5 C 46/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 45 286,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 286,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné splátky se stává splatným celý dluh.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok 10,9 % ročně z částky 43 286,09 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 43 286,09 Kč od 26. 4. 2024 do 21. 5. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 2 831,50 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 370,75 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 091,90 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 3. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované po řádném prověření úvěruschopnosti úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s příslušenstvím splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 930 Kč, a to nejpozději do 20. 10. 2018. Žalovaná se však s úhradou splátek dostala do prodlení, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky do 10. 4. 2024, která se skládala z jistiny ve výši 45 286,09 Kč a úvěrových poplatků ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně si dále nárokovala kapitalizovaný výpůjční úrok z nesplacené jistiny ode dne následujícího po poslední úhradě splátky, tj, 21. 10. 2023, do dne vyhotovení historického výpisu, tj. 25. 4. 2024, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny za stejné období. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, přestože byla i předžalobně upomenuta.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uzavření úvěrové smlouvy nerozporuje. Žalobkyně jí již v roce 2018 poskytla úvěr, který však žalovaná nebyla schopna splácet, proto použila část nově poskytnutého úvěru na úhradu toho starého. Žalobkyně v době poskytnutí úvěru věděla, že jediným příjmem žalované je invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, dávky sociální podpory a hmotná nouze. Žalovaná nezamlčela ani to, že má další dluhy, které v té době byla schopna splácet bez prodlení. Žalovaná však neodhadla svou finanční situaci a následně se dostala do problémů s úhradou svých závazků. Tuto situaci nicméně začala aktivně řešit a informovala o tom i žalobkyni, avšak žalobkyně jí nadále zasílala pouze upomínky k úhradě, přičemž ji později kontaktovaly i třetí strany pověřené žalobkyní k vymáhání dluhu. Žalovaná žalobkyni navrhla, že by svůj dluh uhradila v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, avšak na toto žalobkyně nepřistoupila. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost, když nezkoumala skutečné dlouhodobé výdaje žalované, aby je následně porovnala s pravidelným příjmem žalované za delší časové období. Přestože má žalovaná zato, že je úvěrová smlouva neplatná, je toho názoru, že by měla žalobkyni nesplacenou část jistiny úvěru vrátit, a to v měsíčních splátkách ve výši přiměřené její finanční situaci.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru úvěruschopnost žalované řádně prověřila, což dokládá i skutečnost, že žalovaná z počátku hradila řádně a včas. Žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Nicméně také sama žalovaná musí posoudit, zda je schopná své závazky splácet. Tuto odpovědnost nelze přenášet na žalobkyni, která v tomto případě zjistila dostačující informace k prokázání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně navrhla úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 3. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, za účelem konsolidace dluhů, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 10,9 % splatit v 84 měsíčních splátkách po 930 Kč, a to nejpozději do 20. 10. 2028 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2021, úvěrové podmínky žalobkyně pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, sazebník žalobkyně, standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení žalobkyně o úrokových sazbách s účinností od 1. 10. 2021). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem ve výši 24 121 Kč plyne z invalidního důchodu, přičemž za výdaje spojené s bydlením vynaloží měsíčně 10 000 Kč. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že má u žalobkyně dluh z předchozí smlouvy o úvěru, a to ve výši 40 937,90 Kč (žádost o úvěr ze dne 14. 10. 2021). Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v externích registrech, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná má dluhy z dalších úvěrových smluv, což vyplývá i z výpisů z bankovního účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici (výpis z externích registrů, návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, výpisy z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2021 do 31. 11. 2021). Veškeré příjmy žalované plynou z dávek sociálního zabezpečení, konkrétně příspěvku na živobytí, příspěvku na bydlení a invalidního důchodu (seznam vyplacených dávek žalované za období od 1. 7. 2019 do 30. 11. 2024). Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, pročež ji žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 10. 4. 2024 s tím, že v opačném případě bude celý dluh k tomuto dni zesplatněn (výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 21. 2. 2024 včetně dodejky). Ke dni 25. 4. 2024 dlužila žalovaná žalobkyni na jistině částku 43 286,09 Kč, na poplatcích částku 2 000 Kč, na obchodním úroku částku 2 831,50 Kč, a na zákonném úroku z prodlení částku 370,75 Kč (historický výpis k úvěru ze dne 25. 4. 2024). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 14. 5. 2024 včetně podacího archu).

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 78 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 5 má povinnost uvedenou v odstavci 1 i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

15. Dle 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (mj. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) konstatoval, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen sám dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 v rámci řízení o předběžné otázce k výkladu směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, vyložil, že k efektivní ochraně spotřebitele by nemohlo dojít za situace, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v čl․ 8 uvedené směrnice (obdobně viz rozsudek Radlinger a Radlingerová, body 66 a 70). Dospěl proto k závěru, že v případě porušení předsmluvní povinnosti věřitele uložené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, se sankce neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli toliko jistinu v době přiměřené jeho možnostem uplatní za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy. V případě uplatnění sankce stanovené tímto zákonem, tj. neplatnosti úvěrové smlouvy, tedy věřitel ztrácí nárok na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se Soudnímu dvoru EU být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje, a zejména má skutečně odrazující účinek (s odkazem na rozsudky LCL Le Crédit Lyonnais, body 52 a 53, a Home Credit Slovakia, bod 69). Účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v čl. 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

21. Vzhledem ke shora citovaným judikaturním závěrům je proto třeba ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru interpretovat v souladu se smyslem a účelem právní úpravy, s přihlédnutím k ochraně spotřebitele jako slabší strany a zásadě rovnosti, tak, že v případě nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (tj. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru), je smlouva neplatná absolutně; tedy jinými slovy soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí době. V opačném případě by nebyla efektivní ochrana spotřebitele zajištěna.

22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 45 286,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 5. 2024 do zaplacení.

23. Žalobkyně nedostála odborné péče řádně posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované řádně posoudila, když žalovaná byla schopna určitou dobu úvěr splácet a že příčina nemožnosti nadále splácet úvěr vznikla až po poskytnutí úvěru. Žalobkyně v době poskytnutí úvěru navíc neměla důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet a informace, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalované, považovala za dostačující. Z výpisů z bankovního účtu žalované však mohla žalobkyně zjistit, že žalovaná nemá žádný pravidelný (identifikovatelný) příjem, když veškeré příjmy na účtu žalované byly tvořeny vklady přes bankomat. Žalovaná žalobkyni sdělila, že její příjem tvoří invalidní důchod a dávky sociální podpory, což si žalobkyně mohla ověřit např. doložením příslušných rozhodnutí o přiznání jednotlivých dávek žalované, avšak žalobkyně se spokojila pouze s čestným prohlášením žalobkyně, jak vyplývá z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení. Z výpisů z bankovního účtu žalované také plyne, že měsíční platba za nájemné činila 17 400 Kč, nikoliv 10 000 Kč, jak žalobkyně uvedla v žádosti o úvěr. Lze nicméně předpokládat, že uvedená částka 10 000 Kč představuje skutečnou částku, kterou žalovaná vynaložila za bydlení, když dále čerpala příspěvek na bydlení na pokrytí zbylé částky. Žalovaná však rozdíl mezi skutečnými a tvrzenými výdaji na bydlení blíže nezkoumala. Další příjmy na účtu žalované tvoří úvěry, které žalovaná čerpala, avšak příjem plynoucí z úvěru nelze automaticky považovat za pravidelný příjem, se kterým by žalovaná mohla natolik disponovat, aby z tohoto splácela další dluhy. Soud proto dospěl k názoru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, když nedostatečně posoudila a porovnala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně měla pečlivěji prověřit zdroje příjmů žalované a přihlédnout také k tomu, že žalovaná již několik úvěrů splácí, aby si učinila kompletní představu o její finanční situaci a možnosti úvěr řádně dlouhodobě splácet, zejména i s přihlédnutím k tomu, že předmětný úvěr byl poskytnut za účelem úhrady jiného úvěru, který žalobkyně žalované v minulosti poskytla. Soud proto musí konstatovat, že žalobkyně nepostupovala ve světle výše uvedené právní úpravy a judikatury a nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného důvodu je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

24. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 45 286,09 Kč. Vzhledem k tomu, že byla mj. k vrácení této částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 5. 2024, ve které jí žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do 21. 5. 2024, dostala se žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky dne 22. 5. 2024 a od tohoto data soud přiznal žalobkyni právo na příslušenství žalované částky.

25. Soud při stanovení povinnosti žalované uhradit předmětnou částku zohlednil finanční a sociální situaci žalované, kdy je pobiratelkou invalidního důchodu 3. stupně a zároveň pobírá sociální dávky (příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení). Proto byla povinnost žalované uhradit dlužnou částku stanovena ve splátkách, a to tak, aby zhruba do tří let byla dlužná částka uhrazena, neboť stanovení delší doby k úhradě a nižší splátky nepovažuje soud v dané situaci za adekvátní.

26. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do základu nároku, v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 091,90 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 812 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), z odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 940 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 4. 3. 2025) podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když shledal důvody pro její prodloužení s ohledem na sociální a zdravotní situaci žalované, která je invalidní důchodkyní a samotnou povinnost k úhradě dlužné částky soud z těchto důvodů stanovil ve splátkách, přičemž úhrada nákladů v obecné pariční lhůtě by žalovanou neúměrně zatížila. Lhůtu 6 měsíců od právní moci rozsudku považuje soud k úhradě nákladů řízení za zcela adekvátní.