5 C 237/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dity Staňkové a přísedících JUDr. Bohuslavy Studničkové a JUDr. Šárky Maškové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 119 928 Kč s příslušenstvím mezitímním rozsudkem Žaloba je, co do základu, po právu.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovanou pracovní smlouvu, jíž se zavázala vykonávat práci kadeřnice, a žalovaná se jí za to zavázala platit mzdu upravenou ve mzdovém výměru z téhož dne, a to ve výši 16 280 Kč hrubého měsíčně s hodinovou dotací 40 hodin týdně. Den nástupu do práce byl sjednán na datum. Žalobkyně ukončila pracovní poměr u žalované dne datum okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaná žalobkyni neuhradila mzdu za měsíce anonymizováno rok až anonymizováno rok. Žalobkyně od žalované dostala toliko částku 1 500 Kč v hotovosti za měsíc anonymizováno rok. Žalobkyni bylo ze strany žalované řečeno, že musí uhradit částku 4 037 Kč za sociální pojištění, 1 465 Kč za zdravotní pojištění a 1 200 Kč za daň z příjmu, které jí byly sráženy ze mzdy. Částky se navíc postupně navyšovaly. V důsledku toho nedostávala žalobkyně žádnou mzdu, neboť podle žalované nedosáhla takového výdělku, který by pokryl pojištění a daň z příjmu. Žalobkyně žalované zaplatila v anonymizováno rok částku 3 360 Kč a v anonymizováno rok částku 1 800 Kč, neboť její výdělky údajně neměly pokrýt výdaje na pojištění a daň z příjmu. Žalobkyně byla přesvědčená, že v prvních 6 měsících neexistuje způsob, jak pracovní poměr ukončit, proto v zaměstnání zůstala, žalovaná po žalobkyni navíc za ukončení pracovního poměru požadovala zaplatit 12 000 Kč. Za období anonymizováno rok až anonymizováno rok pracovala žalobkyně pravidelně přesčas, do práce chodila v 9 či v 10 hodin ráno a pracovala až do zavírací doby ve 20 hodin, pracovní doba činila 10-11 hodin denně, tj. minimálně 10 hodin práce přesčas týdně. Ani práce přesčas jí však nebyla hrazena, nedostala ani náhradní volno. Dlužná částka za měsíc anonymizováno rok činí 9 204 Kč a 2 454 Kč za 26 hodin práce přesčas, za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas, za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 4 147 Kč za 42 hodin práce přesčas, za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas, za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 4 147 Kč za 42 hodin práce přesčas, za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 2 632 Kč za 38 hodin práce přesčas (po vyplacení zálohy 1 500 Kč), za anonymizováno rok částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas. Žalovaná dlužnou částku neuhradila navzdory předžalobní upomínce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně nejprve podala výpověď, v rámci níž nevznesla žádné námitky k otázce svého odměňování. Žalovaná v žalobě uplatněnou argumentaci považuje za účelovou snahu o neoprávněný finanční profit, který má žalobkyni kompenzovat současné těžkosti při obstarání nového zaměstnání. Pracovní poměr žalobkyně byl ukončen dne datum.

3. Žalobkyně následně rozšířila žalobní návrh s odůvodněním, že dle § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Jelikož pracovní poměr žalobkyně přesahoval jeden rok (datum – datum), jedná se o náhradu mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Žalobkyně vychází z částky odpovídající mzdě za jeden kalendářní měsíc dle mzdového výměru, tj. požaduje zaplacení částky 26 576 Kč (2 x 13 288 Kč). Na jednání dne datum dále vzala žalobkyně žalobu v části, kde se domáhala zaplacení přesčasů za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok celkem ve výši 25 836 Kč včetně příslušenství, zpět.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela pracovní smlouvu ze dne datum, jíž se zavázala vykonávat pro žalovanou práci kadeřnice a žalovaná se zavázala hradit za to žalobkyni mzdu určené platovým výměrem s tím, že mzda je splatná po vykonání práce, nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, výplatní termín byl stanoven nejpozději do 14. kalendářního dne následujícího měsíce. Den nástupu do práce byl sjednán jako první kalendářní den následující po dni, v němž bude zaměstnanci vydáno potvrzení Ministerstva vnitra ČR o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum). Hrubá měsíční mzda byla určena mzdovým výměrem ve výši 16 280 Kč (prokázáno mzdovým výměrem ze dne datum). Žalovaná vyhotovila mzdový list žalobkyně, podle něhož vyúčtovala žalobkyni za měsíc anonymizováno rok čistou mzdu ve výši 9 204 Kč, a dále za měsíce anonymizováno rok až anonymizováno rok částku 13 288 Kč, a za měsíc anonymizováno rok částku 13 288 Kč (prokázáno mzdovými listy za rok rok a rok, a dále jednotlivými výplatními páskami žalobkyně). Žalobkyně byla současně evidovaná jako pojištěnec u ČSSZ, a to od datum do datum (prokázáno evidenčními listy důchodového pojištění za roky rok a rok). Žalovaná předložila Úřadu práce ČR sdělení o ukončení zaměstnání cizince, v němž uvedla ukončení zaměstnání žalobkyně ke dni datum z důvodu zaměstnancova hrubého porušení zákona podle § 57 (prokázáno Sdělením o ukončení zaměstnání, vyslání, vnitropodnikového převedení cizince ze dne datum). Žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr ke dni datum, neboť jí nebyla vyplacena mzda za měsíc anonymizováno od datum, anonymizováno 5 slov rok a anonymizováno rok (prokázáno okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne datum a dodejkou). Žalobkyni bylo žalovanou vystaveno potvrzení o zaměstnání na pozici kadeřnice (prokázáno potvrzením o zaměstnání ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum (prokázáno předžalobní výzvou – výzvou k uhrazení dluhu ze dne datum a dodejkou). Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu vykonal na základě písemného podnětu žalobkyně kontrolu žalované jako zaměstnavatele. Kontrolním šetřením bylo mimo jiné zjištěno, že zaměstnavatel (žalovaná) nevyplatil žalobkyni mzdu za období anonymizováno rok až anonymizováno rok, čímž porušil § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a dále že zaměstnavatel žalobkyni nezúčtoval a nevyplatil náhradu mzdy při skončení pracovního poměru, což odporuje § 222 odst. 2 zákoníku práce (prokázáno sdělením Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací).

6. V průběhu řízení soud poučil žalovanou při jednání dne datum podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je třeba k tvrzení, že mzda byla žalobkyni proplacena, doplnit skutková tvrzení a označit důkazy, neboť v případě, že žalovaná neunese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ponese následky v podobě nepříznivého rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná po tomto poučení ve věci nedoplnila požadovaná skutková tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání.

7. Soud právní poměr mezi účastníky posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“).

8. Podle § 109 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

9. Podle § 113 odst. 1 ZP se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

10. Podle § 141 odst. 1 ZP jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

11. Podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

12. Na základě provedeného dokazování a v souladu s tvrzením žalobkyně soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je co do základu důvodný. Žalobkyně předložila soudu důkazy tvořící ucelený a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, kterými bylo postaveno na jisto, že žalovaná žalobkyni řádně a včas nehradila mzdu za vykonanou práci na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne datum v souladu s vystavovanými výplatními páskami podle § 109 odst. 1 ZP ve spojení s § 113 odst. 1 ZP. Obranu žalované, podle níž žalobkyně podala výpověď, v rámci níž nevznesla žádné námitky k otázce svého odměňování, resp. že se žalobkyně touto cestou snaží získat neoprávněný finanční profit za účelem kompenzace těžkostí při obstarání nového zaměstnání, považuje soud za ryze účelovou. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně důvodně okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP, neboť jí nebyla hrazena mzda ve lhůtách splatnosti.

13. Co se týče výše žalovaného nároku, však soud dospěl k závěru, že si tato otázka vyžádá provedení dalších důkazů, když dosud v řízení nebyla najisto postavena výše dlužné mzdy. Proto bylo rozhodnuto pouze o základu předmětného nároku tímto mezitímním rozsudkem. Předmětem dalšího průběhu řízení tak bude již jen posouzení oprávněnosti výše žalobkyní uplatňovaného nároku. Stejně tak bude součástí konečného rozsudku výrok o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.