48 C 110/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Annou Procházkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 74 050Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 050 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 303 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 050 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne datum provedla odtah vozidla reg. zn. SPZ na parkoviště provozované žalobkyní, o čemž byl sepsán protokol č. hodnota. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok dle nařízení hlavního města Prahy. V souvislosti s odtahem vozidla bylo, na základě návrhu na povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě, vozidlo prodáno za cenu 5 500 Kč. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a za parkovné ve výši 77 650 Kč za 302 dní, tedy dobu, po kterou bylo vozidlo umístěno na odstavném parkovišti a s odečtením částky 5 500 Kč, za kterou bylo vozidlo prodáno ve veřejné dražbě. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, ale dosud nezaplatil ničeho.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně rozhodla dne datum o odtahu vozidla reg. zn. SPZ (dále jen „vozidlo“) a vozidlo bylo téhož dne odstaveno na záchytné parkoviště na základě § 19d zákona č. 13/1997 Sb. (zjištěno z protokolu č. hodnota). Žalovaný byl provozovatelem/vlastníkem vozidla (zjištěno z údajů z registru silničních vozidel). Podle nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, č. 2/2013, činí maximální cena za jeden odtah vozidla 1 900 Kč, cena za 1. až 3. den služby parkoviště 250 Kč za den, za 4. až 180. den 400 Kč za den a od 180. dne 50 Kč za den (zjištěno z nařízení). Rozhodnutím Anonymizováno adresa ze dne datum byl povolen návrh žalobkyně na prodej vozidla ve veřejné dražbě s tím, že doba platnosti technické prohlídky vozidla uplynula dnem datum a vozidlo bylo dle předložených podkladů zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Žalovanému byla dne datum doručena výzva k odstranění vozidla a dále dne datum oznámení o možnosti vyzvednout si vozidlo, avšak žalovaný vozidlo nepřevzal (zjištěno z rozhodnutí Anonymizováno adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno). Vozidlo bylo prodáno ve veřejné dražbě na základě pravomocného rozhodnutí soudního exekutora dne datum za cenu 5 500 Kč vydražiteli jméno FO (zjištěno z potvrzení o udělení příklepu ze dne datum). Vozidlo bylo odstaveno na parkovišti provozovaném žalobkyní od datum do datum, tj. 302 dní, dlužné parkovné tak činí 3x250 Kč za první až třetí den parkování, 177x400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den parkování a 122x50 Kč za sto osmdesátý první až třístý druhý den parkování. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne právnická osoba. Anonymizováno (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne právnická osoba. Anonymizováno, včetně dodejky).

4. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZPK“) provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

5. Podle § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Podle odst. 2 téhož ustanovení po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Podle odst. 4 téhož ustanovení nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

6. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPVPK“), provozovatel silničního vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je dle písm. a) tohoto ustanovení technicky nezpůsobilé k provozu a dle písm. e) vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena pravidelnou technickou prohlídkou provedenou v členském státě, technickou prohlídkou provedenou pro účely zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel nebo technickou prohlídkou dovezeného silničního vozidla nebo u něhož od provedení poslední takové technické prohlídky uplynula lhůta podle § 40; to neplatí, jde-li o silniční vozidlo, u něhož dosud neuplynula lhůta k provedení první pravidelné technické prohlídky nebo které nepodléhá pravidelným technickým prohlídkám.

7. Žalobkyně rozhodla o odstranění vozidla žalovaného ve smyslu § 19d odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích a vozidlo, jako technicky nezpůsobilé dle § 38 odst. 1 ZPPVPK, bylo odtaženo a umístěno na odstavném parkovišti na náklad jeho provozovatele, tedy žalovaného v souladu s § 2 písm. b) ZPK, po dobu 302 dní, neboť žalovaný si vozidlo ani přes výzvy žalobkyně nevyzvedl. Vozidlo bylo v souladu s § 19d odst. 3 prodáno ve veřejné dražbě za cenu 5 500 Kč. Žalovaný žalobkyní vyúčtovanou částku 74 050 Kč, jež odpovídá výši 1 900 Kč za úkon odtahu a výši 77 650 Kč za parkovné a po odečtení ceny za prodej vozidla ve výši 5 500 Kč, neuhradil, a proto soud s ohledem na výše uvedené shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne datum do zaplacení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 303 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 703 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

9. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.