46 C 88/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Havlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Příčná Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 0/0 , st. příslušník Slovenska bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o zaplacení 100.741,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100.741,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19.094,59 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 98.041,36 Kč od 16.1.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.394,85 Kč od 26.10.2023 do 15.1.2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100.741,36 Kč od 16.1.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23.777 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem podaným k soudu dne 15.1.2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17.5.2021, v rámci které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, rodinné situace, bytové situace, příjmů ostatních členů domácnosti a po nahlédnutí do externích registrů. Žalovaný byl oprávněn revolvingový úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce 100.000 Kč, přičemž se poskytnutý úvěr žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část revolvingového úvěru a poplatky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 102.940 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti plynoucí mu z úvěrové smlouvy a splátky řádně a včas nehradil, a proto žalobkyně ke dni 11.10.2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 11.10.2023. Dluh žalovaného ve výši 100.741,36 Kč představuje po započtení úhrad provedených žalovaným ve výši 69.240 Kč nesplacenou jistinu úvěru 98.041,36 Kč, náklady na vymáhání 1.200 Kč a smluvní pokutu 1.500 Kč. Žalobkyně dále žádá přiznat příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 19.094,59 Kč (součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a úroku 27,88 % ročně z částky 98.041,36 Kč ode dne následujícího po zesplatnění do dne podání návrhu), úroku 15 % ročně z částky 98.041,36 od 16.1.2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3.394,85 Kč za období od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzývána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Žalobkyně předložila soudu následující listinné důkazy: smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17.5.2021, úvěrové podmínky, splátkový kalendář, výzvu k zaplacení celého úvěru, podací arch k výzvě ke splacení celého úvěru, předžalobní upomínku včetně podacího archu, kartu klienta, metodiku k posouzení úvěruschopnosti. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný podepsal dne 17.5.2021 s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 100.000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,88 %, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v kalendářním měsíci v minimální výši 2,76 % z úvěrového rámce, tj. 2.760 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 115.102 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla mezi stranami sjednána povinnost žalovaného uhradit žalobkyni vyúčtované účelné náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc (od 1.5.2022 navýšené na částku 300 Kč), dále povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu 500 Kč v případě prodlení se splacením jednotlivé splátky, a oprávnění žalobkyně k zesplatnění úvěru při prodlení žalovaného se zaplacením dvou a více splátek (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 17.5.2021). Žalovaný ve smlouvě uvedl, že má střední vzdělání, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 55.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 36.000 Kč, vyživuje jedno nezletilé dítě a bydlí v podnájmu (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 17.5.2021 a karty klienta). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly úvěrové podmínky žalobkyně s kódem IJK120. Ve sjednané splátce je dle čl. 5.1 úvěrových podmínek s kódem IJK120 zahrnuta příslušná část čerpaného úvěru (jistiny), sjednané úroky, poplatky a případné sankce. Podle čl. 8.2 úvěrových podmínek náleželo řešení sporů ze smlouvy věcně a místně příslušnému soudu. Podle čl. 9.5 úvěrových podmínek se smlouva o úvěru řídí platnými zákony České republiky (zjištěno z úvěrových podmínek).

6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumala klientské informace o věku, vzdělání, příjmu, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení apod., k čemuž používá statistický model. Žalobkyně rovněž kontrolovala žalovanou v externích registrech SOLUS a NRKI, dále CEE a ISIR (zjištěno z metodiky posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně prověřila žalovaného 17.5.2021 v registrech SOLUS, NRKI, databázi CEE a ISIR s žádným negativním výsledkem (zjištěno z karty klienta).

7. Za trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný úvěr bezhotovostním převodem v částkách 100.000 Kč, 1.700 Kč, 500Kč, 390 Kč a 350 Kč v celkové výši 102.940 Kč a celkově uhradil pouze částku 69.240 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splacením splátek, došlo dne 11.10.2023 k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z předpisu plateb a z dopisu, jímž bylo zesplatnění oznámeno). Po zesplatnění kapitalizovala žalobkyně obchodní úrok za období od 12.10.2023 do 15.1.2024 na částku 19.094,59 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně dopisem datovaným 11.10.2023 úvěr žalovanému k tomuto dni zesplatnila a vyzvala ho k jeho úhradě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy (zjištěno ze zesplatňujícího dopisu). Dopis byl žalovanému na jeho adresu odeslán téhož dne (zjištěno z podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dlužné částky dopisem datovaným dne 6.11.2023 odeslaným na adresu žalovanému následujícího dne (předžalobní výzva včetně podacího archu).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z ujednání obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy.

10. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle § 122 odst. 1, 2, 3 a 4 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

13. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. poté, co žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 an. ZoSÚ. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, když mu umožnila čerpat peněžní prostředky bezhotovostním převodem, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 11.10.2023 zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru 98.041,36 Kč, náklady na vymáhání v souladu s § 122 odst. 1 ZoSÚ ve výši 1.200 Kč a smluvní pokutu podle § 2048 o. z. ve výši 1 500 Kč, přičemž výše smluvní pokuty je požadována v souladu s ustanoveními na ochranu spotřebitele dle § 122 ZoSÚ, spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 19.094,59 Kč (součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a úroku 27,88 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění do dne podání návrhu) a úroku 15 % ročně z částky nesplacené jistiny ve výši 98.041,36 Kč od 16.1.2024 do zaplacení podle § 2395 o. z., zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. v kapitalizované výši 3.394,8 Kč za období od 26.10.2023 do 15.1.2024, a zákonného úroku z prodlení z částky 100.741,36 Kč od 16.1.2024 do zaplacení ve výši 15% ročně, přičemž výše úroku plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována.

15. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, a uložil žalovanému povinnost k úhradě výše uvedených částek.

16. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 23.777 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 4.030 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou 15.420 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1, § 7 bod. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), při sazbě mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby ve výši 5.140 Kč,- částkou 900 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT)- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3.427 Kč.

17. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.