5 C 135/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 821 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 10. dubna 2025 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3 275 Kč splatných vždy do každého 20. dne toho kterého měsíce s tím, že první splátka je splatná v měsíci, který bude následovat po právní moci tohoto rozsudku s tím, že pro případ prodlení se stanoví ztráta výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 271 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 271 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 550 Kč od 14. 2. 2024 do 9. 4. 2025 a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 550 Kč od 10. dubna 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto soudního řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovanou prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, dne 23. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované bezhotovostním převodem úvěr ve výši 9 500 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit nejpozději do 13. 2. 2024, což však porušila. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu sestávajícího z jistiny ve výši 9 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,90 Kč a úroku ve výši 281,10 Kč prostřednictvím předžalobní výzvy, avšak žalovaná ničeho nezaplatila.

2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 5 C 135/2025-9, tak, že žalobě vyhověl, tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 771 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 14. 2. 2024 do zaplacení a dále uložil žalované povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná podala proti předmětnému rozsudku odvolání s tím, že rozporuje výši pohledávky, neboť se domnívá, že některé platby odeslané na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, nebyl započteny na jistinu, a to konkrétně platba z listopadu 2023 v částce 1 538 Kč, z prosince 2023 v částce 4 858 Kč, v lednu 2024 v částce 694 Kč, v únoru 2024 v částce 2 788 Kč, v březnu 2024 v částce 1 700 Kč, a také platba provedená na účet , č. účtu, v dubnu 2024 v částce 250 Kč, a na účet č. , č. účtu, v červenci 2024 v částce 500 Kč. Městský soud v Praze jakožto soud odvolací svým usnesením ze dne 29. 10. 2025, č. j. 35 Co 356/2025-38, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně ve věci rozhodl postupem dle § 115a o. s. ř., tedy bez nařízení jednání, když měl za to, že účastníci s takovým postupem souhlasili. Z obsahu spisu a vyjádření soudu prvního stupně však odvolací soud zjistil, že se v něm výzva ve smyslu citovaného ustanovení či § 101 odst. 4 o. s. ř. nenachází a že žalované dosud nebyla doručena ani žaloba. Účastníkům tak byla odňata možnost jednat před soudem, pročež odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo takovou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalované doručil žalobu, ve věci nařídil jednání, při němž provede dokazování a v dalším rozhodnutí se vypořádá s odvolacími námitkami.

3. Žalobkyně následně uvedla, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli dne 17. 7. 2024 částku 500 Kč, dne 10. 4. 2024 částku 250 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 100 Kč, dne 25. 3. 2024 částku 200 Kč, dne 20. 3. 2024 dvakrát částku 100 Kč, dne 15. 3. 2025 částku 100 Kč, dne 12. 3. 2025 částku 100 Kč, dne 11. 3. 2025 částku 500 Kč a dne 8. 3. 2025 částku 500 Kč, celkem tedy 2 450 Kč. Žalobkyni pak žalovaná uhradila dne 14. 5. 2025, tj. den po podání žaloby, částku 500 Kč. Žalobkyně sdělila, že všechny zaplacené částky byly započteny na jistinu, přičemž příslušenství nepožaduje, neboť platby byly provedeny před podáním žaloby a jedna v době podání žaloby. Co se týče plateb, které žalovaná uváděla v odvolání, tyto původní věřitel neeviduje. Z uvedených důvodů tak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši p. a. od 14. 2. 2024 do zaplacení.

4. Usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. j. 5 C 135/2025-52, soud řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní co do částky 2 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 14. 2. 2024 do zaplacení zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky ve výši 10 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 2. 2024 do zaplacení, a náhrada nákladů řízení.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), přičemž potřeba dalšího dokazování v řízení nevyšla najevo (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

7. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 23. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 27167/667572 ve znění dodatku ze dne 8. 2. 2024, na základě které byl žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr ve výši 9 500 Kč, který se zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 989,90 Kč nejpozději do 13. 2. 2024, kdy RPSN činila 9057,48 %. Celková částka, kterou měla žalovaná původnímu věřiteli vrátit, činila 13 771 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 27167/667572, dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne 8. 2. 2024, formulář pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení, potvrzení o platbě jedné koruny jako okamžité příchozí platbě, potvrzení o provedení transakce na částku 9 500 Kč, informace od , právnická osoba, . o zaplacení částky 9 500 Kč na účet žalované). Žalovaná však dosud na svůj dluh uhradila pouze 2 450 Kč (tabulka označená jako datum platby a vklad v celkové výši 2 450 Kč). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025, seznam pohledávek v listinné a elektronické formě v souladu s ustanoveními rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2025, aby dlužnou částku uhradila do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2025 včetně podacího lístku).

8. Z dalších provedených důkazů (printscreen z mobilu zaslaný žalované neznámou osobou, výpis z účtu jako printscreen na č. l. 18-23) nebylo zjištěno nic podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

9. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru úvěr ve výši 9 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím do sjednaného data splatnosti, což však porušila, když dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku 2 950 Kč, přičemž částka 2 450 Kč byla uhrazena původnímu věřiteli a částka 500 Kč žalobkyni. Pohledávka původního věřitele byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno.

10. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

1. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

2. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Z výše provedených listinných důkazů vyplývá, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 9 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 989,90 Kč, přičemž RPSN činila 9057,48 %.

10. Jako problematické shledal soud ujednání o RPSN ve výši 9057,48 %, resp. úroku ve výši 36 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 3 989,90 Kč, který ve vztahu k jistině úvěru představuje zjevně nepřiměřenou zátěž. Tento poplatek fakticky fungoval jako tzv. skrytý úrok, jímž si úvěrující nepoměrně navýšil cenu úvěru vzhledem k výši poskytnuté jistiny, čímž došlo k neúměrnému navýšení celkových nákladů úvěru. Soud tak shledal daná ujednání jako neplatná, neboť ve spojení s RPSN ve výši 9057,48 % vedou k nepřiměřenému zatížení dlužníka, což je ve zjevném rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání s dobrými mravy je přitom zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze úhrady částky, která byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

11. V řízení pak bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, a to bez platného právního titulu, neboť nebylo prokázáno, že mezi těmito účastníky došlo k platnému uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná původnímu věřiteli, resp. žalobkyni vrátila pouze částku 2 950 Kč. Vzhledem k uvedenému soud shledal, že se žalovaná na úkor žalobkyně, resp. původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, pročež žaloba byla shledána jako důvodná pouze co do částky poskytnutých a dosud nevrácených prostředků, tj. do částky 6 550 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. Žalovaná se k nařízenému soudnímu jednání nedostavila, nebylo ji proto možné v případě jejích nedostatečných tvrzení a navržených důkazů poučit podle § 118a o. s. ř. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále nahlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Soud tak při rozhodování musel vycházet pouze z obsahu spisu a důkazů v něm založených, přičemž na základě provedených důkazů předložených žalovanou (printscreen z mobilu zaslaný žalované neznámou osobou, výpis z účtu jako printscreen na č. l. 18-23) nebylo prokázáno, že by žalovaná původnímu věřiteli či přímo žalované plnila na svůj dluh, jak tvrdila v odvolání. Z předložených výpisů z účtů není zřejmé, z jakého účtu (zda se vůbec jednalo o účet žalované) a komu (na jaký účet) byly platby ze strany žalované prováděny a z jakého titulu, ani jak souvisí doložený printscreen konverzace s neznámou s předmětem řízení. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení od 10. 4. 2025, tedy ode dne následujícího po splatnosti stanovené v předžalobní výzvě. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smlouvy, a proto ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 550 Kč, resp. 7 050 Kč, kdy žaloba byla podána důvodně co do částky 7 050 Kč, avšak žalovaná následně po podání žaloby uhradila žalobkyni 500 Kč, pročež žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, kdy procesní zavinění částečného zastavení řízení v částce 500 Kč je v tomto případě na straně žalované. Žalovaná pak byla úspěšná co do částky 4 271 Kč, resp. 6 721 Kč, kdy žalobkyně vzala žalobu částečně zpět poté co ověřila, že žalovaná na svůj dluh částečně plnila před podáním žaloby. Procesní zavinění částečného zastavení řízení co do částky 2 450 Kč je pak v daném případě na straně žalobkyně. Jelikož každý z účastníků měl ve věci jen (podobný) částečný úspěch, nepřiznal soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.

13. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. tak, že s ohledem na žádost žalované jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve splátkách, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, kdy soud v daném případě neshledal, že by v důsledku stanovení splátek došlo k neúměrnému zvýhodnění žalované na úkor žalobkyně, neboť dlužná částka by takto měla být uhrazena ve dvou po sobě jdoucích měsíčních splátkách.