5 C 44/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 103 250,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 29. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 43 089,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 29. 4. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 89 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Náklady státu – znalečné – nese stát Česká republika.

V. Žalobkyni se vrací částka 15 000 Kč (záloha na znalečné), která jí bude vrácena po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 146 340 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. , Anonymizováno, , že je podílovým spoluvlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , pro obec , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, – město, dále jen „pozemek“. Pozemek v minulosti nebyl jakkoliv zastavěn stavbou. Přibližně od roku 1997 je pozemek zastaven stavbou, která je u , právnická osoba, vedena jako budova bez čísla popisného a evidenčního. Tato stavba je ve vlastnictví žalované. Žalobkyně nemůže pozemek jakkoliv užívat, a to z důvodu, že je zastavěn shora uvedenou stavbou, a dále z důvodu, že je žalovanou oplocen. K oplocení pozemku ani k výstavbě stavby žalobkyně nedala jakýkoliv souhlas, navíc žalobkyně s takovým záměrem nebyla ze strany žalované nikdy seznámena. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení z titulu užívání pozemku, aniž by žalobkyni za toto dlouhodobé užívání hradila částku, odpovídající jejímu podílu na pozemku. Žalobkyně se sama již od 22. 4. 2011 opakovaně snažila jednat se žalovanou o finančním vyrovnání za bezesmluvní užívání pozemku, avšak bezvýsledně. Na základě jednání žalobkyně nechala žalovaná zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí (dne 17.1.2020), který žalovaná poskytla žalobkyni až na základě výzvy ze dne 25. 3. 2020 (příloha dopisu ze dne 6.4.2020). Ze znaleckého posudku vypracovaného , jméno FO, vyplývá, že cena za nájem pozemku je stanovena ve výši 27 Kč/m2 za měsíc, žalobkyně proto určila výši bezdůvodného obohacení na straně žalované na základě tohoto znaleckého posudku, tj. 27 x [Počet metrů] x měsíc x 12 x 3 roky nazpět. Tuto částku navíc žalovaná sama žalobkyni nabídla v dopisu ze dne 26. 2. 2020, ve kterém sama žalovaná vypočítává jak cenu za užívání pozemku tak jeho cenu kupní. Žalobkyně žalovanou dne 25. 3. 2020 vyzvala k uhrazení částky ve výši 146 340 Kč se splatností nejpozději do 6. 4. 2020. Požadavku žalobkyně nebylo vyhověno, a to ani po opakované výzvě ze dne 20. 4. 2020.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že situaci, ve které se strany sporu octily, žalovaná nezavinila. Žalovaná naopak vždy chtěla situaci komplexně vyřešit odkupem předmětného podílu z vlastnictví žalobkyně, ta však takovýto postup několikráte odmítala, nebo trvala nejdříve na doplacení nájemného/bezdůvodného obohacení a až teprve potom se hodlala rozmyslet, jak bude dále postupovat. V rámci mediace nabídla žalovaná žalobkyni akceptaci požadované výše zpětného nájemného/bezdůvodného obohacení, tj. že bude uznána žaloba v plné výši, nicméně za podmínky, kdy dojde k odprodeji podílu na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobkyně do vlastnictví žalované, přičemž cena bude spravedlivě stanovena na základě znaleckého posudku (vypracovaného na náklady žalované). Žalobkyně však nabízené řešení odmítla. Tento postoj žalobkyně za situace, kdy není ani majoritním vlastníkem dotčených pozemků, nýbrž pouhým spoluvlastníkem ideální 1/18 s dalšími 25 subjekty, považuje žalovaná za zcela iracionální. Dle názoru žalované se žalobkyně snažila ovlivnit výsledek znaleckého posudku, když poskytla znalkyni smlouvy, kde byla cena srovnávaných pozemků neúměrně navýšena. Znalkyně však k předmětným smlouvám při stanovení ceny nepřihlížela, neboť je považovala za nestandardní. Celkovým přístupem žalobkyně k věci lze nárok žalobkyně považovat za rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který, ve své rozhodovací praxi již několikrát připustil, že spekulativní jednání ochuzeného může mít vliv na úvahy soudu o rozporu takového jednání s dobrými mravy a o případném odepření právní ochrany takovému jednání, viz např. usnesení ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015, či rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2093/2016. Ze strany žalobkyně jde o účelové a spekulativní jednání jakožto ochuzené, což má vliv na úvahy o rozporu takového jednání s dobrými mravy a o případném odepření právní ochrany takovému jednání (viz. usnesení 28 Cdo 3186/2014, 28 Cdo 4584/2014 nebo rozsudek 28 Cdo 4238/2011). Účelem právního institutu bezdůvodného obohacení je nastolení spravedlivé rovnováhy v případech ochuzení určité osoby nastalého následkem určitého protiprávního stavu, kdy cílem vydání bezdůvodného obohacení je přiblížení se situaci, jako by k protiprávnímu stavu nedošlo. Tento institut ovšem nemůže dlouhodobě sloužit jako základ „podnikatelského plánu“, v jehož rámci by se vydání bezdůvodného obohacení stalo pouhým zdrojem výdělku, pokud by bylo zjištěno, že ochuzený protiprávní stav úmyslně navozuje či udržuje. Je proto třeba připustit, že případ žalobkyně se z hlediska souladu jejího jednání s dobrými mravy jeví jako případ dnes již více než hraniční, a žalovaná je názoru, že soud by měl zvážit odepření právní ochrany. Je to právě žalobkyně, která stav úmyslně udržuje a nemá snahu o jeho vyřešení a za této situace jí dle uvedené judikatury právní ochrana nenáleží.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Návrhy na provedení dalších důkazů soud zamítl, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci samé byl dostatečně prokázán provedenými důkazy a další dokazování by proto bylo nadbytečné. Jelikož účastníci řízení další důkazní návrhy neměli a potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

4. Na základě zjištění učiněných z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalobkyně je spoluvlastníkem částí nemovitých věcí, a to pozemku p. č. , Anonymizováno, , a to ve výši 1/18 podílu, zapsáno na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, , přičemž na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e. – garáž, a dále je spoluvlastníkem pozemku částí nemovitých věcí, a to pozemku p. č. , Anonymizováno, , a to ve výši 1/18 podílu, zapsáno na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, , , adresa, . Předmětná budova na pozemku p. č. , Anonymizováno, – garáž – je ve vlastnictví žalované /prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, katastrální mapou, fotodokumentací – součástí znaleckých posudků, nesporným tvrzením účastníků/. Žalovaná zadala vypracování znaleckého posudku znalci , jméno FO, , jehož účelem bylo stanovení výše obvyklého nájemného pro účely objednatele posudku, a to za pronájem 1 m² pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, s ohledem na ve znaleckém posudku uvedené nabídkové ceny jednotlivých porovnávaných pozemků, se zohledněním ovlivňujících faktorů, tj. lokality, velikosti a možnosti využití pozemků, stanovil v posudku ze dne 17. 1. 2020 jako tržní (obvyklou) cenu pronájmu 1 m² pozemků ve výši 27 Kč/měsíc. /prokázáno znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, /. Žalovaná zadala další znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , ve kterém požadovala zjištění obvyklé ceny pro účely pronájmu. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vypracoval posudek podle stavu ke dni 2. 11. 2021 a uvedl, že roční nájemné za pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, činilo v letech: 2017 částku 343 300 Kč, 2018 částku 351 760 Kč, 2019 částku 410 100 Kč, 2020 částku 410 100 Kč a 2021 částku 479 010 Kč /prokázáno znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, /. Žalobkyně požadovala úhradu finančního plnění za užívání a oplocení předmětných pozemků již dopisem ze dne 19. 4. 2011, přičemž žalovaná potvrdila přijetí dopisu dopisem ze dne 2. 5. 2011 a ujistila žalobkyni, že „předmětný případ řádně prošetří a po získání všech potřebných dokladů učiní patřičné závěry v souladu s platnými právními předpisy“ /prokázáno dopisy žalobkyně ze dne 19. 4. 2011 a žalované ze dne 2. 5. 2011/. V průběhu dalšího období opětovně žalobkyně po žalované požadovala úhradu náhrady za bezesmluvní užívání jejího podílu na předmětných nemovitostech /dopisy ze dne 14. 2. 2016, 17. 3. 2016, 20. 10. 2019, 1. 11. 2019, 25. 3. 2020, 20. 4. 2020/. Žalovaná se pokusila uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu a dohodu o narovnání předmětných nároků, kdy žalované předložila návrh dohody o narovnání a návrh kupní smlouvy týkající se předmětného spoluvlastnického podílu žalobkyně na předmětných nemovitostech. Žalobkyně však nabídku žalované neakceptovala /prokázáno návrhem kupní smlouvy č. 20200325 a návrhem dohody o narovnání č. 20200290 a nesporným tvrzením účastníků/. Znaleckým posudkem ze dne , datum, , který vypracovala , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , má soud za prokázáno, že obvyklé nájemné z pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, činilo po zaokrouhlení v jednotlivých letech: rok 2023 - 35 Kč/m²/měsíc, rok 2022 - 30 Kč/m²/měsíc, rok 2021 - 25 Kč/m²/měsíc, rok 2020 - 21 Kč/m²/měsíc, rok 2019 - 19 Kč/m²/měsíc, rok 2018 - 17 Kč/m²/měsíc, rok 2017 - 16 Kč/m²/měsíc, rok 2016 - 15 Kč/m²/měsíc /prokázáno znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, /.

6. Z výslechu znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, má soud prokázáno, že setrvala na závěrech svého písemného znaleckého posudku a uvedla, že k některým kupním smlouvám, které předložila žalobkyně, nemohla přihlédnout, neboť v nich byla stanovena neobvykle vysoká jednotková cena za metr čtvereční, která se zcela vymykala ostatním smlouvám, které znalkyně dohledala v obdobných věcech. Do srovnávacích materiálů nezařadila ani smlouvy, které nedohledala v registrech smluv /prokázáno výslechem znalkyně/.

7. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. V řízení bylo nesporné, že je žalovaná vlastníkem nemovitosti, která se nachází na pozemku, jehož je žalobkyně spoluvlastníkem, a to ve výši 1/18 podílu. V souladu se shora cit. právní úpravou se tak žalovaná v předmětném rozsahu bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a je proto povinna toto bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze odepřít žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně minimálně od roku 2011 komunikovala se žalovanou (prokázáno listinnými důkazy) ohledně úhrady bezdůvodného obohacení za předmětnou část nemovitosti. Ze strany žalované probíhala komunikace tak, že žalobkyně mohla nabýt dojmu, že je zde snaha o smírné vyřešení. Na daný případ tak nelze aplikovat žalovanou uplatněnou judikaturu, naopak z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2093/2016 je zřejmé, že v daném případě došlo k obohacení žalované na úkor žalobkyně, a to již na základě samotného titulu vlastnického/spoluvlastnického práva žalobkyně, jíž zakládá její oprávnění tuto nemovitost užívat, přičemž není rozhodné, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje. Pokud však žalovaná nedisponuje právním titulem opravňujícím ji k užívání předmětného pozemku nebo jeho sporné části ve spoluvlastnictví žalobkyně, dochází k naplnění jedné ze skutkových podstat vzniku bezdůvodného obohacení – užívání věci bez právního důvodu, neboť žalovaná nepochybně získává majetkový prospěch, jenž je nyní povinna vydat žalobkyni. Odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy by mělo zůstat výjimečným a vést k nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, nikoliv však k oslabování právní jistoty a ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem.

11. Protože soud považuje základ nároku žalobkyně za oprávněný, rozhodoval o výši nároku podle revizního znaleckého posudku vypracovaného znalkyní , právnická osoba, , , tituly za jménem, , a to i v souladu s její výpovědí u soudu dne 6. 8. 2024. Znalkyně obhájila závěry svého revizního znaleckého posudku a řádně odůvodnila, proč v daném případě nelze vycházet ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v ekvivalentu obvyklého nájemného za období 331 dní v roce 2018 ve výši 28 104,13 Kč, za celý rok 2019 ve výši 33 555,48 Kč, za rok 2020 ve výši 37 311,96 Kč a za 35 dní v roce 2001 ve výši 4 279,23 Kč, tj. celkem částku 103 250,80 Kč.

12. O příslušenství z této částky soud rozhodl podle § 1970 o. z., když první den prodlení odvozoval ode dne určení splatnost v předžalobní výzvě doručené žalované, tj. k úhradě částky byla žalovaná vyzvána do 28. 4. 2020 a protože k její úhradě k datu splatnosti nedošlo, dostala se žalovaná do prodlení s její úhradou, tj. od 29. 4. 2020. Výše příslušenství je potom dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k počátku prodlení.

13. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala přiznání částky ve výši 43 089,20 Kč včetně příslušenství za dobu od 29. 4. 2020 do zaplacení.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť i když měla žalobkyně úspěch ve věci pouze částečný, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.

16. V daném případě tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů vynaložených na platbu soudního poplatku ve výši 7 317 Kč a dále odměnu za právní zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen a. t., z tarifní hodnoty ve výši, která byla žalobkyni přiznána, tj. 103 250,80 Kč, tj. á 5 260 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne 22. 6. 2021, 12. 4. 2023, 8. 7. 2023, písemný závěrečný návrh a za účast na jednání dne 2. 1. 2022, 5. 4. 2022, 1. 3. 2023, 10. 5. 2023, 6. 8. 2024, tj. celkem 12 x 5 260 Kč, tj. 63 120 Kč, dále 12 x režijní paušál á 300 Kč, tj. 3 600 Kč. Celkem soud přiznal žalobkyni odměnu právního zástupce ve výši 66 720 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náklady mediačního řízení ve výši 3 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu cestovného za cesty právního zástupce žalobkyně k jednáním soudu z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět (188 km) osobním automobilem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 7 l/100 km za cesty ve dnech 2. 1. 2022 a 5. 4. 2022 (náhrada 4,70/km, 47,10Kč/l l nafty, tj. 2 x (883,60 Kč + 619,80 Kč), tj. 3 006,80 Kč, ve dnech 1. 3. 2023 a 10. 5. 2023 (náhrada 5,20/km, 44,10 Kč/1 l nafty, tj. 2 x (997,60 Kč + 580,40 Kč), tj. 3 116 Kč, a dne 6. 8. 2024 (náhrada 5,60/km, 42,60 Kč/1 l benzín, tj. 1 052,80 Kč + 1 257,40 Kč, tj. 2 310,20 Kč). Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t. za 8 půlhodin v souvislosti s cestami z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět k pěti jednáním, tj. částku 4 000 Kč. Celkem náhrada cestovného včetně náhrady za promeškaný čas činí částku 12 433 Kč. Celkové náklady přiznané žalobkyni činí částku 89 470 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na to, že povinnou osobou je v daném případě stát Česká republika, rozhodl soud výrokem III. tak, že náklady státu – znalečné – nese stát Česká republika.