5 C 323/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 139 792,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 792,60 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z pohledávky ve výši 139 792,60 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto soudního řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 139 792,6 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na vozidle a náhrady uhrazených nákladů protistrany v řízení sp. zn.: 18 C 263/2023 u Okresního soudu v Berouně. Dne 24. 3. 2023 zavinil žalovaný dopravní nehodu v ulici Wilsonova, při níž bylo poškozeno vozidlo, které užívala žalobkyně. Náklady na opravu vozidla činily 53 485,95 Kč bez DPH. Žalobkyně se úhrady škody domáhala po řidiči vozidla, přičemž tento nárok byl zamítnut Okresním soudem v Berouně pod sp. zn.: 18 C 263/2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod sp. zn.: 23 Co 254/2024. V tomto řízení mělo dle žalobkyně vyjít najevo, že nehoda byla způsobena žalovaným, když úmyslně brzdil s cílem zabránit zařazení jiného vozidla do jízdního pruhu. Dále v žalobě žalobkyně odkázala na svědeckou výpověď žalovaného ze dne 14. 12. 2023 učiněnou v uvedeném řízení před Okresním soudem v Berouně a uvedla, že se žalovaný v rámci této výpovědi přiznal k tomu, že způsobil dopravní nehodu. V důsledku této události žalobkyni vznikla škoda ve výši 53 485,95 Kč bez DPH – náklady na opravu vozidla, 42 745,79 Kč – náhrada nákladů řízení vedeném pod sp. zn.: 18 C 263/2023 u Okresního soudu v Berouně, 1 579,86 Kč – náhrada státu v témž řízení, 4 489 Kč – náhrada nákladů řízení vedeného pod sp. zn.: 23 Co 254/2024 u Krajského soudu v Praze a 37 492 Kč – znalečné hrazené v řízení u Okresního soudu v Berouně. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 30. 6. 2025 předžalobní výzvu.

2. Na výzvu soudu před prvním jednáním, jaká je příčinná souvislost mezi náklady řízení vynaloženými na zcela jiný spor, mezi jinými účastníky a tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného žalobkyně doplnila, že k dopravní nehodě došlo mezi vozidly Škoda Fabia, které řídil zaměstnanec žalobkyně a Audi SQ7. Na místě nehody se nacházel právě i žalovaný, ale nebyl formálně účastníkem nehody a jeho role při jejím vzniku nebyla zřejmá. Jeho možná odpovědnost vyplynula až v řízení před Okresním soudem v Berouně, kdy popisoval své chování jako „uzamykání mezer“ a soud ze znaleckého posudku došel k závěru, že brzdění vozidel souviselo se změnou pohybu vozidla žalovaného a že nelze vyloučit, že jeho brzdění, které řidič vozidla žalobkyně nemohl předpokládat, mohlo způsobit nehodu. Shodně věc rekapituluje i soud odvolací, který navíc dodává, že brzdění nelze vysvětlit červenou na SSZ ve vzdálenosti cca 100 m. Žalobkyně neměla a nemohla mít k dispozici důkazy, které vyplynuly najevo až v řízení Okresního soudu v Berouně. Žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému náhradu majetkové škody, která se skládá ze škody na vozidle a z nákladů soudního řízení, které musela vynaložit, neboť bez soudního dokazování nebylo možné zjistit škůdce. Žalobkyně žalovala původně řidiče vozidla, protože role žalovaného nebyla zachycena a pojistné šetření nevedlo k plnění, neboť se neprokázalo zavinění druhého řidiče. Žalobkyně se tak z racionálních důvodů domáhala náhrady škody po svém zaměstnanci, který vozidlo řídil. Žalobkyně tvrdí, že mezi protiprávním jednáním žalovaného a následkem: vedením řízení u Okresního soudu v Berouně existuje příčinná souvislost, neboť bez jednání žalovaného by žalobkyně nebyla nucena vést spor. Naopak vedení sporu žalobkyně považuje za předvídatelný následek. Ke škodě na vozidle žalobkyně uvedla, že oprava byla provedena v autoservisu , právnická osoba, a byla fakturou č. 23/01/072 vyčíslena na částku 53 485,95 Kč bez DPH, přičemž náklady na DPH žalobkyně, jakožto plátce DPH neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 53 485,95 Kč za opravu vozidla, dále částky 42 745,79 Kč jako náhradu nákladů protistrany v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 263/2023 u Okresního soudu v Berouně, částky 4 489 Kč jako náhradu nákladů protistrany v odvolacím řízení, částky 1 579,86 Kč jako náhradu nákladů státu za svědečné a částky 37 492 Kč jako náhradu nákladů na právní zastoupení žalobkyně.

3. Provedeným listinným dokazováním soud zjistil následující poznatky o skutkovém stavu ve věci samé:Vlastníkem vozidla Škoda Fabia, RZ: , SPZ, je pan , jméno FO, . Toto vozidlo vypůjčil 2. 1. 2023 žalobkyni. Dne 24. 3. 2023 došlo k dopravní nehodě v ulici Wilsonova, při které bylo vozidlo poškozeno, když měnilo jízdní pruh. Pojišťovně, která řešila tuto pojistnou událost, se nepodařilo zjistit, kdo nese zavinění za dopravní nehodu (zjištěno z osvědčení o registraci vozidla, záznamu o dopravní nehodě, smlouvy o výpůjčce a oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti).

4. Autoservis , právnická osoba, , žalobkyni za opravu vozidla vystavil fakturu č. 23/01/072 na částku 53 485,95 Kč bez DPH, kterou žalobkyně uhradila (zjištěno z faktury č. 23/01/072, potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 16. 6. 2023).

5. Okresní soud v Berouně ustanovil v řízení vedeném pod sp. zn.: 18 C 263/2023 dne 15. 2. 2024 znalce , jméno FO, , aby se vyjádřil k průběhu a příčině dopravní nehody ze dne 24. 3. 2023. Žalobkyni byla uložena povinnost uhradit zálohu na znalce ve výši 40 000 Kč. Znalci byla následně přiznána odměna za podaný znalecký posudek ve výši 37 492 Kč (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. 18 C 263/2023–116, usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. 18 C 263/2023–192, potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 26. 2. 2024).

6. Žalobkyně uhradila náhradu nákladů řízení před Okresním soudem v Berouně ve výši 42 745,79 Kč a náhradu nákladů protistrany v rámci odvolacího řízení ve výši 4 489 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 4. 4. 2025 a ze dne 4. 4. 2025, e-mailová komunikace mezi právními zástupci účastníků v řízení před Okresním soudem v Berouně, rozsudek Okresního osudu v Berouně č.j. 18 C 263/2023–215 ze dne 10. 9. 2024 a rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 254/2027-260 ze dne 11. 2. 2025).

7. Nelze spolehlivě určit, zda žalovaný zpomalováním reagoval na pohyb automobilu před ním nebo se pokusil zmenšit vznikající mezeru mezi jeho automobilem a automobilem za ním. Není technicky přijatelné tvrzení, že brzdil kvůli světelné signalizaci, neboť ta se nacházela více než 100 m před ním. Není možné vyloučit, že nehodovou situaci vyvolalo úmyslné brzdění žalovaného (zjištěno ze znaleckého posudku č. , hodnota, ).

8. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2025 a podacího archu).

9. Provedené důkazy přípis žalobkyně Okresnímu soudu v Berouně, zápis o poškození motorového vozidla, systém dat kalkulace nákladů a oprav nákladů na opravu Global expert, protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 14. 12. 2023 soud dále nehodnotil, neboť z nich nevyplývaly žádný skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

10. Navržené důkazy výpis z veřejného rejstříku žalobkyně, soud zamítl z důvodu nadbytečnosti.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Vozidlo žalobkyně bylo poškozeno při dopravní nehodě, když jej řídil její zaměstnanec. V řízení před Okresním soudem v Berouně byla vyloučena odpovědnost tohoto řidiče a byla zamítnuta žaloba žalobkyně. Rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem a žalobkyni byla uložena povinnost nést náklady obou řízení. Ze znaleckého posudku, který byl zpracován znalcem ustanoveným soudem, vyplynulo, že je možné, že dopravní nehoda byla způsobena jednáním žalovaného, spočívajícím v prudkém zabrzdění jeho vozidla.“13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2911 o.z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

16. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

17. Podle § 18 odst. 2, písm. a zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), řidič nesmí snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

18. Předmětem tohoto řízení byly dva oddělitelné nároky žalobkyně. Předně požadovala náhradu nákladů vynaložených za opravu vozidla, které měla vypůjčené a které bylo poškozeno při dopravní nehodě dne 24. 3. 2023. Dále požadovala náhradu nákladů řízení, které byla povinna uhradit v řízení vedeném proti řidiči vozidla, v němž se neúspěšně domáhala úhrady nákladů vynaložených na opravu vozidla.

19. Předně se tedy soud zabýval nárokem na škodu způsobenou na vozidle. Předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu je I. protiprávní jednání, II. vznik újmy, III. příčinná souvislost a IV. zavinění. Přičemž důkazní břemeno ohledně prvních tří předpokladů leží na poškozeném (srov. PAŠEK, Martin. § 2910 [Porušení zákona]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.). Soud v řízení vyzval v souladu s §118 a o.s.ř. žalobkyni, aby prokázala tvrzené protiprávní jednání žalovaného, tedy vybržďování. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že žalovaný úmyslně náhle prudce zabrzdil, aby poškozenému vozidlu zabránil v přejetí do mezery, která vznikla za jeho vozidlem, což byl neočekávaný manévr, neboť to nevyžadovala bezpečnost provozu, a že je tak odpovědný za dopravní nehodu. Uvedené dle ní prokazuje znalecký posudek vypracovaný v řízení před Okresním soudem v Berouně a dále to vyplývá ze svědeckého výslechu žalovaného v témže řízení.

20. Soud ze znaleckého posudku však pouze zjistil, že znalec označil za technicky nepřijatelné tvrzení žalovaného, že brzdil z důvodu světelného signalizačního zařízení, neboť ta byla více než 100 m před ním v době brzdění a brzdění v takovéto vzdálenosti nedává smysl. Nebyl však schopen s jistotou zodpovědět, zda žalovaný reagoval na pohyb vozidel před ním nebo zda se skutečně jednalo o záměrné prudké brzdění, aby zmenšil mezeru vzniklou za jeho vozidlem. Soud z opatrnosti uvádí, že není možné, aby v tomto řízení vycházel ze svědecké výpovědi žalovaného před soudem v jiné věci, kde vypovídal jako svědek, neboť občanský soudní řád má pro výpovědi svědků a účastníků jiné podmínky. Stejně tak nemůže přejímat závěry z dokazování provedeného jiným soudem. Uvedené lze užít pouze pro případné hodnocení věrohodnosti. Soud tedy pouze stručně odkazuje na to, že ani sám žalovaný, jako svědek, neuvedl během své výpovědi, že by skutečně brzdil, aby zabránil vozidlu, které užíval zaměstnanec žalobkyně, zařadit si za něj do jízdního pruhu. Naopak žalovaný uvedl, že brzdil z důvodu kolony a světelné signalizace.

21. Z uvedeného tedy vyplývá, že se žalobkyni předloženými a provedenými důkazy nepodařilo prokázat, že by žalovaný porušil svým jednáním zákon o silničním provozu, když náhle snížil rychlost vozidla. Nebylo tak postaveno najisto, zda žalovaný skutečně nejednal z důvodu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, protože stál v koloně a vozidla před ním měnila svou rychlost.

22. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně na náhradu nákladů, které musela uhradit protistraně za řízení vedené pod sp. zn.: 18 C 263/2023 u Okresního soudu v Berouně a navazující řízení o opravném prostředku. Zde poznamenává, že částka ve výši 37 492 Kč byla nejprve v žalobě uplatněna jako náhrada uhrazeného znalečného a ve vyjádření ze dne 1. 12. 2025 pak jako účelně vynaložené náklady na právní zastoupení. S ohledem na další posouzení žaloby se soud tímto rozporem dále nezabýval.

23. I v tomto případě se soud odkazuje na čtyři předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu jako v prvním případě, přičemž v tomto případě žalobkyni taktéž dle §118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval, aby prokázala, že mezi vzniklou povinností k náhradě nákladů řízení a tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného existuje příčinná souvislost. Žalobkyně uvedla, že tuto příčinnou souvislost spatřuje ve skutečnosti, že kdyby k dopravní nehodě vůbec nedošlo, tak by žalobkyně nevedla první řízení proti svému zaměstnanci. Újmu je však třeba vyjmout ze všeobecné souvislosti a zkoumat ji pouze z hlediska jejích konkrétních příčin, tedy je nezbytné najít konkrétní skutkovou událost, která újmu vyvolala. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba vyčlenit jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a o nichž platí, že vzniklá škoda je jejich adekvátním důsledkem (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.: 25 Cdo 1222/2012 ze dne 3. 2. 2015). V tomto případě skutečnost, že žalobkyně se domnívala, že za dopravní nehodu může jiná osoba, není rozhodně adekvátním důsledkem, ani v případě prokázaného protiprávního jednání. Uvedené řízení nelze dávat do souvislosti s dopravní nehodou, neboť žalobce v občanském soudním řízení má mít před podáním žaloby sám dobrou představu, o tom, zda žaluje skutečně správného žalovaného. Tuto představu by měl mít podloženou vlastními důkazy, které pak v řízení předkládá. V případě, že si není jist, tak buď si může opatřovat další důkazy (např. si nechat zpracovat znalecký posudek) nebo žalovat s tím, že přijme riziko, že ponese náklady protistrany. Není možné, aby žalobkyně podávala žaloby tzv. „pro jistotu“ na různé osoby žalované, dokud by nebyl nalezen správný žalovaný a ten by pak nesl náhradu nákladů všech předchozích řízení. Volba žalované osoby je věcí žalobkyně, za kterou sama odpovídá, a toto rozhodnutí nelze spojovat se vzniklou dopravní nehodou.

24. Nad rámec neprokázané příčinné souvislosti, zde soud odkazuje i na odůvodnění ohledně neprokázání protiprávního jednání žalovaného. Tím, že nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil povinnost, která mu byla uložena právním předpisem, mu též nelze ukládat náhradu vzniklé škody ani v tomto případě.

25. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, zejména na to, že žalobkyně neprokázala protiprávní jednání žalovaného ani existenci příčinné souvislosti v rozsahu uplatněném ohledně náhrady nákladů řízení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) byl měl nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný. Jelikož v řízení nebyl vůbec aktivní, tak mu žádné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nevznikly, a soud proto rozhodl výrokem II., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto soudního řízení.