5 C 1/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o žalobě o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 719 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku se písemně omluvit žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem za nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 5 spočívající v nečinnosti a v průtazích v řízení vedeném o vylučovací žalobě pod sp. zn. [spisová značka], kterým bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, se zamítá.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované nároků specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedl, že u exekutorského úřadu [obec] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno exekuční řízení pro vymožení pohledávky oprávněného (žalobce) ve výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], a to proti povinné [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]., [IČO]. Dne [datum] vykonavatel exekutorského úřadu v rámci této exekuce sepsal a zajistil osobní vozidlo zn. [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]), [registrační značka] včetně osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] (vydaného dne [datum]), tj. veřejné listiny, ze které vyplývalo, že vozidlo je ve vlastnictví povinné [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. a že bylo poprvé uvedeno do provozu dne [datum]. Vozidlo mělo v den jeho zajištění najeto 68 500 km, bylo ve výborném technickém stavu a jeho hodnota ke dni [datum] se pohybovala přibližně něco přes 1 milion Kč. Z pohledu žalobce byla otázka vlastnictví jasná, ve skutečnosti vše probíhalo jinak. Dne [datum] podala [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] vylučovací žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], ve které se domáhala vyloučení věci z exekuce. Svoje údajné vlastnické právo prokazovala padělanými listinami s padělanými podpisy údajného„ jednatele“ [právnická osoba], [anonymizováno]. [jméno] [jméno] [jméno], na což žalobce opakovaně upozorňoval v průběhu celého tohoto řízení. Přesto soud nejprve žalobě vyhověl a ačkoliv byl tři roky prakticky nečinný a neprovedl navrhované a pro věc stěžejní důkazy, rozsudkem ze dne [datum] vozidlo vyloučil z exekuce. Na základě odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Teprve poté obvodní soud začal provádět důkazy nutné pro rozhodnutí věci a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], žalobu o vyloučení vozidla z exekuce zamítl. Posledním rozhodnutím vydaným v této věci bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkající se nákladů řízení, které nabylo právní moci dne [datum]. Proto se elektronická dražba uskutečnila teprve dne [datum] a vozidlo bylo při této dražbě vydraženo a prodáno v exekuci za částku 541 000 Kč, jen mírně převyšující jeho odhadní cenu k tomuto dni (která se pohybovala okolo 540 000 Kč. Déle než 5 let trvající a s průtahy vedené řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (tj. nesprávný úřední postup) mělo za následek, že cena vozidla v době jeho exekučního prodeje ([datum]) oproti dni jeho zajištění ([datum]) klesla o částku nejméně 500 000 Kč, o kterou se vozidlo v důsledku plynutí času za více než 5 a půl roku znehodnotilo, když v případě exekučního prodeje vozidla v roce [rok] nebo v roce [rok] by bylo dosaženo zaplacení kupní ceny nejméně o 500 000 Kč vyšší. Dále mělo toto řízení za následek navýšení nákladů exekuce (o které byla ponížena částka vyplacená oprávněnému, tj. žalobci), uvedené v pravomocném příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to o účelně vynaložené náklady na uskladnění – parkování vozidla (za 68 měsíců po 1 600 Kč měsíčně) ve výši 108 800 Kč + DPH 22 848 Kč, tj. celkem o 131 648 Kč, které by nemusely být vynaloženy a zaplaceny z vymoženého plnění (nebo alespoň ne v takové výši), pokud by řízení o vylučovací žalobě proběhlo urychleně a bez průtahů. Ačkoliv vozidlo bylo prodáno v dražbě dne [datum] za cenu 541 000 Kč, žalobci jakožto oprávněnému tak byla exekutorským úřadem (po odečtení nákladů exekuce, hotových výdajů, DPH a nákladů právního zastoupení oprávněného) vyplacena částka pouze 262 260 Kč. Žalobci tak vznikla nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 5 (nečinností a průtahy v řízení) škoda ve výši nejméně 500 000 Kč představovaná snížením hodnoty vozidla za dobu delší než 5 let, po kterou bylo oddalováno rozhodnutí soudu o vylučovací žalobě, a ze stejné příčiny mu vznikla zároveň škoda ve výši nejméně 130 000 Kč za zbytečné navýšení účelně vynaložených nákladů na uskladnění – parkování vozidla (po dobu 68 měsíců), o které byla exekutorským úřadem snížena částka vyplacená žalobci jakožto oprávněnému. Ze strany soudu proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tj. k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nečinností, průtahy a nepřiměřenou délkou řízení také vznikla žalobci nemajetková újma, pociťovaná jako deziluze a frustrace z faktické nevymahatelnosti práva v reálném čase. Bez ohledu na vznik (hmotné) škody z důvodu nesprávného úředního postupu požaduje žalobce poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce žádostí ze dne [datum] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v předběžném projednání nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žádal, aby Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nečinností soudu a průtahy v řízení bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, žalobce proto žádal písemnou omluvu a zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Dále v žádosti žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 500 000 Kč a 130 000 Kč, tj. celkem 630 000 Kč. Vhledem k tomu, že v šestiměsíční lhůtě nebyl nárok žalobce uspokojen a ani žalobce neobdržel žádné stanovisko, uplatnil žalobce své nároky soudní cestou. Žalobce v žalobě odkázal na právní úpravu a četnou judikaturu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že činí nesporným, že žalobce dne [datum] žádostí z téhož dne uplatnil u žalované nároky na poskytnutí odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž jeho žádosti nebylo vyhověno. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] trvalo od prosince 2013 do ledna 2019. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 5 let. Soud I. stupně rozhodoval dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Soudy rozhodovaly i otázky procesního charakteru. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Žalobce v průběhu řízení nepodal žádnou stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Délku předmětného řízení vyhodnotila žalovaná jako zcela přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Podal neúspěšné odvolání do znalečného, rovněž neúspěšné odvolání do nákladového výroku rozsudku a stejně tak i do usnesení, kterým nebyl připuštěn vedlejší účastník na straně žalovaného. Obě strany opakovaně soud žádaly o odročení jednání, kterému bylo vyhověno. Pokud jde o uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 500 000 Kč, která má představovat škodu v podobě snížení hodnoty vozidla a 130 000 Kč za účelně vynaložené náklady na jeho uskladnění, pak v daném případě nebylo možné na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Žádost žalobce i následná žaloba jsou ve vztahu k těmto nárokům zcela neurčité. Žalobce nepředkládá žádná konkrétní tvrzení ani důkazy, pouze odhaduje cenu vozidla. Žalobce nesprávně dovozuje vznik škody za celou délku řízení, ani neuvádí, kdy došlo k nečinnosti soudu. U uplatněných částek není vůbec zřejmý důvod jejich uplatnění a z čeho vlastně žalobce dovozuje jejich výši. Žalobce netvrdí ani nedokládá kauzální souvislost mezi uvedenými částkami a předmětným soudním řízením, resp. délkou jeho trvání. Nároky jsou zcela nepřezkoumatelné. Žalobce ani neprokazuje, že by automobil za částku 1 041 000 Kč někdo skutečně koupil. Podání žaloby na vyloučení věci z exekučního řízení je výlučným právem třetí osoby vůbec není přičitatelné státu. Žalobce rovněž ani netvrdí, že by snad šlo o částku představující náhradu škody na náklady, které žadatel vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Žalobce zcela pomíjí skutečnost, že základní vyvolávací cenou v dražbě je výše odpovídající jedné třetině odhadní ceny. Ve vztahu k částce 130 000 Kč za uskladnění vozidla není vůbec patrné, za jaké konkrétní období měla být uhrazena a kdo ji skutečně zaplatil. Žalobce pouze uvádí 4 roky. Otázkou je, kde bylo vozidlo uskladněno za zbývající období vedení řízení a od samotného zajištění. Pokud žalobce tyto nárok u žalované vůbec řádným způsobem mimosoudně nedoložil, nemohla se žalovaná vůbec dostat do prodlení, neboť žalobce neposkytl k objasnění nároků řádnou součinnost. Žalovaná odkázala na právní úpravu a judikaturu.

3. V průběhu jednání dne [datum] soud poučil žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. tak, že ho vyzval k doplnění všech rozhodných skutečností a k navržení veškerých důkazů potřebných k prokázání všech sporných tvrzení. Povinností žalobce bylo tyto skutečnosti a důkazy doplnit a označit bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 1 měsíce, a to přesně specifikovat z jakých položek, částek, se skládá žalovaná částka, uvést z jakého titulu jsou jednotlivé částky požadovány, na základě jakých skutečností dospěl žalobce k výši předmětných částek, dále byl vyzván k odstranění nejasností ve vztahu k částce 130 000 Kč za uskladnění vozidla, neboť není vůbec patrné, za jaké období měla být tato částka uhrazena, kdo a kdy ji skutečně zaplatil, kde bylo vozidlo uskladněno, z čeho žalobce dovozuje jeho nárok na náhradu škody, v čem konkrétně žalobce spatřuje nečinnost soudu a kde se soud podle něj dopustil průtahů v řízení. Dále měl žalobce předložit veškeré důkazy, které prokazují tvrzené skutečnosti. Žalobce ve stanovené lhůtě, a to ani do [datum], na výzvu soudu nereagoval. Teprve po námitce žalované při jednání dne [datum] do protokolu uvedl, že žalované částky odvozuje zejména z důkazů, které jsou součástí exekučního spisu, odkázal na příkaz k úhradě nákladů exekuce, přičemž poukázal na to, že náklady exekuce byly v podstatě strženy z výnosu exekuce. Nepřiměřenost délky řízení dovozuje z toho, že po dobu tří let soud v podstatě vůbec nekonal jednání, která by vedla k rozhodnutí ve věci samé, nebyly prováděny žádné důkazy a ve finále bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno. Soud postupoval liknavě i ve vztahu k vypracování znaleckého posudku, který si ve finále musel žalobce zajistit sám, zlehčoval návrhy žalobce.

4. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu u jednání dne [datum] na částku 719 775 Kč s odůvodněním, že v exekučním spise jsou náklady exekuce vyčísleny ve výši 108 000 Kč bez DPH, které činí 26 975 Kč a s ohledem na snížení ceny vozidla ve výši 584 000 Kč činí celková žalovaná částka 719 775 Kč.

5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 9. 2021, č. j. 5 C 1/2020 – 123, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2021, soud změnu žaloby podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připustil.

6. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], proti žalovanému [celé jméno žalobce], a to na vyloučení věci z exekuce. V žalobě bylo mj. uvedeno, že dne [datum] byl exekutorským vykonavatelem [jméno] [příjmení] v rámci exekuce vedené proti povinnému zajištěn a zapsán do soupisu movitého majetku osobní automobil zn. [anonymizována tři slova]), [registrační značka] (dále jen„ předmětný automobil“). Žalobce podal dne [datum] návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu s tvrzením že předmětný automobil není ve vlastnictví povinného, a to [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]., ale ve vlastnictví žalobce. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný soudem vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se vyjádřil k žalobě v podání ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno soudu. Dne [datum] odeslal soud vyjádření žalovaného žalobci. Dne [datum] byla soudu doručena replika žalobce k vyjádření žalovaného. Dne [datum] byl ke spisu připojen exekuční spis sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] nařídil soud 1. jednání v této věci na den [datum]. Dne [datum] byli účastníci vyrozuměni soudem o odročení jednání na neurčito z důvodu navržení vstupu vedlejšího účastníka do řízení a byli vyzváni, aby se ke vstupu vedlejšího účastníka do řízení vyjádřili. Do spisu byla doručena podání účastníků ze dne [datum], [datum] [datum]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl tak, že se vstup vedlejšího účastníka do řízení nepřipouští. Proti usnesení podal žalovaný odvolání podáním ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno soudu. Dne [datum] bylo odvolání žalovaného doručeno žalobci. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaného. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] nařídil soud ve věci ústní jednání. Dne [datum] požádal hlavní intervenient [právnická osoba] o odročení jednání. Soud žádosti vyhověl a odročil jednání na neurčito. Podáním ze dne [datum] doplnil žalovaný svá tvrzení a označil důkazy. Dne [datum] nařídil soud jednání na den [datum]. Dne [datum] soud provedl při jednání předložené listinné důkazy, část navrhovaných důkazů zamítl. Ve věci byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto výrokem ad I) tak, že z exekuce, vedené oprávněným [celé jméno žalobce], proti povinnému [právnická osoba] u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jejímž provedením byl pověřen Mgr. [jméno] [jméno], soudní exekutor, [exekutorský úřad], se vylučuje osobní automobil tov. [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], výrobní číslo/karoserie/VIN: [anonymizováno], r.z. [anonymizováno], barva bílá, který byl sepsán Mgr. [jméno] [jméno], soudním exekutorem, v soupisu movitých věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pod položkou č.

1. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II.). Dne [datum] podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Dne [datum] vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dne [datum] žalovaný uhradil vyměřený soudní poplatek. Dne [datum] bylo odvolání žalovaného doručeno právnímu zástupci žalobce. Dne [datum] podal žalobce u soudu vyjádření k odvolání žalovaného. Dne [datum] byl spis doručen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaného. Odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Dne [datum] odvolací soud odročil jednání na den [datum] z důvodu omluvy zástupce žalobce. Odvolací soud při jednání dne [datum] rozhodl o odročení jednání na den [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], odvolací soud k opodstatněnému návrhu žalovaného a zčásti i z úřední povinnosti nad rámec uvedeného návrhu zhojil podle § 164 o. s. ř. zjevné chyby v psaní ve svém usnesení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla ustanovena znalkyně k vypracování znaleckého posudku, a to za účelem určení pravosti podpisu. Podáním ze dne [datum] znalkyně požádala soud o prodloužení lhůty na dokončení znaleckého posudku do [datum]. Dne [datum] byl znalecký posudek doručen soudu. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud přiznal znalkyni znalečné za vypracování znaleckého posudku. Žalovaný podal proti tomuto usnesení odvolání, ke kterému se znalkyně vyjádřila. Věc byla předložena dne [datum] odvolacímu soudu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] si soud vyžádal další důkazy. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] soud po provedeném dokazování ve věci vydal rozsudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti výroku o nákladech řízení podal žalovaný odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byl výrok soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení potvrzen. /prokázáno spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka] Z exekučního spisu soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno], [exekutorský úřad] se sídlem v [obec], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], bylo prokázáno, že usnesením soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno], byl zamítnut návrh navrhovatele [příjmení] [právnická osoba] na vyškrtnutí věci ze soupisu, a to předmětného automobilu. Navrhovatel byl poučen o možnosti podat žalobu na vyloučení věci podle § 267 o. s. ř. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázáno, že náklady předmětné exekuce soudní exekutor vyčíslil na částku 229 840 Kč, náklady oprávněného na částku 48 900 Kč, celkem náklady exekuce a oprávněného činily 278 740 Kč. Pověření soudního exekutora vydal Obvodní soud pro Prahu 5 dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Exekuční titul směnečný platební rozkaz vydal Městský soud v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V odůvodnění příkazu k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor uvedl, že náhrada účelně vynaložených hotových výdajů podle § 13 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. činí za uskladnění – parkování zajištěného draženého vozidla /68 měsíců po 1 600 Kč, tedy celkem 108 800 Kč/prokáz exekučním spisem sp. zn. [spisová značka] Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná ve stanovisku adresovaném žalobci uvedla následující: Řízení bylo zahájeno v listopadu 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 5, který ve věci rozhodl v říjnu 2016. Rozhodnutím odvolacího soudu v květnu 2017 byl na základě odvolání žalovaného rozsudek obvodního soudu zrušen a věc vrácena zpět. Obvodní soud nově rozhodl ve věci v listopadu 2018 a žalobu zamítl. Na základě odvolání žalovaného do výroku II. byl odvolacím soudem v lednu 2019 jeho rozsudek potvrzen. Právní moc nastala dne [datum]. Žalovaným nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Žalovaný se o řízení dozvěděl v prosinci 2013. Od tohoto okamžiku tak mohl být v nejistotě o výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Řízení ve věci ve vztahu k žalovanému trvalo od prosince 2013 do ledna 2019. Celková doba řízení činila 5 let. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako zcela přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003). V obecné rovině uvádíme, že délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žadateli nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Stejně tak ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Ojedinělý průtah lze tolerovat, za předpokladu, že celková délka řízení je přiměřená. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 5 let. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Soudy rozhodovaly otázky procesního charakteru. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Žalobkyně se na žalovaném domáhala, aby z exekuce byl vyloučen [značka automobilu], který byl sepsán soudním exekutorem v soupisu movitých věcí. Byla nařízena exekuce na majetek povinného, [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně tvrdila, že vlastníkem automobilu je ona, neboť dne [datum] jej od povinného koupila. [obec] byla financována účelově určeným úvěrem ve výši 893 874,60 Kč věřitelem [právnická osoba] Na žalobkyni byla postoupena i práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru. Následně došlo k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva mezi [právnická osoba] [anonymizováno]. a žalobkyní. Soudní exekutor návrh žalobkyně na vyškrtnutí věci zamítl. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud provedl dokazování souvisejícím soudním spisem, exekutorským spisem a zjištěními ze strany Policie ČR. Soud nechal vypracovat znalecký posudek na určení pravosti podpisu. Znalec byl též vyslechnut. Význam řízení pro žalovaného byl shledán jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Žalovaný se na délce řízení částečně podílel. Podal neúspěšné odvolání do znalečného, neúspěšné odvolání do nákladového výroku rozsudku a neúspěšné odvolání do usnesení, kterým nebyl připuštěn vedlejší účastník na straně žalovaného. Obě strany opakovaně soud žádaly o odročení jednání, kterému bylo vyhověno. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je celková délka řízení přiměřená. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná k závěru, že v daném případě nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, stát proto není odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu. S ohledem na závěr, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je nutno žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nevyhovět. Uplatněné nároky na náhradu majetkové újmy ve výši 500 000 Kč, která má představovat škodu v podobě snížení hodnoty vozidla a 130 000 Kč za účelně vynaložené náklady na jeho uskladnění, nelze považovat za důvodné. Žalovaná se při posuzování žádosti zabývalo všemi podmínkami vzniku odpovědnosti, žádná z nich shledána nebyla. Žádost je ve všech aspektech k těmto uplatněným nárokům zcela neurčitá. Nepřekládá žádná konkrétní tvrzení a ani důkazy. Pouze odhaduje cenu vozidla. Je třeba mnít na paměti, že každé řízení trvá určitou dobu. Žalobcem je tak zcela nesprávně dovozováno, že škody by měly vzniknout za celou délku řízení, což vůbec neodpovídá judikatorní praxi. Žalobce tvrdí, že soud se dopustil nečinnosti, ale vůbec neuvádí, kdy se tak mělo stát. Taková výtka je lichá. Z žádosti tyto částky nijak nevyplývají, její vznik není zřejmý ani co do důvodu, ani co do výše. Žalobce nijak netvrdí, ani nedokládá kauzální souvislost mezi uvedenými částkami a předmětným soudním řízením, resp. délkou jeho trvání. Nároky jsou zcela nepřezkoumatelné. Žalobce ani neprokazuje, že by automobil za částku 1 041 000 Kč někdo skutečně koupil. Podání žaloby na vyloučení věci z exekučního řízení je výlučným právem třetí osoby a vůbec není přičitatelné státu. Žalobce rovněž ani netvrdí, že by snad šlo o částku představující náhradu škody za náklady, které žadatel vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona. Žalobce dále zcela pomíjí skutečnost, že základní vyvolávací cenou v dražbě je výše odpovídající jedné třetině odhadní ceny. Ve vztahu k částce 130 000 Kč za uskladnění vozidla není vůbec patrné, za jaké konkrétní období měla být uhrazena a kdo jí skutečně zaplatil. Žalobce pouze uvádí 4 roky. Nezodpovězenu otázkou zůstává, kde bylo vozidlo uskladněno za zbývající období vedené řízení a od samotného zajištění. Vzhledem ke shora uvedenému nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Českou republikou jsou podle zák. č. 82/1998 Sb. mimosoudně vypořádávány pouze nároky dostatečně doložené a zcela nesporné co do základu i výše, a proto nelze výše uvedený nárok mimosoudně vypořádat, a to ani částečně. Žalovaná ze všech těchto důvodů žádosti žalobce nevyhověla a odkázala ho v případě nesouhlasu se stanoviskem na příslušný soud /prokázáno stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (§ 14 odst. 3 zákona). Podle § 15 odst. 2 cit. zák. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. l, 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

12. Dle Evropského soudu pro lidská práva a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., je právě poslední kriterium důležitým objektivním kritériem a je třeba mu věnovat mimořádnou pozornost.

13. Podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislýma nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

14. Podle článku čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze celkovou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. hodnotit jako přiměřenou. Řízení probíhalo ve dvou stupních a v průběhu řízení byly podávány žalobcem [celé jméno žalobce] opravné prostředky do procesních usnesení (viz. rozhodnutí o vedlejším účastenství, o přiznání znalečného, do výroku o nákladech řízení). Ve věci byl vypracováván znalecký posudek. Celková doba řízení činila cca 5 let. Je třeba zdůraznit, že u určitých typů řízení, např. trestního, na ochranu osobnosti, jehož předmětem jsou rodinně-právní vztahy (zejm. řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či v řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.) jsou vedena řízení o konkrétních právech a povinnostech, které mají zpravidla důležitou roli coby součást života jednotlivce, tedy výsledek či nejistota takového výsledku v řízení má bezprostřední dopad na duševní i materiální kvalitu života jednotlivce. Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2010, sp.zn. 30 Cdo 2800/2009). Význam předmětu řízení se posuzuje s přihlédnutím k objektivním okolnostem nikoli k subjektivnímu pohledu poškozeného, který musí prokázat újmu (srov. např. 30 Cdo 2138/2009). V daném případě nebylo v řízení prokázáno, jaký faktický význam má kompenzace pro žalobce, přičemž není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek NS, č.j. 30 Cdo 765/2010).

16. S ohledem na výjimečné okolnosti dané téměř standartním významem řízení pro žalobce soud konstatoval, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť trvalo i s ohledem na podávání opravných prostředků do procesních rozhodnutí žalobcem cca 5 let. Žalobu tak soud v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení žalované částky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím z toho důvodu zamítl (výrok III.) včetně požadovaného nároku žalobce na písemnou omluvu žalované (výrok II.).

17. Ohledně nároku žalobce na náhradu škody ve výši 719 775 Kč s příslušenstvím, je třeba odkázat na shora citované poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobci se nepodařilo, a to ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., unést břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Soud zdůrazňuje, že žalobce zůstal po tomto poučení zcela nečinný, ve stanovené lhůtě svá tvrzení nedoplnil ani k nim neoznačil žádné důkazy. Žalobce reagoval na předmětné poučení teprve po námitce žalované při jednání dne [datum]. Jeho doplnění skutkových tvrzení do protokolu při jednání je však zcela neurčité. Nekonkrétně odkázal na důkazy, které jsou součástí exekučního spisu a na příkaz k úhradě nákladů exekuce. Co se týče výše tvrzené škody, není vůbec patrné, z čeho ji žalobce dovozuje, není zřejmá příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. V daném řízení nebylo prokázáno, že by jakýkoliv odpovědnostní titul existoval (tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup). Za situace, kdy nejsou kumulativně splněny podmínky pro to, aby bylo možné dovodit vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, jejíž výše zůstala pouze v rovině neurčitých tvrzení, nemůže soud jakýkoliv nárok žalobci přiznat. Žaloba byla proto i ohledně uplatněného nároku na náhradu škody zamítnuta (výrok I.).

18. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud jí proto přiznal s ohledem na § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech žalované coby účastníka nezastoupeného zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. Soud žalované v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v paušální výši určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Podle vyhlášky tak náleží žalované paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon v řízení (§ 2 odst. 3 vyhl.), přičemž ze strany žalované bylo vykonáno 9 úkonů, a to 1 x příprava účasti na jednání (§ 1 odst. 3 písm. a), dále podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky (písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne [datum]) dále 6 úkonů podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky (účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a u vyhlášení rozsudku dne [datum]). Za tyto úkony náleží žalované paušální náhrada ve výši 9 x 300 Kč, tj. celkem 2 700 Kč. Jejich platební místo je dáno u žalované dle § 149 odst. 3 o. s. ř. Lhůta k plnění byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.