46 C 149/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Havlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, st. př. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 13 227 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad Anonymizováno, reg. zn. SPZ, je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od datum do datum sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 139 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí částka, a poplatek spojený s vymáháním ve výši částka. Žalovaný nezaplatil ničeho a k žalobě se nevyjádřil.

2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Uzbekistánu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 133/2003 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 20 odst. 1 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaný má bydliště v České republice.

4. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. SPZ (zjištěno z registru údajů o vozidle). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu do 60 dní od doručení, neboť shora uvedené vozidlo, osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad Anonymizováno, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od datum do datum, předpis příspěvku za tato období činí částka a částka představuje poplatek spojený s vymáháním. Výzva byla doručena datum (zjištěno z výzvy k plnění ze dne datum, se splatností datum). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum s podacím archem).

5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon“), neboť provozoval shora uvedené vozidlo v období datum do dne datum bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.

6. Žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), neboť provozoval shora uvedené vozidlo v období datum do dne datum bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto mu vznikla povinnost podle § 45 odst. 2 a zákona č. 30/2024 Sb. uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla podle § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Zároveň dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že provozovatel je povinen zaplatit paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Jelikož žalovaný dlužnou částku v celkové výši částka nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil.

7. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., Prodlení žalovaného nastává dnem následujícím splatnosti výzvy k úhradě do garančního fondu ČKP, která nastala dne datum. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Celkové náklady žalobkyně byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.