti. Z předložené listiny o vydědění tedy vyplývá, že zůstavitelka v listině uvádí důvod podle § 469a odst. 1 písm. a) a písm. b) obč. zák. Pokud zde zůstavitelka dále uvádí, že vyděďuje žalobce rovněž proto, že ji měl připravit o majetek, o zákonný důvod vydědění se v tomto případě nejedná.

50. V prvé řadě se soud zabýval otázkou platnosti listiny o vydědění, a to jednak zda má formální náležitosti, které obsahuje speciální ustanovení § 476 obč. zák., popř. zda zůstavitelka byla schopna posoudit obsah listiny s ohledem na svůj zdravotní stav. Náležitosti listiny o vydědění stanoví ust. § 476 obč. zák., přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že listina o vydědění byla sepsána zůstavitelkou na počítači, zůstavitelka byla schopna počítač obsluhovat, což vyplynulo ze svědeckých výpovědí, přičemž při podpisu byli přítomni také dva svědci – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Oba vypověděli průběh tohoto setkání se zůstavitelkou a následný podpis listiny totožně, soud v jejich výpovědích neshledal nesrovnalosti, má tak za to, že k podpisu listiny o vydědění zůstavitelkou za přítomnosti dvou svědků skutečně došlo. Podle ust. § 476 odst. 2 obč. zák. je nutnou náležitostí listiny o vydědění také datum podpisu, kdy toto datum je uvedeno v prohlášení pod podpisem zůstavitelky („ zůstavitelka dne 6. 9. 2009 před námi, současně přítomnými, vlastní rukou podepsala výše uvedenou listinu o vydědění svého syna“). V řízení byly dále provedeny dva znalecké posudky, za účelem přezkumu podpisu žalobkyně a přezkumu pravosti listiny, kdy bylo zjištěno, že podpis na listině o vydědění je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky, nebylo přitom možné zjistit, zda je listina pravá. Žalobce dále navrhoval další znalecký posudek k posouzení pravosti listiny, soud má však provedení dalšího znaleckého posudku za nadbytečné, a to zejména s ohledem na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o jejichž pravdivosti (ani věrohodnosti svědků) nemá důvod pochybovat, a rovněž také ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který uvedl, že se na něj zůstavitelka obrátila s tím, že zvažuje vydědění žalobce a poté mu sama sdělila, že již to má vyřešeno. Navíc ze znaleckého posudku z oblasti písmoznalectví vyplynulo, že se s vysokou pravděpodobností jedná o pravý podpis zůstavitelky. Soud tak nemá žádné pochybnosti o pravosti listiny o vydědění.

51. Žalobce dále namítal zdravotní stav zůstavitelky, který jí měl znemožnit obsah listiny o vydědění posoudit, nicméně prakticky všechny svědecké výpovědi hovořily ve prospěch dobrého duševního zdravotního stavu zůstavitelky, který tak nedává důvod k obavě, že by zůstavitelka nerozuměla povaze či následkům uvedeného úkonu – a to včetně svědecké výpovědí zdravotní sestry [jméno] [příjmení], která se se zůstavitelkou seznámila v nemocnici a dále se s ní přátelila až do její smrti. Žalobce sice navrhoval další důkazy na podporu těchto svých tvrzení (lékařské zprávy a výslech lékařky zůstavitelky), soud nicméně rovněž tyto důkazy má za nadbytečné, nehledě na to, že žalobce byl již v průběhu řízení vyzýván, aby popř. uvedl jméno lékaře (lékařky) zůstavitelky, což neučinil. Soud tak nemá s ohledem na provedené dokazování pochybnosti o pravosti listiny o vydědění, ani o vážnosti vůle zůstavitelky.

52. Jak je již shora uvedeno, zůstavitelka ve svém prohlášení uvedla dva zákonné důvody pro vydědění žalobce, a to dle § 469a odst. 1 písm. a) a písm. b) obč. zák., když v prohlášení uvedla, že žalobce zůstavitelce neposkytuje pomoc, ačkoli byl o ni žádán, a že o ni neprojevuje takový zájem, jaký by projevovat měl. Zůstavitelka dále uváděla důvody, které se týkají převodu akcií společností, v nichž byla se svým tehdejším manželem společníkem, tyto však nejsou způsobilé naplnit zákonné důvody uvedené v § 469a obč. zák. a soud se tak jimi pro nadbytečnost nezabýval (proto také nebyly hodnoceny ani důkazy kupní smlouva, výpis z obchodního rejstříku a další, které byly provedeny na jednání konaném dne 26. 10. 2021).

53. Vydědění je krajním řešením, které může zůstavitel učinit skutečně pouze v případě, že chování budoucích dědiců vůči jeho osobě je hrubě nevhodné a jsou skutečně a prokazatelně splněny zákonné důvody. V řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka onemocněla koncem 90. let. Dlouhá léta měla pomocnice v domácnosti. Společnou domácnost vedla se svým bývalým manželem, s nímž také podnikala, v této domácnosti původně žil také žalobce. Žalovaná s nimi nikdy nebydlela. Manželé se rozešli v roce 2005, zůstavitelka zůstala bydlet s žalobcem, který následně také odešel a založil samostatnou domácnost. Žalobce zůstavitelku navštěvoval, ať již sám, či s manželkou nebo se synem. V některých případech ji navštívila manželka žalobce sama, zůstavitelka v některých případech návštěvu na poslední chvíli zrušila s tím, že jí není dobře. Žalobce vezl zůstavitelku do nemocnice na léčebné terapie, telefonovali si, žalobce pro ni vyřizoval nákupy, vyřizoval pro ni její záležitosti – např. zajistil cenovou nabídku na terasu, byť o ni následně zůstavitelka neměla zájem. Vícero svědků vypovědělo, že u zůstavitelky vídali oba účastníky, popř. vozidlo žalovaného, byť žalovanou podstatně častěji. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že o zůstavitelku pečovala v prvé řadě žalovaná a dále smluvené pomocnice v domácnosti.

54. K otázce neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi soud uvádí, že především nebylo zjištěno, že by se zůstavitelka v nouzi nacházela. Z četných svědeckých výpovědí bylo shodně zjištěno, že zůstavitelka měla profesionální pomocnice, které péči o ni zajišťovaly, zejména o zůstavitelku pečovala žalovaná. Neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli ve stáří, v nemoci nebo v jiných závažných případech musí být v rozporu s dobrými mravy; musí jít o pomoc, která byla pro zůstavitele objektivně potřebná, o níž potomek věděl nebo mohl vědět, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem byl schopen objektivně poskytnout a jejíž poskytnutí zůstavitel neodmítal (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 295/10). V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka byla zaopatřena pomocí mnoha osob, tento důvod vydědění, podle ust. § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. proto soud ve věci není dán.

55. K otázce trvalého neprojevování zájmu o zůstavitelku má soud za to, že ani tento důvod vydědění dán nebyl. Soud v řízení vyslechl celou řadu svědků, kdy většina z nich vypověděla, že zůstavitelka měla hezké vztahy s oběma potomky. Z výpovědí některých svědků sice vyplynulo, že si zůstavitelka stěžovala na žalobce a že ji nenavštěvuje a nepomáhá (zejména svědkyně [příjmení] nebo [příjmení]), přičemž soud nemá za to, že by tyto svědkyně nevypovídaly pravdu, tedy že jim zůstavitelka toto skutečně mohla uvést, což však neznamená, že tomu tak skutečně bylo – soud přitom nemohl přehlédnout, že si zůstavitelka mnohdy stěžovala na žalobce právě v souvislosti s údajnými majetkovými převody, konkrétně zejména vyvedení akcií ze [právnická osoba] a.s. a rozprodávání majetku společnosti, což vnímala tak, že ji žalobce okradl (ostatně se tomuto tématu i dlouze věnuje v samotné listině o vydědění), soud tak má za to, že v důsledku uvedeného (soud zde přitom nijak nehodnotí, zda k popsanému jednání žalobce došlo či nikoli) mohla pohlížet na jejich vztah problematičtěji. Zůstavitelka myšlenku vydědění žalobce velmi často spojovala právě s údajnými majetkovými převody, kterých se měl podle ní žalobce dopustit a tím ji poškodit. V tomto jednání, i pokud by bylo v řízení prokázáno, však nelze spatřovat žádný ze zákonných důvodů vydědění, proto pro posouzení věci toto nebylo podstatné. Ačkoli tedy bylo zjištěno, že zůstavitelka si některým ze svých známých na žalobce stěžovala, vztahy zřejmě nevnímala jako ideální a měla zřejmě vyšší očekávání od péče žalobce, nelze uzavřít, že by žalobce o zůstavitelku neměl trvale zájem. I přesto, že někteří svědci uváděli, že se se žalobcem u zůstavitelky nesetkali, toto bez dalšího nesvědčí o tom, že žalobce zůstavitelku nenavštěvoval, nekomunikoval s ní, odmítal ji. Naopak jiní svědci ve svých výpovědích uváděli, že byli u toho, když žalobce se zůstavitelkou hovořil, byli u toho, když se za ní vypravoval (i s rodinou), nakupovat pro ni na [část obce] (když zde žalobce nebydlí), byl přítomen při lékařském ošetření zůstavitelky, byl u zůstavitelky doma, když za ní přijela zdravotní sestra [jméno] [příjmení] (která rovněž vypověděla, že viděla žalobce se zůstavitelkou v nemocnici).

56. V neposlední řadě soud také odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle níž je třeba zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Pro posouzení důvodů vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. je rovněž významné to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, když k němu sám podstatně přispěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004 sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007 sp. zn. 21 Cdo 688/2006). Z rozsáhlého dokazování, které bylo ve věci provedeno, nevyplynulo, jaký měla zůstavitelka skutečně zájem se se žalobcem stýkat a jakým způsobem mu popř. návštěvy či setkávání umožňovala, ze svědecké výpovědi paní [příjmení] sice vyplynulo, že měl žalobce žádost o pomoc zůstavitelky odmítnout, což„ poznala podle tónu jejího hlasu“, nicméně ze svědecké výpovědi paní Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo to, že měla zůstavitelka při odjezdu žalobce a své dcery za zůstavitelkou zůstavitelka opakovaně schůzku na poslední chvíli zrušit, svědkyně Ing. [příjmení] [příjmení] vypověděla totéž, popř. to, že zůstavitelka návštěvu zkrátila. Soud tak má za to, že sama zůstavitelka mohla k nastalé situaci přispět, na tom poté nic nemění to, že si pak svým přítelkyním stěžovala, že jí žalobce nepomáhá a nenavštěvuje ji.

57. Soud tak má za to, že ani tento důvod vydědění – podle § 469a písm. b) obč. zák. – tedy že žalobce neprojevuje trvalé zájem, jaký by projevovat měl, rovněž nebyl dán.

58. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že ani jeden z důvodů uvedených v listině o vydědění není dán, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by byl dán některý jiný důvod vydědění, který v listině nebyl explicitně uveden (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019). Vzhledem k tomu, že žalobce je potomkem zůstavitelky a k jeho platnému vydědění nedošlo, soud žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, vyhověl (výrok I).

59. Podle ust. § 469 obč. zák. nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.

60. Žalobce se dále domáhal žalobou určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí, neboť se dopustila jednání proti poslední vůli zůstavitelky tím, že předložila podvrženou listinu o vydědění. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řad, (dále jen „o.s.ř.“) shledal v samotné skutečnosti, že dědické právo žalobce je vůči dědickému právu žalované v konkurenčním postavení, když rozsah pozůstalosti, který připadne žalované, nepřímo úměrně určuje rozsah pozůstalosti, který připadne žalobci.

61. Jak již bylo výše uvedeno, v řízení nebylo prokázáno, že by listina o vydědění nebyla pravou, natož že by ji zfalšovala právě žalovaná. Žalobce k tomuto tvrzení navrhl provedení dalšího znaleckého posudku, nicméně takovýto znalecký posudek nemusí pravost či nepravost listiny určit (k tomu viz znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce], kde je uvedeno, že stáří tištěného textu a podpisu lze porovnat užitím unikátního zařízení pouze v některých případech) a zejména soud odkazuje na odůvodnění v bodě č. 48 tohoto rozsudku, a to konkrétně na hodnocení svědecké výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy v řízení bylo jednoznačně zjištěno, že zůstavitelka vydědění žalobce zvažovala, pozvala jako svědky pana [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a před nimi tuto listinu podepsala. Soud tak má provedení tohoto důkazu za nadbytečným, neboť nemá pochybnosti, že tato listina vzešla právě od zůstavitelky.

62. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení bylo prokázáno, že listina o vydědění byla skutečným projevem vůle zůstavitelky, když žalobce žádný jiný důvod dědické nezpůsobilosti žalované, než ten, že předložila nepravou listinu o vydědění, neuvádí, soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí, nedůvodnou, a žalobu proto v této části zamítl (výrok II.).

63. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř, když byl žalobce zčásti úspěšný (výrok I.) a zčásti neúspěšný (výrok II.), když lze zároveň dospět k závěru, že byli oba účastníci ve sporu úspěšní i neúspěšní stejnou měrou.

64. O náhradě nákladů řízení vůči státu soud rozhodl v souladu s § 148 o.s.ř. tak, aby účastníci nesli rovným dílem náklady znaleckých posudků (neboť byli úspěšní rovným dílem), přičemž zároveň zohlednil žalobcem již zaplacenou zálohu ve výši 13 000 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 12. 2016, č.j. 44 C 2/2014-119, bylo znalkyni [celé jméno znalkyně] přiznáno znalečné ve výši 13 023 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2017 bylo znalkyni [celé jméno znalkyně] přiznáno znalečné ve výši 847 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 12. 2016, č.j. 44 C 2/2014-417, bylo znalci [celé jméno znalce] přiznáno znalečné ve výši 13 257 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2021, č.j. 44 C 2/2014-417, bylo znalci [celé jméno znalce] přiznáno znalečné ve výši 1 425 Kč Celkem tak stát vynaložil náklady v tomto řízení ve výši 28 552 Kč, polovina z této částky tak činí 14 276 Kč, proto žalobci uložil k náhradě částku ve výši 1 276 Kč (výrok IV.), kdy byla zohledněna žalobcem zaplacená záloha ve výši 13 000 Kč, a žalované uložil k náhradě částku ve výši 14 276 Kč (výrok V.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.