5 C 17/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 83 157,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 83 157,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 41 222 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 41 935,10 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 64 760,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou dne 17. 1. 2022 domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že poskytovala žalované právní služby na základě smlouvy o poskytování právní služby ze dne 27. 4. 2018. Za poskytnuté služby vystavila žalobkyně žalované fakturu č. 2018324 na částku 41 222 Kč splatnou dne 30. 1. 2019 a dále fakturu č. 2020189 na částku 41 935,10 Kč splatnou dne 10. 11. 2020, které však žalovaná ani přes opakované výzvy neuhradila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ohledně faktury č. 2018324 na částku 41 222 Kč uvedla, že žalobkyně nevyúčtovala zálohy, které zaplatila žalovaná, a to zálohu ve výši 10 000 Kč ze dne 27. 4. 2018, zálohu ve výši 20 000 Kč na základě vystavené zálohové faktury č. 218004, kterou žalovaná poukázala na účet žalobkyně dne 4. 10. 2018, a částku 11 222 Kč ze zálohy 20 000 Kč, kterou žalovaná uhradila žalobkyni v hotovosti. K tomuto nároku žalovaná zároveň vznesla námitku promlčení, neboť faktura byla vystavena za úkony, které žalobkyně pro žalovanou vykonala v období od 21. 5. 2018 do 31. 12. 2018, přičemž bylo ujednáno, že žalobce provede vyúčtování fakturou s tím, že vyúčtovaná částka bude splatná do 14 dnů ode dne vystavení vyúčtování. Dle názoru žalované se v případě takto ujednané splatnosti jedná o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení "ihned" poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě "bez zbytečného odkladu" počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě okolnosti, z nichž se žalobce jako věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se žalobce jako věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo "ihned" požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Ze soupisu právních úkonů, které byly provedeny žalobkyní v období od 21. 5. 2018 do 31. 12. 2018 je zřejmé, že tyto úkony byly žalobkyní uplatněny až po uplynutí tříleté promlčecí doby. K nároku žalobkyně na zaplacení částky 41 935,10 Kč dle faktury č. 2020189 žalovaná uvedla, že žalobkyně nevyúčtovala žalovanou zaplacené zálohy, a to částku 8 778 Kč ze zálohy 20 000 Kč, kterou žalovaná uhradila žalobkyni v hotovosti, a zálohu ve výši 23 653 Kč, kterou žalovaná uhradila na účet žalobkyně dle jejího pokynu dne 23. 10. 2018. Proti této pohledávce žalovaná započetla svoji pohledávku ve výši 10 937,60 Kč, kdy se jednalo o vrácený soudní poplatek na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 17 C 221/2015-117 ze dne 1. 10. 2018, který byl vrácen na účet žalobkyně, jež žalovanou v daném řízení zastupovala. Žalobkyně tuto částku žalované dosud nevrátila. Žalovaná dále uplatnila v souladu s § 98 o. s. ř. do výše žalované částky pohledávku ve výši 41 371,10 Kč dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2021, na základě které pan , jméno FO, převedl na žalovanou pohledávku v uvedené výši, kterou evidoval za žalobkyní z titulu nevyplacených nákladů řízení ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 30/2019. Konečně žalovaná vznesla jako obranu do výše žalobního návrhu svůj nárok vůči žalobkyni ve výši 242 000 Kč jako škodu, kterou jí žalobkyně způsobila jednáním svého zaměstnance , jméno FO, v souvislosti se sporem vedeným u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 197/2017, kdy bylo řízení přerušeno a , jméno FO, nepodal po uplynutí tříměsíční lhůty návrh na pokračování v řízení, kdy z tohoto důvodu bylo řízení zastaveno.

3. Žalobkyně ve své replice uvedla, že co se týče promlčení nároku na zaplacení částky 41 222 Kč, názor žalované není správný. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná se zavazuje zaplatit žalobkyni na základě provedeného vyúčtování odměnu za poskytnutou právní službu ve výši 1 000 Kč za jednu hodinu, přičemž vystavená faktura je splatná ve lhůtě 14 dnů ode dne vystavení. Ve smlouvě nebylo ujednáno, za jaké období bude vyúčtování provedeno, což ani není potřeba, neboť toto zúčtovací období stanoví zákon o dani z přidané hodnoty a jedná se o období do 15 dnů ode dne, kdy žalobkyni vznikla povinnost přiznat daň z přidané hodnoty. Tuto je žalobkyně povinna přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, což je při poskytnutí služby trvající déle než 12 měsíců nejdéle poslední den následujícího kalendářního roku po roce, v němž bylo poskytování služby započato, tzn. kontinuální službu, s jejímž plněním bylo započato v roce 2018, byla žalobkyně povinna vyúčtovat do 31. 12. 2019. Žalobkyně předmětnou fakturu vystavila dne 15. 1. 2019. Žalobkyně dále uvedla, že od žalované obdržela celkem tři zálohy na poskytované právní služby, a to dne 23. 3. 2018 v hotovosti částku 400 Kč, dne 27. 4. 2018 v hotovosti částku 10 000 Kč, a dále dne 3. 10. 2018 částku 20 000 Kč převodem na účet. Poskytnuté zálohy byly řádně zaúčtovány ve fakturaci, která však není předmětem sporu, neboť byla zaplacena. Žádných žalovanou tvrzených 20 000 Kč v hotovosti žalobkyně neobdržela a žádné nevyúčtované zálohy neexistují, což žalovaná dobře ví, neboť jednatel žalované se snažil tytéž zálohy uplatnit v osobním sporu se žalobkyní, nicméně neuspěl, protože bylo prokázáno, že tyto zálohy uhradila žalovaná a žalobkyně je řádně zaúčtovala. K námitkám žalované ohledně faktury č. 2020189 žalobkyně uvedla, že žádných 8 778 Kč ze zálohy k zúčtování není. Žalovaná pouze tvrdí, že jednu a tutéž zálohu uhradila dvakrát. Částka 23 653 Kč je úhradou faktury č. 2018201, která není předmětem řízení. Částka 10 937,60 Kč byla započtena proti téže faktuře. Tento zápočet jednatel žalované osobně podepsal a následně uhradil jen částku faktury po provedeném započtení, takže vrácený soudní poplatek zúčtován byl. K údajné pohledávce určené k započtení žalobkyně konstatovala, že žádná taková pohledávka neexistuje, ani jí nebylo doručeno žádné oznámení o postoupení pohledávky. Z textu smlouvy je zřejmé, že se jednatel žalované domnívá, že žalobkyně mu dluží částku 41 371,10 Kč, která byla žalobkyni uhrazena protistranou ve sporu fyzické osoby. Tato skutečnost je objektivně nepravdivá, přičemž ve sporu vedeném u OS Tábor pod sp. zn. 8 C 17/2022, kde žalobkyně uplatňovala své pohledávky vůči jednateli žalované, byla otázka těchto nákladů již vyřešena. V uvedené věci byl vydán pravomocný rozsudek, kterým zavázal jednatele žalované k úhradě částky 28 981,93 Kč s příslušenstvím, přičemž v odůvodnění rozsudku soud vypořádává skutečnost, že předmětem řízení je částka 28 981,73 Kč, tj. původně faktura na částku 70 353,03 Kč snížená o zápočet částky 41 371 Kč na nákladech řízení, který jednatel žalované uznává a byl proveden dopisem žalobkyně ze dne 27. 10. 2020 na fakturu č. 2020188 vystavenou na příjemce , jméno FO, . Z uvedeného je zřejmé, že v roce 2021 nemohlo dojít k účinnému postoupení pohledávky zaniklé započtením v roce 2020.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl výslech svědkyně , jméno FO, , nar. , datum, . Soud zamítl návrh žalované na provedení listinných důkazů předložených při jednání dne 24. 6. 2025, neboť tyto listiny mohly být soudu předloženy před tím, než došlo ke koncentraci řízení. Ani jedna z procesních stran pak provedení dalších důkazů nenavrhla, přičemž v řízení nevyšla najevo potřeba dalšího dokazování (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Z výpisu žalované z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná je společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku vedeným , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž jejím jednatelem je pan , jméno FO, .

7. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku vedeném , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .

8. Ze smlouvy o poskytnutí právní služby ze dne 27. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 4. 2018 smlouvu o poskytování právní služby, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby a žalovaná se za to zavázala zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, která byla ujednána ve výši 1 000 Kč za jednu hodinu. Odměnu měla žalovaná platit na základě provedeného vyúčtování daňovým dokladem (fakturou), jehož přílohou bude rozpis provedených prací včetně údajů o vynaložených časech s tím, že vyúčtovaná částka k úhradě bude splatná ve lhůtě 14 dnů počínající běžet ode dne vystavení příslušeného daňového dokladu. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna vystavit daňový doklad i v elektronické podobě, když doručením daňového dokladu se v takovém případě rozumí jeho odeslání e-mailem klientovi.

9. Z faktury č. 2018324 ze dne 15. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté právní služby za období od 21. 5. 2018 do 31. 12. 2018 částku 41 222 Kč splatnou ke dni 30. 1. 2019.

10. Z faktury č. 2020189 ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté právní služby za období od 10. 4. 2020 do 27. 10. 2020 částku 41 935,10 Kč splatnou ke dni 10. 11. 2020. Na částečnou úhradu této faktury byla použita záloha ve výši 790 Kč.

11. Z faktury č. 2020045 ze dne 15. 3. 2020 soud zjistil, že tato faktura vystavená žalobkyní žalované zněla na částku 0 Kč, neboť odměna za poskytnuté právní služby ve výši 17 712 Kč byla uhrazena ze zálohy.

12. Z faktury č. 2019312 ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že tato faktura vystavená žalobkyní žalované zněla na částku 0 Kč, neboť odměna za poskytnuté právní služby ve výši 11 898 Kč byla uhrazena ze zálohy.

13. Z faktury č. 2018201 ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté právní služby částku 34 591 Kč splatnou ke dni 19. 10. 2018.

14. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 27. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná složila zálohu ve výši 10 000 Kč.

15. Ze zálohové faktury č. 218004 ze dne 3. 10. 2018 vystavené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná měla složit zálohu na poskytnutou právní službu ve výši 20 000 Kč, a to převodem do 5. 10. 2018. Tato faktura byla zaslána žalované e-mailem dne 3. 10. 2018, jak bylo zjištěno z e-mailu z tohoto dne.

16. Z dopisu ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že vzhledem k problémům ve vzájemné spolupráci jakož i problémům s úhradou faktur za právní služby žalobkyně žalované navrhla dohodu o ukončení právní služby, ve které mj. žalobkyně sděluje, že žalovaná dosud neuhradila fakturu č. 2018324 na částku 41 222 Kč splatnou dne 30. 1. 2019.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2020 včetně doručenky a zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím této výzvy, kterou však žalovaná odmítla převzít.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2021 bylo zjištěno, že pan , jméno FO, a žalovaná uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, ve které se konstatuje, že pan , jméno FO, eviduje pohledávku ve výši 41 371,10 Kč dle usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 76/2020-74, kdy uvedená částka byla poukázána panem , adresa, na účet , tituly před jménem, , jméno FO, , který ji panu , jméno FO, dosud neposlal. , jméno FO, ke dni podpisu smlouvu tuto svou pohledávku postoupil na žalovanou.

19. Z usnesení Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ze dne 13. 3. 2020, č. j. 17 Co 76/2020-74 soud zjistil, že tímto rozhodnutím odvolací soud změnil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 9. 2019, č. j. 23 C 30/2019-60, a to tak, že jej ve výroku II. změnil co do výše náhrady nákladů řízení, která činí 41 371,10 Kč. V řízení vystupoval jednatel žalované , jméno FO, jakožto žalovaný, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení v uvedené výši z důvodu zpětvzetí žaloby, resp. procesního zavinění žalobce.

20. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 10. 2018, č. j. 17 C 221/2015-117, soud zjistil, že žalované se jakožto žalobkyni v uvedeném řízení zastoupené advokátem , jméno FO, vrací na soudním poplatku částka 10 937,60 Kč.

21. Ze zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 18. 10. 2018 soud zjistil, že vrácený soudní poplatek ve výši 10 937,60 Kč žalobkyně započetla proti své pohledávky za žalovanou z titulu neuhrazené faktury č. 2018201 znějící na částku 34 591 Kč. Po takto provedeném započtení pohledávek zbývalo žalobkyni na předmětnou fakturu uhradit 23 653,40 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že zápočet akceptuje a uznává co do důvodu a výše svůj závazek k úhradě faktury č. 2018201.

22. Fakturou č. 2020188 vyúčtovala žalobkyně panu , jméno FO, (jednateli žalované) částku k úhradě ve výši 70 353,03 Kč splatnou dne 10. 11. 2020.

23. Ze zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně započetla svou pohledávku vůči žalované z titulu neuhrazené faktury č. 2020188 znějící na částku 70 353,03 Kč oproti pohledávce , jméno FO, z titulu nároku na vydání prostředků obdržených na nákladech řízení ve věci , jméno FO, v částce 41 371,10 Kč. Po takto provedeném započtení vzájemných pohledávek zbývalo , jméno FO, uhradit na předmětnou fakturu částku 28 981,93 Kč.

24. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 8. 2022, č. j. 8 C 17/2022-105, bylo zjištěno, že panu , jméno FO, jakožto žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 981,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 11. 2020 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 5 951 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Jednalo se o nárok žalobkyně z titulu neuhrazené faktury č. 2020188 na částku 70 353,03 Kč, kdy na tuto pohledávku žalobkyně byla započtena částka 41 371,10 Kč dle zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 27. 10. 2020. Zápočet byl žalovanému (, jméno FO, ) doručen spolu s uvedenou fakturou, jak plyne z dopisu ze dne 27. 10. 2020 ve spojení s doručenkou podepsanou žalovaným dne 30. 10. 2020. Žalovaný ostatně v tomto řízení zápočet nijak nerozporoval a uznal jej.

25. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2022, č. j. 15 Co 266/2022-130, soud zjistil, že tímto rozsudkem uvedený soud jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 8. 2022, č. j. 8 C 17/2022-105.

26. Z e-mailu ze dne 5. 11. 2020 od žalobkyně, resp. , jméno FO, , adresovaného žalované, soud zjistil, že ke dni 30. 10. 2020 bylo ukončeno právní zastoupení žalobkyně ve vztahu k žalované a panu , jméno FO, . Žalované bylo zároveň mj. sděleno, že za ní žalobkyně eviduje neuhrazenou fakturu č. 2018324 na částku 41 222 Kč splatnou dne 30. 1. 2019, a neuhrazenou fakturu č. 2020189 na částku 41 935,10 Kč splatnou dne 10. 11. 2020. Žalované bylo dále sděleno, že zálohy v celkové výši 30 400 Kč (kdy dne 3. 10. 2020 byla na účet žalobkyně složena částka 20 000 Kč, dne 23. 3. 2018 v hotovosti částka 400 Kč a dne 27. 4. 2018 v hotovosti částka 10 000 Kč) byly použity na úhradu dvou faktur, a to faktury č. 2019312 v částce 11 898 Kč a faktury č. 2020045 v částce 17 712 Kč. Zbývající část záloha vy výši 790 Kč byla započítána na částečnou úhradu faktury 2020189 Kč.

27. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , nar. , datum, , soud zjistil, že svědkyně je zaměstnankyní žalobkyně. Svědkyně uvedla, že co se týče předmětného zápočtu, k tomuto došlo v souvislosti s vrácením soudního poplatku. Svědkyně zpracovala text listiny a jednatel žalované, kterého již svědkyně znala, listinu podepsal a převzal. Po provedení tohoto zápočtu jednatel žalované výslednou částku zaslal na účet žalobkyně. Co se obecně zápočtů týče, tak těchto bylo více. Svědkyně dále uvedla, že ze strany žalované nebo jejího jednatele byly hrazeny zálohy ve výši 400 Kč, 10 000 Kč a 20 000 Kč, kdy na částku 400 Kč a 20 000 Kč vystavovala daňový doklad přímo ona. Není pravda, že by částka 20 000 Kč byla zaplacena dvakrát, jak tvrdí žalovaná. Co se týče faktury č. 2018201 znějící na částku 34 591 Kč, na tuto fakturu žádná záloha ze strany žalované nebyla hrazena. Dle svědkyně neexistují žádné nezúčtované zálohy, které by žalovaná hradila, všechny zálohy byly zúčtovány.

28. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

29. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 4. 2018 smlouvu o poskytování právní služby, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby a žalovaná se za to zavázala zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, která byla ujednána ve výši 1 000 Kč za jednu hodinu. Odměnu měla žalovaná platit na základě provedeného vyúčtování daňovým dokladem (fakturou), jehož přílohou byl rozpis provedených prací včetně údajů o vynaložených časech s tím, že vyúčtovaná částka k úhradě bude splatná ve lhůtě 14 dnů počínající běžet ode dne vystavení příslušeného daňového dokladu. Za poskytnuté služby vystavila žalobkyně žalované fakturu č. 2018324 ze dne 15. 1. 2019 na částku 41 222 Kč splatnou k 30. 1. 2019, a dále fakturu č. 2020189 ze dne 27. 10. 2020 na částku 41 935,10 Kč splatnou k 10. 11. 2020. Žalovaná složila zálohu na právní služby ve výši 400 Kč, 10 000 Kč a 20 000 Kč, celkem tedy v částce 30 400 Kč, k čemuž jí byly vystaveny příslušené daňové doklady. Část zálohy ve výši 17 712 Kč byla použita na úhradu předešlých vystavených faktur, a to faktury č. 2020045, část ve výši 11 898 Kč na úhradu faktury č. 2019312 a část ve výši 790 Kč na částečnou úhradu faktury č. 2020189, což bylo ostatně žalované zrekapitulováno v emailu ze dne 5. 11. 2020, ve kterém žalobkyně žalované mj. sděluje, že ke dni 30. 10. 2020 byla ukončena spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu poskytování právních služeb. Žalobkyně dříve zastupovala žalovanou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 221/2015, kde bylo usnesením rozhodnuto o tom, že se žalované (resp. k rukám jejího právního zástupce) vrací část soudního poplatku ve výši 10 937,60 Kč. Tuto částku následně žalobkyně započetla proti pohledávce za žalovanou z titulu neuhrazené faktury č. 2018201 znějící na částku 34 591 Kč, a to na základě zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 18. 10. 2018, kdy žalovaná, resp. její jednatel, svým podpisem stvrdila, že zápočet akceptuje. Žalobkyně dále zastupovala jednatele žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 30/2019, ve kterém odvolací soud jednateli žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 41 371,10 Kč. Zápočtem vzájemných pohledávek ze dne 27. 10. 2020 pak žalobkyně započetla tuto částku proti své pohledávce vůči jednateli žalované z titulu neuhrazené faktury č. 2020188 znějící na částku 70 353,03 Kč. Jednatel žalované následně v domnění, že jeho pohledávka za žalobkyní ve výši 41 371,10 Kč nadále existuje, uzavřel se žalovanou dne 13. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla právě tato domnělá pohledávka.

30. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

31. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

32. Podle § 2430 o. z. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

33. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

37. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně v řízení dostatečně prokázala svůj žalobou uplatněný nárok. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou příkazní smlouvu ve smyslu § 2430 a násl. o. z., kdy na základě smlouvy o poskytování právní služby poskytovala žalované právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 89/1996 Sb., o advokacii, za což se žalovaná zavázala platit žalobkyni sjednanou odměnu, kterou žalobkyně fakturovala k úhradě způsobem a částkami, jaké byly mezi stranami v souladu se zákonem ve smlouvě ujednány. Žalovaná však žalobkyni dosud neuhradila fakturu č. 2018324 ze dne 15. 1. 2019 znějící na částku 41 222 Kč splatnou k 30. 1. 2019, a dále fakturu č. 2020189 ze dne 27. 10. 2020 znějící na částku 41 935,10 Kč, čímž porušila svou povinnost poskytovat žalobkyni odměnu v ujednané výši a dostala se s plněním peněžitého dluhu do prodlení. Co se týče tvrzení žalované ohledně toho, že žalobkyně nevyúčtovala zálohy, které žalovaná zaplatila, pak bylo prokázáno, že žalovaná na zálohách zaplatila celkem 30 400 Kč, přičemž celá částka byla započtena na úhradu faktury č. 2019312 znějící na částku 11 898 Kč, faktury č. 2020045 znějící na částku 17 712 Kč, a v částce 790 Kč na částečnou úhradu faktury č. 2020189. Těmito zápočty byla záloha vyčerpána. Ohledně tvrzení žalované, že jí ze strany žalobkyně dosud nebyl vrácen soudní poplatek ve výši 10 937,60 Kč, bylo prokázáno, že tento soudní poplatek žalobkyně započetla oproti pohledávce za žalovanou z titulu neuhrazené faktury č. 2018201, čehož si musí být žalovaná vědoma. V řízení nemůže obstát ani námitka žalované, že za žalobkyní eviduje pohledávku ve výši 41 371,10 Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2021 uzavřené s panem , jméno FO, , neboť tuto částku žalobkyně započetla proti pohledávce za , jméno FO, z titulu neuhrazené faktury č. 2020188, a to dne 27. 10. 2020. Ke dni 13. 1. 2021, kdy měla žalovaná tuto pohledávku nabýt, již tato pohledávka neexistovala. Ohledně tvrzení žalované, že žalobkyně nezohlednila úhradu ve výši 20 000 Kč a tuto částku proto rovněž započetla na pohledávku žalobkyně nebylo v řízení prokázáno, že by takováto pohledávka žalované vůči žalobkyni skutečně existovala a mohlo tak dojít k jejímu zápočtu. Námitka promlčení části nároku pak není důvodná, neboť se soud ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že promlčecí lhůta v daném případě začne běžet až okamžikem, kdy bude zastoupení či dané řízení, pro které bylo zastoupení uděleno, skončeno, a to podle § 2438 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně vystavila vyúčtování včas a žaloba byla podána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Tomu, aby byl žalobkyni její nárok přiznán, nebrání ani kompenzační námitka vznesená v průběhu řízení žalovanou, jíž dle jejího tvrzení měla vzniknout v důsledku vadného poskytování právních služeb stran žalobkyně prostřednictvím , jméno FO, v souvislosti s se sporem vedeným u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 197/2017. Tuto pohledávku žalobkyně popřela. Podle § 1987 odst. 2 o. z. nejsou k započtení způsobilé pohledávky nejisté a neurčité. Dle odborné literatury (komentář k § 1987 odst. 2 o. z. in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014): „Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran (např. narovnáním dle § 1903, případně zrušením dohodou dle § 1981). Nemohou být ale jednostranně „řešeny“ jen započítacím úkonem jedné ze stran. Ze zřejmých důvodů je třeba druhou stranu chránit před tím, aby byly na její úkor započítávány pohledávky, které by si započítávající strana vzhledem k jejich neurčitým či nejistým parametrům „přizpůsobovala“ tak, aby jí to bylo ku prospěchu.“ Citovaná odborná literatura za nejistou a neurčitou pohledávku považuje mj. pohledávku, která je protistranou důvodně popírána. Tak je tomu i v posuzované věci, když aktivně započítávaná pohledávka žalované na náhradu škody je mezi stranami bez pochybností sporná, když žalobkyně popírá samotnou její existenci. Je přitom třeba konstatovat, že obrana žalované v podobě kompenzační námitky opět zůstala toliko v rovině tvrzení, když žalovaná neprokázala naplnění nezbytných předpokladů pro vznik práva na náhradu škody, tedy (1) to, zda jí skutečně vznikla škoda, tj. že došlo ke zmenšení jejích aktiv, či naopak nedošlo k jejich vysoce pravděpodobnému zhodnocení, a (2) že byl případný vznik této škody zapříčiněn neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou žalobkyní, resp. jejím zaměstnancem, za odměnu v záležitosti jejího vědění nebo dovednosti coby advokáta.

38. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data, kdy je žalovaná v prodlení s úhradou jednotlivých faktur, a dále náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť účastníci jsou podnikateli ve smyslu § 421 odst. 1 o. z. a předmětem řízení jsou jejich vzájemné závazky.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 64 760,20 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 158 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 460 Kč za každý z devíti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu ve dnech 1. 2. 2024, 25. 4. 202, 23. 7. 2024, 24. 6. 2025 a 5. 8. 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 23. 4. 2024, 13. 5. 2024 a 13. 1. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za šest úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z cestovní náhrady dle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 9 330,80 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2024, 25. 4. 2024 a 23. 7. 2024, kdy žalobkyni přísluší 3x náhrada ve výši 2 257,70 Kč za 220 ujetých km (částka 1 657,70 Kč sestávající z částky 38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle uvedené vyhlášky a dále částka 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu představující náhradu za promeškaný čas v trvání šesti půlhodin, kdy náhrada za každou takto započatou půlhodinu činí v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 částku 100 Kč), a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 6. 2025, kdy žalobkyni přísluší náhrada ve výši 2 557,70 Kč za 220 ujetých km (částka 1 657,70 Kč sestávající z částky 34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle uvedené vyhlášky a dále částka 900 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu představující náhradu za promeškaný čas v trvání šesti půlhodin, kdy náhrada za každou takto započatou půlhodinu činí v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 částku 150 Kč), dále z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby a odvolání ze dne 30. 6. 2022) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky, a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

40. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za požadované úkony, a to za nahlížení do spisu dne 22. 2. 2024, neboť tento úkon je dle názoru soudu třeba považovat za součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (převzetí, resp. plná moc je datována k 31. 1. 2024), kdy se v daném případě jedná o nezbytný krok na počátku zastupování, aby se advokát s věcí seznámil. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů za závěrečný návrh žalobkyně, kde žalobkyně pouze shrnula svá dosavadní stanoviska a dle názoru soudu se nejedná o účelně vynaložené náklady (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2013, sp. zn. 57 Co 799/2013). Za účelné lze považovat takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě, přičemž soud je toho názoru, že závěrečný návrh takovýmto úkonem není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Soud zároveň poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99, dle kterého písemný závěrečný návrh nemá charakter písemného podání soudu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

41. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.